Home page

Archiv

Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Praha v rytmu latiny a jazzu

2007-03-18 20:25

Fotografka Iveta Markvartová Hejtyková otevírá Prahu z netušené perspektivy. Její fotky jakoby prostor v Nové síni, kde do konce března vystavuje průřez svojí prací, vynesly někam nad Karibik nebo portugalský přístav. Hemží se to na nich Brazilci, Portugalci a dalšími latinskými vášnivci a stejnou energií se vyznačují i její fotografie. K dotvoření atmosféry stačí jen sklenka kubánského rumu a latinské rytmus.

Fotky ze série jazz zase návštěvníka vrací do epochy báječných večírků v New Orleans. Jakoby nevznikly v Praze, natož v 21. století. Na jedné se malý Portugalec opírá do náustku trubky, které přizvukují zpití jazzmani. Momentka vznikla spontánně, když se chlapec přichomýtl k focení, nic nebylo plánované. Stejnou volností dýchají i další vystavené fotografie, včetně fotek ze série Kampa či ukázek z volné tvorby. Autorka si své modely vybírá přímo na ulici a stejně postupuje i při výběru prostor. Zachycuje Prahu z perspektivy klubů s latinskými tanečníky, což ale neznamená, že by se dala omezovat žánrem.

Na vernisážích jejích fotografií můžete slyšet třeba balkánskou dechovku. Více ale v následujícím rozhovoru, který jsme vedli mezi jejími nejoblíbenějšími fotografiemi:

Kdy jste poprvé držela v ruce foťák?

To mi bylo snad šest let. Začínala jsem se stařičkým pentacon, ale ještě dřív mi děda půjčoval flexaretku. Jenže pro mě koukat ze shora, jak jsem malá, to bych si musela vždycky brát židli a to už taky není úplně ono. Ale můj nejúžasnější fotoaparát byla praktika.

Jak jste si vybrala téma klubů a kde se vzalo zaměření na jazz a latinské tance?

Asi jde hlavně o to, že nevlastním ateliér ani ho vlastnit nechci, vlastně mi to přijde nepřirozené. Všechny světla tak tahám sebou a vybírám si prostory, které se mi líbí. Třeba v Bodeguitě se mi líbilo moc a pak jsem tam potkala kapelu, která na téhle fotce tančí. Tak jsem je poprosila, aby mi zapózovali. Tohle je zase téma z cyklu Jazz. Bylo to focené v jednom café, kde tanečníci tu normálně vystupují.

Foto: Iveta Markvartová Hejtyková ©

A co fotky tance? Vy sama tancujete?

Tancuju, ale dávám přednost jivu. Tanečníky nechávám, ať si dělají, co chtějí, ať se chovají absolutně přirozeně. Já se snažím zachytit pohyb v momentě, kdy si myslím, že to bude dobré. U jazzové série se mi stala povedená příhoda: před tím, než přivezli světla, se mi všichni opili, což na těch fotografiích naštěstí není tak vidět a tenhle malý kluk šel okolo s maminkou a moc se mu líbilo, že se tam něco děje, sám se pak přidal, dali jsme mu do ruky trumpetu a tak vznikla tahle fotka.

Foto: Iveta Markvartová Hejtyková ©

Je výstava prodejní?

Prodejní je, ale já doufám, že si nikdo nic nekoupí. Bojím se, že se mi po těch fotografiích bude stýskat. Fotografie jsou v omezeném počtu kopií. Dělám jen čtyři kopie. Když se pak dozvím, že někdo koupil mojí fotografii, vždycky mně to rozesmutní. Ke každé fotografii také patří originální rám. Okolo jsou kubánské noviny dovezené přímo z Kuby, ani nevím co se tam píše, ale jeden známý Kubánec mi říkal, že je tam něco o Fidelovi. Co taky jiného?

Chystáte se zdokumentovat ještě nějaké další prostory?

Ráda bych našla nějaký zajímavý prostor už kvůli vernisáži. Nejenom, že se při nich tančí a pije, ale hodně se tam taky střídají žánry. Při jedné třeba hrála balkánská i kubánská kapela, a jak říkal jedem můj kolega, ty vernisáže jsou zkrátka výživné.