Bruselský sen – výstava o nablýskané lži

Jeden den v životě Československa měl v Bruselu na Expu 58 předvést jak si tu žijeme jako v bavlnce, ale byla to jen lež velká jako věž. V době, kdy se tu stály fronty i na mléko, se na výstavě servírovala pečená kachna na servisu našich nejlepších designérek pod dohledem šéfkuchaře z Alkrónu. Vynalézavost českých tvůrců i tupost komunistické propagandy můžete až do 21. 9 obdivovat v galerii Městské knihovny. Uvnitř fotoreportáž.

 Výstava i celý koncept československého pavilonu na světové výstavě, která se v roce 1958 konala v Bruselu, byla pro řadu oborů absolutním průlomem. Projekt Laterny magiky přitáhl špičky divadelní ifilmové scény; za všechny jmenujme bratry Radoky, Miloše Formana a scénografa Josefa Svobodu. Loutkové filmy tu reprezentoval Jiří Trnka, „bruselské sklo“ se lilo v dílnách Stanislava Libenského a svoje legendární autobusové vajíčko (autokar Š 706 RTO) tu poprvé představil designér Otakar Diblík. Autoři výstavy zkrátka chtěli představit to nejlepší, co se v Čechách dalo vytvořit. V mnoha případech šlo ale jenom o prototypy, které nikdy neměly spatřit světlo světa.

Důkaz o úspěšnosti expozice se dostavil hned první den. Světové deníky psaly o československém pavilonu v superlativech a před výstavním komplexem stály stometrové fronty. Doma ale tvůrce československého zázraku čekalo zklamání. Scénáristu pavilonu Jindřicha Santara svlékli na Ruzyni do naha, načež si v rádiu vyslechl projev předsedy architektů, pro něhož byla expozice v Bruselu „velikým zklamáním“. Nebýt zásahu tehdejšího ministra kultury Kopeckého, který navrhl autory pavilonu na státní cenu, začalo by se s nimi zametat. Začalo se ale stejně, jenom si někteří museli počkat na normalizátory okupace.

Fenomén Bruselu byl dán zvláštní kombinací vypočítavosti a laxního přístupu komunistických propagandistů, kteří nechali autorům volné ruce a štědře jejich projekty financovaly. Autor autobusového vajíčka, Otakar Diblík, např. na design luxusního autokaru dostal desítky milionů korun (podle nepotvrzeného zdroje se jednalo o 80 milionů). Částka se každopádně na dnešní poměry blížila jedné miliardě a talentovaný designér se na autobusu podle vlastních slov „skutečně vyřádil“. Navrhl celý interiér, včetně nových sklápěcích sedadel, designu potahových látek a všech doplňků a dokonce dovnitř umístil malou televizi Tesla. Podobný autobus samozřejmě nikdy české silnice nebrázdil.

Interiér božského vajíčka technikům známý pod označením Š 706 RTO Lux

Na snaze představit Československo v jeho nejlepším světle, resp. jeho tvůrčí potenci, není nic špatného. Tahle představa byla ovšem v Bruselu podpořená promyšlenou lží. Všichni autoři, kteří na výstavu jeli absolvovali ideologické školení v letenské kachlíkárně a sebou si vezli příručky se vzorovými otázka a odpověďmi. Pro ilustraci uvádím dvě z nich:
Tuhle promyšlenou lež sice výstava reflektuje, ale činí tak jen mezi řečí. V úvodu si projdete „depresivní chodbou“ první poloviny padesátých let, kde se od Stalinovy smrti a Chruščovovy kritiky v 56 neustále zdůrazňuje uvolňování poměrů, ale pak se téměř bez výjimky prezentuje už jen nablýskaný bruselský sen, který na první poválečně světové výstavě posloužil lživé propagandě komunistického bloku. Co na tom, že prezentovaní předváleční výtvarníci jako Karel Svolinský, Josef Šíma, Emil Filla nebo František Kupka byli doma v nemilosti a téměř všichni autoři Laterny magiky byly po návratu perzekvováni nebo vyhozeni z práce. Posloužili propagandě.
Nutno dodat, že prezentace „bruselského snu“ je provedena s maximální nápaditostí. Ukázky jednotlivých artefaktů jsou doplněny dobovými filmy a velkými fotografiemi a dobře přibližují atmosféru, která na světové výstavě vládla. Zajímavou částí jsou expozice věnované tzv. bruselskému stylu, který navázal na „kosmické tvarosloví“ bruselského designu. Návštěvník se tu potká s desítkami známých výrobků od nábytku po kuchyňský mixér a výkřiky jako „to znám od babičky“ tu můžete zaslechnout skoro pravidelně (draly se i z hrdla autora článku). K tomuhle nadšení by ale možná mělo přibýt vědomí, že za všemi těmi roztomilými a nápaditými věcmi byli lidé, kteří si občas zašli na výslech tajné policie a svůj talent prosazovali vzdor hodně těžkým podmínkám
Více o výstavě Bruselský sen čtěte zde Doprovodné programy k výstavě naleznete zde

Legendární restuarace československého pavilónu. K dostání byla držková polévka, svíčková, pečená kachna, knedlo vepřo zelo  a k tomu plznička a becherovka. V téhle restauraci nebyly skoro nikdy prázdné židle.

Venku před fontánou se pak návštěvníci báječně vyříhali

Zevnitř nabízel pavilon vzdušně-kosmické představy o životě a umění v Československu

Tatra 613 před atomiem

S výrobky v "bruselském stylu" se člověk setkával už od dětství  (na tu kočičku jsem hrával...)
 
Rádio měl v pokoji můj strýc, budíček dědeček, gramofon babička.

Magnetofon Sonet 5 vlastnili příbuzní z otcovy strany.
Podobné stínidlo vyselo na lustru mé babičky z matčiny strany.

Kosmický nábytek jsem potkával u příbuzných z obou stran.

Zde sama babička a dědeček s mou matkou a oběma Dášenkami.

Tuto vycházkovou obuv jsem na svých příbuzných nikdy neviděl. Že by také jen prototypy?

Výstavu doprovází projekce s dobovými reklamami, propagandistickými dokumenty a záznamem z prvního legendárního představení Laterny magiky

Na závěr výstavy si můžete na fotopapír namalovat vývojkou jakýkoli obrázek. Vlastně ani nevím  proč, ale je to docela milé. Namaloval jsem hvězdu a kolem napsal He, Hi, Ho, Ha a vlastně také nevím proč.

turban