Jiří Bílý a band
folk, písničkář(ka)
KONCERT - začátek ve 20:00 Jiří Bílý a band vstupné: 150,- Kč ------------------------- Jiří Bílý - autor hudby a textů, zpěv, akustická kytara Absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. (zpěv u prof. Pařízkové, textař – scénárista u Zdeňka Borovce). Je autorem vlastních textů a hudby. Tvoří texty a hudbu také pro další interprety. Od roku 1992-1997 působil v kapele Kurtizány z 25. avenue, kde se autorsky podílel na tvorbě repertoáru kapely a se kterou nahrál několik alb. Je producentem a aranžérem svých vlastních nahrávek a zabývá se i produkcí nahrávek jiných autorů. Spolupracoval s divadly (Divadlo v Hradci Králové nebo pražská divadla Rubín, Labyrint). Zabývá se také tvorbou hudby a textů reklamních spotů (Nivea, Creme Scholler – Manhattan Ice-Dream). Po roce 1997 Jiří Bílý opouští kapelu Kurtizány z 25. avenue a vydává se na sólovou dráhu. V jeho tvorbě a vyjádření dochází k zásadnímu obratu. V roce 2000 vydává u firmy Sony Music Bonton debutové autorské album "Neptejse". Ke stejnojmenné písni z tohoto alba natáčí i videoklip. Dále následovalo koncertování po ČR s Bandem, společný program se Zdeňkem Vřešťálem a později v triu Z.Vřešťál – J.Bílý – O.Petr V roce 2003 Jiří Bílý a jeho Band realizovali společný program s Oskarem Petrem. Jedním z jeho vrcholů bylo vystoupení před koncertem americké písničkářky Suzanne Vega v Kongresovém paláci v Praze 19. 6. 2003. Rok 2003–2005 Jiří Bílý také věnoval skládání hudby a textů na nové CD. V listopadu 2003 natočil dvě písně z nového repertoáru a v roce 2004 singl tří písní na připravované CD „ Na tělech ryb”. Začátkem května 2006 je nahrávání tohoto alba dokončeno. Jiří Bílý působil v minulosti v temných a tvrdých rockových spolcích (mj. jako baskytarista Kurtizán z 25. Avenue), zatímco jeho sólový debut se pohybuje někde na pomezí popu a inteligentního folku, který není daleko třeba od Jaromíra Nohavici. Jsou to nápadité, aranžérsky čisté a dobrý vkus neurážející písničky, která naše rádia potřebují jako sůl. Takové skladby „Pochod Na Golgotu“ nebo „Kořeny“ by rozhodně naši rozhlasovou produkci výrazně obohatily. Za zmínku rozhodně také stojí fakt, že Jiří Bílý není něčí chráněnec – nejen, že si desku nazpíval a vyprodukoval sám, ale zahrál si zde i na akustickou kytaru. I mezi ostatními zapojenými nástroji pak najdeme v převážné většině akustické nástroje – několik violoncell, akordeon, perkuse a flétny. Není divu, že písničky jsou daleko agresivitě i vlezlému syntezátorovému popu. Jsou spíše zamyšlené, křehké, citlivé a poklidné. Na druhé straně si Bílý dokázal uhlídat, aby skladby nebyly rozvláčné a zbytečně dlouhé, čímž odboural riziko vkrádající se unylosti, a to i přesto, že nějaké radikální zvraty bychom zde hledali marně. Nicméně se jedná o desku, která není všední záležitostí, a doufejme, že ani její intrepret nevyšumí časem do ztracena, semletý showbusinessem. Byla by to škoda. |

















