Svou Lucernou dal Jirásek českému divadlu věno nejkrásnější.

"V této líbezné pohádce se vyznal ze své vroucí lásky k vlasti, k našemu lidu - a lidé si ji rázem zamilovali. Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích. Opravdu působí jako stará lidová píseň, kterou je milo poslouchat. Její melodie hřeje naše srdce a omamuje vůní naší země, líp a mateřídoušky. Je prostá, krásná, průzračně čistá, plná poezie a lidového humoru. A právě ten bezprostřední humor je na ní nejkrásnější." Tato slova velkého českého herce Zdeňka Štěpánka vystihují v podstatě hlavní důvod, proč se Divadlo Na Fidlovačce rozhodlo uvést k 10. výročí svého znovuzrození právě "Lucernu". (Patří ke klenotům naší národní kultury stejně jako Smetanova "Prodaná nevěsta" nebo "Babička" od Boženy Němcové.) Roku 1905 ji autor přinesl do Národního divadla bez názvu - ten jí dal až Jaroslav Kvapil, který "Lucernu" inscenoval jako "sen letní noci". Ve mlýně, na zámku, v lese i lesním zámečku se setkávají reálné postavy (Mlynář, Hanička, Učitelský mládenec, Klásek ad.) s bytostmi nadpřirozenými (Vodníci, Hejkal, Víly) - a urozený svět (Kněžna, Dvořan) je tu konfrontován s prostými vesničany... Dalo by se říct, že Jiráskova báchorka má řadu společných rysů se Shakespearovým "Snem noci svatojanské"...

Hraji: Petr Rychlý, Zuzana Vejvodová, Ondřej Brousek

Rezie: Tomáš Töpfer,