http://www.pragueout.cz Pražský kulturní přehled Praha - kultura, kina, divadla, výstavy, koncerty, galerie v Praze. Zábava a volný čas. Fri, 17 May 2013 13:45:33 +0200 Fri, 17 May 2013 13:45:33 +0200 info@pragueout.cz (Cityout CZ) http://www.pragueout.cz http://www.pragueout.cz/images/cityout_logo.jpg cs-CZ info@pragueot.cz (www.prahasportovni.cz) 7-9.6.2013, řeka Vltava
7-9.6.2013, řeka Vltava PRIMÁTORSKÉ OSMIVESLICE 2013 100.ročník www.primatorky.cz Stejně jako má Petřín rozhlednu, Václavské náměstí Muzeum a Pražský Hrad Chrám sv. Víta, má pražská Vltava Primátorky ČSOB Pojišťovny. Tradice, která se odehraje v samém srdci hlavního města už posté, slaví významné jubileum. Jede se od 7. do 9. června 2013, dobře si to datum zapište. Jeden z nejstarších závodů v Česku je unikátní hned z několika důvodů. Jede se v samém srdci Prahy, zázemí má na oblíbeném Rašínově nábřeží a sledovat ho můžete například z Palackého či Železničního mostu. Raritou, která zvyšuje atraktivitu závodu, je pak zatáčka přímo pod Vyšehradem. Právě podle toho, jak se z ní závodníci vypořádají, se rozhoduje, kdo zvítězí. Se závodem je rovněž spojena výstava velkoformátových historických fotografií, která začala na náplavce Rašínova nábřeží 9. května a zúčastnila se jí rovněž radní pro sport a tělovýchovu JUDr. Helena Chudomelová. Fotografie o velikosti 2 x 3 metry budou vystaveny minimálně do konání Primátorek 7. června 2013. Jedná se o reprodukci fotografií z prvních ročníků Primátorek z počátku 20. století zvětšené do velikosti 2 x 3 metry, které budou připevněny na stěnu náplavky Rašínova nábřeží. Zde budou tvořit unikátní galerii pod širým nebem až do konání Primátorek 7. - 9. června.Předběžný programPátek 7. června 2013 16.30    Párové osmy mladšího žactva "O cenu starostky MČ Praha 2" - 1. jízda 17.00    Pohár Leontinky - exhibiční jízda nevidomých veslařů 17.30    Párové osmy mladšího žactva "O cenu starostky MČ Praha 2" - 2. jízda 18.00    Univerzitní osmy ČSOB Penzijní společnosti - závod 18.30    Univerzitní osmy ČSOB Penzijní společnosti - vyhlášení 18.45    Finále trenažerové soutěže univerzit      Večerní program bude upřesněn 20.30    koncert 22.00    Afterparty Sobota 8. června 2013 11.00    Osmy dorostenek - rozjížďka 1 11.10    Osmy dorostenek - rozjížďka 2 11.20    Osmy dorostenců - rozjížďka 1 11.30    Osmy dorostenců - rozjížďka 2 11.40    Osmy dorostenců - rozjížďka 3 11.50    Osmy juniorů - rozjížďka 1 12.00    Osmy juniorů - rozjížďka 2 12.10    Skif žen - rozjížďka 1 12.20    Skif žen - rozjížďka 2 12.30    Skif mužů - rozjížďka 1 12.40    Skif mužů - rozjížďka 2 12.50    Skif mužů - rozjížďka 3 13.00    Skif mužů - rozjížďka 4 13.10    Skif mužů - rozjížďka 5 13.20    Osmy žáků - rozjížďka 1 13.30    Osmy žáků - rozjížďka 2 13.40    Osmy žáků - rozjížďka 3 13.50    Osmy žen - rozjížďka 1 14.00    Osmy žen - rozjížďka 2 14.10    Osmy mužů - rozjížďka 1 14.20    Osmy mužů - rozjížďka 2 14.30    Osmy dorostenek - opravná jízda 14.40    Osmy dorostenců - opravná jízda 14.50    Osmy juniorů - opravná jízda 15.00    Skif žen - opravná jízda 15.10    Skif mužů - opravná jízda 1 15.20    Skif mužů - opravná jízda 2 15.30    Osmy žen - opravná jízda 1 15.40    Osmy žen - opravná jízda 2 15.50    Osmy žáků - opravná jízda 1 16.00    Osmy žáků - opravná jízda 2 16.10    Osmy mužů - opravná jízda 1 16.20    Osmy mužů - opravná jízda 2 16.50    Skif mužů - semifinále 1 17.00    Skif mužů - semifinále 2 17.10    Osmy dorostenců - semifinále 1, 2 17.30    Masters - finálové jízdyNeděle 9. června 2013 9.20    Osmy žákyň - finále A 9.30    Osmy žáků - finále A 9.40    Osmy dorostenek - finále B 9.50    Osmy dorostenek - finále A 10.00    Osmy dorostenců - finále B 10.10    Osmy dorostenců - finále A 10.20    Osmy juniorů - finále B 10.30    Osmy juniorů - finále A 10.40    Gigové osmiveslice mužů 10.50    Skif žen - finále B 11.00    Skif žen - finále A 11.10    Osmy žen - finále B 11.20    Osmy žen - finále A 11.30    Skif mužů - finále B 11.40    Skif mužů - finále A 11.50    Osmy mužů - finále B 12.00    Osmy mužů - finále ADoprovodný programUniverzitní osmy V rámci tradičního pražského veslařského klání „Primátorky“ se letos koná také 3. ročník vloženého závodu studentů zvaný „Univerzitní osmy“. Souboje na osmiveslicích se zúčastní zástupci přihlášených vysokých škol. 7. června, Rašínovo nábřežíDětská zóna Skákací hrad a další atrakce pro vaše děti v dětském koutku 9. června 9.00, Rašínovo nábřeží  
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/mesto/articles/primatorky Fri, 17 May 2013 13:45:33 +0200 http://www.pragueout.cz/mesto/articles/primatorky info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) ...bude se vám chtít možná vykřiknout po shlédnutí celovečerní výpravné pohádky Kovář z Podlesí, kterou napsal a režíroval Pavel Göbl, do hlavní role obsadil Bolka Polívku a do vedlejších spoustu dalších sympaťáků.
...bude se vám chtít možná vykřiknout po shlédnutí celovečerní výpravné pohádky Kovář z Podlesí, kterou napsal a režíroval Pavel Göbl, do hlavní role obsadil Bolka Polívku a do vedlejších spoustu dalších sympaťáků. Budete-li se zabývat filmografií Bolka Polívky, najdete kde co, ale pohádkový žánr se v ní objevuje jen sporadicky. Nicméně se zdá, že jeho obsazením do role kováře, kápl spisovatel a režisér Pavel Göbl na toho správného herce. I když bylo pro Polívku natáčení poměrně bolestivou záležitostí (kovář má jednu nohu dřevěnou a schovat Bolkovu zdravou nohu nebylo vždy lehké), patřičně si to užil. „Roli kováře jsem od počátku psal s představou, že by ho měl hrát Bolek Polívka, kterého jsem měl odjakživa moc rád a byl jsem přesvědčen, že pro roli kováře bude ideální. A když bude mít knír, že bude dokonce naprosto dokonalý a on tuhle představu zcela naplnil,“ říká Pavel Göbl. Přece jen, režiséra i představitele hlavní role pojí jisté „valašské kumpánství“, což se odráží i v hlavní lokaci, kde se natáčelo – ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. „Pan spisovatel Göbl, který je také režisérem, je člověk, kterého mám rád a který navíc sdílí tu filosofii nás Valachů – že v Praze se nedá žít, protože tu v žádné hospodě nemají borovičku,“ zlehčuje vše Bolek Polívka. V dětských rolích se v Kováři z Podlesí objevují Gregor Bauer a Valérie Šámalová, starostu si zahrál Josef Somr, faráře Jiří Pecha, uhlířku tématicky Ivana Uhlířová a paní víl Barbora Seidlová. Ve filmu se objeví i Rosťa Novák nebo slovenská herečka a muzikantka Szidi Tobias. Hlasy propůjčili pohádkovým bytostem i další hudebníci jako Robert Nebřenský nebo Václav Koubek.   Ve filmu se spolu s herci totiž objevují i klasické loutky. (Jedná se o kovářovy pomocníky – pana Křečka a pana Veverku.) V době 3D animace, kdy do většiny produkce pro děti proniká čistá akce, působí metoda pookénkové animace trochu jako zjevení. Přesto jsou loutky díky moderní technologii propojeny s hranými scénami filmu přirozeně uvěřitelným způsobem. Ani o 3D animaci totiž nebudou diváci ochuzeni. Byl v ní například vytvořen krásný a realisticky působící drak, jenž se v příběhu objevuje, (mimochodem, hlas mu propůjčila undergroundová legenda a saxofonista Plastic People of the Universe,Vráťa Brabenec), a přesto se s klasickými technikami nijak nebije. Není divu, nad výtvarnou stránkou filmu bděl mladý výtvarník František Antonín Skála, který v tomto případě rozhodně nedělá žádnou ostudu jménu svého slavnějšího otce. Podařilo se mu vytvořit úžasnou, magicky poetickou atmosféru, což je jedna z deviz této nové české pohádky a také důkaz, že tento žánr u nás pořád ještě umíme.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/kovar-z-podlesi Fri, 17 May 2013 08:01:59 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/kovar-z-podlesi info@pragueot.cz (Cityout Praha) v rámci doprovodného programu Respect festivalu Čt 23.5.2013, 20.00 Palác Akropolis
v rámci doprovodného programu Respect festivalu Čt 23.5.2013, 20.00 Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3  etiopský funk z rotterdamských klubů Zpěvačka Minyeshu vystupuje od svých 17 let. Na světových turné vystupovala s velikány etiopské hudby jako např. Mahmoudem Ahmedem nebo Getatchewem Mekuriou. Ve svém posledním projektu "Black Ink" propojuje etiopskou pentatoniku, elektronické taneční beaty a africké polyrytmy. Album produkovali členové legendárních Zuco 103 a mixoval ho Jerry Boys (REM, Buena Vista, Salif Keita). Na své si příjdou jak fanoušci Zuco 103 tak i obdivovatelé etiopské hudby. Ukázky z alba můžete poslechnout na: http://www.minyeshu.nl Video ukázka: http://youtu.be/u1z8GlvRlMQ   Více info na: http://www.rachot.cz/cz/events/2013/minyeshu Vstupenky sítích Ticketpro a Paláci Akropolis. Předprodej: Stání 250,- / sezení 300,-
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/hudba/articles/minyeshu Tue, 14 May 2013 11:13:33 +0200 http://www.pragueout.cz/hudba/articles/minyeshu info@pragueot.cz (Cityout Praha) sobota 22. června 2013
sobota 22. června 2013 piazzeta Národního divadla Prodejní výstava autorské tvorby - umění, šperky, móda, doplňky, cenově dostupný design, kultura, hudba, dobré jídlo, pohodová atmosféra, přátelské prostředí... to vše je Dyzajn márket. Více na www.dyzajnmarket.com, www.novascena.czwww.facebook.com/dyzajnmarket
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/nakupy/articles/dyzajn-market Tue, 14 May 2013 10:54:50 +0200 http://www.pragueout.cz/nakupy/articles/dyzajn-market info@pragueot.cz (Cityout Praha) 23.7.2012 od 16hod, Synot Tip Arena, Praha 10
23.7.2012 od 16hod, Synot Tip Arena, Praha 10vstupenky v síti TicketPro DEPECHE MODE OZNAMUJÍ SVĚTOVÉ TURNÉ! TURNÉ PO STADIONECH V EVROPĚ ODSTARTUJE 7. KVĚTNA 2013. Depeche Mode, kapela, která podstatně ovlivnila vývoj zvuku současné hudby, podnikne v létě příštího roku obří turné po celé Evropě a nepochybně půjde o hudební vrchol roku 2013. Turné obsáhne i Českou republiku i Slovensko. Dave Gahan, Martin Gore a Andy Fletcher odehrají 34 velkolepé koncerty v 25 evropských státech pro více než 1,5 milionu fanoušků a následně se turné přesune do Severní Ameriky. Turné odstartuje v úterý 7. května 2013 koncertem pod širým nebem v izraelském Tel Avivu  v Hayarkon Parku. Další data zahrnují berlínský Olympijský stadion, Stade de France v Paříži, Stadion Lokomotiv v Moskvě, Olympijský stadion v Římě nebo pražskou Synot Tip Arénu. Evropská část turné skončí 29. července v Minsku. Půjde o první živá vystoupení Depeche Mode od jejich velmi úspěšného „Tour Of The Universe“, které kapela absolvovala v letech 2009 - 2010 a během kterého odehrála 142 koncertů. Na tomto turné se prodalo rekordních 2,5 milionu vstupenek. Depeche Mode slaví přes tři desetiletí na hudebním vrcholu s více než 100 miliony prodaných nosičů. Depeche Mode strávili většinu letošního roku prací na dlouho očekávaném třináctém studiovém albu, které by mělo vyjít na jaře příštího roku. Album vyjde tři roky od vydání dosud poslední desky s „hypnotizujícími“ písněmi nazvané „Sound Of The Universe“ z roku 2009. "Z nového alba jsem nadšený," řekl Dave Gahan, "a již se nemohu dočkat, až opět vyrazíme na turné". Web: http://www.depechemode.com Pořadatel: http://www.livenation.cz/
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/hudba/articles/depeche-mode Tue, 14 May 2013 10:46:52 +0200 http://www.pragueout.cz/hudba/articles/depeche-mode info@pragueot.cz (Cityout Praha) 24.5. - 1.6.2013, Praha
24.5. -  1.6.2013, Praha Program na http://www.praguefringe.comDivadelní okupace Malé Strany se chystá na 24. Května Fringe festival Praha zahajuje 24. Května již 12. ročník divadelní okupace Malé Strany v Praze. Přehlídka divadla, pantomimy, živé hudby, tance a stand-up comedy letos nabídne během devíti dnů na více než 30 divadelních produkcí. Umělci z celého světa: Itálie, Británie, Azerbájdžánu, U.S.A, Japonska, Austrálie, Rakouska, Francie, Kanady, Švédska, Indie, Jižní Afriky a Holandska, vystoupí na několika jevištích na Malé Straně. Fringe festival Praha od roku 2001 pravidelně nabízí českým i zahraničním divákům možnost seznámit se s anglicky-mluveným divadlem přímo v historickém srdci české metropole. Loni jsme měnili Malou Stranu na českou Broadway, letos bude okupace pokračovat a sílit. Umělci budou vidět a slyšet všude, jednotlivá divadla jsou u sebe tak blízko, že si možná ani neuvědomíte, v jakém divadle se právě nacházíte. Hrát se bude v Malostranské besedě, Divadle Inspirace, Divadle Kampa, Divadle Na Prádle, Kavárně 3+1 a letos opět v A Studiu Rubín. 12. ročník festivalu nabídne na 200 představení v divadlech nacházejících se ve středověkých sklepeních, v barokních hudebních sálech, kamenném divadle, jež kdysi bývalo prádelnou, v kavárnách a klenutých podzemních prostorách stare Prahy. Původní festival vznikl ve skotském Edinburghu v roce 1947 a je dodnes největším uměleckým festivalem na světě. Pražské „nezbedné vnouče“ je mezi účinkujícími i diváky znám a oblíben pro svou veselou, přátelskou a intimní atmosféru. Organizátoři se snaží vytvořit živou platformu pro umělecký a kulturní dialog mezi diváky a umělci bez ohlednu na pohlaví, národnost, vyznání či sexuální preference. Jednotlivá představení kladou důraz na vizualitu a srozumitelnost. Jejich délka se pohybuje mezi 45 až 60 minutami. Je tudíž dobrým zvykem, že během večera diváci navštíví představení několik a později se zastaví ve Fringe Clubu, kde se podělí o jejich dojmy a zážitky se samotnými umělci. I letos jsme poro diváky připravili speciální nabídku, kdy při koupi 5 vstupenek, zaplatí pouze za 4. Studenti letos opět se slevou, lístek na libovolné představení za 100 Kč.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/prague-fringe-festival-praha Mon, 13 May 2013 19:44:00 +0200 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/prague-fringe-festival-praha info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese se drží v chladném stínu uctívaného Indyho, ale dětskou duši spolehlivě projasní.
Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese se drží v chladném stínu uctívaného Indyho, ale dětskou duši spolehlivě projasní. Nejslavnější archeolog může být jen jeden, přičemž pomyslný titul Indianu Jonesovi nesebere ani Tad Stones, mladík přivydělávající si jako pomocná síla na stavbě. Nadšeného snílka to nemusí trápit, nesmrtelnou ikonu trpělivých kopáčů minulosti ani nezná. Tada od malička přitahovala pečlivá práce s lopatkou a štětečkem, osud mu však do hlíny prozatím naděloval jen bezcenné vázy a láhve od Coca Coly. Vzrušujícího dobrodružství, které adekvátně otestuje jeho schopnosti, se dočká během expedice napříč Jižní Amerikou, kam se v roli samozvaného poslíčka vydá po neúmyslném odstavení respektovaného profesora. Doprovod mu při honbě za bájným městem Inků bude dělat vedle sličné dívky také peruánský šmelinář, věčně hladový pes a papoušek dorozumívající se pantomimou a cedulkami.Trailer s českým dabingem Již původní název španělského animáku Las Aventuras de Tadeo Jones oznamuje, že se Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese ponesou v duchu indianajonesovsky ošoupaného klobouku a úžasných výprav za dávno ztracenými poklady. Zároveň asi nepřekvapí, že film koncipovaný primárně pro děti nenabídne sofistikovanou nadstavbu v podobě festivalu filmových konvencí, jakou disponoval jeho předobraz, nýbrž si vyzobe jen základní prvky archeologického dobrodružství. Právě čerpáním ze spielbergovských pramenů připomene jiné filmové napodobeniny jako Honbu za diamantem nebo Mumii, oproti kterým má Tad bohužel jednu nevýhodu. Klasické hollywoodské vyprávění rozehrává standardně dvě příběhové linie - linii pracovní, během které se ústřední hrdina žene za velkým cílem, a linii soukromou, v níž souběžně s překonáváním překážek dochází ke špičkování a budování vztahu mezi (nejčastěji) heterosexuální dvojicí. U Tada Stonese šlape dobrodružná část, v níž se zužitkovávají všechny motivy nastolené v úvodu, ale selhává část romantická. Namísto postupného budování vzájemných sympatií mezi Tadem a ženštinou se štědře vyplněným dekoltem je Tad do dívčiny zakoukán od prvního setkání, zatímco Sara randí s jiným. Její přeorientování na titulního dobráka povážlivě skřípe v jinak relativně schopně zkonstruovaném vyprávění. Ačkoliv nelze říct, že by Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese výrazně aktualizovala a ozvláštňovala žánrovou konkurenci, řítí se neustále kupředu prostřednictvím akčních scén, které na hodinku a půl děti solidně zabaví. Tu se před záporákem s rukou multifunkční jako kvalitní švýcarák utíká městem, támhle se sviští vlakem nebo letí horkovzdušným balónem. Lze omluvit i jednoduchou animaci očividně bojující s nízkým rozpočtem. Všechny postavy kopající za slušňáky mají zakulacený obličej tvaru hrušky, protivníci zase ostře řezané rysy. Na cílovou skupinu míří i humor složený převážně z přímočaře fyzických srandiček, přesto se v lidovém padání, mlácení a pitvoření dají najít i hravější gagy, o které se zpravidla stará němý papoušek. Režisér Enrique Gato se celovečerním debutem výrazně nezapíše do animované historie, ale vloženou energií částečně přehluší příběhové a technické nedostatky. Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese jsou proto dětským filmem s většinou potřebných atributů, aby potěšil cílovou skupinu.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/neuveritelna-dobrodruzstvi-tada-stonese Mon, 13 May 2013 11:27:43 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/neuveritelna-dobrodruzstvi-tada-stonese info@pragueot.cz (Cityout Praha) Také letos, v roce s magickou příznačnou třináctkou, budou moci návštěvníci deseti vybraných hradů a zámků v České republice otevírat jejich třinácté komnaty.
