Kapradiny
19.9.2008 - 17.10.2008
Výtrusné cévnaté rostliny v zahradě
Kapradiny jsou trvalky, které se poněkud vymykají ostatním zahradním rostlinám. Jsou krásné svou architekturou listů, trochu tajemné svým stářím a tím, že netvoří květy. Výstava vás seznámí se zástupci této zajímavé skupiny rostlin...



Pyrrosia (foto: P. Sekerka)

Kde všude můžete kapradiny v botanické zahradě během výstavy vidět?

Výstavní stan před skleníkem Fata Morgana
Ve stanu: zástupci subtropických kapradin a kapradin mírného pásma. Návštěvník zde uvidí vodní kapradiny – marsilky (Marsilea), míčovku (Pilularia), nepukalky (Salvinia) a azolky (Azolla). Skalní kapradiny budou zastoupeny sleziníky (Asplenium), kyvorem (Ceterach) a zajímavými zástupci podmrvek (Notholaena, Pellaea a Cheilanthes).

Samozřejmě nebudou chybět netíky (Adiantum) a křídelnice (Pteris).

Zvláštní pozornost je věnována epifytickám rostlinám z čeledi Polypodiaceae – v košíkách můžete obdivovat kapradiny s nedělenými, jazykovými listy – rody Lepisorus, Pyrosia, Polypodium a Drynaria. Některé z nich pocházejí z expedičních sběrů v Číně a budete první, kteří budou mít možnost je u nás v zahradě vidět.

Kromě kapradin zde najdete také různé druhy vranečků (Selaginella).

Výstava fotografií ve výstavním sále
Výstava fotografií představuje kapradiny na jejich přirozených stanovištích. Zajímavé jsou i makrosnímky , které nás upozorní na detaily jemné stavby listů, na zajímavé a různorodé uspořádání výtrusnic, kterých si při běžném pohledu ani nevšimneme. Několik mikroskopických snímků chlupů rodu Pyrosia, které jsou důležitým určovacím znakem, nás překvapí svojí ornamentálností.

Areál jih
Ve skleněné bedně u jezírka jsou dva velké exempláře zajímavch kultivarů podezřeně královské – kultivar se zvlněnými lístky (Osmunda regalis ´Crispa´) a kultivar červeně rašící (O. regalis ´Purpurascens´).

Ve skalničkovém skleníku můžete vidět v zastíněné části hned u vchodu vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), ohrožený evropský druh, který se u nás ve volné přírodě vyskytuje pouze jako vlásčitý prokel – gametofyt.

U vodopádu v zadní části skleníku je několik kultivarů jeleního jazyka (Phyllitis scolopendrium) s vlnitými či hřebenovitě změněnými listy. Také zde roste zajímavá kapraď – Dryopteris sieboldii a Cyrtomium falcatum. Z dalších druhů je možné jmenovat novozélandské doodie a Pelaea.

Po stěnách se plevelí netík ženský vlas (Adiantum capillus-veneris), druh běžný v tropech a subtropech celého světa.

Japonská zahrada
V japonské zahradě jsou kapradiny použity jako výrazný architektonický doplněk v ornamentální části zahrady. Setkáme se zde s běžnými druhy kapradí a papratek.

Areál Sever (pouze o víkendech)
Kapradiny jsou zde použity ve dvou větších expozičních celcích:

Expozici hajních rostlin
Asi nejkrásnější v této expozici je porost nádherných statných pérovníků pštrosích (Matteuccia struthiopteris), které v době konánívýstavy vytvářejí uprostřed vějířovitých růžic tvarově odlišné sporofyly – listy nesoucí výtrusnice. V lese ale potkáme i mnoho jiných hajních druhů – především papratky (Athyrium), kapradě (Dryopteris), kapradiny (Polystichum) a osladiče (Polypodium). Zajímavá je nízká plazivá žebrovice Blechnum penna-marina, která pochází z Nového Zélandu a Ohňové Země. Také je zde vysazený netík Adiantum pedatum a Adiantum venustum. Z méně obvyklých druhů můžeme jmenovat středomořský druh Stenogramma pozoi.

