Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
PO SAMETU: VÝTVARNÝ DIALOG MEZI GENERACEMI (934)
2009-12-14 10:25
Galerie Dům U Zlatého prstenu připravila nevšední projekt. Ve čtyřech patrech mezi sebou plodně hovoří skrze svá díla současné mladé umění s autory starších generací, kteří, jak je vidět, nepatří minulosti.
Kurátoři výstavy Sandra Baborovská a Karel Srp si všímali paralel a společných tvůrčích východisek, které vznikají mezi tvorbou autorů nejmladší generace s autory generačně staršími, ačkoli se třeba jen „k podobnému nebo spíš blízkému“ užívá jiných medií. Expozici rozdělili na 14 částí, do každé z nich zařadili hned několik autorů napříč generacemi.
Budete-li výstavu procházet odshora, ve třetím patře vás čeká Mikro a makro. Fascinující videomalba a videoinstalace v jednom Fosilie od Jakuba Nepraše (nar. 1981) připomíná žijící město uzavřené uvnitř lidského těla - jako by civilizace byla krví a vše nakonec požrala rakovina, jako by vedle přírody bylo i něco, co sem nepatří. Dialog si uvědomíte, ihned jak ve stejné místnosti spatříte temperové pastely Karla Malicha (nar. 1924) - do jisté míry jsou jen jinou technikou samého. Stejně tak je tomu u dvojice Jan Šerých (nar. 1972) a Zdeněk Sýkora (nar. 1920). Hádejte, jak k sobě může mít blízko videoinstalace „rozkašlané číselné loterie“ k malbě z roku 1967?
Část Na hraně reflektuje nové možnosti malby. Jako příklad „staré školy“ je zde zastoupen Jiří Sopko a v doplňujícím opozitu například happening Ondřeje Brodyho, nebo nezaměnitelný kresebný rukopis v malbě Petra Nikla.
V Industriálu jakožto vyjádření stavu lidské mysli přenesené na malířskou plochu skrze (většinou ponurou) existenci průmyslového plenéru se představuje Jakub Špaňhel (nar. 1976) vedle Květy (1922 - 1998) a Jitky Válové (nar. 1922). Špaňhelova potemnělá, jako by opuštěná sídliště, hrubé továrny a chrámy blahobytu vystupují v dynamické malbě z obrazů jako nechtění svědkové doby. Oproti tomu figurální tvorba obou sester dosahuje podobných nálad.
Tváření už přináší skutečnou existenciální poezii ve výtvarném umění. Adriena Šimotová (nar. 1926) a její úchvatný, jemný a sebezpytující cyklus Vytrácení podob zde promlouvá k Bolfovým (nar. 1971) vnitřně trýzněným a doslova posešívaným portrétům, stojícím na prahu knižní ilustrace.
A to vás na výstavě Po sametu čekají ještě tři patra a dalších deset částí! Konceptuální umění (Krištof Kintera, Jakub Hošek...) nebo hra jako základní prvek tvorby (František Skála, Floex, Milan Grygar...). Řada autorů navíc tvořila svá díla na míru výstavním prostorům, i díky tomu jde o obsahově pestrý, nicméně povedený koncept, který si musel vyžádat m.j. sáhodlouhé srovnávání tvorby desítek autorů. Záměr kurátorů hledat nové výklady a netušené paralely mezi minulostí a současností českého výtvarného umění se v Domě U Zlatého prstenu bezpochyby podařil.
Další informace o výstavě čtěte zde.
Jiří Sopko, Hry /Games/,1987
Ján Mančuška, Odlesk /Reflection/, 2008
Karel Malich, Světlo /The Light/, 1983
Foto www.ghmp.cz
Tomáš Kůs
Sdílet tuto: