Marhoulův Tobruk: Důstojný pomník, průměrný film

Filmová premiéra: Začátek filmu bývá většinou více než důležitý. Když ho promeškáte, často se nechytáte až do závěrečných titulků. Pokud však vyrazíte na válečný snímek Tobruk z dílny režiséra Václava Marhoula, je celkem fuk, jestli třeba i pár desítek minut promeškáte. Děj se tady totiž neřeší.

Dokonce i hlavního hrdinu byste hledali marně. Prostě není. Na druhou stranu, když opravdu přijdete do sálu pozdě, to nejlepší z filmu vám uteče. Marhoul mistrně pojal vojenskou „přípravku“ československého praporu v Egyptě, výcvik nováčků i jejich mimotáborové aktivity spojené s hektolitry alkoholu a sexuálními radovánkami. I přesun do Lybie k obraně města Tobruk, který chtějí ukořistit spojené síly Němců a Italů hltáte stále ještě v dychtivém očekávání věcí příštích. No jo, jenže pak se film jaksi zasekne. Nápady a originální kousky skončily a začínáte cítit do té chvíle něco nemyslitelného – nudu. 

Trailer k filmu

Velké mezery

I když se Marhoul zřejmě snažil vnést i do závěrečné třetiny filmu jistou dramatičnost, nepovedlo se mu to. Na snímku pracoval čtyři roky, herci (mimochodem do jednoho excelentní) dokonce museli absolvovat opravdový vojenský dril v lybijské poušti. I proto by si všichni zasloužili něco lepšího. Jasně, mělo to být vojenské drama, které vyzdvihne soudržnost a kamarádství mužů, kteří v roce 1941 během 2. světové války přístav bránili. To se povedlo, pomník téměř osmistovkám padlých československých vojáků je to důstojný. Ale čekalo se mnohem více. Nezbývá než čekat dál, Tobruk choutky po tom pravém ořechovém dosytnosti neuspokojil.
Místa a časy projekcí najdete tady













Martin Chalupa