Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Já, bezesporu

2011-06-20 22:32

Pojem identity, jak je tematizován současnými umělci, to je námětem právě probíhající výstavy v Rudolfinu. Fotografie, malba, video i kresba, chtělo by se říct identita vyjádřená všemi prostředky, výstava se sugestivním názvem Já, bezesporu potrvá v Rudolfinu do 14. srpna.

Koncept výstavy není originální, výstava sama je rozšířením expozice, která byla před dvěma lety uvedena v německém Wolfsburgu. „Poté, co jsem tamní expozici zhlédl, věděl jsem, že něco obdobného musím realizovat i u nás," uvedl kurátor a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Společně s kurátory německé části poté expozici rozšířili a překomponovali pro pražskou galerii. Ve výsledku je výstava o polovinu větší než ta původní.

Co prozradí portrét?
Expozice začíná místností doslova vytapetovanou fotografiemi nejrůznějších tváří. Děti, dospělí, starci, stovky portrétů, které něco vypovídají o „ztracené evropské identitě první poloviny 20. století“. Instalace francouzského umělce Christiana Boltanského je působivou branou, „místnost osvětluje jen tlumené světlo, které má evokovat archiv i navodit určitou sakrální atmosféru“, vysvětlil další z kurátorů výstavy Holger Broeker.

Mnohem víc než o nositeli samém vypovídá možná portrét o souvislostech svého vzniku, společenském kontextu, o vnějších limitech identifikace. Právě to si můžeme uvědomit ve střední části expozice, kde je na zdi velkého sálu v symetrické dvoj linii vystaveno dvakrát osmačtyřicet portrétů.

První série pochází z počátku 70. let od německého malíře Gerharda Richtera. 48 portrétů osobností světové kultury, vědy a politiky bílých mužů s bílými límečky. Mezi nimi například Albert Einstein, spisovatelé Graham Greene nebo Franz Kafka. Reakce na sebe nechala čekat dvacet let, 48 portrétů významných žen s dílny rakousko-irského umělce Gottfrieda Helnweina, tentokrát v narůžovělém tónu. Podle Petra Nedomy se tyto dvě související série potkávají v jednom výstavním sálu asi vůbec poprvé.


Gary Hill

Kam až jde sebeindentifikace?
Kdo z vás si nikdy nepředstavoval sám sebe jako filmovou hvězdu? Jestli se doma někdy procházíte po koberci před neviditelným aplaudujícím publikem nebo si před zrcadlem odříkáváte všechny fantastické repliky, pak se nechte oslovit snímky Cindy Sherman.

Za pozornost stojí také závěrečné video Fiony Tan, které je spíš než videem, krátkým filmem. Ve svém díle „Lapse of Memory“ (Selhání paměti) zobrazila starého muže s Alzheimerovou chorobou, který žije v prostředí asijského apartmá. Video ale není dokumentem, nýbrž filmem, apartmá se nachází ve Velké Británii a stárnoucí nemocný je najatým hercem.

Původní expozice byla rozšířena také o tří česká jména. Na výstavě se znovu objeví dvoj portréty skryté tváře od Jiřího Davida, cyklus maleb Adrieny Šimotové a obrazy od Viktora Pivovarova. Adriena Šimotová má také solo výstavu v Malé galerii Rudolfina, už jen do 19. června. Více ZDE.

O výstavě Já, bezesporu se více dozvíte ZDE.


Gerhard Richter, Strýček Rudi (Onkel Rudi), 1965

Rineke Dijkstra, Olivier Silva z cyklu Francouzská cizinecká legie, Quartier Monclar, Džibuti, 13. července 2003

Jiří David, Skryté podoby, Louise Bourgeois, 1991-1995

Adriena Šimotová, Zavřené oči III., 2000

kaca

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>