Také letos, v roce s magickou příznačnou třináctkou, budou moci návštěvníci deseti vybraných hradů a zámků v České republice otevírat jejich třinácté komnaty. Sdružení Zlatý pruh Polabí, které organizačně stojí za projektem „Otevřte 13. komnatu“ láká na několik hlavních trumfů, jimiž projekt výrazně převyšuje standard běžných prohlídek. V roli průvodce se předně objevuje tajemná kostýmovaná postava, turisté jsou zapojeni do prohlídky formou interaktivní hry a nabízí se sbírání klíčů do cestovatelského pasu, který obdrží návštěvníci při první prohlídce ke vstupence. Podstatou putování po hradech a zámcích je získání minimálně sedmi klíčů v podobě samolepky do pasu, které umožní návštěvníkům otevřít třináctou komnatu s tajemstvím. Úspěšní sběratelé mají právo zvolit, na které z památek chtějí jinak nepřístupnou třináctou komnatu poznat. To přinese trpělivým nezvyklou zkušenost v podobě návštěvy třinácté komnaty, kam se smrtelník běžně nedostane a navíc prožitek návštěvy všemi smysly. S projektem „Otevřte 13. komnatu“, který je považován za v současnosti nejúspěšnější projekt marketingu cestovního ruchu v České republice, naplní putovníci volný čas smysluplným zážitkem, který probudí svou dobrodružnou formou zájem o sféry, jež mohly být donedávna nezáživné. „I když historikové prošli české památky od sklepů po půdy a vše objevené vystavili, přece mají některé hrady a zámky své třinácté komnaty. Jsme rádi, že prostřednictvím projektu „Otevřte 13. komnatu“ a alternativním nevšedním charakterem prohlídek můžeme návštěvníkům zprostředkovat takříkajíc časovou smyčku. Příznivci hrado-zámeckého tajemna tak mohou tváří v tvář strávit dobrodužné okamžiky po boku dobového patrona, který je se zdmi objektu či lokálním děním úzce spjat,“ říká Kateřina Šrámková, organizátorka projektu. „Snažíme se i nadále oslovit širokou veřejnost napříč všemi generacemi, ať už děti, či poutníky tak řečeno v nejlepším věku. Jak moderního turistu, tak i konzervativnějšího milovníka historického dědictví. Věříme, že takovéto novátorské putování po historických objektech zanechá v návštěvnících bohaté zážitky a budou se rádi vracet na místa, kde nejsou pouze v roli pasivního posluchače,“ dodává Kateřina Šrámková.           Projekt „Otevřte 13. komnatu“ má nápaditý a promyšlený scénář. Na samém začátku si hosté libovolně vyberou jeden z  desítky objektů, kde obdrží s nákupem vstupenky cestovatelský pas, do něhož po absolvování místní prohlídky a vyluštěním rébusu získávají klíč. Podstatou putování po hradech a zámcích je získání minimálně sedmi klíčů, které umožní návštěvníkům otevřít třináctou komnatu s tajemstvím. Úspěšní sběratelé mají právo zvolit, na které z památek chtějí jinak nepřístupnou třináctou komnatu poznat. Zámky Děčín, Kozel, Karlova Koruna, Slatiňany, Loučeň, Kačina, hrady Grabštejn, Kost, Slezko-ostravský hrad a klášter Broumov skrývají v labyrintu svých spletitých chodeb dosud téměř nikým neobjevenou třináctou komnatu, jejíž dveře se otevřou po návštěvě minimálně sedmi ze jmenovaných historických objektů. Poutníci nejsou pouze v roli pasivního posluchače výkladu se spoustou letopočtů. Prohlídka se koná v doprovodu tajuplné postavy oděné dle módy doby jí vlastní. Návštěvnici se tak mohou ocitnout v přítomnosti elegantní dámské společnosti Bílé paní, svaté Barbory či žokejky Laty Brandisové. Oblíbené kanadské žertíky předvede Hrabě šprýmař, duchařinu dobrák Rudla. Neradno si zahrávat se skřetem Radoušem či loupeživým rytířem Jáchymem Zahozencem. Představu o katech si návštěvníci upraví po střetnutí a nahlédnutí pod kápi samotného kata Heřmana, a o tom, jak daleko někdy padne jablko od stromu, přesvědčí loupežnický synek Lotrando. Nechybí interaktivní prvek – rébus, s jehož vyluštěním na každém z hradů a zámků obdrží návštěvník vždy po jednom klíči. Ten jako solitér nemá takřka žádnou hodnotu, klíčů musí být sedm. Není třeba krotit svoji zvědavost, stačí se vydat a pátrat po dávném tajemství v podobě otevření třinácté komnaty. Projekt „Otevřte 13. komnatu“ startoval loni v květnu. Do konce roku 2012 prošlo prohlídkami s tajemnou postavou celkem 19 500 návštěvníků. Jedné rodině se dokonce podařilo v průběhu pouhých 8 týdnů navštívit všech 10 zapojených památek. I letos se počítá kromě prohlídek s pořádáním zámeckých slavností s tajemnou postavou na většině ze zapojených hradů a zámků. Více informací o projektu naleznete na:  www.otevrte13komnatu.cz
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/vylety/articles/otevrte-13-komnatu Wed, 08 May 2013 13:57:30 +0200 http://www.pragueout.cz/vylety/articles/otevrte-13-komnatu info@pragueot.cz (kaca) Současná malba ještě rozhodně není za zenitem. A to ani přesto, že jí to již mnozí prorokovali. Ukázat to měl blok výstav, které od podzimu loňského roku realizovala Galerie Rudolfinum. Poslední z nich sice nese název Nightfall (Soumrak)/Nové tendence ve figurativní malbě, ale spíš než do temnot ukazuje cestu živého napětí. Výstava v galerii potrvá do 24. května.
