Jak řešit podzimní depresi? Úprkem do lesů! (1)

Konečně budete moci vylézt z brlohu, trochu se provětrat a zahnat chmurné podzimní myšlenky. Nejlépe někde v lesích, které už se mezitím převlékly do barevného podzimního kostýmku. K víkendovému dobití baterek vám znovu doporučíme několik méně známých míst, která leží jen kousek za Prahou v dosahu hromadné dopravy.
 

Přírodní rezervace, která se rozprostírá mezi Svojeticemi, Struhařovem, Černými Voděrady a Jevany, je ideálním místem pro podzimní bloumání. Jak už napovídá název, les je plný mohutných starých buků, ale i dubů a modřínů. Kromě nádherných porostů tady objevíte i spoustu romantických kamenných moří a velkých balvanů, potůčků a studánek.
 

Zdejší hvozdy ale nabízejí mnohem víc. V létě se můžete vykoupat ve jednom z mnoha rybníků, v zimě se tady díky nadmořské výšce okolo 500 metrů drží dlouho sníh a tak jsou Voděradské bučiny ideálním místem na běžky. Když vyjde zima, můžete se tu prohánět na lyžích, i když v Praze po sněhu už nejsou památky. V Senohrabech se ostatně jezdí každý rok tradiční lyžařské kritérium. Zdejší "horské" podmínky mají ale i jiné využití. Kousek od Ondřejova stojí na kopci Žalov více než stoletá secesní hvězdárna s okolním arboretem. A hned na sousedním vrchu Pecný (546 m. n. m.) se nachází hlavní trigonometrický bod v Česku, jak si jistě pamatujete z hodin zeměpisu.
 

Naše lesy nejsou žádný Disneyland, a proto zde žádná roztomilá disneyovská zvířátka nepotkáte. Zato se ale můžete těšit na defilé jiných zajímavých postaviček. A teď nemyslím panoptikum nejroztodivnějších českých celebrit, které sem jezdí na chatu do Jevan. Mluvím o kreslených hrdinech známého českého malíře Josefa Lady, který se narodil v Hrusicích a ty se staly častým námětem jeho tvorby. Celá oblast je součástí mikroregionu Ladův kraj a z Hrusic vede přes Mnichovice do Říčan dokonce i Mikešova cesta, na které můžete navštívit místa, kde prožil populární černý kocour všechna svá dobrodružství.



(C) Michal Němejc - www.krasyprirody.cz

Druhý z lesů na jihovýchod od Prahy je sice protkán velice hustou sítí turistických a cyklistických tras, ale to ještě neznamená, že jedinou zdejší atrakcí budou zástupy hlučných rodinek svačících chleba s řízkem. Opět je tu k vidění spousta krásných přírodních úkazů. Po lese je rozesetá hromada balvanů, na kterých se dá celkem úspěšně lézt a bouldrovat. Některé z balvanů mají na vrcholku miskovité prohlubně, které byly dříve považovány za pozůstatky pohanských obětišť. Skutečnost je ale bohužel o něco fádnější - kameny takto zvětrávají působením vody. Jižní stráň nejvyššího kopce Grybla končí strmou roklí s vyhlídkou na Panské skále, odkud se můžete pokochat pohledem na hluboce zaříznuté údolí Sázavy. Zajímavé je i údolí Kamenického potoka, který se vlévá do Sázavy pod zříceninou hradu Zbořený Kostelec. Potok byl původně regulován kamennými břehy, což byl výsledek dlouholeté snahy rodu Ringhofferů, kteří zdejší krajinu proměnili k obrazu svému v rozsáhlý lesopark.
 

A když už tady budete, nezapomeňte navštívit taky Jílové, kde se ve středověku dolovalo zlato. Do historie těžby tohoto drahého kovu můžete nahlédnout nejen v muzeu v Jílovém, ale i na naučných stezkách po bývalých dolech. Třeba ještě najdete nějaký valoun a nevrátíte se z výletu s prázdnou.



(C) Dana Eliášová - turistika.cz

Kačák nebo Kačický potok, Loděnice nebo Loděnický potok, to jsou všechno názvy pro potok, který se vlévá Berounky nedaleko obce Svatý Jan pod Skalou. Jedna z nejmalebnějších a nejnavštěvovanějších vesnic Českého krasu s klášterem a kostelem s jeskyní poustevníka Ivana je obklopena vysokými vápencovými skalami hluboce zaříznutého údolí a nabízí nádherné výhledy. V nedalekém zrušeném vápencovém lomu najdete i skanzen Solvayovy lomy.

Pokud byste ale svůj výlet ukončili tady, byla by to věčná škoda. Na cestě proti proudu Kačáku totiž najdete spoustu dalších krásných zákoutí. V Nenačovicích můžete navštívit sklářské muzeum, u Podkozí zase zachovalý Markův (nebo také Bočkův) mlýn se zachovalým stoletým vybavením. Tady můžete odbočit podél Černého potoka do Unhošti a navštívit tamější mlynářské muzeum. Nebo pokud si budete chtít výlet prodloužit, můžete v sousedním lese nad Nižborem najdete zříceninu jednoho z našich nejmenších hradů Jenčova. Hrad založil pravděpodobně Přemysl Otakar II. a sloužil nejspíš jako lovecký zámeček. Díky velké vzdálenosti od nejbližších obydlených míst si hrad v pozdějších letech nerozebrali vesničané na stavbu svých domů, a tak si můžete prohlédnout poměrně dobře zachované zbytky paláce a věže. A pokud byste pořád neměli dost, dál na východ už se rozkládají rozlehlé lesy Křivoklátska. Ale o tom zase až třeba někdy příště...
 

 

(C) Michal Němejc - www.doprirody.com
 

A na závěr jedna bonusovka. Tentokrát nejde o žádný hluboký hvozd a ve srovnání s předchozími si vinořská obora snad ani nezaslouží označení les. Ale přesto stojí na návštěvu. Zámecký park ve Vinoři byl založen už první polovině 18. století a postupně byl propojen s bažantnicí u Satalic. V 19. století byla barokní zahrada přesně podle tehdejší módy proměněna na přírodní park. A ten začal vesele chátrat. Část obory je sice dnes oplocená a patří spolu se zámeckým areálem ministerstvu vnitra, ale větší část lesoparku je veřejně přístupná. Na rozdíl od oplocené části je tato část neudržovaná a postupně zarůstá náletem. Dřívější park připomínají už jen mohutné stromy a kamenné mostky, jinak si budete připadat jako v úplné divočině. Celý les je sevřený skalnatými pískovcovými údolími, na jejich dně najdete močály, prameny a tři malé rybníky. A aby toho nebylo málo, na ostrohu mezi roklemi se rozkládají dobře zachované pozůstatky starobylého slovanského hradiště.
 

(C) pruvodce.turistik.cz