Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Galerie

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Nevím, co jsem, nevím, co znamenám

2009-12-03 10:41

Jiří David připouští, že má o své práci pochybnosti, a dokonce ji chtěl všechnu spálit. Je dobře, že tak neudělal. Můžete se o tom přesvědčit až do 10. květnaMěstské knihovně na Mariánském náměstí, kde společně s Markem Pokorným a GHMP uspořádal rozsáhlou výstavu s otevřeným názvem, Předběžná retrospektiva.

Se jménem Jiří David bývá v českých médiích často spojováno slovo kontroverzní. Není to ale pro to, že by každý, kdo je použije, opravdu dobře znal jeho práci. Pro mnoho lidí je David totiž kontroverzní spíš než svým dílem tím, jak na veřejnosti vystupuje, a že jako jeden z mála umělců o současném umění a jeho roli také mluví. Současná výstava tak dává jedinečnou možnost doplnit si obraz jednoho z mediálně nejvýraznějších umělců i o pohled na  jeho tvorbu. Pro mnoho lidí bude určitě překvapením obsahová i formální variabilita vystavených prací, které zabírají celé druhé patro výstavních prostor Městské knihovny.

Přestože je tu vystavených asi okolo tří set věcí, jedná se jen o zlomek toho, co Jiří David do svých dvaapadesáti let vytvořil. Výstava není koncipovaná chronologicky a zaměřuje se hlavně na Davidovy práce z osmdesátých a devadesátých let. Najdete tu obrazy z cyklů Bílá série a Černá série (1986–1988), Domov (1988–1989), Brutální abstrakce a jiné. Z fotografických cyklů na první pohled asi nejvíc zapůsobí Moji rukojmí (1998), ale za pozornost stojí i některé Davidovy ostatní méně efektní snímky, a nechybí samozřejmě ani ukázka z dvojportrétů Hidden Image (1991 - 1995). Kromě částí jednotlivých cyklů tvoří výstavu i rekonstrukce instalací z devadesátých let. Jejich zbytky David vzal a vytvořil z nich nové, aktuální kompozice.
 
Moji rukojmí

Jiří David se obrací ke každodennosti, aby vyhmátl její určité struktury, které fungují bez ohledu na čas. Řadu svých soukromých a leckdy až intimních témat posouvá na úroveň, ze které se pak dotýká obecnějších otázek. Zkoumá svůj i divákův pohled a v mnoha případech si z něj dělá rafinované zrcadlo. Odhaluje vlastní pochyby a slabosti jen, aby se potvrdil a získal souhlasným přitakáním obecenstva vnitřní jistotu. Jeho sebeobnažení jsou leckdy celkem drsnou zkouškou a je třeba říct, že v ní David obvykle obstojí. Hlavně díky své upřímnosti a otevřenosti. 
 
Procházka expozicí je trochu jako cesta za dobrodružstvím a to, co čeká v každé další místnosti, vás určitě překvapí. Přestože někdy může obsah působit trochu prvoplánově, variabilita forem, po kterých David sahá, je pozoruhodná.
V letech 1987 – 1991 byl Jiří David členem skupiny Tvrdohlaví. V letech 1995 – 2002 působil jako vedoucí ateliéru vizuální komunikace na Akademii výtvarných umění v Praze, kam se dostal (jak zdůrazňuje bez protekce) až na sedmý pokus. V současnosti vede intermediální a konceptuální ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Má vlastní webové stránky :  http://www.jiri-david.cz/ a blog na internetových stránkách časopisu Respekt. 
 
K výstavě byl vydán rozsáhlý katalog s texty Martina Dostála, Edith Jeřábkové, Marka Pokorného, Noemi Smolik a Jany a Jiřího Ševčíkových. Po jejím ukončení 10. května bude celá expozice převezena do Brna, kde ji budou moci všichni, kdo ji nestihnou nebo z nějakého důvodu nebudou chtít vidět v Praze, navštívit opět od 25. června
 
Foto zdroj: jiri-david.cz/
kacab

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>