Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Katalog objektů – Výlety – Hrady a zámky

Točník a Žebrák

www
E-mail
Adresa
Zdice - 267 51
Telefon
311 533 202
Fax
311 533 202
Region ČR
Střední Čechy
Doprava

Točník a Žebrák se nacházejí ve středních Čechách, na jižním okraji Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zhruba v polovině cesty mezi Prahou a Plzní. Dvojhradí odedávna míjela prastará dálková cesta, spojující Prahu se západní Evropou a dodnes je tak k hradům velice snadné spojení…
Autem
Přijíždíte-li automobilem, přibudete k hradům asi nejčastěji po dálnici E50 (Brest – Mačkala), která spojuje Prahu s Plzní. Oba hrady, zvláště Točník, jsou v obou směrech již z dálky jasně patrné po severní straně cesty. Z dálnice je nutné odbočit na Exitu 34 ve směru na Žebrák (město) a pokračovat zhruba 3 km na sever, přes městečko Žebrák do vsi Točník. Přímo pod hradem Točník je parkoviště, v sezóně placené.
Po železnici
Pokud dáváte přednost železnici, můžete přicestovat po trati Praha – Plzeň – (Cheb), která kopíruje starou zemskou stezku. Jedete-li rychlíkem, musíte vystoupit na nádraží v Hořovicích, kde vlaky staví prakticky každou hodinu. Odtud můžete buď autobusem (zastávka hned u nádraží) nebo pěšky po silnici zhruba 4 km do města Žebrák a dále ještě asi 2 km po modré k hradu Žebrák.
Přijíždíte-li ovšem osobákem, je lepší vystoupit již o stanici dříve (ve směru z Prahy), v obci Praskolesy, odkud vede kratší (cca 5 km) a hezčí, turistická, modře značená cesta přes Chlustinu a Žebrák.
Autobusem
V obci Točník pod hradem je pochopitelně i zastávka autobusu – z Prahy sem lze dojet s několika přestupy zhruba za hodinu a půl. Daleko jednodušší je ovšem spojení do městečka Žebrák, kam jezdí z Prahy velký počet přímých autobusových spojů (zhruba hodina cesty) – odtud je to k hradům asi 2 km příjemné cesty po turistické, modře značené stezce.
Letadlem
Pro zájemce snad ještě dodáme, že zhruba 5 km jižně od hradu, mezi obcemi Hořovice a Tlustice, se nachází malé sportovní letiště. Ovšem pravidelné linkové spoje zde nepřistávají, takže dopravu je třeba zajistit si individuálně.

Otevírací doba

Točník
1.3.–30.4. sobota a neděle 10:00– 2:00 13:00–16:00
1.5.–31.5. denně (mimo pondělí) 10:00–12:00 13:00–17:00
1.6.–30.6. denně (mimo pondělí) 9:00-12:00 13:00–17:00
1.7.–31.8. denně (mimo pondělí) 9:00–12:00 13:00–18:00
1.9.–30.9. denně (mimo pondělí) 10:00–12:00 13:00–17:00
1.10.–31.10. sobota a neděle 10:00–12:00 13:00–16:00
Volná prohlídka, výklad je v sezóně (červenec a srpen) poskytován každou celou hodinu (v případě zájmu alespoň deseti osob). Poslední prohlídka s průvodcem 1 hodinu před koncem návštěvní doby. Prohlídka mimo návštěvní dobu je možná po rezervaci kdykoliv.
Žebrák
1.4. – 31.5. sobota a neděle 10:00– 13:00 14:00 – 16:00
1.6. – 30.6. sobota a neděle 10:00 – 13:00 14:00 – 17:00
1.7. – 31.8. denně (mimo pondělí) 9:00 – 13:00 14:00 – 18:00
1.9. – 30.9. sobota a neděle 10:00 – 13:00 14:00 – 17:00
Prohlídka bez průvodce.
Prohlídka mimo návštěvní dobu je možná po rezervaci kdykoliv.
Při nepříznivém počasí (déšť, sníh, přeháňky, ...) je hrad z bezpečnostních důvodů uzavřen.

