Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

FINALISTÉ CENY JINDŘICHA CHALUPECKÉHO

2009-12-02 11:10

Rozložený panelák, loď na střeše, zprávy psané neviditelným inkoustem, dopisy z vlastního nitra i daleké budoucnosti, zdvojená identita. To jsou náměty prací šestice pěti finalistů letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, které představuje výstava v Centru současného umění DOX, trvající až do 10.1. 2010.

20. ročník soutěže „Cena Jindřicha Chalupeckého“ má své finalisty, z nichž za čtrnáct dní vzejde letošní laureát, který získá dvě nezanedbatelné finanční částky pro podporu svého uměleckého rozvoje a šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku. Do finále postoupilo šest mladých výtvarníků: Tomáš Džadoň, Petra Herotová, Alena Kotzmannová, Jiří Skála a umělecká dvojice Jiří Franta a David Böhm. Posoudit výběr odborné poroty můžete během návštěvy Centra současného umění DOX, kde seznámíte s vítěznými projekty, jež jsou povětšinou koncipované přímo pro jeho prostory.

Ve znamení dvojic

Dvojice jako by byly finálovému klání předurčeny. Kromě Jiřího Franty a Davida Böhma, kteří jsou s ohledem na společnou tvorbu, bráni jako jeden finalista, lze pomyslně popárovat i další výtvarníky a to díky čerpání inspirace ve shodném tématickém okruhu i obdobnému přístupu ke ztvárnění.

V zajetí analýzy

Jiřího Skálu a Petru Heroutovou přitahují sociální studie, mapování vlastního já a svého místa v životě. Částečně si oba vypomáhají konfrontací s dalšími osobami, ať už konkrétními nebo fiktivními jako v případě dopisu Jiřího Skály s datem 29. srpna 2284.
Kromě sci-fi dopisu, jsou tu ještě další. V jednom vysvětluje galeristům, proč nevezme jejich zakázku, ale především se v něm snaží dobrat důvodu, proč už nechce nikdy malovat. Ve třetím se svěřuje třetí osoba se svými pocity při prohlížení hromadících se fotografií a ponejvíce těch, na nich je sama zvěčněna. Tento způsob uměleckého projevu už má s výtvarnem jen málo společného a naznačuje, že autor v poslední době hledá vyjádření spíše experimentálními formami literatury. Druhou možnost mu dávají videa, zachycující výpověď běžných lidí, vzpomínajících nebo řešících před kamerou konkrétní vztahový problém.

Zatímco tvorbu Jiřího Skály lze vnímat jako projev typického rozervaného bohéma, zmítaného pochybnostmi o směru své výtvarné cesty i filozofováním nad vlastní existencí, Petra Heroutová postupuje naprosto systematicky, jako trojkombinace detektiva, vědce psychologa a pracovníka statistického úřadu.

Pro projekt si zvolila komplexní studii své jmenovkyně včetně porovnání vzájemné podobnosti fyzické i duševní a životních cest. Ona urputnost až detektivního pátrání po všem, co s druhou Petrou souvisí i vysvětlující popisky typu: "Petra mi dala svou vizitku a já ji stále nosím u sebe.", je v celkovém kontextu až děsivá, působí nepříjemně fetišisticky.

Monumentální svoboda

Druhá "dvojice" Tomáš Džadoň a Alena Kotzmannová hledá taktéž svoje místo na světě a ukotvuje se k němu trojrozměrnými monumentálními díly. Tomáš Džadoň se vyrovnává s traumatem, které bychom mohli nazvat "syndromem panelákového dítěte", které je přítomno ve značném počtu jeho prací. Rozložený model panelového bytu ve velikosti 1:1 je natřený kompletně i s okny a balkónem šedou barvou, čímž demonstruje šeď, nudu a absenci rozvoje fantazie v takovém prostředí. Celek dotváří videoprojekce v rohu místnosti, kam na maličký prostor promítá nekonečný a obousměrný tok řeky.

Oproti Tomáši Džadoňovi vypovídá instalace Aleny Kotzmannové o nespoutanosti fantazie i nadějí, které k mládí patří a zašlapávat je či dokonce nahrazovat destruktivními projevy je už vlastně klišé, které by se v zájmu zdraví umělce raději podporovat příliš nemělo. Těžko říct co způsobilo, že nejstarší z vystavujících má nejvíce optimistický pohled. Nebo právě proto?

Když stojíte na plošině před domečkem, na lodi umístěné na střešní terase DOXu a pohlížíte na okolní na novodobé paneláky nalevo, staré domy a Černého Entropu vpravo a dál přes moře střech na obzor, cítíte volnost a svobodu nespoutaného ducha i múz. A nejlepší vás čeká nakonec - paradox, že loď je ve výšce, na suchu a moře uvnitř domečku na spoustě zarámovaných a pro plavbu i pečlivě uchycených pohlednic.

Asi nejlépe její projekt vystihuje citát použitý v úvodu výstavy z díla O jiných prostorech - Myšlení vnějšku od Michela Foucaulta: "V civilizaci bez lodí sny vysychají, špionáž nahrazuje dobrodružství a policie zaujímá místo pirátů."

Dva na jednoho

A pak tu je ještě zmiňovaná dvojice výtvarníků pracujících společně - Jiří Franta a David Böhm. I oni sází na monumentálnoust, ale dvojrozměrnou v podobě kresby přímo na zdi výstavního prostoru, která má navíc oproti běžným výtvarným dílům jepičí život, končící s výstavou. V rámci soutěžního projektu vytvořili kresbu, pokračující přes roh na druhou stěnu. Vrstvením čar a nepravidelným tvarem může evokovat obří mapu. Tento dojem umocňují vzkazy, psané okolo "neviditelným inkoustem", které lze přečíst jen za pomoci speciální baterky vydávající ultrafialové světlo. Můžete si tak nastartovat krátký výlet do dětství, kdy tyto indicie předznamenávaly cestu za pokladem.

Navštivte a tipujte

Zkuste si tipnout, kdo bude 12. listopadu, kdy proběhne i slavnostní vyhlášení, vybrán jako laureát pro letošní rok. Výstava Finále 20. ročníku soutěže „Cena Jindřicha Chalupeckého“ potrvá v DOX Centru současného umění do 10. ledna 2010. Více se o výstavě dozvíte zde, informace o Ceně Jindřicha Chalupeckého si přečtete na jejích webových stránkách.

Alena Kotzmanová:



 

Jiří Franta a David Böhm:



 

Jiří Skála:



 

Petra Herotová:


Tomáš Džadoň:


Foto: DOX

Zuzana Ottová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>