Pinetum pod jezírkem a rašeliništěm
Na okraji pineta naproti cestě podél rašeliniště rostou tři druhy podezření. Největší porost vytváří podezřeň královská (Osmunda regalis), druh rozšířený v Evropě, Asii, Severní Americe a Africe. Dokonce snad dříve rostl i u nás, ale více jak 100 let ho nikdo ve volné přírodě nenašel. Podezřeň skořicová (Osmunda cinnamomea) je kapradina, která na jaře“kvete“. Její plodné listy jsou totiž vrazně skořicově zbarvené. Poslední, nejméně nápadným druhem je Osmunda claytoniana z východu Severní Ameriky.

OMLUVA: Omlouváme se návštěvníkům, že v čase rekonstrukce bude uzavřený skleník Fata Morgana. Tropické druhy kapradin si budete moci prohlédnout na příští výstavě.



Výstavu pro vás připravili:

Pavel Sekerka, kurátor sbírky

Lenka Prokopová, marketingový vedoucí projektu

Dana Zoubková, laboratoř

kolektiv zahradníků a techniků



Ligularia sheareri (foto: P. Sekerka)


Generativní rozmnožování kapradin

Životní cyklus kapradin se liší od cyklu vyšších, kvetoucích rostlin. Podobně jako u mechů jsou zřetelně oddělené 2 generace, které se střídají. „Dospělé“ kapradiny (sporofyt) mají plnou sadu chromozomů. Ve výtrusnicích (sporangia) vznikají výtrusy (spory), které mají poloviční sadu chromozomů. Jsou buď všechny stejné (většina kapradin, přesličky, plauně) nebo rozlišené (vranečky, šídlatky, marsilky, nepukalky, azolky) na větší samičí (megaspory – vznikají v megasporangiích) a menší samčí (mikrospory, vznikají v mikrosporangiích). Množství výtrusů ve výtrusnici kolísá od několika tisíc (Marattia, Botrychium) po 64 u azolek a marsilek.Výtrusy ztrácí klíčivost buď velmi rychle, jak je tomu u zelených výtrusů podezřeně, nebo vydrží několik měsíců i let.

Výtrusy pro výsevy získáme nejlépe tak, že „zralý list dáme do tepla a sucha nad list papíru.

Vyséváme pokud možno ve sterilních podmínkách, protože pro výsevy jsou nejnebezpečnější játrovky a mechy, které se velice rychle šíří a potlačují prokly. Vyséváme do miniaturních skleníčků či zavařovacích lahví na mírně vlhký substrát z písku a rašeliny (perlitu ...). Pokud vyséváme do květináčů, zem nedáváme až k okraji a květináč přikryjeme biofólií. Tropické druhy se ve skleníku také vysévají na blok rašeliny. Výsevy umysťujeme ve stínu.

Ze spor vyrůstá pohlavní generace (gametofyt – prvoklíček, prokl) s poloviční sadou chromozomů. Prokly kapradin jsou většinou zelené, lupenité, vzácněji vláknité (blánatcovité) nebo nezelené, vyživované symbiotickými houbami jak je tomu u jazykovitých a marattií, přesliček a plavuní. Nezelené prokly lze množit pouze v laboratorních podmínkách.

Na proklech se vytvářejí samčí a samičí pohlavní orgány na spodním straně; vzácně jsou prokly dvoudomé. Samičí (archegonia - zárodečníky) jsou blíže k širší straně srdcovitého proklu; vznikají v nich samičí pohlavní buňky - vajíčka. V samčích (antheridia – pelatky, blíže ke špici srdcovitého proklu) orgánech, vznikají spermatozoidy, které aktivně vyhledávají vajíčko. Pro jejich pohyb je nutné vlhké prostředí, nejlépe kapka vody. Z jednoho proklu může vyrůst několik (až několik set) dospělých rostlin. Prokly některých skupin (Hymenophyllaceae, Vittaria, Osmunda) se dále množí pomocí specializovaných buněk nebo kousků stélky.

