Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Galerie

Archiv Výstavy a veletrhy
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

JAN KOTÍK 1916–2002

2013-10-29 13:51

Výstavu připravila Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění

Autorka koncepce a kurátorka:    Iva Mladičová (ext.)
Architektonické řešení:        Zbyněk Baladrán
Grafické řešení:             Jiří Mědílek
Spolupráce:                Helena Musilová (Národní galerie v Praze)

Asistentka výstavy:                    Jana Šmídmajerová (Národní galerie v Praze)
Doprovodný program:         Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného                                             umění
Místo konání:             Veletržní palác, 1. patro
Datum konání:            17. října 2013 – 23. března 2014

Jan Kotík (1916–2002) byl malíř celoživotně zaujatý tématem podstaty uměleckého díla a jeho role ve společnosti, schopný výrazné intelektuální reflexe. Výchozí pojetí obrazové plochy opakovaně transformoval, dospěl k různým variantám malířského objektu. Vytvářel i grafiky, kresby, koláže, invenčně zasáhl do sféry užitého umění a průmyslového designu, realizoval se v teoretické oblasti. Celek jeho díla tvoří živý proměnný proud, založený na metodě transformování daností. Vypovídá o prosazování svobodného moderního projevu – ve válečném období proti ideologii „zvrhlého umění“, po roce 1948 proti kulturní politice socialistického realismu; o snaze obstát v evropském uměleckém kontextu. Koncept retrospektivní výstavy reflektuje hlavní témata jednotlivých etap i výjimečnou šíři volených médií a jejich vzájemnou propojenost. Chronologické řazení je kombinováno s konfrontacemi napříč odlišnými obdobími, neboť od sedmdesátých let se Jan Kotík opakovaně vracel k dříve řešeným problémům. Struktura výstavy se zaměřuje především na autorovy průzkumy možností malby.
Jan Kotík absolvoval v letech 1935–1941 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (ateliér Jaroslava Bendy). Na přelomu třicátých a čtyřicátých let ve svých malbách reflektoval téma války.

Jeho raná tvorba vychází z posurrealistické a pokubistické estetiky, je spjata s působením v umělecké Skupině 42. Výraznou kapitolu tvoří období Kotíkových aktivit v rámci Ústředí lidové a umělecké výroby (1947–1953), kde prosazoval levicové představy o transformační síle výtvarného umění. Četně publikoval v časopise Tvar; zajímala jej především oblast skla, za návrh monumentální prostorové vitráže pro Světovou výstavu Expo 58 v Bruselu získal ocenění. V druhé polovině padesátých let patřil v českém uměleckém prostředí k osobnostem, kolem nichž krystalizovaly tendence informelního charakteru. Jeho směřování k nefigurativnímu projevu podpořilo setkání s Asgerem Jornem v italské Albě roku 1956. Ve svém pojetí Jan Kotík kladl důraz na konstruktivní aspekt expresivního výrazu. V první polovině šedesátých let proměnil uspořádání obrazové plochy, v souladu s vlivem kaligrafie, lettristických tendencí a strukturalismu. Jeho práce byly zařazeny do prezentace čs. pavilonu na Benátském bienále (1964). Roku 1969 získal stipendium německé státní nadace DAAD do Západního Berlína, po jeho skončení se do Prahy již nevrátil. V sedmdesátých letech posílil konceptuální rozměr svých prací. Vytvářel transformativní objekty tematizující dimenze prostoru a času; řadu z nich vystavil na Benátském bienále roku 1976. V osmdesátých letech se vrátil ke spontánnějšímu malířskému výrazu. V jeho dílech se objevily opět i figurální tvary, označoval je „pseudofigurami“. Závěrečné období Kotíkova uměleckého vývoje vykazuje snahu o komplexní pohled – ve svých pracích tematizoval princip „dění“ (podmíněný existencí polarit), podpořený dlouhodobým zájmem o traktát Tao-te-ťing; dílo vnímal jako otevřený proces. Roku 1997 získal Cenu Freda Thielera za malbu. Jan Kotík vždy zdůrazňoval předmětný charakter díla. Dynamiku výrazu stavěl na napětí mezi racionální stránkou a smyslovou kvalitou díla. V jeho přístupu koexistuje význam pokrokovosti formy díla, reflektující aktuální vědecké teorie, s akcentem na jeho společenský rozměr. Autorův zájem o dobová témata evropské i americké malby a schopnost jejich osobitého zhodnocování ve vlastní tvorbě vtiskly celku díla dimenzi specifické živosti.
Retrospektivní výstava uspořádaná Národní galerií ve Veletržním paláci představí díla Jana Kotíka ze státních i soukromých sbírek z České republiky, Německa a New Yorku. Díla zapůjčená z Berlinische Galerie a berlínské Akademie der Künste budou v České republice vystavena poprvé. Specifikum koncepce této výstavy spočívá i v organickém vřazení teoretických prací Jana Kotíka do prezentace vývoje výtvarného díla. Členění výstavy: I. Malba jako antropologická konstanta; II. Ateliér – pracovna – laboratoř; III. Kompozice obrazové plochy – transformace figury – proces dekompozice; IV. Struktura obrazové plochy – kaligrafie, rastry, tabule; V. Věcný charakter díla – aspekty prostoru a času; VI. Tendence k syntéze – dílo jako otevřený proces.