Současná malba ještě rozhodně není za zenitem. A to ani přesto, že jí to již mnozí prorokovali. Ukázat to měl blok výstav, které od podzimu loňského roku realizovala Galerie Rudolfinum. Poslední z nich sice nese název Nightfall (Soumrak)/Nové tendence ve figurativní malbě, ale spíš než do temnot ukazuje cestu živého napětí. Výstava v galerii potrvá do 24. května. Současná malba z různých perspektivVýstavě Nigtfall předcházely dvě jiné pozoruhodné výstavy. Beyond Reality na podzim loňského roku představila pohled českého kurátora (Petr Nedoma) na současnou britskou malbu. Výstava se přitom dotýkala tenkých hranic mezi skutečností, skutečností obrazu a fotografie. Pokud jste se snad na výstavu do Rudolfina nedostali, můžete se alespoň podívat na článek, který jsme o ní napsali, ZDE. Po výstavě Beoynd Reality následoval Motýlí efekt? (nejde o otázku, v názvu výstavy byl otazník). Výstavu připravil opět český kurátor (Petr Vaňous), ale soustředil se tentokrát výhradně na českou malbu. Článek o výstavě Motýlí efekt? najdete TADY. Nightfall je potom průřez s důrazem na malíře pocházející ze zemí střední a východní Evropy pohledem britské kurátorky (Jane Neal). Výstava je rozdělena do pěti kapitol. Těmi jsou: Rozbitá krajina a pokřivená krása, Portrét – Zápas o identitu, Pod příkrovem tmy, Malba a film a Doma, ale ne v bezpečí. Název výstavy je inspirován povídkou Soumrak Isaaca Asimova z roku 1941. Jejím námětem je úvaha nad tím, co by se stalo s civilizací i s celou planetou, kdyby jednoho dne nevyšlo slunce. V tomto smyslu konvenuje název výstavy s často potemnělými díly, jejichž bezútěšná atmosféra poukazuje k probíhající ekonomické krizi i krizi hodnot Západního světa. Serban Savu, Sídliště a zahrady / Blocks and Gardens, 2011, olej na plátně / oil on canvas, 150 x 190 cm, Private collection – Simone Scelsa, Italy, ©the artist Krize a osamělost Na výstavě najdeme malíře z různých koutů světa, nejvýrazněji je ale zastoupena skupina malířů z okruhu Nové lipské malířské školy v Německu a z akademie v Kluži v Rumunsku, kteří se zabývají současnou figurativní malbou. Patrným rysem jejich prací je kritický postoj umělců ke vztahu jedince a společnosti, hlavním tématem je pak již zmíněná krize hodnot a s ní spojená nejistota, pocity osamělosti a vzrůstající napětí mezi přírodou a civilizací. Galerie opět nabízí k výstavě doprovodný program, a pokud byste se chtěli podívat na záznam jedné z úvodních debat kurátorky výstavy Jane Neal a vystavujících umělců o figurativní malbě, můžete TADY. Výstavu Nightfall (Soumrak)/Nové tendence ve figurativní malbě v Galerii Rudolfinum můžete navštívit do 24. 5. 2013. Další podrobnosti o ní najdeteTADY. Tim Eitel, Bez názvu (Pohled dolů), 2010, olej na plátně, 25 x 25 cm , © Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/Berlin and The Pace Gallery
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/umeni/articles/nightfall-soumrak-galerie-rudolfinum-6478 Thu, 18 Apr 2013 11:09:13 +0200 http://www.pragueout.cz/umeni/articles/nightfall-soumrak-galerie-rudolfinum-6478 info@pragueot.cz (zdroj www.npu.cz) 1.5 - 30.9.2013, Karlštejn - hrad
1.5 - 30.9.2013, Karlštejn - hrad Speciální výstava kostýmů a rekvizit z muzikálu Zděňka Podskalského Noc na Karlštejně. Výstava se koná v rámci oslav 40. výročí natočení Noci na Karlštejně Datum konání: 01.05.2013 - 30.09.2013 začátek od 09:30 Místo konání: Konírna Císařského paláce, , 26718 Karlštejn Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy Organizátor: Státní hrad Karlštejn Doba trvání: 152.3 dní Plné vstupné: 150 Kč Snížené vstupné: 75 Kč Rodinné vstupné: 400 Kč Poznámka: Sleva po předložení vstupenky na prohlídku hradu: dospělý 120 Kč snížené 60 Kč rodinné 310 Kč (rodinná vstupenka představuje 2 dospělé a 2-4 děti do 15ti let)
