http://www.pragueout.cz Restaurace v Praze Wed, 30 Jan 2013 20:32:36 +0100 Wed, 30 Jan 2013 20:32:36 +0100 info@pragueout.cz (Cityout CZ) http://www.pragueout.cz http://www.pragueout.cz/images/cityout_logo.jpg cs-CZ info@pragueot.cz (cuketka) Někdo se po těch rolkách ze syrové ryby může zbláznit, jiný je zas ani nemůže cítit. Japonská kuchyně naštěstí není jenom o sushi...
Někdo se po těch rolkách ze syrové ryby může zbláznit, jiný je zas ani nemůže cítit. Japonská kuchyně naštěstí není jenom o sushi... S tím jak pokročila globalizace a logistika zásobování, není už v Česku problém sehnat jakékoliv suroviny pro přípravu japonské kuchyně a zejména sushi. Bohužel to však znamená i přísun levných, zmražených a předem naporcovaných ryb, po kterých můžete sáhnout nejen nadšený amatér, ale dnes už i sushi restaurant. Najít tedy skutečně autentické sushi může být problém, na druhou stranu to není potřeba brát zas tak vážně. Koneckonců je to jen načinčaná „ryba s rejží“! :)   Rozkódovat různé varianty sushi není až tak složité, skoro všechny totiž mají stejný základ - octem ochucenou lepkavou rýži, řasu nori a rybí nebo zeleninovou přísadu. Způsob uspořádání určuje předpona před základem sushi, přísada se pak píše samostatně. V podstatě každý restaurant už dnes nabízí ilustrační obrázkové menu s vysvětlením. K sushi patří kromě tácku, na kterém je sushi prezentováno i talíř, miska na sojovou omáčku a hůlky. Skoro nikdy nechybí plátky pikantní ředkve daikon a ostrá pasta podobná křenu - wasabi. Větší kousky se nemusíme bát nabírat rukou, ty menší nebo ty bez rýže si bereme na talířek hůlkami. Do misky si odlijeme trochu sojové omáčky. Kdo chce, může v ní rozmíchat kousek wasabi pasty. Do omáčky pak namáčíme pouze rybu, nikdy ne rýži. Zkuste taky vkládat sushi do úst rýží nahoru - chuť přísady více vynikne. V pokročilých sushi barech nebo restauracích je sushi už ochuceno a namáčení do sojovky nebo wasabi pasty se bere jako faux pas. U nás však tato situace skoro nikdy nehrozí.    Kromě sushi najdete v japonských restauracích skoro vždy i další tradiční jídla. Ke každé porci sushi pokaždé alespoň jednu takovou chuťovku vyzkoušejte. Doporučuji vám začít jednoduchou polévkou miso z fermentované rýžové nebo obilné pasty s tofu a mořskými řasami, jako mezichod zkusit tempuru - smažené kousky ryby nebo zeleniny ve speciálním těstíčku a nakonec to pojistit srandovními japonskými moučníky, které se dělají ze všeho možného, jen ne z mouky, cukru a vajíček. nezapomeňte vše důkladně spláchnout zeleným čajem, případně si vychutnat alespoň malého frťana saké (doporučuji zkusit nahřáté) - patří to k tomu! :)   Tempura V záplavě pražských sushi podniků není vůbec snadné se zorientovat. Proto z nabídky vypíchnu, čtyři podniky, o kterých si myslím, že jsou vhodné pro úvodní seznámení a které vám za vaše peníze nabídnou odpovídající protihodnotu. Další seznamování už pak musíte provádět na vlastní pěst! První sushibar v republice - Sushi Bar má tu