Hora Říp

Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp
Prs úrodné matky Země, středočeský Olymp, srdce národa českého nebo zkrátka jen boulovitá halda čediče, náhodně kdysi vyvržená uprostřed roviny? Ať už je váš vztah k památné hoře Říp jakýkoliv, faktem zůstává, že většina návštěvníků na její vrchol směřuje právě proto, čím je, a nikoliv kvůli tomu, jaká je. A přesto, že dnes už asi obrozenecky buditelské heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ vyvolá spíše úsměv, pro mnoho Čechů skutečně kopec u Roudnice nad Labem představuje místo, které je alespoň jednou za život třeba navštívit.

I když jsou vám vlastenecky vzedmuté city lhostejné, je to vcelku příjemná procházka. Zjara se zelený koberec na svazích hory rozzáří květy, v létě slunce stéká na stříbrné kmeny buků přes klenbu jejich listoví a na podzim se les na úbočích zbarví dozlatova. I zima má cosi do sebe, jen výstup příkrou cestou k vrcholu je trochu náročnější. Pokud vyrazíte s kompasem a střelka se najednou zmateně roztočí, nelekejte se: nejste na severním pólu, to jen příměs magnetovce v místním čediči si s vámi pohrává. Naštěstí vede nahoru na horu turisticky značená trasa.

Pokud se nespokojíte s krátkou procházkou, máte možnost se přesvědčit, že Podřipsko oplývá krom mléka a strdí i spoustou malých divů, které byste v tomto kraji snad ani nečekali. Téměř každá vesnička tohoto odpradávna obydleného kraje skrývá nějakou pamětihodnost či tajemné zákoutí – nic oslnivého, za čím by se hrnuly davy turistů s blýskajícími fotoaparáty. Zato ale dlouhá řada míst, kterou může procházet plesající srdce poutníkovo s vědomím, že pod schýlenými korunami vrb na venkovských návsích prosakuje historie. A ať už pátráte po rustikální idyle nebo torzu nedostavěného chrámu za vsí, v kterém je údajně centrum positivní energie, budete mít nakonec chuť se sem vracet.

Na konci toho výletu se možná přenesete přes vtipy o legendárním praotci, který byl příliš líný na to, aby došel k moři, a pochopíte, proč se zastavil zrovna tady.

Hora Říp
Vysloužilá sopka
Při pohledu na dnes utěšenou a poklidnou kupu, shlížející na smavý ten ráj, která by snad v někdejších čtenářích Malého prince mohla vyvolat otázku „Klobouk – nebo hroznýš, který spolkl slona?“ člověk rozhodně nemá pocit nebezpečí. Přitom by stačilo, aby praotec Čech přišel o pár milionů let dřív, a místo o mléku a medu by nejspíš mluvil o popílku a žhavé lávě. Není totiž žádným tajemstvím, že Říp je vyhaslá sopka, přesněji řečeno obnažený zbytek sopouchu. Stejně jako homole nedalekého Českého středohoří, i on už má nejlepší léta za sebou: naposledy si zasoptil ve třetihorách a toho, že by se ještě probudil, se bát nemusíme. 

Kamení a kvítí
Pokud byste byli přesto nedůvěřiví a chtěli raději přesně vědět, co to máte pod nohama, když šlapete vzhůru k rotundě, vězte, že jde o nefelinitový čedič, který kromě olivínových zrnek obsahuje především nefelin, amfibol, leucit, augit, špetku noseanu a také magnetovec, který by kdysi zmátl nejednoho výletníka s buzolou, ovšem ve věku GPS navigace zůstává nepovšimnut ležet pod kořeny stromů.
Stromy dnes porůstají téměř celou horu, ale nebylo tomu tak vždy. Ještě v 19. století byl Říp téměř holý. A mnohé z vás možná udiví, že ochránci přírody si dnes cení především zbytků teplomilných stepních trav a květeny, která přežívá na místech, jež neobsadil les. 

Jak Říp ke jménu přišel
Někoho by ovšem možná víc zajímalo, kde hora přišla ke svému jménu. Etymologické dohady starších kronikářů, kteří se domnívali, že se ve slově Říp zrcadlí slovo zřít a někdejší počin praotce Čecha, který z vrcholku zřel zemi zaslíbenou, můžeme celkem bez rizika odhodit do říše pohádek. Jméno Říp je podle všeho odvozené ze starogermánského slova „rip“, které znamená zcela obyčejně horu. Přejímání názvů od původních obyvatel byla ostatně na úsvitu slovanského osídlení zcela běžná praxe a leckterý čtenář by byl překvapen, kolik názvů našich řek původně znamenalo jednoduše řeka. O tom, zda jméno Říp nějak souvisí s Horami rhifajskými, které do střední Evropy klade starověký zeměpisec Ptolemaios, se můžeme jedině dohadovat, nicméně šlo nejspíš o podobný problém: tedy záměnu obecného názvu v cizím jazyce za vlastní jméno pohoří. 

