Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Výstavy a veletrhy
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Sladkost smrti: Pohled do Archivu III - parte

2011-03-22 11:15

23/3/2011–16/6/2011
DOX

„Je mi chladno a sladko. To je sladkost smrti. Jak to řeknete mému otci?“
(Georges Bizet, +1875)

Může být smrt sladká? Co říci o stavu přechodu ze života do nebytí? Máme čekat ráj, znovuzrození, spásu nebo destrukci? Jak se vyrovnat se smrtí? Od doby, kdy si člověk uvědomil svoji smrtelnost, si tuto otázku neustále pokládá.


„Smrt je tradičně chápána jako rozchod životního principu (duše) s tělem. V obecném filozofickém pohledu je bytí a smrt součástí téhož procesu a nemělo by mezi ně být a priori kladeno dělítko; teprve objev a definice času v mladém paleolitu (čas lovců) vymezují naše pojetí smrti, a to včetně strachu z ní.“

S vědomím konečnosti se jednotlivé lidské kultury vyrovnávaly a vyrovnávají pomocí náboženství, rituálů a vzorců chování, které odrážejí specifické představy o smrti a posmrtném životě. Prakticky každá kultura si vytvořila ze smrti významný bod svých náboženských představ a pohřební rituály patřily k důležitým projevům společenské sounáležitosti.
Proč naše vysoce technologizovaná společnost tyto rituály opouští?
Je to snaha o vytěsnění smrti z našeho vědomí? Pro moderní kulturu založenou na představě o neustálém vývoji a pokroku se smrt stala nepříjemnou komplikací. Snad proto je smrt a všechno co s ní souvisí, jako nemoci a stárnutí, odsouváno nejen na okraj vědomí, ale i na okraj zájmu společnosti. Souvisí to s odduchovněním života, kulturní migrací a vědeckým pokrokem? Ve věčně mladé společnosti není místo pro staré a nemocné, natož pro smrt. Odpoutali jsme se od smrti, ale jen v představách. Zpřetrhali jsme stará pouta, ale smrt s námi zůstala.

Výstava Sladkost smrti z cyklu Pohled do archivu, má tentokrát podtitul parte. Výstava refelektuje téma konce života, je mementem mori. Smuteční oznámení českých výtvarných umělců jsou jedním z mnoha typů dokumentů, které Archiv výtvarného umění shromažďuje a formou výstav představuje veřejnosti. Zároveň je to pomník zesnulým výtvarníkům.
Nechtěli jsme vystavit jenom parte, ale připomenout i rituály, které odchod člověka doprovázejí.
Do výstavy jsou proto zahrnuty fotografie Radoslava Kratiny, který v polovině 80. let zachycoval pomíjivou krásu hrobů na pražských Olšanských hřbitovech. Typologií funerální plastiky se zabývají i fotografie Miroslava Urbana, snímky pořizované od 70. let na stovkách hřbitovů v Čechách i ve světě. Makabrózní sbírku hřbitovní estetiky doplňují tři krátké Urbanovy filmy odkazující k smrti, minulosti, devastaci, zániku. Fotografie z pohřbů z rodinného alba Lucie Kalátové ukazují, jak vypadaly pohřební rituály před 65 lety na malém městě. Dokument Poslední místa člověka natočený Janem Kuntošem a Lucií Kalátovou ve strašnickém krematoriu přibližuje dnešní technologii smrti, fotografie Jana Lesáka z cyklu Spalovač pořízené v krematoriu v Pardubicích citují český kultovní film Juraje Herze Spalovač mrtvol natočený v roce 1968 na obou místech.

Občanské sdružení Archiv výtvarného umění shromažďuje, zpracovává a zpřístuňuje dokumenty a informace o výtvarném umění. Na adrese www.artarchiv.cz/abart provozuje vlastní databázový systém abART. abART rozlišuje kolem 180 typů dokumentů. Cyklus výstav Pohled do archivu představuje ve vybraných ukázkách jednotlivé skupiny. V Archivu je uloženo a v abARTu zpracováno přes 400 úmrtních oznámení výtvarných umělců.

kurátoři výstavy:
Lucie Kalátová
Jan Kuntoš

citace: Antropologický slovník, J. Malina, J. Unger:
www.is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/antropos/index.html

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>