výhodu, že sousedí s jednou z největších prodejen čerstvých ryb v Česku. Ceny jsou vysoké, ale stojí to zato. Podnik je bohužel strašně malinký a spíše moderní. Nemůže tedy nabídnout tu správnou orientální atmosféru. Pro atmosféru  si ale můžete zajít do Miyabi, který je po boku Sushi Baru jedním z nejstarších v Praze. Miyabi nabízí stylové posezení v oblázkové „zahrádce“, originální český designový porcelán a vstřícný personál vhodný pro nezasvěcené. Posledním osvědčeným tipem je Planet Sushi - moderní podnik v evropském stylu na Andělu v sousedství T.G.I. Friday's. Odvádějí poctivou práci a kvalita jídla u nich vykazuje vysokou konzistenci.   Polévka MisoU všechn podniků platí, že je dobré se na webu předem informovat o poledních menu, o možnostech sushi setů a menu. Vybírat sushi po jednotlivých kouscích se nevyplatí! V mém adresáři najdete ještě další slušný výběr podniků. Sám si občas rád zajdu do dejvické Sakury na jejich polední menu za 200,- Kč s jednoduchým sushi setem, polévkou miso a zeleným čajem. Řasa nori se jim z makisushi občas odchlipuje a servírujou i konce rolek, přesto je to pohodové místo, které si na nic nehraje a vy za tu cenu nemusíte nic moc řešit.   Pokud vás láká výroba domácího sushi, neváhejte ani na chvilku. Je to zábava a dokonce to ani nemusí být drahé. V Praze jsou minimálně tři pořádné obchody, kde nakoupíte vše potřebné. Jako základ budete vždy potřebovat - rohožku na válení, sushi rýži, ocet na sushi, sušenou a lisovanou řasu nori. Zbytek si doplníte podle zamýšlené náplně. Dají se koupit už i čerstvé nebo mražené ryby, vystačíte si ale i se zeleninou. V adresáři pro vás mám i ilustrativní video-návody jak na to.  pan CuketkaAdresář pana Cuketky: Sushi BarMyiabiPlanet SushiSakuraKatsuraMade in JapanTamuraMakaKiko - OC Palladium, patro gurmánJapaShochiku - Kladenská 34/540, Praha 6Hana TradingNávody na Videojug Set me on Sushi set
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/sushi-praha Wed, 30 Jan 2013 20:32:36 +0100 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/sushi-praha info@pragueot.cz (Cityout Praha) Jste úchyláci přes BIO a láká vás večere nebo alespoň malá svačinka někde venku? Ano? Tak to vás lituju, máte to totiž zatraceně těžké...
Jste úchyláci přes BIO a láká vás večere nebo alespoň malá svačinka někde venku? Ano? Tak to vás lituju, máte to totiž zatraceně těžké...  Najít v Praze plnohodnotnou restauraci, kde by se vařilo z biosurovin je v dnešní době nemožné. Nabídka se omezuje buď na sterilní, případně „militaristicky“ vegetariánské, bufety, nebo na časem omezené a miniaturní nabídky konvenčních restaurací.  Co je příčinou? Nejsou suroviny. Aby si mohla restaurace dovolit bio na jídelním lístku, musí mít alespoň elementární garanci dostupnosti suroviny v dané sezóně. Čeští producenti by však suroviny nejraději prodávali nárazově a úplně nejlíp ještě v bedýnkách přes plot. Dokud nebude v Praze zřízena centrální tržnice, nebo alespoň odběrové místo pro všechny farmáře a malé producenty, můžeme si o pořádných biorestauracích nechat zdát. Na gastronomické mapě ale i přes tyto problémy bliká několik odvážných světlušek. Pojďme se na ně podívat...  