Jedním z jejích nejvýraznějších znaků je melodická zvučnost, ba zvukomalebnost jejích veršů.

Jen si zkuste říci třeba "Bíle jsem tebe oblíkala"! Slyšíte, jak to kvílí? Nebo jak tepe úvod ke Zlatému kolovratu: "Okolo lesa pole lán, hoj, jede, jede z lesa pán..." O hudbě, o písni se v baladách také často přímo mluví- svatební i pohřební hudba má své místo ve Štědrém dnu i v Holoubkovi, dětská píseň je katarzí Vrby, Vodník zlověstně zpívá a také Zlatý kolovrat písní "zlou to přede nit". Jednotlivé balady tak jakoby byly přímo předurčeny k zhudebnění. Staly se inspirací pro celou řadu skladatelů, pro Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, ze současných Josefa Páleníčka či Pavla Blatného. Do této prestižní řady patří od 14. března 1972 také autorská dvojice Ferdinand Havlík jako skladatel a Jiří Suchý jako textař. V pražském divadle Semafor byla onoho dne uvedena jejich osobitá adaptace pěti Erbenových balad (Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Svatební košile, Vodník), k nimž byla připojena balada šestá, "zbrusu nová", Bludička. Na první pohled odvážné propojení klasických textů s poetikou soudobé avantgardní scény se ukázalo jako mimořádně šťastné. Kytice se s velkým úspěchem hrála 10 let a dočkala se 596 repríz. V roce 1993 byla- v rozdělení na dva večery- dokonce v semaforu nastudována znovu.