Vstupné

Točník 
Základní: 50,- Kč
Zlevněné (děti do 15-ti let, studenti, důchodci, invalidé): 30,- Kč
Symbolické (děti do 6-ti let): 1,- Kč 
Žebrák
Základní: 20,- Kč
Zlevněné (děti do 15-ti let, studenti, důchodci, invalidé): 10,- Kč
Symbolické (děti do 6-ti let): 1,- Kč

Popis objektu

Další informace

Komentáře

Hodnocení, hlasování, ohlasy a komentáře

Dnes

Nejaktuálnější zprávy

Není mnoho hradů, které by byly tak nerozlučně spjaty jako Točník a Žebrák. Vyslovíte-li jméno jednoho, musíte dodat i název druhého. V krajině, stejně jako na pohlednicích a v myslích lidí, dlí stále vedle sebe – menší a starší Žebrák na nízkém ostrohu dole a nad ním, na kopci, královský Točník.

Skalní úžlabina v údolí mezi nimi, kterou se protahuje úzká silnička, je zároveň branou do křivoklátských lesů. Krajina se odtud zvedá k starobylému Velízu a mezi zalesněnými kopci se rozevírají stinná údolí. Zámecký vrch i oba hrady jsou Stroupenským potokem jakoby odstřiženy od kopců na severu; patříce k nim, ale zároveň jaksi předsazeny v rovině, působí Točník a Žebrák jako dva vojáci stojící na stráži.

Naopak na jih je z hradeb Točníka daleký výhled na lehce zvlněnou krajinu, posetou městy a vesnicemi, jíž kdysi procházela prastará zemská cesta do západních Čech a kterou dnes jako osa protíná dálnice Praha – Plzeň. V dálce se pak zvedají zamlžené hradby Brdských vrchů, v čele s mohutným Plešivcem, jenž svými úbočími vrací přes rozlehlou kotlinu pohled Točníkovu cimbuří.

Dole, u paty Zámeckého vrchu, se choulí malá víska Točník, která alespoň svým jménem náleží k většímu hradu nahoře na kopci. Menší hrad, krčící se na skále hned nad vsí, má svého jmenovce o necelé dva kilometry dál: královské město Žebrák.

Majestátní hrad Točník byl založen králem Václavem IV. a s jeho jménem je dodnes neoddělitelně spjat. Václav je hlavní figurou mnoha místních pověstí a jeho jméno nese i vyhlášený hostinec dole ve vsi. Hrad, opuštěný přibližně od 17. století, byl v poslední době rozsáhle rekonstruován a stal se centrem šermířů z širokého okolí. Každoročně se zde konají historické slavnosti a v podhradí se odehrávají středověké bitvy. Místo ovšem stojí za návštěvu, i když zde zrovna nezvoní meče.

Prohlídka hradu Točníka

Hradní brána, ke které přejdete po mostě nad příkopem, byla znovu otevřena až před několika lety. Do hradu tudy sice vjížděl jeho zakladatel Václav IV., ale Jan z Vartemberka nechal roku 1524 bránu zazdít a zbudovat vchod z druhé strany. 



Druhá brána (foto Roman Pavlíček)

Kat, husy a koně

Když se zrovna nekonají nějaké slavnosti či středověké trhy, není toho na prvním nádvoří krom pokladen mnoho k vidění. Brána, kterou procházíte na druhé nádvoří, byla dlouhé roky zazděná, a opět se zprůchodnila až nedávno v rámci rekonstrukce původní východní cesty. Těsné komůrce po straně se říká katovna, ovšem s katem zřejmě neměla nic společného – představa, že by mistr popravčí, tedy příslušník nečistého řemesla, sídlil na královském hradě, je totiž na hony vzdálená realitě.

Na druhém nádvoří se vám konečně otevře průhled do nitra hradu. Na plácku vlevo se během historických slavností obvykle odehrávají šermířské souboje. V rohu nádvoří můžete zase nakouknout do hluboké studny, kterou nechal v roce 1530 do hloubky 95 metrů vykopat Jan z Vartemberka. Kdysi do ní prý spustili husu a ta vyplavala v jezírku za hradbami – ovšem neslyšel jsem, že by pokus někdo v nedávné době zopakoval za účasti nezávislých odborníků.