Jednu z nejlepších a nejlépe vybudovaných pozic mají restaurace, které patří k firmám zabývajícím se přímo obchodem a produkcí biopotravin. Jsou to firmy Country Life a Albio. Ty od Country Life jsou vegetariánské a svým konceptem se blíží spíše bufetu, nebo jídelně pro těžce pracující vegetariány. Restaurace Albio kousek masa přidaly, ale bohužel ne v biokvalitě. Styl je obdobný a milovníka dobrého jídla spíše rozesmutní, než potěší. Všeobecná příchuť zdravotní obsese „zdravým“ životním stylem dokáže zabít jakoukoliv zbytkovou atmosféru.   Bylinkový ovčí sýr Feta na listových salátech s pečenými cherry rajčátky a křepelčím vajíčkemMalý podniček Osteria Antika vlastní přímo firma Abatis, která skoro jako jediná v Česku je schopna produkovat vejce a kuřecí maso v biokvalitě. Na jídelníčku podniku zasutého v Business parku košíře to je sice znát jenom okrajově, ale bůh zaplať alespoň ta bio sázená vejce! ;) Vegetariánská a byznyparková je i Marantha v Brumlovce. Pěkný interiér má bufetovou i restaurační část, z biosurovin se vaří z cca 80% i když to není přímo deklarováno.  Z konvenčních restaurací, které s bio nabídkou koketují, nebo se jí systematicky věnují mám tři ukázky. Patriot-X se snaží v rámci svého konceptu zaměřeného na české potraviny protlačit i bio. Nabídka je ale kraťoučká a opírá se jen o jedno bio hovězí a pár bochníčků kozího sýra. V restauraci Fluidum se pustili do akčního menu s vervou. Podařilo se jim sehnat lososa, srnčí, jehněčí, hovězí i krůtí maso. Speciální menu však bylo jen dočasnou záležitostí, o zařazení do stálé nabídky se však uvažuje.  Tofu steak s pečenými cherry rajčátky a bramborovým gratinemVětšinou neoficiálně se z biopotravin a surovin z malých farem vaří v luxusních hotelových restauracích. Původ však v menu není skoro nikdy označen a ingredience (zejména maso) je často ze zahraničí. Mezi příklady podniků, kde se zcela jistě setkáte alespoň s několika skrytými biokousky jsou - La Degustation Bohême Bourgeoise, La Veranda, Allegro v hotelu Four Seasons, Aromi, Gabriele Ristorante nebo obě restaurace v Alcronu.  pan CuketkaAdresář pana Cuketky:AlbioCountry LifeOsteria AntikaPatriot-XMaranthaTherapyŘímský artyčok s petrželkovým kuskusemGrilovaný sýr Feta v pergamenu podávaný s olivami KalamataTofu steak s pečenými cherry rajčátky a bramborovým gratinem
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/bio-restaurace-praha-2467 Tue, 11 Jan 2011 11:34:18 +0100 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/bio-restaurace-praha-2467 info@pragueot.cz (cuketka) Dnešní labužnický výlet s panem Cuketkou bude věnován všem, kteří si zamilovali Řeckou kulturu plnou dobrého jídla a slunce. Projdeme několik řeckých restaurací a ukážeme si i obchůdky s pravými řeckými surovinami, pro vaše domácí kuchtění.