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/vylety/articles/vystava-kostymu-z-filmu-noc-na-karlstejne Fri, 12 Apr 2013 13:58:05 +0200 http://www.pragueout.cz/vylety/articles/vystava-kostymu-z-filmu-noc-na-karlstejne info@pragueot.cz (Cityout Praha) 24-26.5.2013, Pražská hrad, Královská zahrada
24-26.5.2013, Pražská hrad, Královská zahradaKOUPIT VSTUPENKY V SÍTI TICKEPRO„Nejezte blbě!“ a přijďte na VII. ročník Prague Food Festival 2013Myslíte na to, co si vkládáte do úst? Ovlivňuje strava vaše zdraví a náladu? Používáte lokální a sezónní suroviny? Prague Food Festival 2013 nabídne skvělé pokrmy, nejlepší šéfkuchaře, představí špičkové podniky, producenty nápojů a delikates, ale také promění areál v jednu velkou kuchařskou školu! Připraveny jsou kurzy vaření pro rodiny pod taktovkou renomovaných šéfkuchařů, speciální řízené degustace vína, vody, piva, rumů, koňaků či Institut chuti se slepou ochutnávkou a talkshows se zajímavými hosty. Letos budou šéfkuchaři snoubit pokrmy s vybranými nápoji. Gastronomická událost roku Prague Food Festival proběhne 24. - 26. května 2013 v Královské zahradě Pražského hradu. Předprodej od 1. dubna 2013 na www.praguefoodfestival.cz1. Vyhrajte kulinární výlet na Mauritius! Otestujte si své gastronomické znalosti ve speciálním kvízu „Nejezte blbě!“ od  1.4. do 15.5. 2013 na www.praguefoodfestival.cz , zakupte si vstupenky v předprodeji na webu PFF a máte možnost vyhrát 2 letenky od společnosti Air Mauritius a pobyt pro dvě osoby v pětihvězdičkovém luxusním hotelu Constance Belle Mare Plage na nádherném tropickém ostrově Mauritius. Slavnostní vyhlášení proběhne v neděli 26.5. na PFF. 2. Co ochutnáte na PFF 2013? 42 dní stařený nízký roštěnec z plemene „Čestr“, jelení carpaccio s liškami, konfitovanou roládu z bio romanovské ovce s kroupami a libečkem, srílanské krevetové karí s rýží basmati a čočkovým chlebem papadum, dortík ovoněný borovicí ze svatojiřského lesa se slaným karamelem nebo palačinku s tmavou pivní marmeládou a kopřivovým pivem etc. Poprvé jsou jednotlivá menu snoubena s konkrétními nápoji! Minulý rok – cvrčci, červi. Letos další gastronomické zvláštnosti – štíři!3. Udělejte si pohodlí..Novinka! Zastřešené degustační zóny u každé restaurace a relaxační „Pikniková louka“.4. Poprvé vstupenky s programem Vstupenky se prodávají opět na konkrétní dny, přesné časy, s označením, kterým vchodem vstoupit do areálu. Nově máte možnost si přes web PFF objednat místo na doprovodný program v Míčovně za symbolických 50 Kč! Zakoupený program v Míčovně opravňuje k neomezenému vstupu do areálu již od 12 hod. Počet vstupenek s programem je limitován. Předprodej od 1.4. na www.praguefoodfestival.czCena v předprodeji základní vstupenka: 400 Kč 150 Kč vstup + (10 Grandů = 250 Kč) vstupenka s programem: 450 Kč 150 Kč vstup + 10 Grandů + 50 Kč programCena na místě základní vstupenka: 450 Kč 200 Kč vstup + (10 Grandů = 250 Kč) vstupenka s programem: 525 Kč 200 Kč vstup + 10 Grandů + 3 Grandy program Děti do 6 let vstup zdarma. Grand je speciální festivalové platidlo. 1 Grand = 25 Kč 5. Workshopy s TOP šéfkuchaři přímo na stáncíchRoman Paulus (michelinský chef), Radisson Blu, Alcron a La Rotonde - Fine Dining z lokálních surovin.Jiří Štift (porotce z kulinární soutěže MasterChef), Essensia, Mandarin Oriental - „Asian Street Food“, škola vaření, soutěž v přípravě jarních závitků a zažít můžete i masáž.Ondřej Slanina (Kluci v akci), Chateau St. Havel - workshop s českými farmáři.Jiří Voráč, La Truffe – výskyt a sběr lanýžů, tradiční i současný význam v gastronomii, praktická ukázkaMarek Fichtner, Le Grill & Garden@Kempinski - zahradní grilování, rychlokurz cukrářského umění – zdobení dortuJan Štěrba, Chateau Mcely, Piano Nobile – jak snadno připravit skvělou a nenákladnou večeři do 10 minut? Steven Trumpfheller, U Emy Destinnové - vše o hovězím mase Black Angus. Petr Havlíček, AvantGarde – jak správně připravit krevety?Tomáš Kalina, Yasmin hotel, Noodles – cooking show a degustace u velkého skleněného stolu.Jiří Král, Aureole – „Live Sushi Show“ v moderní fusion koncepci.Jiří Janouch, Dish Fine Burger Bistro - jak připravit 5* burger? A mnoho dalších...6. Kompletně nový program v Míčovně! Vstupenky na program k zakoupení v předprodeji na www.praguefoodfestival.cz Pozor – limitovaný počet vstupenek.