                                            Iva Mladičová

Životopisný přehled
1916  Jan Kotík se narodil 4. ledna v Turnově jako syn malíře Pravoslava Kotíka.
1935  Byl přijat na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru prof. Jaroslava Bendy, absolvoval roku 1941.
1938  Aktivně se zapojil do protifašistického odboje.
1942  Stal se členem Skupiny 42 (do rozpadu skupiny roku 1948).
1945  Vstoupil do Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Pracoval jako člen sekretariátu ÚV KSČ
1946  Stal se členem výtvarného odboru Umělecké besedy a Svazu československých výtvarných umělců. Absolvoval studijní cesty do Paříže a Londýna.
1947  V pražské Alšově síni UB se konala jeho samostatná výstava. Cestoval do Ženevy, Paříže, Bruselu, Kodaně, Helsinek, Stockholmu a Londýna. Na pozvání architekta Jana Vaňka začal pracovat v Ústředí lidové a umělecké výroby (do roku 1953).
1948  Začal spolupracovat s redakcí časopisu Tvar (do roku 1963, četně publikoval).
1949  Uskutečnil pracovní cestu do Holandska. Spolupracoval se sklárnou ve Škrdlovicích
1951  Byl přizván do uměleckého okruhu Karla Teiga k uspořádání dvou sborníků Znamení zvěrokruhu.
1954  Pražské nakladatelství Orbis mu vydalo knihu Tradice a kultura československé výroby.
1956  Společně s Pravoslavem Radou cestoval do italské Alby v souvislosti s Prvním světovým kongresem svobodných umělců, setkal se s Asgerem Jornem.
1957  V pražské galerii Československého spisovatele proběhla jeho samostatná výstava, rozpoutala širokou diskuzi o abstraktním výtvarném projevu. Seznámil se s Vladimírem Boudníkem. Patřil k zakladatelům Skupiny průmyslových výtvarníků při UB (Bilance).
1958  U příležitosti světové výstavy Expo 58 navštívil Brusel, jeho monumentální vitráž pro expozici československého pavilonu byla oceněna čestným diplomem.
1960  Proběhla jeho samostatná výstava v pražské Alšově síni UB, katalog i recenze byly zakázány. V zahraničním tisku o výstavě psali Pierre Restany a Dore Ashtonová.   
1963  Navštívil Velkou Británii a Francii. Proběhla jeho samostatná výstava v Severočeském muzeu v Liberci.
1964  Vystavoval v čs. pavilonu na 32. Benátském bienále. Zvolen členem předsednictva SČSVU.
1966  Konala se jeho samostatná výstava v pražské Galerii bratří Čapků a v Mnichově. Byl pozván k pobytu v Cité Internationale des Arts v Paříži. Navštívil Tokio.  
1967  Pro montrealské Expo 67 připravil ve spolupráci s René Roubíčkem reliéfní skleněnou stěnu.
1968  Zúčastnil se aktivit na podporu Pražského jara. V pražském Mánesu se konala jeho samostatná výstava. Byl vybrán Institutem moderního umění v Norimberku a zařazen do dokumentace.
1969  V Praze vyšla jeho kniha Hrách na stěnu házeti aneb O užitečnosti věcí. Získal jednoroční stipendium Deutscher Akademischer Austausch Dienst v Západním Berlíně, usídlil se tam natrvalo.
1972  Přednášel na Hochschule für Gestaltung v Ulmu.
1973  Byl mu udělen politický azyl v Německé spolkové republice.