Dnešní labužnický výlet s panem Cuketkou bude věnován všem, kteří si zamilovali Řeckou kulturu plnou dobrého jídla a slunce. Projdeme několik řeckých restaurací a ukážeme si i obchůdky s pravými řeckými surovinami, pro vaše domácí kuchtění.  Procházku začneme pěkně na žižkovském kopci, kousek od Paláce Akropolis, kde sídlí Taverna Olympos - podnik s dlouhou tradicí a stálými hosty. V názorech na úroveň a autentičnost řeckých restaurací v Praze panují různé proudy, v případě této taverny však v její prospěch hovoří nejvíc prostředí. Kromě obligátního sezení v klasické jídelně se můžete v létě posadit na nádherný dvorek plný zeleně ve vnitrobloku a pokud je zrovna zima, určitě si zalíbíte prosklenou a vytápěnou zimní zahradu. V nabídce najdeme plejádu řeckých pokrmů od předkrmů, přes masa na grilu i speciální řecké „hotovky“. Řekové jí rádi několik chodů najednou, proto se nebojte objednat více menších porcí klidně i v průběhu hostiny.Svým stylem i atmosférou je Olymposu podobná restaurace Kavala, kterou najdeme na druhé straně města v klidné Dejvické čtvrti. Kvalitou připravovaných pokrmů spolu oba podniky mohou soutěžit. Atmosféra je v Kavale klidnější, kuchaři i obsluha je však většinou řecká a hodně často v podniku zahlédnete i samotného majitele. Z jejich nabídky doporučuji balíček jehněčího masa a zeleniny z trouby - kleftiko nebo vynikající musaku - pestré jídlo z několika vrstev zeleniny a masa zapečené s lahodnou omáčkou. V Kavale taky mají jeden z nejpěknějších vinných lístků zaměřených na řecká vína a jednou za čas pořádají řecké večery s živou hudbou. V obou výše uvedených restauracích počítejte s minimální útratou okolo 500,- Kč / osobu. Lahev základního vína pak pořídíte okolo 300,- Kč.Cenově přístupnější a přesto dostatečně autentická je řecká restaurace Zorbas, která je téměř dokonale ukrytá v blízkosti Václavského náměstí. Prostředí už není tak pěkně upravené, ale menu je pořádně rozsáhlé. Lákavé jsou zejména výhodně sestavené talíře plné grilovaného masa. Poměrně nová je restaurace Delphi na Podolském nábřeží. Cenově si nezadá s podniky z centra, ba je dokonce někdy i předčí. Menu je kratší, ale nevynechává žádný základ a navíc mají dobrou nabídku řeckých vín k rozlévání i po lahvích. Tady se už ale útrata může s přehledem vyšplhat k 700,- Kč / osobou.  Pokud se vám do restaurace nechce a dáváte přednost vlastním kulinářským pokusům, nemusíte zoufat. Řecká kuchyně je náročná na původní suroviny, které v Česku jen tak neseženete a bez kterých se některé recepty nedají realizovat. Naštěstí máme v Praze dva perfektně zásobené obchůdky, ve kterých je radost nakupovat.První a asi nejznámější je obchod Olympia na Radhošťské ulici v blízkosti stanice metra Flora. Nabídka řeckých produktů můžeme s klidem označit jako nejširší v celém Česku. Firma totiž vystupuje i jako velkoobchod a zásobitel gastronomických zařízení, velké množství výrobků si sami dovážejí. Cokoliv vám bude chybět při pročítání řeckých receptů, tak to v Olympii najdete i kdyby třeba až na objednávku. Celou polovinu obchodu zabírá rozsáhlá vinotéka, zbytek je věnován konzervovaným a čerstvým řeckým potravinám, které v supermarketu nenajdete. Kromě regálů a chladniček určitě nevynechte lahůdkový pult hned u vchodu, kterému dominují hotové sladké i slané hotové předkrmy a chuťovky. Ani ten největší ostýchavec by neměl vynechat alespoň 10 dkg pravých řeckých oliv. Stojí to za to!  Nejnovějším počinem je pak podobně zaměřený obchůdek v okolí náměstí míru - Greek Corner, který provozují majitelé Taverny Olympos. Nabídkou pokrývá stejný rozsah jako Olympia - nechybí čerstvé potraviny, chuťovky k okamžité spotřebě, olivové oleje i výběr řeckých vín. Počet výrobků je sice menší, ale konkurence v tomto případě jednoznačně nemůže uškodit.pan Cuketka   Cuketkův adresář:Delphi RestaurantKavalaTaverna OlymposZorbasOlympia delikatesy a vínaGreek Corner , Popř. zde z návštěvy pana Cuketky Máte-li další osvědčené tipy - napište nám na info@pragueout.cz .
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/recko-jidlo-obchody Fri, 07 Jan 2011 19:55:15 +0100 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/recko-jidlo-obchody info@pragueot.cz (cuketka) Ať už v zimě nebo v létě,v indické restauraci vám bude horko nejspíše vždy. Připravte si něco pořádného na hašení žízně, tento průvodce po indických restauracích v Praze bude totiž neskutečně pálivý!
