Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Hysterie i historie aneb David LaChapell v Rudolfinu (1)

2011-12-14 00:00

Galerie Rudolfinum pokračuje ve své dobré tradici a po diskutované Dekadenci nebo dřívější výstavě V barvách chorobných pokračuje v „dekadentní linii“ a znovu uvádí výstavu, pod níž je podepsán kurátor Otto M. Urban: Thus Spoke LaChapelle aneb Tak pravil LaChapelle.  

Americký fotograf David LaChapelle (narozen 1963) se hřeje na výsluní světové fotografie již od poloviny 90. let. Pražské Rudolfinum si od nynějška může přivlastnit významné privilegium – hostí totiž jeho první skutečnou retrospektivu. Důraz je ale kladen především na práce z posledních let, kdy fotograf, který svým charakteristickým stylem ovlivnil desítky  dalších autorů, téměř opustil prostor módy a reklamy, aby se vrátil ke svým uměleckým počátkům a k volné tvorbě. Ve výstavních prostorách Rudolfina představuje autor výběr snímků, které se dotýkají jeho celoživotních témat. Léta se zajímá o věci, které jsou schované „za“ realitou – o složitost lidské duše, o život po smrti, o sny, vize, o nejednoznačný vztah jedince k civilizaci, která přežívá sama sebe a nese s sebou všechna úskalí moderní doby.
 
Výstava zahrnuje LaChapellovy rané figurální práce 80. let ještě z newyorského období (ovlivnil jej třeba i František Drtikol), stejně jako pokrývá téměř dvacetileté období, kdy pracoval v módní a reklamní branži se slavnými osobnostmi (zjednodušeně řečeno: každý kdo něco znamená, fotil s LaChapellem...) a zvláštní důraz klade na poslední léta. Hluboký zájem o výše jmenovaná témata u fotografa vyvrcholil před pěti lety, kdy se uchýlil do ústraní chaty v deštném pralese, následně pomáhal budovat udržitelnou hospodářskou usedlost na ostrově v tropech, což mu dalo šanci pravdivě zhodnotit a bilancovat vlastní život. Ten je totiž s jeho fotografickou tvorbou velmi intimně spjat: „Nejsem zodpovědný za vše, co vychází najevo, jsem jen prostředníkem, skrze nějž se obrazy odkrývají,“ upřesňuje David LaChapelle. Jeho soudobá tvorba je v dobrém smyslu v zajetí apokalyptických vizí, pracuje se symboly, otevřenou sexualitou, pohybuje se na samé hranici kýče, obscénnosti i hysterie a přitom suverénně parafrázuje postmoderním způsobem dějiny, mytologii, dějiny náboženství i dějiny výtvarného umění - Poslední večeře páně, Potopa, Gaia, Únos Afriky...  

Během všech mých tvůrčích etap mi vždy šlo o to diváka zaujmout, oslovit ho, navázat s ním spojení, ať už na mé snímky narazí kdekoli. Spojení, sdělování myšlenek, pocitů, posedlostí, snů a vizí. Tyto snímky vznikaly převážně intuitivně – nápady jsem realizoval se spolupracovníky, s nimiž jsem sdílel společné živé, pulzující vědomí. Jako hudebníci improvizující na jakési „vizuální jam session“ a snažící se dosáhnout obrazové harmonie, která – doufejme – diváka zasáhne jako hudba,“ říká v katalogu výstavy samotný autor.
Tomáš Kůs

Komentáře (1)

Oliver 2011-12-14 02:54:48
LaChapelle je po Varholovi, Basquiatovi a mnoha jiných jenom další z ikon neumění, s nimiž se však docela slušně kšeftuje. Nic víc.

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>