Kapradiny, a to i značně vzdálené druhy, se relativně snadno kříží za vzniku plodných i neplodných kříženců. Mnohé kapradiny, které považujeme za „dobré“ druhy (kapraď samec), vznikly křížením.



Deparia pycnosora (foto: P. Sekerka)

Apogamie

U některých kapradin vyrůstají nové rostliny z proklu bez pohlavního množení, přímo z jeho pletiva. Dospělé rostliny pak vytvářejí spory bez redukčního dělení čili obě generace mají stejný počet chromozomů a potomstvo je geneticky shodné s rodiči. Takto se množí některé přírodní hybridy a vyskytuje se u většiny zahradních kapradin. Proto lze některé kultivary množit výsevem spor (i když někdy vytvářejí i pohlavně se množící prokly). Je popsána například u Polystichum setiferum, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina a Phyllitis scolopendrium.

Aposporie

Vegetativní rozmnožování kapradin

Kapradiny se obvykle snadno množí vegetativně, většina oddenkatých druhů se snadno dělí a dělením získáme několik až několik desítek mladých rostlin. Dělení rostlin se vzpřímeným oddenkem je obtížnější, v zimě před dělením dosypeme oddenek zemí tak, aby vyčnívala pouze hlava a oddenek zapustil kořeny i v horní části. Na podzim příštího roku jej pak snadněji rozdělíme.

Při dělení osladičů a podmrvek raději neredukujeme počet listů.

Oddenkovými řízky se množí některé Davallie.

U mnoha kapradin zakořeňují konce listu (Adiantum capillus-junonis, Woodwardia, Polystichum lepidocaulon, Camptosorus), jiné kapradiny vytvářejí na listech rozmnožovací pahlízky či mladé rostliny (Cystopteris, Woodwardia orientalis, některé kultivary Polystichum, Athyrium, Dryopteris, Hemionitis palmata, Asplenium viviparum). Tvorba mladých rostlim lze podpořit, když na konci léta odřízneme zdravý list a položíme ho vodorovně v množárně na vhodný substrát (perlit, rašelina s pískem). Držíme za vysoké vzdušné vlhkosti a ve stínu. V těchto podmínkách se někdy vytváří i malé hlízky na řapících jeleního jazyka.

Hřížením je možné množit Lygodium, tropické plavuně a vranečky.



Klasifikace kultivarů kapradin

Kapradiny jsou značně náchylné k mutacím, měnícím tvar listu. Mnoho jich bylo nalezeno v přírodě, vzato do kultury a daly tak základ pro další křížení a selekci.

Mutace, které mění architekturu listu se opakují u mnoha druhů i z nepříbuzných skupin. Proto byl vypracován systém jejich klasifikace (E.J. Lowe 1890, Reginald Kaye 1968). Mnozí autoři - zvláště angličtí, je z tradice považují za formy, tedy taxonomické jednotky, a popisují je latinsky, což je ale v rozporu s kódem pro pojmenování kulturních rostlin.

Přesné zařazení forem je někdy obtížné, protože se vlastnosti překrývají (kristátní tvary), kombinují (kristáty, vidličnaté dělení, zvlnění okrajů). Mladé listy mívají menší kristáty.