Ať už v zimě nebo v létě,v indické restauraci vám bude horko nejspíše vždy. Připravte si něco pořádného na hašení žízně, tento průvodce po indických restauracích v Praze bude totiž neskutečně pálivý! ;) Indická kuchyně je stálice, první bufíky i restaurace se v Praze začaly objevovat už na začátku 90. let, indická a pákistánská komunita neustále sílí a další podniky rychle přibývají. Pravý indický boom nás ale asi ještě čeká. Tak snad až se přejíme pizzy, steaků a hamburgerů! ;)   Indická kuchyně si nepotrpí na přehnané zdobení nebo komplikovaná jídla. V prvé řadě ctí potřebu nasytit a potěšit za rozumné peníze. Ve většině případů se jedná navíc o velice odlehčený styl vaření, bez hromady masa a tuku a se spoustou zeleniny. Jediné na co si však Indové potrpí je velké množství koření. Není to však koření ledajaké, v dobrých restauracích si ho připravují a míchají sami z čerstvých surovin. Je to taky důvod, proč se vám doma jejich pochoutky nikdy nepodaří zopakovat. Většina jídel se podává s pikantními omáčkami, jen některé speciality, jako třeba maso z pece tandoori, jsou podávány samostatně. Ke všemu se pak baští lahodné chlebové placky čapátí, paráta anebo nán. Ty taky platí jako nejlepší indikátor kvality podniku - pokud si neporadí ani s chlebem (je gumový, tvrdý nebo předražený), nemá cenu je podporovat, jděte jinam! Vypečenou kapitolkou jsou i typicky indické dezerty - nikdy je nevynechejte. Kdo neměl nikdy ucpanou hlavu fritovanou koulí z kondenzovaného mléka gulab džamun, ten jako by nebyl!   Restuarant HymalaiaIndické podniky v Praze spadají do dvou kategorií. Buď jsou to restaurace, kde lze v klidu posedět a dát si třeba i slavnostnější večeři, nebo to jsou spíše pokoutné fast-foody na rychlovku a s rozvozem jídla. Někdy bohužel platí, že v takovém malém bufíku s vysmátým válečem čapátí, dostanete lepší a čerstvější jídlo, než v drahém podniku! ;)První kategorii restaurací s posezením zahájíme velkolepou novinkou. Na sklonku roku 2007 totiž otevřel zbrusu nový podnik zaměřený na jihovýchodní Asii Angel. Zaměření sice není výhradně na Indii a do vaření jsou zakomponovány i prvky fusion, ale je to „pecka“, která má ambice na to stát dostat se do celkového pražského toplistu. Vzhledem k cenám doporučuji poobědvat výhradně za peníze vaší ctěné firmy. Cenově na úplně druhé straně spektra je roztomilý a drobný podnik Masala. Nevyniká topdesignem a naleštěnými jídelními lístky, ale nabízí poctivý a v rámci možností autentický bazál. Příjemně si pochutnáte a nurvete si kapsu. Kdybych měl z celého seznamu vybrat jeden podnik, poslal bych vás tam. Restaurace Haveli v Dejvicích už je v cenách o něco méně rozumná, to samé platí o interiéru a stylizaci jídel. Kdysi to byl velice oblíbený podnik. Restaurant Himalaya v Soukenické je druhou pobočkou stejnojmenného fast-fooodu. Nabízí až neuvěřitelně široký jídelní lístek, který přeci jen vzbuzuje obavy, jestli zvládají nabízet takovou šíři v absolutní čertvosti. Ceny jsou vyšší a bývá tam prázdno, škoda. Ale možná je to jen prokeltí Soukenické ulice, podobně tam s nízkou návštěvností bojují Kluci v akci ve svém Perfect restaurant...   Interiér restaurace. Fotografie © Martin Mojžíš, 2007Od pohodlného posezení se přesouváme k rychlému občerstvení, případně k polystyrenovým krabičkám z rukou kurýra. Zde mají velice dobrou pověst obě provozovny Beas Dhaba v Týnské i Bělehradské. Nabízejí výhradně poctivou, vegetariánskou a čerstvou kuchyni za malinké peníze. Je jen velká škoda , že nedělají rozvoz. Na ten jsou ale experti Punjabi Food a Tandoor. Skoro vždy se podaří udělat dobrý nákup až do domu okolo 200,- Kč. pan CuketkaAdresář pana Cuketky:MasalaHaveliHimalayaPunjabi FoodBeas DhabaTandoorPunjabi Beas Dhaba Uaaaaaaa
