Bludný Holanďan
tragédie
BLUDNÝ HOLANĎAN Šéfdirigent: G. Tourniaire Po svých třech prvních operách (Die Feen/Víly, Das Liebesverbot/Zákaz lásky a Rienzi), v nichž se Wagner vyrovnával s vlivy hlavních skladatelských směrů své doby (německá opera Carla Marii von Webera, italská opera donizettiovského typu a velká francouzská opera Giacoma Meyerbeera), zkomponoval svou první významnou operu – Bludného Holanďana. Libreto si napsal sám podle legendy Heinricha Heina a příběh situoval do Norska okolo roku 1650. Hlavní hrdina opery Holanďan proklet bloudí po mořích; spasit jej může pouze věrná dívčí láska. Tu nalezne v Sentě, dceři námořníka Dalanda, která je k Holanďanovi přitahována, ač je zasnoubena s myslivcem Erikem. Když se Holanďan chce vrátit na moře, zoufalá Senta se s výkřikem „věrná za hrob“ vrhá z útesu do moře. Podmínka Holanďanova vykoupení je tím splněna, jeho loď se potápí a duše obou milenců se vznášejí k nebesům. Světová premiéra opery se uskutečnila 2. 1. 1843 v Královském saském dvorním divadle v Drážďanech za řízení skladatele. V Praze došlo k prvnímu provedení ve Stavovském divadle 7. 9. 1856 pod taktovkou Františka Škroupa. V Bayreuthu bylo toto dílo uvedeno až v roce 1901 s Emou Destinnovou v roli Senty; dirigoval Felix Mottl, který v souladu s Wagnerovým přáním uvedl operu jako „baladu bez přestávky“.
|
||||||||||


















