Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Výstavy

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Roky ve dnech: Když válku střídá totalita

2010-06-15 14:25

Výstava Roky ve dnech: České umění 1945 - 1957 v Městské knihovně představuje složitá východiska umělců tvořících v destruktivní společenské atmosféře z jedné strany rámované deziluzí z Druhé světové války a z druhé nástupem tvrdé pěsti Stalinismu.

Po výstavě Ohniska znovuzrození, která se věnovala postupnému uměleckému uvolňování z osidel u nás nastolených ideologických dogmat mezi lety 1956 - 1963, se výstava nazvaná Roky ve dnech vrací k tomu, co předcházelo. Kolektivní prožitek válečných hrůz přinesl do společnosti i českého výtvarného umění téma krize západní civilizace, které vzápětí vystřídala traumata z nově nastupující totality.


Mikuláš Medek, Žena a město (Portrét 53)

Kurátorka Marie Klimešová rozdělila expozici stovek děl v rozličných technikách (malba, kresba, grafika, fotografie, koláž, okrajově i sochařství...) poměrně složitě do třinácti tématických celků. Začíná se částí nazvanou Přeludy doby, jejíž ústředním tématem je právě katastrofální psychologický důsledek války. Stačilo by vnímat jenom názvy děl předních výtvarníků zmíněného období: Hudečkova „Hořící krajina“, Boudníkova raná grafika „Běsnění věků“ nebo „Sutiny“ Zdeňka Sklenáře. Toyen sem byla zařazena s olejem „Sejfy“, zobrazující pozotvírané bankovní sejfy, ze kterých prýští krev, František Gross zase s kubisticky doznívajícím „Městem před náletem.“

Další část výstavy Skutečnost ve znacích si všímá výtvarného znaku jako tvořivého prvku. Například Františka Hudečka zastihuje na cestě od kubismu ve figurálních kompozicích k náznakům složitější tvarové a geometrické abstrakce, mezitím co Vladimír Boudník pábitelsky rozesílá nejrůznějším redakcím svůj Manifest explosionalismu. Do méně rozsáhlé části věnované inspiračním zdrojům, které někteří umělci hledali v primitivním umění, je mírně problematicky zařazen například raný Mikuláš Medek ve svém výsostném surrealistickém výrazu, který jistý podíl rituálu má přímo v programu. S ostatními autory zde zařazenými má však Medek pramálo společného.


Jan Reegen, Rita, 1950

Fotografie ožívá logicky hlavně v části Totální a jiné realismy, zatímco portréty a autoportréty, jež do jisté míry rovněž představovaly těžko stíhatelný únik z oficiálního společensko-uměleckého dogmatu, se dostávají ke slovu v části Tváře. Spatřujeme zde Kamila Lhotáka nebo Emilu Medkovou. Další část Balada / Krajina, v níž si kurátoři všímají úniku do krajiny, ale též silného vlivu Erbenových nebo lidových balad, otvírá cestu pro Aléna Diviše nebo Jana Zrzavého.

Imaginace strachu je pravděpodobně nejsilnější částí výstavy. Mikuláš Medek zde má nejslavnější díla jako „Emila a mouchy“ nebo „Hádka“, stejně tak jeho manželka své surrealistické experimenty. A to není zdaleka vše, stojí před vámi ještě kult smrti ožívající v zážitcích umělců, kteří přežili válečné hrůzy, příklon ke spiritualitě, nástup koláže a prvních vlaštovek body artu - například v drobné, ale báječné fotografické sérii „Levitující Vladimír Boudník.“

Rozdělení výstavy na třináct tématických celků nemusí být v žádném případě definitivní, jedno dílo by se jistě dalo přesouvat z jedné části do druhé a sedělo by to stejně. Tyto celky spíše divákovi dobře poslouží v pojmenování inspiračních zdrojů vymezeného temného období našich dějin. Na rozsáhlou expozici Roky ve dnech v Městské knihovně, která končí až 19. září, si vyčleňte rozhodně více než hodinu času, bude se na co dívat...
 

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>