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/indicke-restaurace-praha Thu, 06 Jan 2011 14:47:19 +0100 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/indicke-restaurace-praha info@pragueot.cz (Jan Čeřovský) Kdyby mi někdo tvrdil, že je možné navštívit Laos, Thajsko, Japonsko, Vietnam, Čínu a další země během několika málo hodin a navíc bez letenek, úplně bez problému taxíkem či městskou hromadnou dopravou, asi bych si zaťukal na čelo a šel po své práci. Ale v tomto článku budu tvrdit to samé, protože kuchyně je jednou z naprosto zásadních částí kultury a pocitu z cizích zemí, a právě tu Asijskou je možné dost slušně poznat jen kousek od centra Prahy. Vítejte v restauraci Rickshaw.
Kdyby mi někdo tvrdil, že je možné navštívit Laos, Thajsko, Japonsko, Vietnam, Čínu a další země během několika málo hodin a navíc bez letenek, úplně bez problému taxíkem či městskou hromadnou dopravou, asi bych si zaťukal na čelo a šel po své práci. Ale v tomto článku budu tvrdit to samé, protože kuchyně je jednou z naprosto zásadních částí kultury a pocitu z cizích zemí, a právě tu Asijskou je možné dost slušně poznat jen kousek od centra Prahy. Vítejte v restauraci Rickshaw. V druhém patře hotelu Corinthia Towers se skrývá útulný podnik pro necelých 50 hostí, s velmi elegantním interiérem, měkkým osvětlením a stylovou výzdobou, ze které blíže prozkoumat doporučuji pravé japonské kimono visící na zdi poblíž kuchyně. Usedáme ke stolečku a v očekávání věcí příštích listujeme jídelním lístkem.  Jako pozornost pro navnadění chuťových buněk dostáváme výborný zelený čaj, nalévaný z veliké „zlaté“ konvice. A k němu krevelové lupínky, sušené ančovičky, oříšky ve wasabi a všudypřítomnou sójovou omáčku. Okamžitě je jasné, že tento večer se musíme připravit na nezvyklé a nesnadno zařaditelné chutě. Uvidíme, čím nás šéfkuchař podniku, Suchao Huangwatana, ještě překvapí. Kvalitu kuchyně velmi snadno odkope suši, ve své zákeřné zdánlivé jednoduchosti leží a padá na špičkové kvalitě použité ryby. A právě suši zkoušíme jako předkrm, rovným dílem nigiri s tuňákem a halibutem. Japonská specialita je poctivá a neošizená, s velkorysou porcí rýže i ryby. Tuňák je výborný, byť na kvalitu této „mořské krávy“ z některých domácích suši speciálek nemá. Ovšem halibut je exkluzivní kvality, dokonale čerstvý a jen se rozplývá na jazyku. K suši jsme zvolili jako nápoj japonské pivo – Asahi i Sapporo nejsou špatné, ale milovníky našich domácích ležáků asi neuchvátí. Mimochodem restaurant dává k dispozici buď kulaté plastové hůlky, nebo klasický příbor. Doporučuji zůstat u hůlek, ale nechat si je vyměnit za dřevěné. Myslím, že se s nimi jí znatelně lépe, pokud vám nevadí kontakt se dřevem v ústech. Druhým předkrmem je tzv. „Rickshaw Golden Platter“ – výběr pěti malých předkrmů a čtyř omáček určený pro dvě osoby. A zde ukazuje Rickshaw co doopravdy umí. Propadám se do slastných chuťových zážitků a za tiché příjemné hudby z umně skrytých reproduktorů zapomínám, že jsem v Praze. Thajské kořeněné kuličky z vepřového masa se sladkou chili omáčkou a jarní závitky s fazolovými výhonky mají ještě tak nejblíže k chutím, které běžně známe. Ovšem s tím rozdílem, že závitky jsou opravdu čerstvé, mladě jarní, nic utopeného v tuku na smažení jak si asi každý pamatuje z běžné „číny na rohu“. Ovšem pokračování již chuťové pohárky zmate dostatečně, kuře zabalené v banánovém listu nás do exotických zážitků vtáhne dokonale. Vrcholem se pak stává „garnátový dortík“, v těstíčku zabalená potvůrka se snoubí s kokosovou omáčkou a je prostě a jednoduše úchvatná. Jako poslední si necháváme pikantní mušle Sv. Jakuba, velmi výrazně ochucené, nejsilněji se svou kombinací limetkové kyselosti a pálivosti projevují kafirové (Kaffir Lime) listy. Nepopsatelně zvláštní, tohle musím zkusit znovu… Čtyři hlavní jídla přicházejí najednou, na stole se objevují společně s ohřívátky na čajové svíčky, a nám je jasné, že se úděsně přejíme. Jednotlivých jídel jsou více než degustační porce a všechna vypadají neuvěřitelně chutně. Doprovází je miska báječně voňavé dušené jasmínové rýže. Phad Khi Mao z Laosu mne zasáhlo asi nejvíce - plátky hovězí svíčkové orestované na česneku s koriandrem, citrónovou trávou, kafirovými listy, ústřicovou omáčkou a chilli jsou velmi pikantní a ostré, všechny jednotlivé složky fungují jako jeden harmonický celek, ale zároveň se zázračně hlásí o slovo i samostatně, což platí především o perfektním masu. Neuvěřitelné jídlo, pokud máte rádi koriandr tak jako já a chcete ozkoušet kafirové listy, je tohle nutná volba pro vyzkoušení. Gaeng Khiaw Whan Kai z Thajska, další představitel pikantních pokrmů, opět přináší do hry kafirové listy, doplňují kuřecí maso na zelené kari pastě s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky a čerstvou bazalkou. Skvělé! A já jen trpím, že takhle dobré kuřecí maso se nám běžně koupit nepodaří. K tomuto chodu zkoušíme thajské pivo, Singha Lager, a jsme spokojeni o hodně víc než u vzorků z Japonska. Po chvilce odpočinku následují další chody… Phad Phak Ruam Mit z Číny, teplá zelenina s ústřicovou omáčkou, čerstvým zázvorem, sezamovým olejem a vínem Šaoxing, potěší především srdce každého milovníka dobře připravené brokolice. Ta je jen lehce spařená, křupe v ústech a v kombinaci se sósem nadchne. Stejně tak mrkev, houby (rozeznali jsme šiitake) a další zelenina, vše je sice tepelně upraveno, ale působí velmi čerstvě a více než chutně. Po pikantní smršti předchozích dvou chodů doslova chuťová oáza. Phad Thai opět z Thajska jsou fantastické sladkokyselé rýžové nudle smažené s krevetami, sojovými klíčky, arašídy, pórkem a paprikou. Jako u ostatních jídel je úprava maximálně jednoduchá, rychlá a přitom chuťově perfektní. Po jídlech je nutno se zmínit o servisu, který je na špičkové úrovni. Stylově oblečené servírky reagují i na drobné náznaky, jsou vždy tam kde mají být a akorát včas. Navíc vědí vše důležité o podávaných jídlech, znají jejich chuť a bez problémů zodpoví případné dotazy. Takže pokud netušíte, co je to