Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Tiká to a hoří! ...Typlt a Špaňhel v Městské knihovně

2012-07-30 10:33

Galerie v Městské knihovně pokračuje v letošní dobré tradici pořádání reprezentativních výstav mladých umělců, jejichž dílo nekompromisně dorostlo takovému (doposud chybějícímu) počinu. Po úspěšné výstavě Krištofa Kintery přišla mezi dnešní generací třicátníků kurátorům nejvýraznější práce Lubomíra Typlta a Jakuba Špaňhela.  

„Nikdo neví, že jsem tu, nikdo neví, že tady jsem, poslouchám oddechování spících, kterým se nezdá o mě sen,“ zní útržek jednoho textu kapely W.W.W., pod kterým je podepsán dvorní textař této experimentální formace Lubomír Typlt. Odcizení bez pádného nebo vysvětlitelného důvodu, zlo probouzející se z lidských útrob, nepostižitelnost absolutna, lidská touha sáhnout si na nekonečno – stejná témata se objevují i v Typltově nevšední malbě. Kromě Uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval i Kunstakademii v Düsseldorfu, kde měl příležitost se hlouběji seznámit s německým expresionismem v jeho nejvelkolepější éře a tato zkušenost se zdá v jedné z linií jeho tvorby také zásadní. Odpovídala by tomu i práce s barvou, která má v jeho díle zásadní roli. Jak můžete chronologicky pozorovat i na expozici v Městské knihovně, v raných obrazech vznikajících po druhé polovině 90. let Typlt inklinuje ke kyselým, temně nazelenalým tónům a barvám evokujícím rozklad, zatímco po přelomu tisíciletí se jeho vztah k barvě vyhrocuje až k ostrým, agresivním a opět nepříjemným barvám neonů především na ultramarínovém pozadí.


Lubomír Typlt, Vši I, 2010, olej, plátno, 200 x 145 cm

Po „obsesi“ ve variování mrtvých koček (ze kterých vane mimochodem něco skutečně strašidelného – jak to, že se sami před sebou zastydíte, když se tam ta kostnatá mrtvola jen tak válí na popelnici?), motivech prázdných sudů a stolů, které jako by na něco čekaly, dochází Typlt ke svému nejsilnějšímu tématu, jímž je zlo ukryté pod rouškou dětství, anebo také cosi chvějícího, přesně nedefinovatelného, co číhá v dětském světě. Z obrazu K. s kočkou se na vás šklebí dospělý obličej kluka v trenýrkách, který se pyšní svým dílem – oběšením kočky, v Nočním výjevu objevuje parta spratků hru se sirkami s takovou fascinací, že byste se nedivili, když další večer podpálí seník, nebo upálí nějaké zvíře. U obrazu Pozor křehké zase děti rozdupávají šneky, ale samy vystupují též v roli zraňovaných jako například v případě Vší nebo Trestu. Často používaný motiv opakování a zdvojování tu nervní atmosféru ještě umocňuje. Typlt jej dovádí k „dokonalosti“ v případě geometrické roviny své tvorby, kterou jako by se odpoutával od světské bolesti. Po bližším ohledání ale stejně zjistíte, že i ona je postavená z výřezu stolů, turbín apod. Kapitolou sama pro sebe je pak Typltova alegorizující postava Tikajícího muže, ne nadarmo připomínajícího Pinocchia, který vystupuje z obrazů, klipů W.W.W., instalací i 3D animací. Je uzamčená v brnění anebo spíš plechu, hlavu má přikrytou kbelíkem a neustále laboruje s kropáči v rukou. Jako bychom chtěli něco zoufale zalévat, ale raději to nechtěli vidět a zároveň o sobě víme, jak jsme směšní...


Jakub Špaňhel, Krematorium Pardubice, 2003, akryl, plátno, 225 x 305

Výstava Jakuba Špaňhela na stejném patře nazvaná Slepice v pekle dobře ilustruje, jak společná jsou tématická východiska obou autorů a jak jiný může být výsledek za použití stejného média. Špaňhel je malíř par excellence, tvoří v mnohem intimnější, ne tolik agresivní rovině. Soustředěn je zarytě na sakrální prostory, prázdné chrámy a temnotu číhající v chladných koutech kostelů, za tmy ale vychází i do světského prostoru k majestátně působícím budovám bank nebo vymodleným benzinovým pumpám vystupujícím z noci. Jeho plátna obřích formátů přímo „hýří“ odstíny černé, v jakési předapokalyptické atmosféře jako byste zrovna cítili – tady není něco v pořádku. V poslední době se rovněž zabývá experimentováním s výtvarnou zkratkou a opakováním jednoho motivu, který nanáší na plochu pomocí válečku a barvou. Výstavy Jakuba Špaňhela a Lubomíra Typlta můžete v Městské knihovně navštívit do 9. září.


Lubomír Typlt, Trest, 2010, olej, plátno, 200 x 145 cm


Jakub Špaňhel, Španělské schody, 2011, akryl, plátno, 280 x 450 cm
Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>