Plout, anebo neplout parníkem po Vltavě (333)

2012-03-11 18:41

Pohled na proplouvající parníky v centru města probouzí romantické touhy. Vyplout na dalekou, dobrodružnou cestu nemůže každý, ale strávit pár chvil pohupováním na palubě menších parníků není nedostupné. Otázka ale zní, stojí to skutečně za to?

Reportáž z cesty s Paroplavbou
Chtěli jsme vyzkoušet jeden ze dvou historických parníků, které provozuje společnost Pražská paroplavební, ale bohužel, během zimní sezony ani Vltava, ani Vyšehrad nevyplouvají na kratší okružní plavby. Vzali jsme tedy zavděk nejmladší výletní lodí, která pluje v Praze, lodí Calypso, postavenou roku 1988 v berlínských loděnicích. Právě ta na nás vyšla, když jsme se dostavili do přístaviště u Čechova mostu, odkud každou hodinu vyplouvají lodě na okružní plavby během zimní sezony.

Posádka, která nás uvítala na lodi, čítala celkem tři osoby a byla velmi vstřícná a pozorná. Vzhledem k tomu, že jsme na plavbu vyrazili ještě během mrazivých únorových dní, nebyla při vstupu na palubu velká fronta, i když pár zájemců se našlo každou hodinu. Alespoň jak jsme mohli vypozorovat, když vystupovali Ti před námi a nastupovali zase jiní po nás.


Nemůže chybět pohled na Pražský hrad

Při hodinové plavbě vás loď proveze od Čechova ke Karlovu mostu, před jezem na dohled od Střeleckého ostrova se otočí a zamíří si to na opačnou stranu až ke Štvanici. Na lodi skutečně strávíte celou hodinu, plavba není ošizená, dokonce jsme nabrali i mírné zpoždění, což se projevovalo na záznamu průvodcovské prezentace, která byla na zpáteční cestě od Štvanice trochu napřed. Ale, co je třeba říct, po celou dobu naprosto otřesná.

Od vyplutí až do konce plavby vás provází hlas průvodkyně, která neustále přeskakuje do některého z nejméně šesti jazyků, aby všem případným návštěvníků řekla nějakou banální a zjednodušující informaci týkající se některého z objektů, kolem kterých právě s lodí proplouváte. Tento nonstop doprovod z malých reproduktorů umístěných v lodní restauraci je otravný ze dvou důvodů. Jednak kvůli již zmíněnému zjednodušujícímu obsahu a jednak proto, že průvodkyně, která to celé namluvila, evidentně ovládá maximálně jeden z jazyků, jimiž hovoří, což je velmi dobře znát na její intonaci.


Horní paluba zeje v zimě prázdnotou

Když si uvědomím, že cesta lodí přímo do srdce města by mohla být jedním z možných vyvrcholení výletu, a jistě tak bývá zamýšlena, je to ostuda. Nechápu, proč to nemůže být vyřešeno jinak. Například zredukovat počet jazyků, čímž by se získal prostor pro to říct o objektu alespoň nějakou zajímavost, nebo nabídnout případným zájemcům sluchátka. Jednou z možností, jak nepovedené audio průvodkyni uniknout, je vystoupat na horní otevřenou palubu. Což bylo uprostřed únorových mrazů dost nepraktické.

Druhou nepříjemnou a překvapivou věcí je úroveň pohostinství na lodi. Interiér vypovídá o podniku třetí a nižší cenové úrovně, ne úplně vkusnými ubrusy a umělými květinami ve vázičkách počínaje a nabídkou nápojů konče. Naprosto nás ale šokoval pohled do nápojového lístku, kde si provozovatel lodní restaurace účtuje za půl litru plzeňského rovných sto korun! To snad není ani nehoráznost, to musí být nešikovnost. Nic k pití jsme si opravdu nedali, byť jsme i chtěli. Nevím, turisté to možná zaplatí.


Dětem vězměte raději nějaké občerstvení s sebou

Přesto pocity z výletu parníkem po Vltavě nejsou jednoznačně negativní. Spíš bych řekla, smíšené. Pokud uvažujete o vyplutí, (nic ze zmíněných výhrad nezkalí radost z plavby malým námořníkům), počkejte raději až na letní sezonu, kdy vyplouvají lodě také od Kampy a je možné opustit útroby lodi a slunit se na palubě. Lodí můžete také plout na cestě do ZOO. A v takovém případě asi vůbec nehrozí rušivá intervence audio-průvodce. Plavební společnosti samozřejmě nabízejí i delší, než hodinové plavby, někdy spojené i s obědem, nebo večeří. O tom a dalších možnostech pronájmů se dočtete TADY.


Pohled na lodní bar


Romantické "květinové" zátiší


Výhled na horní palubě je ale pěkný