podivné „zelené rajčátko“, neváhejte se zeptat. Možná to zní jako něco, co by mělo být samozřejmostí a pravidlem v každé restauraci, ale bohužel zatím stále není. I proto je třeba pochválit ta místa, kde se daří. Jelikož je restaurace součástí hotelu Corinthia Towers, který se pyšní svým Maltským původem, neodolali jsme vyzkoušet takovou malou „fusion“ – asijské speciality v kombinaci s maltským vínem. Do oka nám padlo Chardonnay „Isis“ z vinařství Meridiana. O vinařství se dozvíte více kupříkladu na webu O Víně, zde se budu věnovat jen vínu jako takovému, jelikož se i s dost pikantními pokrmy popasovalo více než slušně. Je to klasické moderní Chardonnay, plné vůní tropických plodů, citrusových tónů, svěží, přímočaré a krásně pitelné, možná až poněkud líbivě. Malta v něm poznat vlastně ani moc není, což je škoda. Povedené víno, jaké bych neváhal otevřít si doma k nějaké rybě, za tisíc korun jde ovšem o hodně drahý špás. Naprosto nacpání těžce oddychujeme a nemáme sil bránit se dezertu. Nakonec dostáváme sorbet z Aloe Vera a ze zeleného čaje, ozdoben mátou, v koktejlové sklence na vysoké nožce. Chuťově velmi výrazná „zmrzlina“ byla ovšem poněkud tužší, nešlo ji dobře krájet a „odsekávání“ ve vysoké sklence se stalo trochu nepohodlnou zábavou. Mám rád sorbet nadýchaný, tenhle mne moc nezaujal. Úplný závěr pak proběhl formou dižestivu, překvapivě příjemné Sunflower Chinese Brandy, asijské vinné pálenky, a kávy. Bohužel právě káva se ukázala být ten večer úplně nejslabším článkem. Objednané malé ristretto, dle hrnku Illy, nemělo skoro žádnou pěnu, teplota nebyla nejvyšší a i chuť hodně řídká a připáleně hořká. Stanou se i horší věci, ale v podniku podobné úrovně by rozhodně neměly. Zázemí pětihvězdičkového hotelu je pro restauraci z jedné strany jistě velkou výhodou, ale projevuje se bohužel i několika negativy. V pečlivě vytvořeném prostředí restaurace snadno propadnete příjemné atmosféře a zapomenete na svět okolo. Když ale vyrazíte na toalety, musíte využít ty „centrální“ pro všechny podniky na patře. Takže se dozvíte, že z „Asie“ to musíte vzít druhou uličkou vlevo a vstup na toalety je hned vedle kasina. Inu velmi rychle si uvědomíte, že jste stále jen v hotelu. Restaurace se může uvnitř snažit jak chce, ale to stigma jisté hotelové neosobnosti, které je všude kolem ní, může zájem mimo okruh ubytovaných hostí značně komplikovat. Závěr? Restauraci Rickshaw nelze vytknout prakticky nic v kvalitě pokrmů a obsluhy, v tomto směru naprosto excelovala. U nápojů, především poměrem ceny ke kvalitě, už to bylo o něco horší, zde bych doporučil vsadit na jistotu, zůstat u výtečných čajů a nekomplikovat si zážitek silně předraženými víny. Ceny jsou takové, jaké jsou… až nepříjemně vysoké, jak by ovšem návštěvník u restaurace v tomto typu hotelu očekával. Turisty zde ubytované asi nepřekvapí, ale běžný milovník dobrého jídla, který si chce dopřát něco trochu výjimečnějšího, se zde pořádně prohne. Pokud vás ale kuchyně Asie láká a chcete poznat její špičkově připravenou podobu, pak pro Vás Rickshaw určitě za návštěvu stojí.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/restaurace-rickshaw Thu, 05 Nov 2009 16:01:02 +0100 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/restaurace-rickshaw