|
HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ Autor: Rainer Werner Fassbinder budoárové drama o ženách a dívkách Módní návrhářka Petra von Kantová je zklamaná muži. Je zklamaná pasivní ženskou rolí, kterou byla nucena hrát, a odmítá používat rafinované zbraně „slabšího“ pohlaví. Touhu po tom být dominantní a být určujícím prvkem vztahu se snaží naplnit v lásce k mladé ženě. Ve snaze formovat tuto bytost a naplňovat „mužskou“ roli ve vztahu však propadne nekontrolovanému citu. Neopětovaná láska ji opět uvrhne v zoufalství a rozvrátí její psychiku i soukromý život. Nutnost zaujímat racionální postoje vůči své rodině, dceři a matce ji ale donutí přese všechno zoufalství ze své niterné hořkosti „vystřízlivět“. Vanda Hybnerová byla nominována v roce 2005 za roli Petry na Cenu Alfréda Radoka v kategorii ženský herecký výkon. Hrají: Vanda Hybnerová Ivana Uhlířová Daniela Kolářová Gabriela Míčová Dana Poláková / Eva Prchalová Pavlína Štorková Na cembalo: Michaela Polášková / Martina Přibylová Režie: David Jařab Scéna: Mambourg Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Hudba: Petr Haas – variace na Sarabandu d moll G. F. Händela Překlad: Vladislav Čejchan OHLASY Z TISKU: Režisér David Jařab volí asketické, takřka minimalisticky úsporné pojetí, které pracuje především s psychologií postav a jejich emocemi. Do středu situací, jež oddělují něžně zvonivé tóny cembala, staví titulní hrdinku - její protihráčky krouží kolem ní podle precizně vystavěných obrazců. V této úspornosti a přesnosti tkví výrazová síla inscenace... Vanda Hybnerová... se pohybuje po hraně absolutní citové hysterie a charakter své postavy vybrušuje do překvapivých fazet. Od počáteční unavené důležitosti se její postoj láme do zlého, jedovatého pohrdání a drsný témbr jejího hlasu se zařezává do živého masa. V závěrečném zhroucení seká nekontrolovaně kolem sebe, ale v obludném, prořvaném výstupu se neztrácí poloha nevratného poranění duše. Jana Machalická (Lidové noviny, 29. září 2005) „Je to Jařabova dosud asi nejklidnější, nejkonvečnější, "nejprůhlednější" režie v pražské Komedii; i to gradované tempo inscenace, po volnějším úvodu, vykazuje vstřícnost. Je to od Jařaba služebnost zcela případná a je v ní obsažena nemalá dávka jemného umění artikulovat charakter a vybudovat figuru. Vyjma Petřiny dcery Gabriely (Pavlína Štorková) se po scéně pohybují výrazné, přitom netezovité postavy s vlastním vývojem postojů - vrchovatě to platí o titulní Petře v podání Vandy Hybnerové, její přítelkyni Sidonii ztělesněné Gabrielou Míčovou a především o Karin Ivany Uhlířové; v nevelké roli Petřiny matky patřičně sekunduje Daniela Kolářová. Nemluvící Marlene, Petřině zaměstnankyni, ženě pro všechno, Dana Poláková vtiskla mechanickou poddajnost, za níž však tušíme drtivou vnitřní tenzi.“ Josef Chuchma (Mladá fronta dnes, 14. října 2005) |














