Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Výstavy

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Rumunský Banát se přesunul do Prahy. Ale jen na čas

2009-12-14 10:33

Radosti a útrapy, slavnostní chvíle i těžkou dřinu, drsné životní podmínky i nádhernou přírodu – to vše nabízí život v českém Banátu. A přesně tak jej také prezentuje stejnojmenná výstava, kterou můžete až do 28. března příštího roku vidět v Letohrádku Kinských, sídle národopisné expozice Národního muzea – Musaionu.

Cílem této výstavy je nastínit nejen jak se žilo, ale zejména jak se žije dnes v oblasti rumunského Banátu, tedy kraje, který už téměř dvě staletí obývají Češi. Jak podotkl při její vernisáži vedoucí Národopisného oddělení Národního muzea Petr Janeček, výstava představuje autentický soubor předmětů a dokladů banátské kultury a svým pojetím tedy vytváří protiváhu všem do jisté míry romantizujícím filmovým a dalším kulturním počinům či turistickým příhodám. „Tématika Banátu je v tom veřejném a hlavně mediálním diskurzu během posledních dvaceti let opravdu frekventovaná. Tato výstava se ale na Banát dívá jinak – neotřelým, v pravdě muzejnickým a možná v něčem i pravdivějším pohledem,“ řekl.
Pracovníci muzea tuto expozici připravovali asi tři roky, během nichž jezdili do Banátu, aby poznávali tamní život, mluvili s místními lidmi, účastnili se jejich denních pracovních povinností i tradičních svátků, sbírali cenné artefakty a vše přitom pečlivě dokumentovali. Celkem nasbírali asi 250 předmětů a fotografií, čímž vytvořili vůbec první sbírku tohoto druhu na světě. Jak ale sami její autoři přiznávají, jedna výstava nemůže představit zdaleka vše, co u svých krajanů mohli během té doby vidět a prožít.

Co je Banát
Oblast českého Banátu se rozléhá na několika desítkách kilometrů čtverečních na hranicích Rumunska a Srbska. Dnes jej tvoří šest vesnic, které podle tvůrců výstavy obývá přibližně „dva až šest tisíc Čechů“ (přesný počet je prý obtížné zjistit, neboť již dochází k výraznému národnostnímu mísení). Mluví se tu jak rumunsky, tak česky, a to proto, že sem český stát již od počátku krajanského osídlení posílá české učitele. Čeština se tu vyučuje jako hlavní jazyk až do čtvrté třídy, ale jako druhý jazyk se tu učí i potom.

Obranný val
Na konci 19. století se tato lokalita stala obrannou hranicí, která měla chránit rakousko-uherské mocnářství před vpádem Turků. Lidé sem byli nastěhováni, aby výměnou za poskytnuté pozemky k bydlení a obživě (byť v dost těžkých podmínkách) tuto hranici bránili. Mnozí přistěhovalci se ale zase rychle vraceli zpátky do Čech, další vlna jich pak odešla po druhé světové válce. Početná skupina Čechů, pocházejících zejména ze západních, středních a východních Čech, tu však vydržela a založila zde trvalé osídlení. Díky tomu tu lze ještě dnes vysledovat téměř autentickou tradiční kulturu, kterou sem přinesli čeští předci na konci 19. století (čistý český jazyk nevyjímaje). A to je také důvod, proč si dnes oblast Banátu získává tolik pozornosti a péče.

Neděle je tu stále svátkem
Výstava představuje Banát tak, jak jej zachytili pracovníci muzea během let 2007 až 2009. Je rozdělena do několika sekcí, z nichž každá představuje tuto karpatskou oblast z jiné stránky. V jedné se návštěvníci seznámí například se zemědělskými, řemeslnickými a dalšími užitkovými předměty, z nichž mnohé, ač byly vytvořeny třeba už v 19. století, se používají dodnes. K vidění jsou tu ale i autentické kroje, masky a slavnostní šatstvo. Jak vysvětluje hlavní autorka výstavy Jiřina Langhammerová, banátské kroje působí prostě, neboť to byli hlavně lidé z chudších vrstev, kdo se nechali najímat na hlídání hranic a kdo sem přicházeli za vidinou nových pozemků – tedy z naprosto praktických důvodů. Estetika šla proto částečně stranou. I přes tuto vnějškovou střídmost však banátští Češi vždy dodržovali a stále dodržují nejrůznější tradice a svátky (především křesťanské) s vysokou vážností a pokorou. Za svátek je tu tedy stále považována i neděle.
Další sekce výstavy pak představuje tuto část rumunského Podunají z hlediska jeho přírodních krás, místní fauny a také flóry. V neposlední řadě doplňuje celou expozici ještě několik fotografických snímků, které věrně dokumentují život banátských obyvatel.

Fenomén „český chalupář“
Kontakt se samotnými Čechami zprostředkovávají banátským Čechům jak jejich potomci, kteří se často stěhují do Čech za studiem nebo za prací, tak i tzv. „čeští chalupáři“. Jak potvrdil další z autorů výstavy Petr Mašek, v Banátu se dnes opakuje stejná situace, jíž jsme byli svědky v 70. letech, kdy si lidé houfně kupovali chalupy v jižních Čechách. Díky výraznější propagaci Banátu v médiích se tu podle Maška ale čím dál více daří také turismu, zejména tomu „vandrovnímu“. Místní lidé si už prý na takové tuláky zvykli, a tak jim za drobný poplatek poskytují ubytování a stravu.
Je však nesporné, že ani banátští Češi nemohli nereagovat na pokrok, který proniká i do těch nejzapadlejších krajin. Elektřina, lednice či televize už jsou zde také na běžném pořádku, stejně jako třeba dnes velmi populární modrá fasáda domu (byť jinak velmi starobylého). Je tedy pochopitelné, že i místní tradice a zvyky už začaly postupně mizet, měnit se a nebo přebírat karpatské vlivy.

Doprovodný program
Samotnou výstavu v Musaionu bude během doby jejího konání doplňovat i další bohatý program. Zahrnovat bude řadu přednášek, koncertů a řemeslných dílen, dále tu budete moci ochutnat banátské speciality, zajít na promítání videoprojekcí a nebo se zapojit do soutěže o nejlepší fotografii z Banátu. Zúčastnit se můžete také setkání samotných krajanů.
K výstavě byla rovněž vydána příležitostná publikace nazvaná jak jinak než Český Banát.

Další informace o výstavě čtěte zde









FOTO: Lucie Černá a Národní muzeum v Praze
 

Lucie Černá

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>