Recenzi představení čtěte zde

scénář, scéna a režie: David Jařab
kostýmy: Kamila Polívková 

osoby a obsazení:
Jenda - Roman Zach
Pán s pudlem - Martin Pechlát
Mirka - Ivana Uhlířová
Karel Vágner - Jiří Černý
Milena - Gabriela Míčová
Pán s kytarou - Ondřej Kudláček

Datum uvedení: 7.3.2008

Kde nic není ani smrt nebere.
Komedie volně inspirovaná Goethovým Faustem. 

Praha 21. století nemusí být místem pro velké sny, ale třeba i pro malé okamžiky, které vlivem okolností a zásahem zvenčí mohou narůst až do „mytologických“ rozměrů. Karlovo náměstí je místem, kam přicházejí ztracení hledat blízkou duši a zatracení z nedostatku vůle a síly ne a ne o tu svou přijít. Karlovo náměstí je však také zároveň místem, které bylo největším tržištěm střední Evropy, průsečíkem magických siločar a dnes je podivuhodným zaplivaným a opuštěným parkem. Přesto si něco ze své magičnosti podrželo.
Karlovo náměstí se totiž může stát místem pro setkání i hledání. Může se stát i jakýmsi velkým jevištěm, na kterém se realita a scénická iluze mísí. Jeho prázdnota může být živnou půdou pro pojmenování pocitů doby i její neuchopitelnosti v čase. Karlovo náměstí prostě mělo a má své dramatické předpoklady.

7. března 2008 završí Divadlo Komedie premiérou inscenace s názvem Karlovo náměstí volnou trilogii původních her Davida Jařaba „Pražské návštěvy“. Základ trilogii dala na podzim roku 2005 spontánně vzniklá autorská inscenace Vodičkova – Lazarská /premiéra 1.12.2005/, kterou iniciovala potřeba herců a autora vyprávět o místech, kudy denně procházejí, ale která možná žijí někde pod povrchem vlastním, na první pohled neuchopitelným životem. Již v této době existovala úvaha o pokračování. Spontánní příležitost nastala na podzim roku 2006, kdy bylo nutno nahradit původně plánovaný titul jiným. Tak vznikla hra a inscenace Žižkov /19.10.2006/. Po premiéře Žižkova již bylo jasné, že volný cyklus bude dál pokračovat. Závěrečným díl trilogie našel své místo na Karlově náměstí. 

Základní charakteristikou trilogie je lokalizace děje jednotlivých her do konkrétního místa, ulice či čtvrti Prahy určená jejich názvem. Snahou však není pořídit dokumentární pohled na tato místa, nýbrž jde o potřebu zasadit výrazný příběh do konkrétního prostředí, aby už svým názvem vzbuzoval v divácích zřetelnou představu a pocit. Divákovi je tak nabídnuto vodítko ve způsobu vnímání hry a inscenace. Ve všech případech této trilogie měl každý divadelní text svůj literární předobraz. V případě Vodičkovy – Lazarské to byla apokryfní evangelia, v případě Žižkova dnes již kultovní film německého režiséra Rainera Wernera Fassibindera Katzelmacher a v případě Karlova náměstí se jedná o volnou inspiraci Goethovým Faustem.