Archiv Muzikály
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Malované na skle - Na Fidlovačce
2007-06-11 19:42
MALOVANÉ NA SKLE
Autoři: KATEŘINA GÄRTNEROVÁ, ERNEST BRYLL
Lidová zpěvohra o valašském zbojníkovi Janíkovi, kterou přebásnil známý písničkář Jaromír Nohavica.
Účinkují:
P. Nečas
Y. Blanarovičová
M. Kubec / D. Hák
T. Bebarová ad.
Režie: J. Deák
Choreografie: M. Pacek a E. Velínská
Světová premiéra se uskutečnila r.1970 ve varšavském Polském divadle, odkud se hra Ernesta Brylla a Kateřiny Gärtnerové vydala na úspěšnou pouť po domácích i zahraničních scénách. (Jen ve Varšavě dosáhla téměř šesti set repríz.)
V československé premiéře ji uvedlo r.1972 Státní divadlo v Brně - pod názvem Zbojníci a žandáři. Jistý primát ovšem drží dodnes činohra Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se Malované na skle (v nastudování Karola Zachara) hraje už více než 25 let - přitom stále s Michalem Dočolomanským jako Jánošíkem. R.1977 ztělesnil tuto postavu v pražském Divadle ABC tehdy třicetiletý Viktor Preiss (v režii R. Mihuly a v choreografii P. Šmoka).
Na rozhraní 70. a 80. let se polský divadelní "bestseller" objevil na mnoha českých a moravských scénách. Nepříznivý osud postihl karlovarskou inscenaci v roce 1983: představení zakázala den před premiérou ideologická tajemnice OV KSČ. Proč? Nejspíš ze "solidarity" s Polskou sjednocenou dělnickou stranou, z níž právě v té době básník Ernest Bryll vystoupil.
Malované na skle bylo až dosud uváděno v překladu Mojmíry Janišové a s písňovými texty Vladimíra Čorta. Přebásnění Jaromíra Nohavici má v Divadle Na Fidlovačce svou premiéru - shodou okolností 30 let po vzniku literární předlohy. Nohavica nejenže kongeniálně přetlumočil dílo významného polského básníka. On zároveň s neobyčejným citem a důvtipem změnil legendárního Juraje Jánošíka (původem z Terchové) ve fiktivního valašského zbojníka Janíka (kdesi od Těšína).
Do podtitulu hry MALOVANÉ NA SKLE jsem napsal, že je to "zpěvohra". Snažil jsem se nahradit domácím termínem označení "muzikál". Nejde ale o pouhý jazykový purismus. Není to prostě muzikál, přestože jsem text psal s vědomím, že jeho podstatná část bude zpívaná. Zpívané partie jsou však v celé skladbě hry situovány jinak, než jak tomu bývá u muzikálu.
Téměř všechny texty v této hře jsou podloženy hudbou. Neexistuje však rozdělení na části mluvené a zpívané. Podobně jako na vesnické svatbě, i tady se začíná čímsi, co by se dalo nazvat jakýmsi druhem "melorecitace", jakousi evokací různých motivů, které nejsou určeny ani ke zpěvu, ani k mluvení - téměř nepostižitelně zazní doprovodná melodie a znenadání tato "melorecitace" přechází do zpěvu. Nejprve je to zpěv sólový a po chvíli, když motiv upoutal ostatní, přechází ve sborový. V určitých okamžicích se tyto melodie mění v "prozpěvování" a vzápětí zase přecházejí do naplno zpívané písně.
Rád bych, aby toto všechno vznikalo na jevišti před očima diváků. Tak jako se v přirozené improvizaci rozvíjí příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, stejně tak přirozeně improvizovaný je přechod od prozpěvování ke zpívání.
A ještě něco: V mé hře není nic z autentické lidovosti. Upřímně řečeno já ani nevím, co by to dnes mělo znamenat. Prohlašuji, že o nějakou "autentickou lidovost" vůbec neusiluji. Snažím se prostě využít všeho, co jsem četl a slyšel o lidové písni, k vytvoření vlastní divadelní skutečnosti tak, jako se v literatuře běžně využívá bohatého odkazu velkých předchůdců. Pokouším se vypěstovat v jejich velkém stínu vlastní rostlinku.
Tak tedy ještě jednou: nejdůležitější je přítomnost hudby v každém okamžiku a její přirozený přechod ke zpěvu.
ERNEST BRYLL (1970)
Kateřina Gärtnerová
(Katarzyna Gärtner)
Svou uměleckou dráhu začala v šedesátých letech spoluprací na programech literárního kabaretu. (Vznikl ve Vratislavi a účinkovala v něm řada předních polských herců.) I když jako komponistka byla vlastně samouk, díky svému talentu záhy proslula zvláště v žánru beatové hudby. Stala se např. "dvorní" skladatelkou populární polské zpěvačky Maryly Rodowiczové. Sklízela vavříny na festivalech nejen v polských Sopotech, ale i v zahraničí.
Hudbou ke hře Malované na skle se Kateřina Gärtnerová nesmazatelně zapsala také do historie polského hudebního divadla. Z její tvůrčí spolupráce s básníkem Ernestem Bryllem vznikla ještě dvě další významná díla: Dobrodružství loupežníka Rumcajse (pohádkový muzikál na motivy knížky Václava Čtvrtka) a oratorium Zazvoňte nám dnes všechny stříbrné zvony! (1975), o kterém polská kritika psala jen v superlativech.
Ernest Bryll
(nar.1. března 1935 ve Varšavě)
Básník, prozaik, dramatik, překladatel, filmový a televizní scenárista. Nositel mnoha cen a vyznamenání za literární tvorbu.
Vystudoval polonistiku na varšavské univerzitě a filmovou vědu na Státním institutu umění. Jako básník debutoval r.1952. Jako prozaik si získal uznání už svým raným románem z vesnického prostředí Otec ("Ojciec", 1964). Jako překladatel přebásnil do polštiny např. Vítězslava Nezvala.
Soustavně se věnoval i jevištní tvorbě. Několik let působil jako dramaturg ve dvou varšavských divadlech - v Polském a Komorním. Z jeho her si připomeňme alespoň dvě. Prvotina Listopadová záležitost ("Rzec listopadowa",1968), čerpající z polských dějin, navazuje na polské klasiky A. Mickiewicze a S. Wyspiańského (autora hry Listopadová noc). Hra Po horách, po oblacích ("Po górach, po chmurach", 1968) spojuje velmi vtipně biblický námět s problematikou současnosti.
Mezinárodního věhlasu dosáhl Ernest Bryll právě hrou Malované na skle ("Na szkle malowane", 1970).