Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Umění – Výstavy

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Bez názvu (1)

2010-08-31 10:47

Ač nepojmenovaná, má výstava videoartu ve Francouzském institutu hned několik společných jmenovatelů a jednotnou koncepci. V hlavních rolích se tu střídají lidé se zvířaty i samotnou přírodou.


Ange Leccia, La mer, 1991

Základním mottem výstavy je vztah deseti pozvaných umělců k České republice nebo Francii, ať už prostřednictvím jejich práce nebo soukromého života. Námětově jsou práce různorodé, ale mají tři základní zaměření: na lidi, zvířata a přírodu.

Slova nejsou potřeba
Suterénní prostor Galerie 35 s absencí denního světla a velkými bílými plochami zdí, provokujícími svou sterilitou, je pro tento typ výstav místem přímo ideálním. Částečná členitost výstavní místnosti navíc poskytuje dílům určitou intimitu a dává jim vyniknout. To platí především pro hrátky moře, promítané přes celou stěnu výklenku, čímž asociují dojem vodopádu. Stačí se posadit naproti a sledovat naprosto dokonalou, uklidňující přírodní exhibici, kterou zachytila včetně hukotu valící se vody umělkyně Ange Leccia v projekci prostě nazvané La mer.




Fayçal Baghriche, Le sens de la marche, 2002

Naopak pohled na téměř nehybnou scenérii se nabízí už při sestupování do galerie po točitých schodech. Opět tu má hlavní slovo vodní plocha, ale bude ve vás evokovat dojmy z časné ranní vycházky, kdy barevné ladění, statičnost a ticho propůjčují dané chvíli magickou přízračnost. I tentokrát jde o dílo umělkyně - Kathrine Svensby a jednoduchý název Beach.

Další pohled na krajinu nabízí také Ohňostroj za bílého dne od Vincenta Ganiveta. Postrádá však onen náboj předchozích dvou projekcí, vzbuzující emoce.


Kathrine Svensby, Beach, 2004

"Nuda, nic než nuda!" říká stěžující se pohled černého mopsíka, kterého nechala ve svém 17 minutovém snímku Still napospas nicotě Barbora Kleinhamplová. Na rozdíl od něho, vy se při pohledu na jeho otrávenou tvářičku s tlamičkou do podkovy a občas našpicovanýma ušima, dodávající mu výzor negativně zbarveného i naladěného Yodi, nudit nebudete. Nejspíš vám ho bude líto, co musel pro svých 17 minut nedobrovolné slávy vydržet.

Spojnici mezi zvířecí říší, přírodou a civilizací vytváří videoart s názvem Naturaleza Misteriosa umělce Edena Morfauxa, zachycující život původně divokých zvířat v prostředí zoologické zahrady.


Barbora Kleinhamplová, Still, 2009


A nakonec přichází člověk se svými potřeštěnými nápady. Po sněhu běhá v umělé kožešině naditý Yetti Matyáše Chocholy, v Close-up Martina Kohouta se za stromem schovává šmízující mladík s fotoaparátem, vypadající jako studentík některé z prestižních univerzit ze 70. let. Vzdálená setkání, navazovaná prostřednictvím „prasátek“ zachytil Tomáš Werner.

Přepínání se jmenuje projekce Eugenia Percossiho, v níž, můžete sledovat polehávání příslušníka některého z východních národů v posteli. Spíš než nudu, zažijete nepříjemný pocit, že jste ho zastihli v intimním prostředí, možná je jen rozespalý, možná nemocný, ale proč tu k čertu exhibuje?


Martin Kohout, Close-up, 2009

Zajímavějším pokusem zkonfrontovat pochody lidské mysli s funkcemi těla je Smysl chůze od Fayçala Baghricheho. Pět minut můžete sledovat mladíka, jak nejdříve postává u eskalátorů, kde všichni kolem něho chodí pozadu, pozadu jede i holka na bruslích, potom mladík vstoupí jako jediný po směru jízdy na eskalátor, ostatní vstupují samozřejmě opět pozadu.

Základní informace
Kurátory výstavy jsou Amande In a Michal Novotný a vy ji, budete-li mít chuť, můžete navštívit do 26. září v Galerii 35 ve Francouzském institutu, Štěpánská 35, Praha 1. Více o galerii i výstavě se dočtete zde.


Eden Morfaux, Naturaleza Misteriosa, 2010


Tomáš Werner, Distant encounters, 2010

Foto: Zuzana Ottová
Zuzana Ottová

Komentáře (1)

Host 2010-09-01 02:18:17
mladik za stromem - close up .... mozna no to je jedno

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>