Lyrickoepická báseň vydaná v dubnu 1836, sedm měsíců před Máchovou smrtí. Obsahuje prolog „Čechové jsou národ dobrý“, čtyři zpěvy a dvě intermezza. Máchovými současníky (kromě Karla Sabiny) přijatá rozpačitě až nepřátelsky. Ale obdivně a programotvorně už generací Nerudovou a uctívaná surrealisty v čele s Nezvalem a Teigem. Máchovu velebáseň jara, lásky a smrti uvádíme v podání Barbory Hrzánové.
Scénář a režie: Miloš Horanský
Hudba: Emil Viklický
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Ivana Brádková