Archiv

Tereza Vlčková: Reklama na romantismus

2009-03-31 06:26

Na první pohled mohou působit jako reklama na oblečení nebo na cestovní kancelář. Snímky Terezy Vlčkové vystavené v galerii Louvre však propagují především její autorku a dělají to skvěle.

Tereza Vlčková patří mezi současnými mladými fotografy k nejvýraznějším postavám a jen za loňský rok stihla posbírat hned několik prestižních ocenění. Výstava v galerii Louvre představuje dva nejvýraznější cykly letos šestadvacetileté autorky. Cyklus s názvem "A Perfect Day, Elise" se hlásí k tradicím malířského romantismu. V prosvětlené krajině moravských hor se vznášejí krásné dívky v letních šatech. K naprosté dokonalosti hraničící s banálním kýčem by už chyběla jenom nějaká ta zřícenina starého hradu, kdyby ovšem Vlčková své víly nestavěla do úsměvně krkolomných pozic: Jednou prkenně padají na záda, podruhé před divákem utíkají.

Zatímco roztančené rusalky uprostřed beskydských luk působí lehkým a vzdušným dojmem, fotografie z cyklu "Two" jsou jejich pravým opakem. Inspiraci romantismem ale můžeme vyčíst i zde. Z temného lesa na nás vykukují ztracené malé holčičky oblečené do elegantních kabátků. Z tváří předškolních dvojčátek můžeme vyčíst bezradnost, slzy, ale občas také odhodlání najít cestu ven. A znovu i velký kus nadsázky: Dívky jsou na procházku černým lesem krásně upravené a kdyby nasadily trochu více umělohmotný výraz, třeba by se dostaly i do módního katalogu dětského oblečení. Možná je do hlubin temných hvozdů zavedli rodiče za panem fotografem. Do rodinného alba si ale takovou fotku asi nedají.

Vizuální působivosti svých snímků dosahuje Vlčková prostředky až nepokrytě prvoplánovými: ostrým osvětlením a až brutální kompozicí, která zasazuje fotografované postavy přesně do optického středu. Samotné naaranžování přitom balancuje na samé hranici kýče: roztančené víly levitují nad rozkvetlými loukami, uplakaná děvčátka vykukují z vykotlaných pařezů. Nepřirozeně rozjasněné postavy kontrastují s temným pozadím, u některých fotografií dokonce vyvstávají pochybnosti, zda jde ještě o fotografii, nebo už spíše o hru s grafickým programem. Tato obrazová dokonalost přibližuje tvorbu Terezy Vlčkové současné reklamní fotografii plné retuší a grafických úprav. V jejím případě jde však o propagaci vlastního uměleckého stylu, který možná není úplně převratný, zato ale velmi precizně zvládnutý. Úcta k tradičním žánrům jde u Vlčkové ruku v ruce s jemnou parodií, a tak se můžeme jen těšit, čím nás překvapí příště.

Informace o otevírací době galerie naleznete zde




Jirka Krejčík