Conniogramme (foto: P. Sekerka)

ODDĚLENÍ A – variace v tvaru listů

Skupina 1 - CRISTATUM – s hřebenevitým (kristátním) rozšířením

a) Capitatum – hřebenovité rozšířený vrchol listu

b) Cristatum – hřebenovité rozšíření vrcholu listu a lístků

c) Percristatum – hřebenovité rozšíření lístečků a vrcholů lístků

d) Grandiceps – hřebeny (kristáty) širší než původní šíře listů

Glomeratum – hřeben prostorově rozprostřený



Skupina 2 – RAMOSUM – hlavní vřetena či lístky se vidličnatě dělí

a) Ramosum – vřeteno (list) se vidličnatě (několikanásobně) větví

b) Cruciatum - lístky (alespoň ve středu listu) se na bázi dělí na dvě větve, které se se sousedy křížovitě překrývají

c) Brachiatum – bazální lístky se prodlužují a mají tvar samostatných listů

Bifidum – vřeteno (listy) 1x vidličnatě dělené

Polydactyla – několika násobně prstovitě dělené

Multifida – mnohonásobně dělené



Skupina 3 – OSTATNÍ

a) Angustatum lísty jsou užší protože jsou zkrácené lístečky

b) Deltatum – bazální lístečky jsou protažené

c) Parvum – listy jsou celkově menší

d) Congestum – zkrácené řapíčky lístků, takže lístečky jsou těsně vedle sebe a dotýkají se, obvykle list je menší

e1) Revolvens - lístky jsou stočené směrem dolu, takže list má až „trubkovitý“ tvar

e2) Reflexum - lístečky stočené směrem dolů, lístky mají až „trubkovitý“ tvar

f) Depauperatum – lístky (lístečky) mají (nepravidelně) redukovanou čepel

Minutissimum – drobný, zakrslý list normálního tvaru

Pumilum – malý list normálního tvaru

Subpumilum – středně velký list normálního tvaru

Longicaudatum - lichý koncový lístek je nápadně protažený

Crispa, Undulata – zvlněný okraj listu (lístků)



ODDĚLENÍ B – rozdíly v tvaru a stupni zpeření

skupina 1 DISECTUM okraj listu s většími zářezy

a) Dentatum, Crenatum, Serratum – okraj listu je s mělkými pravidelými zuby/vroubkovaný/pilovitý

b) Setigerum – lístečky mají výrazné úzké zuby

c) Laciniatum – lístky (lístečky) hluboce (nepravidelně) dělené v laloky

d) Incisum – lístky (lístečky) s hlubokými (nepravidelnými) zářezy

Grandidens – velké zuby, lístečky obvykle okrouhlé až vejčité



skupina 2 DECOMPOSITUM – listy vícenásobně dělené (zpeřené)

a) Plumosum – lístky (lístečky) dále dělené v drobné lístečky, dávají lehkou strukturu

b) Tripinatum - list 3x zpeřený (po celé délce listu)

c) Subtripinatum - list 3x zpeřený (především u báze listu)



skupina 3 - DIVISUM

a) Acutilobum – lístečky jsou nedělené (málo dělené), zakončené ostrým zubem

b) Multilobum – lístečky větší, výrazněji dělené s větším počtem zubů

c) Divisilobum – lístečky jsou úzké, mají špičaté zakončení, lehký řidší vzhled

d) Conspicuolobum – lístečky okrouhlé, dále nedělené s velkými okrouhlými bazálními laloky.



skupina 4 – FOLIOSUM

a) Foliosum – lístečky (lístky) širší, dále nedělené, překrývají se

b) Rotundatum – lístečky širší, okrouhlé



ODDĚLENÍ C – Další variace

Skupina 1 RUGOSUM – list je kožovitý, nestejně tlust

a) Marginatum - list se ztloustlými pásy tkáně rovnoběžnými s žilkami a s nepravidelnými zářezy

b) Muricatum – povrch listu ztvrdlý, pokrytý ztvrdlými krátkými výrůstky



Skupina 2 OSTATNÍ

a) Crispatum – lístečky zkroucené nebo zvlněné

b) Linearum – lístečky velmi úzké, nedělené

c) Variegatum – list žlutě skvrnitý

Prolifica, Vivipara – mladé rostliny na povrchu listu