Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Všechnu moc imaginaci!

2012-11-02 19:57

S takovým heslem odmítl výtvarník a filmař Jan Švankmajer právě před rokem státní vyznamenání, které se mu chystal udělit prezident republiky Václav Klaus. Pevné a nesmlouvavé postoje a jasný názor na to, jakou úlohu v jeho světě umění hraje, si můžete u tohoto autora ověřit na velké retrospektivní výstavě v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí až do začátku února příštího roku.     

Výstava pojmenovaná Možnosti dialogu přichází těsně před osmdesátým jubileem Jana Švankmajera a je důstojným dárkem k takovému výročí. Ne, že by jedna z nejvýznamnějších žijících osobností surrealismu taková gesta potřebovala anebo vyhledávala. Jak Švankmajer dokázal svým nesmírně obsáhlým dílem filmovým i výtvarným, surrealismus pro něj není jen žánrovým mantinelem, ve kterém tvoří, ale i životním postojem. Ostatně zmiňovanou výstavou dává dárek vlastně on nám.


Falešná želva, 2002, objekt

Světový zvuk dodává Švankmajerově jménu i fakt, že je jediným českým umělcem zastoupeným ve stálé expozici Tate Gallery v Londýně. Za tuto větu by si však autor článku vysloužil od umělce jistě opovržení. Zasvěceně může o Švankmajerově tvorbě referovat člen Surrealistické skupiny a šéfredaktor surrealistické revue Analogon František Dryje: „Ignoruje důsledně estetické zřetele, i když, paradoxně, švankmajerovská estetika se už vyučuje ve školách, hodí-li se mu to, použije bez váhání anti - či mimouměleckou techniku – výsledek je vždy působivý, protože původní – autentický, jiné slovo mě nenapadá: jsou tam jeho obsese, jeho sny, jeho dětství, emocionalita, afektivita v surovém i metamorfovaném stavu. Prostě to je autor, který ručí za své dílo vlastní duší, i kdyby měla být černá.“



Členité prostory a menší výstavní sálky a místnosti v Domě U Kamenného zvonu představují dílo Jana Švankmajera jako pestrou mozaiku výtvarných technik (objekty, malby, koláže, kresby, grafiky, asambláže či frotáže), z níž jeho nejsilnější parketu - filmové médium, v podstatě nelze vyjmout. Je totiž jedním a tím samým univerzálním vesmírem, který autor žije (v díle Jana Švankmajera se hojně odráží jeho životní zkušenosti, pohled na svět, imaginace i sny) a taví do umělecké formy. Přitom forma je u něj interdisciplinární - hlavně ale tím, že na ní „houby záleží.“ Důležitým a cenným aspektem výstavy je dokumentace takové tvorby, v níž budete mít šanci poodhalit důležitost spolupráce a celoživotní vliv Švankmajerovy nedávno zesnulé manželky Evy. Název výstavy je odvozen od autorova třicet let starého krátkometrážního snímku, v němž v dialogickém souboji dvou hliněných hlav vítězí iracionálno. Dialog se ukázal jako nesmyslný, přesto je důležité jej vést, anebo se pokoušet jej vést. Jedině tak žijeme. Nebojte se proto svých strachů, temné části duše, podivných bytostí z kostí, lebek a snů a račte vstoupit. Máte na to čas až do 3. února 2013.


Přírodopisný kabinet, objekt, 1972
Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>