|
|
Gazdina roba - Divadlo Na zábradlí
drama
GAZDINA ROBA Autor: Gabriela Preissová "A co ti hlúpí ludé myslijú, že si mne Mánek nevezme?" "Svit Slunce nevidět žila bych ve stínu však světlo změnilo mou poušť v největší pustinu -" (Emily Dickinsonová) JIŘÍ POKORNÝ přichází s provokativní interpretací jednoho z vrcholných děl české dramatické tvorby. Nenápadné i fanatické manipulace plynou z rozdílných náboženských základů a z nerovného postavení mužů a žen. Jednu z takových forem netolerance pojmenovává silné drama české spisovatelky GABRIELY PREISSOVÉ GAZDINA ROBA, nevyhýbající se autentické relitě života. S přímým prolínáním neopracovaných faktů bytí a uměleckého textu. Režisér J.POKORNÝ se k dramatické tvorbě G. PREISSOVÉ vrací po deseti letech, tentokrát s důrazem na symboliku čistoty vůči nečistotě, svatosti vůči nevíře, vyvolenosti vůči zatracení. "Nezávislost jsem dlouho považovala za veliké požehnání svého života, základ vší ctnosti - a o nezávisloat budu usilovat vždy, i kdybych proto měla žít na pusté pláni." Dramaturgický výběr Gazdiny roby je zároveň pokusem o rehabilitaci Preissové jako moderní autorky, je motivován snahou zbavit ji zkamenělého literárněhistorického nánosu, jenž ji uzavřel do podoby průkopnice venkovského realismu v českém divadle, do podoby autorky etnograficky poučených literárních děl, která pro českou literaturu objevila svéráznou oblast Moravského Slovenska přilehlých krajů Slovenska.. Preissová sice zkoumá na rozdíl od dosud běžné idealizace vesnice výrazné postavy venkovských žen, v jejichž jednání se projevují prudké vášně a jež jdou za svým cílem až k sebezničení nebo sebeobětování. Ale pod barvitými kroji a stylizovaným nářečím se skrývá nadčasové jádro, příběh Evy, která se snaží vymanit z předurčenosti a předsudku, že biologická stavba těla je rozhodující, jaký má charakter a intelekt a rozhoduje snad i o tom, jakým způsobem s ním může naložit a jakým způsobem jí okolí s ním naložit dovolí. "Neboť žádný hlas a žádný zpěv nemohou přehlušit hluboké vědomí neštěstí a křivdy." (Ivan Olbracht) Preissová svou Evu sleduje s neústupnou drsností. A tento proces osvobozování se od tlaků zvnějšku trvá v odlišných "kulisách" dodnes. Jaké je postavení neprovdaných žen, jak se proměnila instituce manželství a pojetí rodiny - to jsou otazníky, které vykružuje toto drama. Preissová hájila ve vrcholných dramatech Gazdina roba a Její pastorkyňa nejen právo žen na životní štěstí a lásku, ale především na nezávislost. A není náhodou, že její dramata vyvolala prudký odpor části kritiky, která jí obvinila mimo jiné z nemravnosti a hanobení lidu. Nezávislosti Preissová dlouho nedosáhla v osobním životě, o nezávislost usilují alespoň její hrdinky. "Nezávislost jsem dlouho považovala za veliké požehnání svého života, základ vší ctnosti - a o nezávislost budu usilovat vždy, i kdybych proto měla žít na pusté pláni." Hrají: Kristina Maděričová Jaroslava Tvrzníková Zdena Hadrbolcová David Švehlík Igor Chmela Richard Stanke Natálie Drabiščáková Pavel Liška Magdaléna Sidonová Jaroslav Fišer Doubravka Svobodová Ladislav Hampl Josef Polášek Kristina Leichtová Marie Fišerová Marta Sovová Petra Nesvačilová Barbara Chybová Kristýna Boková-Lišková Lukáš Vydržal Režie: Jiří Pokorný Dramaturgie: Radka Denemarková, Ivana Slámová Scéna: Jan Štěpánek Kostýmy: Kateřina Štefková Hudba a hudební výběr: Michal Ničík Inscenace byla nominována na Ceny Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku 2004. DNz získalo titul Divadlo roku.
|
|
|||||||||