Výška, délka a šířka
Pro ty, kteří si zvláště potrpí na exaktní data, ještě pár čísel:
Vrchol hory Říp se týčí 455,5 metrů nad mořem,
zhruba 306 metrů nad hladinou Labe (ovšem podle toho, kolik je vody),
přibližně 200 metrů nad úrovní okolních polí
a nachází se na 14° 17' 22.25" východní délky a 50° 23' 10.71" severní šířky

Na vrcholu
Vlastenecké občerstvení
Ještě než vystoupáte k románské rotundě na samém vrcholku hory, spatříte vlastenecké heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp,“ zvěčněné na štítu malebné turistické chaty. Dřevěné stavení, které dělá nedaleko vrcholu hory společnost kamennému kostelíku, bylo postaveno roku 1907 a slouží dnes především jako občerstvovací stanice pro poutníky znavené náročným výstupem. Krom toho, že si na jeho štítu můžete připomenout, čím je Čechu Říp, musím také upozornit, že zde vaří skvělou domácí bramboračku s čerstvými houbami (pokud rostou). Pokud máte štěstí, sejde se méně hostů a pan hospodský má dobrou náladu, natrefíte třeba i na rodinnou diskotéku s nefalšovaným stroboskopem, blikajícím u stropu, a koťaty, procházejícími se po stole. 

Tábory lidu a lidové veselice
Rotundu nechal postavit, nebo spíše nově opravit, již ve 12. stoleti kníže Soběslav I. V Soběslavově době ovšem stavba zřejmě ještě neměla nic společného s legendou o praotci Čechovi, jehož výstup na horu si přimysleli pozdější kronikáři. Teprve s nastupujícím obrozením se kostel stal místem, k němuž směřovaly vzedmuté vlastenecké city a kroky národních buditelů. V druhé polovině 19. století se zde konaly takzvané tábory lidu a národní manifestace. 10. května 1968 byl při jedné takové sešlosti z kopce vyjmut balvan, vložený později do základů Národního divadla.
Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svotojiřská pouť. Předznamenaná je ovšem již 20. – 22. dubna lidovou Řipskou poutí s mnohými kulturními atrakcemi a kolotoči, která probíhá na úpatí hory u vsi Rovné. 

Výhled do kraje
Ještě pře sto dvaceti lety byl Říp takřka holý, takže staré rytiny, na nichž je rotunda sv. Jiří viditelná do širého kraje, nejsou nijak nepatřičné. Pak dal ovšem kníže Lobkowicz vysázet na svazích les, který postupně zakryl nejen pohled na vrchol hory, ale naopak i výhled z hory na zemi mlékem a medem vlhnoucí. Pokud se nevydáte na Říp v zimě nebo brzy zjara, když ještě není na stromech listí a mezi větvemi prosvítá okolní krajina, budete si muset vystačit s třemi zbývajícími vyhlídkami: Pražskou, obrácenou na jih, Mělnickou, která se obrazí k severovýchodu, a Roudnickou, z níž je vidět na severozápad. Nejkrásnější výhled je nejspíš z posledně jmenované, neboť tím směrem leží homole Českého středohoří.

Rotunda sv. Jiří (tel: +420 605 113 630)
Zvláště v parném létě člověk ocení chladivé kamenné zdi románské rotundy na vrcholku hory. První zmínka o této stavbě pochází z roku 1126 (mimochodem tedy rok po Kosmově smrti). Kníže Soběslav I. nedlouho předtím (18. února) vyhrál v bitvě u Chlumce, nedaleko Ústí nad Labem, kde porazil německého krále Lothara. Aby se na to hned tak nezapomnělo, nechal obnovit pobořený řipský kostelík a postavit západní kruhovou věž. Při této příležitosti přijel vážený pan olomoucký biskup Jindřich Zdík, aby kapli vysvětil. Původně byla ovšem zasvěcena svatému Vojtěchu a teprve později (první zmínka o tom pochází z počátku 16. století) bylo její svěcení změněno na svatého Jiří. Dnes se občas uvádí se jmény obou svatých – snad aby se světci nehádali. 

Svého času rotunda sloužila jako farní kostel pro nedalekou obec Rovné a v 18. se kolem ní dokonce rozkládal hřbitov. Dnes se uvnitř nachází Památník českého státu, socha sv. Jiří s drakem od B. Seelinga z roku 1870, plastika zobrazující přeměnu kočovného slovanského lidu v usedlý a spořádaný lid zemědělský a další pamětihodnosti, o čemž se můžete přesvědčit od dubna do září v rámci turistické prohlídky – nebo také každou první neděli v měsíci, kdy se zde konají bohoslužby. Každoročně první neděli po svatém Jiří (24. dubna) ke kostelu míří tradiční církevní Svotojiřská pouť.