Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Výstavy a veletrhy
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Český kubismus 1910–1919 - stála expozice

2009-12-17 17:49

Český kubismus 1910–1919
DŮM U ČERNÉ MATKY BOŽÍ, 2. PATRO / 3. PATRO / 4. PATRO

Epocha kubismu, ve světovém umění se projevující především v malbě a plastice, má v architektuře světový primát v Praze. Jedním z příkladů kubistické architektury je dům U Černé Matky Boží, který byl v letech 1911-1912 postaven podle projektu architekta Josefa Gočára. Navržen byl pro Františka Josefa Herbsta jako obchodní dům. Pětipatrová budova s arkýřovými okny a mansardovou střechou skrývala obchodní a provozní prostory a v prvém patře pozoruhodnou kavárnu, zařízenou vestavěným kubistickým nábytkem. Dům se stal příkladem mimořádně citlivého zapojení novodobé architektury do historické zástavby Starého Města. Skutečnost, že po nynější rekonstrukci byly jeho prostory věnovány Muzeu českého kubismu, je znamenitým rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky. Nová expozice vznikla ve spolupráci Národní galerie v Praze s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Národním muzeem.

Expozice českého kubismu, prezentovaná ve druhém a třetím poschodí domu U Černé Matky Boží, je zaměřena na období let 1910 - 19, tj. na nejvýznamnější etapu kubismu v českých zemích. Malířství je zastoupeno díly Emila Filly, Bohumila Kubišty, Vincence Beneše, Josefa Čapka, Antonína Procházky, Václava Špály, Jana Zrzavého, Otakara Nejedlého a Otakara Kubína, tvorba sochařská plastikami Otto Gutfreunda. Kolekce obrazů a plastik byla vybrána ze sbírkových fondů Národní galerie v Praze a doplněna řadou výpůjček z galerií mimopražských i ze soukromých sbírek. Uměleckoprůmyslové museum v Praze zapůjčilo solitérní kusy nábytku, realizovaného podle návrhů architektů Pavla Janáka, Josefa Gočára a Vlastislava Hofmana. Jejich architektonickou tvorbu, doplněnou o doklady architektury Josefa Chochola, dokumentuje řada fotografií a dva modely: Gočárova domu U Černé Matky Boží a Chocholova nájemního obytného domu v Neklanově ulici. Tyto exponáty dokládají, že česká kubistická architektura z let před první světovou válkou je zcela unikátní a nemá jinde v Evropě obdoby. Ukázky keramiky, skla a plakátů zapůjčilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Vystavená keramika vznikla podle návrhů Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana a Jaroslava Horejce v továrně Rydl a Thon ve Svijanech - Podolí. Autory plakátů byli Jaroslav Benda, V. H. Brunner a Václav Špála.

Čtvrté poschodí je věnováno krátkodobým výstavám. V době otevření je zde výstava věnovaná kresbě a grafice výše jmenovaných autorů. Zajímavě ji doplňují ukázky afrických plastik, jejichž zjednodušené, lapidárně pojaté formy zaujaly nejen Emila Fillu při návštěvě pařížského Trocadéra v roce 1912, ale i další české výtvarníky. Výstavní kolekci doplňují doklady, fotografie a odkazy na literaturu o českém kubismu.

Instalace v domě U Černé Matky Boží počítá i s výstavním prostorem v pátém poschodí, kde jsou také místnosti určené pro aktivity Lektorského oddělení Národní galerie v Praze. Připraven je bohatý doprovodný program pro školy i individuální zájemce.

 

Český kubismus 1910 - 1919

Český kubismus se stal jedním z významných hnutí vývoje umění, designu a architektury střední Evropy první poloviny 20. století. Protagonisté českého kubismu narození v osmdesátých letech 19. století byli schopni zužitkovat tvůrčí myšlenky vlastních kulturních východisek, především baroka, spolu s novými inspiracemi evropského, zejména francouzského moderního umění pro osobité pochopení kubismu jako nejkomplexnějšího stylu moderní doby.

Souhrnná výstava díla norského malíře Edvarda Muncha, konaná jako první na světě v Praze roku 1905, poskytla této generaci klíč k odhalení psychické povahy moderní doby. Především pod vlivem Munchova symbolického expresionismu a pod vlivem francouzského malířství 2. poloviny 19. století dospěli mladí pražští malíři k expresivní malbě jako východisku svého úsilí o nové pojetí umění.

Budoucí tvůrci českého kubismu se poprvé představili v Praze roku 1907 výstavou skupiny Osma. V letech 1907 - 1910 se v dílech malířů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Antonína Procházky, sochaře Otto Gutfreunda a architektů Pavla Janáka a Josefa Gočára objevila řada motivů o otázek, jejichž převratné řešení jim umožnilo seznámení s díly Pabla Picassa a Georgese Braqua, které začalo v roce 1910. Od tohoto roku se český kubismus formoval jako ústřední tendence moderního umění v českých zemích: v roce 1911 kubističtí umělci založili Skupinu umělců výtvarných a na podzim téhož roku začali vydávat svůj časopis Umělecký měsíčník, počátkem roku 1912 se prezentovali první společnou výstavou. Rámec společného nástupu kubistické generace tvořily vedle vlivu pařížského kubismu také myšlenky středoevropského uměnovědného poznání. Členy Skupiny výtvarných umělců byli vedle spisovatelů Karla Čapka a Františka Langra historici umění V. V. Štech a Antonín Matějček. Teoretické argumenty k orientaci celé generace na kubismus poskytoval především odchovanec vídeňské školy dějin umění Vincenc Kramář, autor prvního uměnovědného díla o kubismu, a v té době nejvýznamnější sběratel kubistického díla Pabla Picassa. V letech 1910 - 1912 byl kubismus rozvíjen jako styl, který v Praze, na rozdíl od Paříže, pronikl do všech výtvarných oborů. Stylový výraz byl založen na vnímání plochy a hrany jako nosných prvků krystalických tvarů, které poskytují výtvarnému projevu schopnosti pochopit a vyjádřit duchovní hodnoty smyslově přístupného světa. Nejdále v tomto smyslu dospěl architekt Pavel Janák, který převáděl myšlenky Aloise Riegla o uměleckém chtění a vidění k realizacím, v nichž se architektonický projekt a uměleckořemeslný objekt stával uměleckým dílem rovnocenným obrazu či soše.

