Archiv

BOJ S VNITŘNÍMI MONSTRY V ÚDOLÍ ELAH

2008-04-01 00:44

Filmová premiéra: Co si budeme nalhávat, V údolí Elah rozhodně není filmem, u kterého byste si v klidu poseděli, dvě hodiny se smáli a zase jen tak odešli. Není to snímek pro masy. Dynamická akce v něm prakticky chybí a tempo je unylé. Drama je to však natolik působivé, že by si najít svoje diváky zatraceně zasloužilo. 
Paul Haggis snímkem Crash upoutal pozornost tak moc, že dokázal před dvěma lety vyfouknout Oscara za nejlepší film papírovému favoritovi v podobě Zkrocené hory. Nutno podotknout, že plešounka dostal zcela právem, jelikož dílko, kde se vzájemně prolínají osudy několika hrdinů různých etnických skupin, dokázalo citově nakopnout i zaryté emocionální puritány. Haggisův nový počin je však jiný a nehraje už tolik na efekt.

Hlavní figurou se V údolí Elah stal vojenský veterán Hank Deerfield (Tommy Lee Jones), který se vydává na vojenskou základnu, aby se pokusil zjistit, co se stalo s jeho nezvěstným synem Mikem. Mike se totiž nedávno vrátil z Iráku a na jeho náhlém zmizení něco nesedí. Což se naplno potvrdí v okamžiku, kdy je jeho brutálně zohavené tělo nalezeno nedaleko oné základny. Informace o celém případu jsou navíc natolik mlhavé a policejní vyšetřování odfláknuté, že se Hank do celého případu zakousne a nehodlá pustit, dokud se nenajde viník. Pomáhat mu začne i policejní důstojnice Emily Sandersová (Charlize Theronová), která tuší, že skutečná pravda může být velice děsivá.

Děsivá ale pouze kvůli krutému lidskému jednání, tady nejde o žádné složité spiknutí s odstraněním nežádoucího svědka. V údolí Elah tímto přirozeným a citlivým zpracováním jemně připomene vynikající válečné drama Joint Security Area od Chan-wook Parka. Narozdíl od jihokorejského režiséra se Paul Haggis prioritně nezaměřuje na samotné vyšetřování, ale především na psychologické schránky hlavních postav. Velice pozvolna otvírá jejich vnitřní dvířka a podrobně je zkoumá se zanícením perfekcionisty. Jednotlivé charaktery jsou přitom natolik skvěle napsané a jejich chování v rámci událostí pochopitelné, že se o ně neustále zajímáte. Tedy samozřejmě za předpokladu, že přistoupíte na rozvleklé a poklidné tempo
Skutečně se tu prakticky žádná akce, která by pomalou atmosféru trochu rozčísla, neodehrává a na emocionální dopad srovnatelný s nejlepšími pasážemi Haggisova předešlého filmu se musí čekat až do samotného závěru. Katarze se však dostaví silná, a tak se velká očekávání dozajista naplní. Talentovaný Kanaďan, který je vedle režie podepsán také pod scénářem, příběh navíc provázal jasně srozumitelnou kritikou válečných konfliktů. Nepřináší v ní nějaké novátorské a neokoukané myšlenky, pokud se vůbec nějaké takové dají v dnešní době ještě přidat, ale těch několik nastolených otázek je velice podnětných a působivých.
Se samotnou válkou se tu přitom setkáváme pouze díky nekvalitním videozáznamům pořízených mobilním telefonem, díky čemuž se povedlo chytře vyhnout lacinému vojenskému patosu. Nejpodstatnější momenty mají na starost herecké výkony a o jejich kvalitě vypovídá také fakt, že si Tommy Lee Jones došmajdal pro oscarovou nominaci.

V údolí Elah je zkrátka inteligentní drama se skvělými herci, silným sdělením a pomalým tempem, které od diváka očekává správné naladění, protože mu samo od sebe naproti nepůjde. Pokud se ale na jeho frekvenci dostanete, bude ve vás několik obdržených zpráv rezonovat i nějakou dobu po skončení vysílání.
Místa a časy projekcí filmů naleznete zde




Napsal: Martin Čuřík