Pokud na nádvoří zrovna netřískají meče, dejte se napravo, a dojdete k takzvanému purkrabímu paláci. V posledních letech byla tato budova nově opravena a dostala dokonce střechu, kterou pozbyla již před staletími. Ovšem téměř půl druhého sta jezdeckých koní, kteří se údajně vešli do stájí v jejím přízemí, se asi znovu hned tak nedočká. Tento palác svého času sloužil především k representaci: když vejdete mezi opuštěné zdi, můžete si snad ještě udělat představu o někdejší nádheře zdejšího velkého sálu, jenž se nacházel v druhém patře a který ve své době patřil k největším v českých zemích. Zatímco reprezentační sál Pražského hradu měřil 32 x 9m, Karlštejnský 22 x 8,5 m a Křivoklátský 58 x 8 m, Václav IV. mohl na Točníku své hosty ohromovat síní, jež měla 15 metrů v šíři a 34 metrů zdéli.

Královský palác

Středem Točníka, takzvaným horním či vnitřním hradem, je ovšem palác v jeho jihovýchodním rohu. Když projdete další branou na horní nádvoří, stanete přímo u úpatí královského paláce. Zde, nejdál od vstupní brány, byly obytné komnaty zeměpanské. Královská palác je nejzachovalejší částí hradu především proto, že zde byla v osmnáctém století zřízena kaple svatého Bartoloměje a budova díky tomu zůstala zastřešená.

Přímo z nádvoří je možno vstoupit do sklepení, které se dnes čas od času proměňuje ve středověkou tavernu, kde si můžete k pivu zakousnout třeba kus pečeného selete. O patro víš, kam se dostanete po schůdcích z nádvoří, se nachází již zmíněná kaple, které vévodí velký dřevěný trůn. Máte-li štěstí a přicházíte-li právě v době, kdy se na hradě koná nějaká akce, můžete si tu poslechnout například koncert gotické hudby. V bývalé sakristii lze zase shlédnou stálou expozici. Na modelech si tu prohlédnete vývoj hradního stavitelství: samotný Točník v něm zaujímá významné místo, neboť nebýt husitské revoluce, která architektonickou evoluci vrátila o pár kroků vzad, stal by se zřejmě významným mezníkem v přechodu od hradů k zámkům. 



Hradní kaple (foto Jiří Mašek)

Deset korun krále Václava

Erbovní galerie vám dá představu o majestátu a moci lucemburských králů. Znaky, původně umístěné nad hradní bránou, representují země, jichž byl král Václav dědicem, a shodují se s erby umístěnými (zhruba o deset let dříve) na staroměstské věži Karlova mostu: na nejvýznačnějším místě stály zřejmě původně erb římského a českého krále, hraběte lucemburského a markraběte moravského, dále pak erb knížete svídnického, knížete zhořeleckého, knížete vratislavského, knížete budyšínského, knížete niského a markraběte dolnolužického.

Nakonec snad zamiřte své kroky od královského paláce na vyhlídku, z které můžete obezřít alespoň zlomek země, jíž kdysi vládl zakladatel hradu. Přímo pod kopcem je vidět vesnice Točník, o kus dál město Žebrák a za stuhou dálnice pak Hořovice, korunované vrchem Dražovka. Na obzoru se táhnou hřebeny Brd, z nichž nejvýraznější je přímo na jihojihovýchodě vrch Plešivec. S pohledem upřeným k horizontu nechte svou mysl rozepnout k dálavám, přeletět hradbu zamlžených kopců a zakroužit nad Římským císařstvím, jehož korunu Václav ztratil, právě když se okolní zdi šplhaly k nebi. I co: říše padají a hrady stále stojí. 

