Rychle Postinor, jde tu O život!

Filmová premiéra: Nový film Milana Šteindlera s podtitulem „komedie o početí, se kterým se nepočítalo“ bude zřejmě rozdělovat publikum na několik částí. Tento typ humoru nesedne každému a tak se v kině budete buď za břicho popadat, šklebit se a kroutit hlavou nebo kritizovat. Naštěstí ale díky střízlivé stopáži (85 minut) nebudete mít tolik času se nudit.

 Trochu bláznivá a v některých scénách až bizarní komedie s nádechem do road movie (putování hlavních postav je v poslední době v českém filmu módou – viz Crash Road, Na vlastní nebezpečí,…), ve které je hlavním problémem prasklý kondom, nemá specifickou cílovou skupinu. Není to jednoduchá teenagerovská letní oddychovka ani složitěji konstruované humorné dílko. Žánrově prostě někde na pomezí. V hlavních rolích se objevili mladí herci – v komediích již osvědčený Vojta Kotek jako vysokoškolák Michal a Dorota Nvotová (např. Perníková věž, Děvčátko) v roli nešťastné manekýnky Zity. Herecké představitele doplňuje Bohumil Klepl jako křesťansko-demokratický poslanec Palcát a „sklepák“ Robert Nebřenský (např. Mazaný Filip) v roli buddhistického průvodce mezidobím.

 

Michal a Zita zůstanou sami po mejdanu v lesní chatě. Jsou mladí a neklidní – zápletka je celkem jasná. Ale ouha, guma je jen guma a nápor vášně tentokrát nevydrží. Co teď? Bez auta se daleko nedostanou, přesto vyráží pěšmo na cestu za spásnou pilulkou Postinor. Cesta lesem je kamenitá a nástrahy číhají všude. A tak padají do děr a utíkají před vosami, koupou se ve špinavé řece a jsou čím dál tím víc unaveni. A čas běží…

 Propletenec s televizní debatou a hostem poslancem Palcátem o tom, zda uměle přerušovat či nepřerušovat těhotenství je docela zábavný a když se Zita dovolá místo kamarádovi do živého vysílání, aspoň pousmát se musíte. Dorota Nvotová je celkově ve své roli roztomilá – v minisukni a na vysokých podpatcích kulhá lesem, stěžuje si a stále si přetírá rty leskem. Smějete se, když říká, že pokud jí nevyjde modeling, ráda by měla vlastní televizní talk show – celou dobu přitom ukázkově koktá.

 Vojta Kotek už není sladký šestnáctiletý Snowboarďák, trochu vyrostl a zmužněl. Role vysokoškoláka Michala nebyla nijak zvlášť charakterově vyhraněná ani náročná, proto ani nebylo moc co pokazit. Možná mohla být trochu snowboarďákovsky naivnější nebo naopak mírně drsnější. Je trošku divné, když Michal večer zpívá naivní písničku u táboráku a druhý den se vášnivě miluje se Zitou. Ale nemá to smysl rozpitvávat, u tohoto žánru na tom přece jen tolik nezávisí.

 

Některé scény vás zaručeně dostanou (ať už v kladném či záporném smyslu). Když Bohumil Klepl coby poslanec Palcát nezvládne řízení a zastaví smykem na železničním přechodu, jako na potvoru zrovna bliká červená. Vykoukne z okýnka a lup – hlava je pryč. Kinosál ztichne a do ticha vedle sebe uslyšíte: „Ty jo, to je jak v Happy Tree Friends“. Když pak ufiknutou hlavu na své bodliny nabere ježek a odnáší jí kamsi do lesa, celé kino začne vybuchovat.

 Komedie je to docela ujetá, což je rozhodně lepší než kdyby se měla stejně nudně plazit jako v případě Posledních plavek. Aby byl ale výsledný efekt ujetosti dokonalý, museli by všichni tvůrci scénáře (a že jich je dost: Jaroslav Pozzi, Halina Pawlowská, Jiří Vejdělek a Tomáš Putna) společně s režisérem zasednout ke stolu a přihodit ještě několik šťavnatých vtípků a prostříhat některé slabší pasáže (cesta lesem unavuje docela slušně). O život v případě tohoto filmu tedy opravdu nejde, rozpočet nebyl nijak závratný a tvůrci si nekladou žádné zvláštní ambice. Snad jen trochu pobavit a to se s přimhouřením oka i povedlo.

 Místa a časy projekcí filmu zde

Tereza Mácová