Home page

Archiv

Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Skleněné předměty pokryté stříbrem

2009-05-18 01:50

Na Novoměstské radnici je až do 14. června k vidění výstava s názvem Křehká krása stříbrného skla. Zhruba polovinu výstavy tvoří pozoruhodné historické stříbřené sklo z 19. a 20. století, v druhé polovině expozice se nacházejí zcela současné výtvarné objekty vytvořené touto speciální technikou.

Kočičí stříbro v rukou mladých umělců
Technika stříbřeného skla je určitě zajímavá a originální. A takto pohromadě nebývá běžně k vidění tolik předmětů najednou, které jsou vytvořeny právě jen tímto způsobem. Složitou sklářskou techniku ocení ovšem nejlépe odborníci, kteří přímo ve sklářství pracují. Na návštěvníka výstavy spíše zapůsobí tradiční pečlivá rukodělná práce na zdobení skla, jejímž výsledkem jsou historické skleněné předměty na výstavě. A případně tvůrčí přístup současných sklářských výtvarníků.

Z mého pohledu současní umělci, absolventi odborných sklářských a uměleckých škol, ve srovnání s řemeslníky starých sklářských hutí ale neobstáli. Ač stříbřené sklo v minulosti muselo často strpět hanlivé pojmenování „stříbro chudých“ nebo „kočičí stříbro“, historické výrobky zhotovené touto technikou mají veliké kouzlo.

Ať už jde o zboží určené pro lidové vrstvy a pro prodej na trzích, což byly především sošky svatých a jednoduché svícny a pohárky, nebo o náročnější práce. Těmi jsou - z exponátů na výstavě - například zdobené svícny určené pro výzdobu kostelů nebo reprezentační předměty do majetných domácností, především větší, krásně zdobené vázy.

Výstava stříbřeného skla putuje po České republice a Německu už od roku 2006. Její současná pražská prezentace je podle pořadatelů zdaleka nejrozsáhlejší, pokud jde o počet exponátů. Předmětů tu jistě vystaveno není málo, ale na druhou stranu těžko srovnávat s rozsáhlými expozicemi, jakými disponují specializovaná sklářská muzea v českých městech nebo s expozicí historického skla, která je běžně přístupná v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Stříbro mezi dvěma skly
Samozřejmě, to srovnání je zavádějící, u této výstavy se jedná o představení jedné jediné, velmi zvláštní sklářské techniky. Při jejím použití se stříbrný roztok vlévá do uzounkého vnitřního prostoru, který je mezi dvěma tenkými vrstvami skla. Otáčením předmětu se mezi dvěma vrstvami skla se pak stříbrný roztok pravidelně rozlije po ploše. A pak se dutina mezi dvěma skly vysuší a neprodyšně uzavře. Vrstva stříbra je tedy vlastně uvnitř pod sklem, mezi dvěma skly. Mluví se také o „dvojdutém sklu“. To je velmi působivé na pohled a velmi křehké na dotek.

Současní čeští skláři představili na výstavě skleněné objekty, které si domů asi pořídí málokdo, už jen pro velikost řady z nich. Spíš než v bytě či domě by se jejich studené tvary nejspíše uplatnily v prostředí vestibulu banky nebo velké kancelářské budovy.

Kdepak „kočičí stříbro“, které bylo součástí zařízení domku mé prababičky z jižních Čech, když tedy ještě žila. Ale to už je nějakých pětatřicet let. „Kočičí stříbro“ stálo zamčené ve skříňce a smělo se na něj dívat jen skrz skleněná dvířka této skříňky. Prababička věděla proč.

Neumím si představit, že by předměty, které na výstavě na Novoměstské radnici vystavují současní skláři, mohly být něčím, co by v někom vyvolalo představu útulného, domáckého světa, tak, jak ji vyvolává historické sklo vystavené v sousedství. A přitom svět tehdy dozajista idylický nebyl, zvláště ne na Šumavě, odkud většina historického stříbřeného skla na výstavě pochází.

Stačí nahlédnout do některé z knížek Karla Klostermanna, které místo a dobu, kde a kdy toto sklo vznikalo, zachycují. Smrt a hlad byly běžnou součástí tehdejšího života. Dnes jako by tomu bylo vlastně naopak, lidem se, oproti minulosti, žije lehce a jsou obklopeni pohodlím. Současné stříbřené sklo jim ale nabízí pohled na odosobnění, chlad a vzbuzuje takřka výhradně negativní pocity.