Archiv

Žebrácká opera v Národním je přesycená vulgaritami (1)

2009-12-29 00:00

Berthold Brecht chtěl Žebráckou operou provokovat, zdvihnout publikum a divadelní kritiky ze židlí. A povedlo se mu to, i když trochu jinak, než očekával. Ze židlí se zvedli proto, aby mu ve stoje zatleskali. Hra se stala hitem. Po osmdesáti letech si konečně našla cestu i na prkna Národního divadla. Aplausu ve stoje se ale zřejmě nedočká.

Jedna z nejhranějších her na české divadelní scéně vypráví známý příběh o gangsterovi Macheathovi (Vojtěch Dyk), který jako Mackie Messer vládne londýnskému podsvětí. Jenže „žralok, co má zuby jako nože“ (píseň o Mackie Messerovi až neskutečně zlidověla) se ožení a jeho ženou se stává Polly (Antonie Talacková), dcera žebráckého krále Jonathana Jeremiaha Peachuma (Jan Novotný). Ten se nemůže smířit s tím, koho si jeho dcera bere, a dělá vše pro to, aby policie gangstera dopadla. Do celé komplikované akce sázející na to, že Mackie je záletník, se zapojuje i Pollyina matka (Eva Salzmannová), zkorumpovaný policista Jackie Brown (Alexej Pyško) a dvě Macheathovy milenky – prostitutka Jane (Sabina Králová) a těhotenství předstírající Lucy (Eva Vrbková).

Hra v režii Ivana Rajmonta působí dojmem, že se za každou cenu snaží přiblížit současnému divákovi a ještě více zaktualizovat Brechtův nadčasový text vycházející z Třígrošové opery Johna Gaye.

Snaha o aktuálnost dýchá na diváka ve všech možných podobách, nejpatrnější je v moderní jazykové úpravě. Překladatelka Daria Ullrichová se snažila přiblížit původní text současnému jazyku. Kdo ví proč je tak hra až příliš prošpikovaná vulgárními slovy, které sice mohou na začátku šokovat, ale po chvíli již ruší a nudí. Po mnohem vulgárnějším slovníku sáhl ještě Jan Tošovský, který se ujal překladu písní na hudbu Kurta Weilla. Není tak výjimkou, kdy na jevišti zazní slova jako „My se**m na barák.“ nebo „svou ženu bys kur**l“. Upozorňuji, že nejsem žádný puritán, ale cpát do jedné z nejranějších a neoblíbenějších inscenací samé vulgarity jen kvůli tomu, aby autoři dokázali, jak jsou „cool“, mi přijde samoúčelné.

Stejně tak mi uniká smysl vyskakujícího obřího penisu z postele. Scéna Martina Černého je totiž zajímavě pojatá, minimalistická, proto je zbytečné dodávat do ní takovéhle detaily, co jen ruší a nejsou dodatečně vysvětleny. Stejně jako na Hynaisově oponě nasprejovaný nápis „Otevřete svá srdce!“, se kterým nikdo nijak nepracuje, takže divák stěží pochopí, proč tam nápis je.

Naopak kostýmová aktualizace je příjemná, posouvá hru do historizující současnosti. Zatímco Mackie nosí cylindr a smoking, Pollyina žebrácká rodina je oblečena do oblečení ze secondhandů a asijské tržnice.

Tím, co hru drží při životě, je charisma a hlavně zpěv Vojtěcha Dyka, který zvládl pojmout legendárního gangstera s veškerou ctí a sebevědomím, které tato postava potřebuje. Ze všech herců navíc díky své muzikální průpravě zvládl svůj pěvecký part bez nejmenšího zaškobrtnutí (a zpívat vleže zamotaný do folie asi není žádný med). Jen dojem záletníka se mu nějak nepodařilo vykouzlit. Naopak Eva Vrbková se naprosto ztotožnila s komediální podobou Lucy, která, aby se k ní Mackie vrátil, předstírá těhotenství.

Většina herců zvládá svá pěvecká čísla sice s námahou, ale uši diváků rozhodně netrpí. Možná by se hercům zpívalo a pohybovalo mnohem lépe, kdyby měli k dispozici mikroporty. Nemuseli by tak zápasit s umisťováním mikrofonu do stojanu a Dyk by pak nemusel zpívat svůj závěrečný výstup do oprátky.

Žebrácká opera v režii Ivana Rajmonta a v dramaturgii Martina Urbana působí tak trochu nedodělaně a je škoda, že se v této rozpačité podobě objevila právě v Národním divadle. Nezachrání to ani herci, kteří se snaží, seč mohou, ani příjemná scéna. Přitom stačilo se jen trochu ubrat na vulgaritách a čtyřhodinovou úmornou hru prokrátit.

Nejbližší termíny představení naleznete zde.