12. 5.–26. 10. 2009

Prostor: České muzeum hudby, Karmelitská 2/4, Praha 1

Neobyčejně silný lidský příběh a originální dílo českého hudebního skladatele světového významu představuje výstava Národního muzea – Českého muzea hudby. V roce 2009 si světová kulturní veřejnost připomíná 50. výročí jeho úmrtí.

Hudební skladatel Bohuslav Martinů, fenomén české hudby, patří k významným představitelům hudební avantgardy minulého století i k nejvýznamnějším českým umělcům, kteří se stali nejen symbolem světovosti české hudby, ale též českého evropanství a kulturnosti našeho národa.

Proto Národní muzeum unikátním kulturním počinem přispívá k propagaci českých tradic, kultury a historie v rámci akcí konaných při příležitosti předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. V roce 2009 v evropských metropolích (Brusel, Berlín, Paříž, Lucemburk a další) postupně uskutečňuje široce koncipovaný výstavní projekt s názvem FENOMÉN MARTINŮ, který nabízí komplexní pohled na tuto výjimečnou osobnost světové hudební kultury. Projekt vrcholí pražskou výstavou, která nabídne exklusivní výběr originálních dokladů.

Dynamicky pojatá expozice se opírá o dva pilíře – o skladatelův bohatý život a fenomenální dílo na straně jedné a o dobovou i současnou reflexi jeho scénického díla na straně druhé. Výstava představuje bohatý zajímavý archivní a fotografický materiál, výtvarná i hudební díla, scénografickou a kostýmní tvorbu. Výstava je koncipována tak, aby se návštěvník mohl nejen seznámit s faktografií, ale i emocionálně prožít setkání s hudbou a specifickým světem hudebního divadla Bohuslava Martinů (1890–1959).

Díky architektonickému pojetí akad. arch. Daniela Dvořáka se návštěvník ocitne ve stejných prostředích jako Bohuslav Martinů během svého života. Prožije tak ve zkratce skladatelovu pouť z věže poličského kostela (v níž se Martinů v roce 1890 narodil a prožil zde i část svého dětství) do prvorepublikové Prahy i avantgardní Paříže roku 1923. Výstava připomíná dramatický útěk manželů Martinů před nacistickou okupací Paříže do New Yorku v roce 1941, život Martinů jako uznávaného umělce a pedagoga v USA, jeho návrat a ahasverské putování Evropou po skončení II. světové války, nalezení domova ve Švýcarsku, i nenaplněnou touhu po návratu do Československa, který mu komunistický režim již nikdy neumožnil.