Od roku 1912 se začaly projevovat uvnitř českého kubismu protikladné motivace. Zatímco architekti a designéři pokračovali v úsilí o jednotný styl, vyjadřovaný v tvarosloví hermetického a analytického kubismu, umělci tvůrčího jádra malířského a sochařského kubismu Emil Filla a Otto Gutfreund udržovali krok s dílem Picassovým a Braquovým při hledání nových možností tohoto uměleckého směru. Výsledkem bylo objevování svobodnějšího modelu umělecké tvorby přehodnocujícího dosavadní emotivně expresivní zaměření českého kubismu. Klíčovou roli zde vedle vlastní teoretické činnosti zmíněných umělců hrálo Kramářovo chápání kubismu jako pluralitně založeného přístupu ke skutečnosti adekvátního otázkám časoprostoru v moderní přírodovědě a psychologii i ohlas poetiky simultaneity představ v poezii francouzského básníka Guillauma Apollinaira, kterého v té době pro české prostředí objevovali a překládali bratři Karel a Josef Čapkové. Čeští kubisté se tak po roce 1912 začali podílet na utváření koncepcí avantgardního umění. Rozhodujícími se stala léta první světové války, která poznamenala pobyt Otto Gutfreunda ve Francii, Emila Fillu dovedla do Holandska, Bohumila Kubištu zavlekla na bojiště. Zkušenosti z války urychlily a vyhrotily vztah kubistů k povaze jazyka jejich uměleckého vyjádření a jeho zakotvení ve skutečnosti. Filla v malbách a kolážích věnovaných zátiším nově objevoval předměty každodennosti. Josef Čapek navracel do středu složité problematiky kubismu základní motivy výtvarného tvoření, lidskou postavu, tvar a konstrukci. Gutfreund objevoval v sochařské tvorbě nové možnosti působivosti spojení abstraktní konstrukce a předmětného znaku. Na tomto základě se také nově vyvíjela architektura, a to především v díle Bedřicha Feuersteina, jednoho z mladších vrstevníků kubistické generace.

Užité umění v Muzeu českého kubismu

Pražské umělecké dílny, založené v roce 1912 z iniciativy Josefa Gočára, Pavla Janáka a Josefa Chochola, vycházely z nové koncepce uměleckého průmyslu inspirované Wiener Werkstätte a byly orientovány převážně na výrobu nábytku. Jejich záměr byl formulován v programovém prohlášení: "...nábytek nemá vyhovovati při jakési účelnosti jen dobrému vkusu..., ale má být vážným uměním podstatného obsahu..." Experimentování s tvarem, hledání vnitřní dynamiky a formotvorných sil, zmáhajících hmotu, poukazovalo na omezující rozvrh hranolové artikulace hmoty a z ní odvozených konstrukčních pravidel. Základním prostředkem výrazové dramatizace se stala šikmá plocha a kosý úhel, esenciální element kubistického tvarosloví, rozbíjející tradiční "dvojploché soustavy".

V praxi byl tento cíl realizován prostřednictvím běžného materiálu (dubové dřevo) a nenápadné monochromní úpravy, zdůrazňující ojedinělost tvarového řešení. Vyloučení pravého úhlu jako základního tektonického prvku a ambiciózní tvarování bylo výrobně velmi náročné, navíc potlačovalo funkční hlediska a nábytek byl později často pejorativně označován za "teoretický".

Nábytek, stejně jako sklo a porcelán, byl prezentován na kubistických výstavách společně s malbou, sochařstvím a architekturou. Výstavy Skupiny proměnily dobové výstavnictví jak touto symbiózou, tak i samotnou instalací, vycházející z polygonální krystalické formy. Nové tvarosloví se velmi záhy uplatňuje také v užité grafice, jak dokládá nejen úprava ideové platformy Skupiny - periodika Umělecký měsíčník -, ale i výstavních katalogů, plakátů a dalších tisků, mezi kterými vynikají díla V. H. Brunnera, Jaroslava Bendy, Františka Kysely a Josefa Čapka.

Ojedinělá jednota uměleckého názoru, projevující se v architektuře i v užitém umění a grafice, poukazuje na výjimečnost kubismu v Čechách. V podobné šíři a koncepční ucelenosti se - jako svébytný styl - totiž nikde jinde takto neprojevil.

Vypracovalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Termín otevření pro veřejnost: 28. listopadu 2003

Expozici připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Národním muzeem pro Státní fond kultury České republiky.

Autoři projektu: Milan Knížák, Tomáš Vlček

Architekt: Stanislav Kolíbal

Kurátor: Tomáš Vlček

Kurátorská spolupráce: Jana Horneková, Milan Hlaveš, Iva Janáková, Josef Kandert, Daniela Karasová, Katarína Müllerová, Olga Uhrová, Lucie Vlčková

Exponáty zapůjčili:
Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze, Národní muzeum - Historické muzeum, Knihovna Národního muzea, Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Národní technické muzeum - archiv architektury, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Oblastní galerie v Liberci, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Antikva Nova Kodl s. r. o., Muzeum Velké Meziříčí a soukromí sběratelé

 

 

 

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>