Prohlídka hradu Žebráka

Z kdysi vznosného hradu, někdejšího panského a později zeměpanského, tedy královského sídla, toho do dnešních dob mnoho nezbylo. Již zdálky je však patrná mohutná hlavní věž, která je dnes přístupná jako rozhledna – a pokud vám nestačí prohlídka samotného hradu, vždycky máte možnost ocenit alespoň výhled na jeho okolí, který se vám ve všech sto osmdesáti stupních naskytne z věžního vrcholku.



Žebrák (foto Calhoon)

Žebrácké proměny

Žebrák se rozkládá na úzkém skalním výběžku přímo nad vsí Točník, která se rozrostla z jeho někdejšího podhradí. Málokdo si možná na první pohled uvědomí, že budovy, ležící u silnice přímo naproti zřícenině, stály kdysi uvnitř hradeb a náležely k hradu. Později zde byl zřízen pivovar a dnes tu sídlí například obecní úřad a kafé bar Bárka, kde mohou znavení výletníci usednout nejen u šálku kávy. Domy byly ovšem mnohokráte přestavěny, takže s původní hradní architekturou dnes nemají mnoho společného.

Na starých obrazech vás jistě zaujme, jak zásadně se proměnila Žebrácká scenérie za posledních sto let. Ještě v 19. století se tehdy prakticky holý hřeben, na kterém byly jasně patrné zbytky zdí a budov, jako poloostrov tyčil uprostřed vod. Na Stroupínském potoce, který obloukem obtéká Zámecký vrch, byly totiž zřízeny dva velké rybníky, které tvořily úctyhodný vodní příkop. V místech dnešního kamenného můstku, který musíte překročit, když se blížíte k hradu od města Žebrák, se nacházela hráz horního rybníka a zároveň hradní brána. Druhá brána, směrem na vesnici Březová, byla za příkopem, přetínajícím skalní bradlo mezi dvěma hrady.

Vnitřní hrad

Pokud vás zajímá samotný vnitřní hrad, musíte se vydat cestou, která ze silnice odbočuje vpravo ještě před kamenným můstkem – obloukem vás přivede k Žebráku z druhé strany. Ovšem chcete-li jít zkratkou, můžete vylézt i po příkrém svahu k hradu přímo od silnice.

Když se dostanete blíž, zjistíte, že z hradu přeci jen zbylo ještě o trochu víc, než jen majestátní věž. Na severním svahu se mezi stromy krčí zbytky menší věže, čnící dnes zhruba do poloviny své někdejší výše; trojici doplňovala ještě západní věž, z té jsou však již patrné jen základy. Na východ od velké věže se táhnou zbytky obytného paláce, ze kterého dodneška zbyla jen jakási terasa, sloužící jako odpočívadlo před výstupem na rozhlednu, a severní zeď, v které je ještě zachováno několik oken.

Na věž

Sotva se trochu rozhlédnete, jste již neodvolatelně puzení vzhůru na věž: však je také hlavní a téměř jedinou atrakcí hradu: v průměru má úctyhodných 11 metrů a skálu, na které byla postavena, převyšuje o 20 metrů. Začátkem dvacátého století byla zachráněna před hrozícím zřícením a přeměněna na rozhlednu, takže na rozdíl od úředního sluhy Schottnera, který počátkem století devatenáctého pracně lezl dovnitř, hledaje poklad, aby ovšem nalezl jen lidské kosti, můžete využít pohodlného schodiště. Eskalátor to pravda není, ale lepší než lézt po laně.

Po schůdkách vyjdete k brance, která byla původně padacím můstkem napojena na dnes již neexistující první patro paláce. Skrze mříž v podleze pak můžete nahlédnout do někdejší hladomorny, jejíž dno je v hloubce přibližně devíti metrů. Odtud se asi opravdu těžko utíkalo. Nicméně dolů do hlubiny schody nevedou a pokud jste nepřišli na svatého Rufa a nečekáte, že se vám otevře skrytá komnata s hodujícím králem Václavem, zakončíte svoji návštěvu hradu nejspíš přeci jen výhledem z vrcholku věže.



Žebrák a Točník kolem roku 1850 (August C. Haun)

Kina
Restaurace
Město
Umění
Výlety
Nákupy
Divadla
Sport
Loading .....
Loading .....
Loading .....
>