Dostojevskij, Špinar: Bratři (Karamazovi)
Všichni svatí vymírají… Ale my jsme ještě mladí!
…Stačilo by jen políbit prstík její nožky. Třeba té levé. Ale On na ni taky čeká. Sbíhají se mu sliny, jak se na ni podívá. Těma svýma drzýma a posměšnýma očima. Pod nimiž jsou nateklé rudé váčky. Hnus! Hnus! Možná bylo dnes moc vodky. Jenom popadnout železné těžítko, co má na stole, a udeřit. A pak už jen milovat. Když milovat, tak milovat! Ale svatý páchne. Strašně páchne! Víc než všechny mrtvoly dohromady! Je těžké potom věřit. Rozum říká: snaž se věřit! Jenomže když se člověk řídí rozumem, začne ho bolet hlava. A v bolavé hlavě je pro něj místa dost. Pro toho s červenýma rohama. Člověk už nemá chuť na nic! Snad jedině na ananas…
Režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Petr Kolečko
Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková
Hudba: Tomáš Pálka
Produkce: Diana Vávrová, Martina Hostomská
Osoby a obsazení
Aljoša Karamazov: Lukáš Příkazký
Dmitrij Karamazov: Vojtěch Dvořák
Ivan Karamazov: Vojtěch Dyk
Kateřina Ivanovna: Vladimíra Striežencová
Grušeňka: Lenka Zahradnická
Líza: Jana Pidrmanová
Smerďakov: Radovan Klučka
Rakitin: Tomáš Dianiška
Polák: Jakub Tvrdík j.h.
Čert: Pavla Beretová
Jako svou druhou inscenaci uvádí absolventský ročník katedry činoherního divadla DAMU původní dramatizaci románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi, kterou napsal režisér Daniel Špinar.
„Poprvé jsem četl Bratry Karamazovy od Dostojevského před pěti lety a dostal jsem horečku. Doslova. Od té doby jsem se k nim opakovaně vracel a při každém dalším čtení jsem si uvědomoval, jak nebezpečně mě román pohlcuje! Dostal jsem neodolatelnou chuť se touto látkou podrobně zabývat a nějak se s ní umělecky vypořádat! Jenomže s Dostojevským se nejde vypořádat! Je jako pavouk v bílém pokoji, ze kterého nevede žádný východ! Píše o tématech, která mě rozrušují, vykresluje lidskou existenci tak, že jsem v rozpacích být člověkem a klade mi všetečné otázky, na které za boha neznám odpověď. Ale hledám! Stejně jako všechny mladé postavy tohoto románu. A trápím se! Stejně jako oni. Bude to takový iniciační obřad, pro mě i pro herce. Vstup do neznáma, do jiného světa…,“ říká mladý režisér.
Inscenace Bratrů (Karamazových) by oproti avantgardně pojatému předchozímu titulu stejného ročníku Ledový hrot / Kaltes Land měla stát především na hereckých výkonech a na osobním uchopení tématu.
„Ten šílený Danův nápad inscenovat v DISKu s mladými herci takovou těžkotonážní klasiku ve mně zpočátku vzbudil zděšení. Když jsem však dále o celé věci přemýšlel, došlo mi, že Bratři Karamazovi jsou jedním z mála klasických děl, které se dá odehrát jen s mladými lidmi. A že dokonce možná právě tito mladí herci jsou pro interpretaci titulu nejvhodnější. Onen zvláštní proces iniciace se všemi radostmi i strastmi tvoří výmluvnou paralelu s ukončením studia a nezodpovědného mladického života vůbec. Ztotožnění s látkou a naprosto osobní vklad každého z nás je jedinou cestou, jak Dostojevského zvládnout. A jsme to právě my, kdo bychom to zvládnout měli. Protože jsme Aljošové, Dmitrijové a spol. tady a teď,“ říká Petr Kolečko, dramaturg inscenace.
Román Bratři Karamazovi, který Dostojevskij dokončil v roce 1880, je mnohými považován za vůbec nejlepší autorovo dílo. Tato existenciální „bible ateismu“, jak se dá s nadsázkou román nazvat, dráždí inscenátory po celém světě. Mezi českou divadelní klasiku patří inscenace Evalda Schorma z Divadla Na zábradlí (1979) v jeho vlastní dramatizaci. Schormova dramatizace se často používá dodnes. Režisér Daniel Špinar však i s ohledem na mladý věk herců DISKu vidí tématický potenciál románu v trochu jiných konotacích, a tak pro svou absolventskou inscenaci vytvořil zbrusu novou vlastní dramatizaci.
Daniel Špinar, režisér
Narozen 7. července 1979 v Praze. V roce 2004 absolvoval činoherní herectví na pražské DAMU. Za roli v Ravenhillových Polaroidech v režii Natálie Deákové v roce 2002 získal cenu časopisu Reflex za nejlepší herecký výkon na festivalu Zlomvaz 2003. Od roku 2003 studuje činoherní režii. Mezi jeho nejvýznamnější režijní práce patří Sofoklova Élektra v Divadle v Celetné (2005), autorské představení HOMO 06 v divadle DISK (2006) a inscenace textu spolužáka Petra Kolečka Britney goes to heaven v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (2006). Za dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových byl nominován na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje agentura DILIA, a dostal se až do užšího finále.
Lucia Škandíková, scénografka
Narozena 23. května 1984 v Bojnicích na Slovensku. Mladá slovenská výtvarnice se v počátcích své kariéry orientovala na oděvní design, který také jeden rok studovala na slovenské VŠVÚ. V roce 2000 získala první cenu za návrh na tričko s tématem „Slovensko“. Od roku 2003 studuje scénografii na DAMU. Jako magisterský obor si vybrala kostým a masku. Z velkého počtu realizací jak v divadle, tak na různých výstavách a přehlídkách jmenujme scénografii k inscenacím HOMO 06 (2006) a Paní ministrová (2006), realizaci kostýmů k inscenaci Terorismus (2005), vše divadlo DISK, či realizaci scény a kostýmů k představení Willy Tour na PUF festu ve Slovinsku.
Petr Kolečko, dramaturg
Narozen 28. března 1984 v Broumově. Studuje dramaturgii na pražské DAMU od roku 2003. Vedle dramaturgie se věnuje také autorské tvorbě. Jeho hra Soumrak bodů, inscenovaná na DAMU v roce 2006, získala cenu děkanky DAMU. Hru rozhlasově zpracovala stanice Vltava v roce 2007. Hra Britney goes to heaven (2006), inscenovaná v Divadle Petra Bezruče, byla přeložena do polštiny a angličtiny. V krakovském divadle Pod Ratyzsom měla v roce 2007 scénické čtení. Dramaturgicky spolupracoval s režisérem Tomášem Svobodou na inscenaci Dürenmattových Fyziků v Moravském divadle v Olomouci.