1974  V Hamburgu mu vyšla kniha Konsum oder Verbrauch. Absolvoval pracovní pobyt v italském Olevanu Romanu. Navštívil Paříž. Spoluzaložil skupinu Systhema (existovala do roku 1978).
1975  Proběhla jeho samostatná výstava v berlínském Amerika-Haus. Stal se členem Spolku západoněmeckých výtvarných umělců.
1976  V Československu byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za nedovolený pobyt v zahraničí a zbaven občanství. Vystavoval na 37. Benátském bienále.
1978  Proběhla jeho samostatná výstava v Museum Bochum. Zúčastnil se site specific instalací v berlínské Lützowstraße (následně i roku 1979).
1980  Počátkem osmdesátých let se setkal s Vilémem Flusserem. Od podzimu do jara roku 1981 pobýval v Paříži (Cité Internationale des Arts).
1982  Od února do března následujícího roku 1983 pobýval v New Yorku.
1984  V Albright-Knox Art Gallery v americkém Buffalu proběhla jeho samostatná výstava.
1986  Konaly se jeho samostatné výstavy v Essenu (Museum Folkwang a Galerie Christel Schüppenhauer) a v Západním Berlíně (Galerie Petersen, Galerie Marina Dinkler a Künstlerhaus Bethanien). Nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem vydalo jeho traktát Neúplný kompas.
1989  Vystavoval v londýnské Flaxman Gallery. Navštívil Československo.
1991  V brněnském Domě umění proběhla jeho samostatná výstava. Externě působil na pražské Akademii výtvarných umění.
1992  Národní galerie v Praze uspořádala Kotíkovu výstavu (reprízy se konaly v berlínské Staatliche Kunsthalle a v Bochumi 1993). Zvolen členem Akademie der Künste v Berlíně.
1993  Spolupracoval při koncipování Institutu výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, pedagogicky zde působil do roku 1997.
1996  Samostatně vystavoval v Národní galerii v Praze. Získal Cenu Institutu za zásluhy o rozvoj Institutu výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem.
1997  Byla mu udělena Cena Freda Thielera za malbu a uspořádána výstava v berlínském Martin-Gropius Bau.
1998  Konala se jeho samostatná výstava v pražské Galerii Jiřího Švestky.
2000 Galerie Jiřího Švestky vydala Kotíkův převod Lao-c´eho Tao-te-ťingu.
2002  23. března zemřel v Berlíně.


Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7


Vstupné na výstavu:
Základní    100 Kč
Snížené      50 Kč   


Národní galerie v Praze připravila na nadcházející sezónu 2013/2014 pro návštěvníky Veletržního paláce společnou speciální vstupenku pro tři výstavy v ceně 200 Kč (snížené 100 Kč). Vstupenku je možné zakoupit v pokladnách Veletržního paláce od 20. září
a bude platná do 23. března 2014 pro tyto výstavy:

„Karel Prager, architekt, stavitel, vizionář“  od 20. září 2013 do 5. ledna 2014  
„Cena Jindřicha Chalupeckého: Finále 2013“  od 27. září 2013 do 1. prosince 2013
„Jan Kotík (1916–2002)“  od 18. října 2013 do 23. března 2014
 
Základní    200 Kč
Snížená    100 Kč 

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>