Válka proti drogám: od Vacátka ke Komorousovi

Prvním velkým bojovníkem proti překupníkům drog byl v Čechách policejní rada Vacátko, resp. jeho živoucí předloha Vaňásek. Hříšných morfinistů a kokainistů tehdy v Praze bylo kolem 10 000. Dnes je jich nespočetně víc, a boj za jejich zdraví tentokrát vede pplk. Komorous. Výsledky 80. letého boje proti drogám můžete do konce října  zhodnotit v Muzeu policie i vy. Nejdříve ale zde.

 Boj proti kokainovému zlořádu započal policejní rada Vaňásek v roce 1928, kdy inicioval zřízení Ústředny pro potírání nelegálního obchodu s omamnými jedy. Kokain byl tehdy stejně jako dnes módní záležitost a koncem třicátých Ústředna v Praze evidovala 628 obchodníků s narkotiky. Vaňásek se činil i na mezinárodním poli a v roce 1930 na policejním kongresu v Antverpách prosazoval sjednocení právních předpisů, které by pomohli zatočit s drogovými dealery v celé Evropě.

 V té době si už mohla československá policie připsat několik úspěšně vyřešených případů. V roce 1926 např. v Brně zatkla překupníky, kteří z místní pošty posílali několikakilové balíky s morfiem. Jejich adresátem byl jakýsi pan Auerbach ze Šanghaje, kterému postupně dorazilo 16 balíčků nabitých morfiim. Víc jich už vyinkasovat nestačil a brněnský gang byl postaven před soud.

Balíček pro pana Auerbacha

Po válce putovaly opiáty spíše opačnou cestou. Díky československé izolaci si ale místní narkomani museli o čistém heroinu nechat jenom zdát. Nejrozšířenější formou toxikomanie bylo zneužívání psychofarmak a prostředků k utišení bolesti. Díky tomu se jména jako fermetrazin, dexfermetrazin, algena či yastil stali důvěrně známá skoro v každé socialistické domácnosti a dostali se i do písňového folklóru (např. "Vezu, vezu fermetrák, mám ho něco přes metrák. V blázinci se dobře máme, fetujem a neděláme," od Jima Čerta). 

Velmi rozšířenou formou inoxikace se stalo čichání nejrůznějších látek od toluenu a benzínu, až po čistící přípravek Čikuli. Na mejdanech se zase míchaly tzv. koktejly, kdy se k alkoholu přidávala různá hypnotika a analgetika. Místní specialitou byl tzv. český perník neboli pervitin, který při zkouškách i při studiu často užívali studenti.

Zapojení do mezinárodních protidrogových  struktur bylo velmi slabé a Československo bylo často využíváno jako tranzitní země, přes kterou drogy putovaly ze spřátelených zemí na Západ. Média ale o takto zadržených drogách neinformovaly a jejich odhalení na hranicích bylo víceméně náhodné.

Drogy se často převážely v kondomech ukrytých v zadní části pašerákova těla

K identifikaci drog byl v 70. letech vyvinut zvláštní kufřík, tzv. D-TEST, obsahující činidla ke zjištění látky a narkomanskou soupravičku, která měla policistům sloužit k porovnání se zadrženou drogou. Bájný kufřík obsahoval opiáty, amfetaminy, kokain, crack, metadon, barbituráty, LSD, halucinogeny, hašiš, marihuanu, menciklidin a další drogy.

 
Kufřík D-TEST, sen všech narkomanů

Po revoluci jsme se v oblasti drog, na straně jejich uživatelů i protidrogových policistů stali standardní evropskou zemí, snad jej s trochu nestandardním šéfem. Vedoucím národní protidrogové centrály se už v roce 1994 stal bývalý přesvědčený agent Stb, JUDr. Jiří Komorous, který se považuje za následníka sv. Pavla, je členem obskurního hnutí ORDO LUMEN TEMPLI, založeného zpěvákem Danielem Landou,  a svůj boj proti zlu spojuje i s válkou proti malopěstitelům konopí a odborníkům, kteří se této drogy zastávají.

Přes vydatné materiály, které téma drog a boje proti nim nabízelo, je expozice poněkud chudá a doporučujeme ji spojit s dalšími výstavkami, nepř. s výstavou o amatérsky vyráběných zbraních, o kterých jsme psali ZDE.

Více o výstavě „DROGY… 80 let boje proti narkotikům“ čtěte zde

 
Fotka z drogové kuchyně (90. léta)

Feťácké doupě. Pokročilý rozklad figurín-narkomanů, vzbuzuje u návštěvníků spíše úsměv

turban