Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Galerie

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Světovou hvězdou v osmdesáti letech

2011-01-18 10:24

Poprvé v Praze se objevuje samostatná výstava nekonformního kyjovského fotografa Miroslava Tichého. Ten bývá naopak z konformního životního pohledu pokládán za podivína, který se desetiletí potlouká po ulicích Kyjova a se zvláštními „inštrumenty“ předstírá fotografování, hlavně pak místních dívek a žen. Expozice na Staroměstské radnici nazvaná Podoby pravdy dokazuje, že Tichý opravdu fotografuje...   


Foto www.tichyfotograf.cz

...kdo by také věřil čemusi, co vzdáleně připomíná fotoaparát, ale místo objektivu to má ruličku od toaletního papíru. Miroslav Tichý se původně věnoval malbě, ale od poloviny 60. let se doslova chytil do spárů fotografických přístrojů, které si sám vyráběl z toho, co bylo po ruce - z plechovek, zátek od piva, skel z brýlí... Při sledování dokumentu ČT Tarzan v důchodě nelze s úsměvem nežasnout, jak tento svérázný stařec popisuje leštění pomocí cigaretového popela vmíchaného do zubní pasty. „Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá,“ cení s úsměvem zuby zarostlý stařík v návaznosti na další film, který byl o něm natočen. Snímek Worldstar, oceněný na řadě světových festivalů, má na svědomí režisérka Nataša von Kopp. Dokument je rovněž součástí pražské výstavy. Přitom až do autorových osmdesáti let zůstávalo jeho dílo veřejnosti prakticky skryté. Teprve na začátku nového tisíciletí jej objevil švýcar českého původu Roman Buxbaum, který z neznámého kyjovského fotografa „udělal“ umělce, jehož dílo se dnes prodává za horentní sumy. Je nesporné, že v tom hraje roli i medializovaný příběh tohoto „podivína“ (Buxbaum veřejně zpochybňuje Tichého duševní zdraví), který bychom mohli z fleku pojmenovat „Jak stvořit hvězdu.“ V tomto kontextu se do jisté míry jedná o umělecký produkt. Bez ohledu na kvalitu, fungovala by značka Tichý i bez svého příběhu? Na to se ptají mnozí... S Buxbaumem je Tichý v současnosti rozkmotřen, vedou se spory o autorská práva atd. Nicméně k pozdnímu úspěchu svého díla se sám fotograf staví netečně, žije v ústraní, o své výstavy se příliš nezajímá.    


Foto www.ghmp.cz, 60-70. léta 20. století

Tichého fotografiím nelze upřít uměleckou impresi. Čistokrevná poezie tu přirozeně vyvěrá z technické syrovosti (snímky jsou díky způsobu focení většinou nedoostřené, rozmazané, přesvětlené) či dokonce kompoziční surovosti. Ženské postavy, za kterými se fotograf honil po ulicích, parcích, koupalištích, u obchodů i v blízkosti jejich soukromí, jsou často zachyceny zezadu, v pohybu, jako by neustále unikaly. Jenomže i přesto se autorovi s fotoaparátem skrytým pod svetrem daří ukrást to hlavní: tu nohu od kolene dolů, tu nahé rameno, kotník plující v dámské lodičce, vlasy unášené v otočení, po kterém patrně následovala facka či alespoň pár nadávek fotografovi. Části ženského těla se nejednou vynořují z mlžné hladiny jako ploutve ryb. Nejcennější trofejí v Tichého tvorbě je totiž priorita času. Zemitě jej zaklíná v detailech, které „obyčejný fotograf“ nevidí. A co, že postavě usekne hlavu nebo ji zabere jen od pasu dolů?


Miroslav Tichý, Foto www.tichyfotograf.cz

Až dvě stovky zmáčknutí spouště denně hraničí s posedlostí, způsob focení s voyerstvím a výsledek s šílenstvím nebo genialitou. Je-li třeba se přiklonit na jednu či druhou stranu, ať posoudí každý návštěvník výstavy sám. Tichého Podoby pravdy budou na Staroměstské radnici k vidění do 6. března.


Foto www.ghmp.cz, 60-70. léta 20. století


Foto www.ghmp.cz, 60-70. léta 20. století
Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>