„Institut chuti a slepá ochutnávka“ se SPAR Premium a dalšími delikatesami. Ochutnávky se zavázanýma očima pod odborným dohledem experta na senzoriku H. Vicha. Získejte certifikát degustátora a dárky. Talkshows se známými hosty: Z. Pohlreich, T. Václavík (Slow food Brno), B. Trojak (vína Autentisté), herečky Z. Adamovská, J. Schneiderová, J. Krausová...(kapacita 50 osob)„Řízené degustace“ vína, vody, piva, koňaků, rumů se špičkovými experty, například s jedenáctinásobným vítězem sommeliérských soutěží v ČR a mistrovství světa 2004 I. Dvořákem(kapacita 30 osob)„Návrat ke společnému stolu“ - exkluzivní kurzy vaření pro rodiny pod dohledem profesionálů a společnosti Whirlpool – R. Paulus, J. Štift, Z. Pohlreich, R. Lucque, H. Zemanová, J. Král, R. Dolejš, V. Košnář, O. Slanina, Sofia Smith (kapacita 1 kurzu 12 osob)7. Restaurace AMBIENTE BRASILEIRO • AUREOLE • AUREOLE B13 • AVANTGARDE • BUDDHA-BAR • CAFÉ AMANDINE • CORINTHIA, RICKSHAW • ČESTR • DISH FINE BURGER BISTRO • FRANCOUZSKÁ REST. ART NOUVEAU • CHATEAU MCELY, PIANO NOBILE • CHATEAU ST. HAVEL • LA TRUFFE • LE GRILL & GARDEN@KEMPINSKI • MANDARIN ORIENTAL, ESSENSIA • PIVOVARSKÝ DŮM • RADISSON BLU, ALCRON A LA ROTONDE • U EMY DESTINNOVÉ • YASMIN, NOODLES • ZÁTIŠÍ GROUP •8. Delikatesy SPAR PREMIUM • KENWOOD COOKING SHOW • BIO HANKY ZEMANOVÉ • FARMA KOŠÍK •  KRÁL SÝRŮ • SEDLČANSKÝ • italské delikatesy - TERRA ET BACCO •  nejlepší marmelády na světě - NAŠE DOBROTY • prezentace města Olomouc a TVARŮŽKOVÉ CUKRÁRNY a tradičního výrobce tvarůžků A. W. Loštice • čokoláda LINDT9. Nápoje Zahraniční vína BACCHUS Vins & Champagnes  • domácí vína SPIELBERG  •  VEOLIA VODA  •  káva DE´LONGHI  • zeleninové a ovocné džusy - INTERSPAR FRESH BAR  • piva a pivní speciality ze sedmi regionálních pivovarů Čech a Moravy s důrazem na tradiční výrobu - PIVOVARY LOBKOWICZ  • čajovna TEA TAO  • skvělé koktejly, rumové degustace, hudební vystoupení - bar LA CASA DE LA HAVANA VIEJA 10. Na co se ještě těšit? Zóna zdraví – v koutku zdraví vám změří tlak, tuk, vodu,  k zakoupení budou značky Spar Vital, Spar Natur*Pur, Spar Free From, Spar Veggie, relaxační zóna s Ceragemem (masáže), čajové rituály Stánek časopisu Apetit uprostřed „Piknikové louky“ Google+ Hangout (přímý přenos) přímo z areálu Prague Food Festivalu Oslava 90. narozenin Českého rozhlasu, stánek Radiožurnálu, živé vstupy z PFF do vysílání a zajímavé rozhovory s gastronomickými odborníky a hosty festivalu Dětský koutek s dráčkem Ingo a Dětský čin roku s Whirlpoolem
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/prague-food-festival-2013 Fri, 12 Apr 2013 12:56:47 +0200 http://www.pragueout.cz/restaurace/articles/prague-food-festival-2013 info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Oscarová herečka Penélope Cruz hraje ve filmové adaptaci knižního bestselleru spisovatelky Margaret Mazzantini.
Oscarová herečka Penélope Cruz hraje ve filmové adaptaci knižního bestselleru spisovatelky Margaret Mazzantini. Také jméno režiséra (Sergio Castellito) koprodukčního snímku, který vstupuje do českých kin pod názvem Příběh mého syna, je samo o sobě zárukou slušného filmu... Italka Gemma (Penélope Cruz) a Američan Diego (Emile Hirsch) se potkají na sklonku 80. let v Sarajevu a je to láska na první pohled. Jsou součástí místní umělecké komunity, která je jim prakticky rodinou. I přesto brzy začnou toužit po vlastní rodině. Jenomže Gemma po mnohých pokusech zjistí, že je sterilní. Díky Diegově minulosti jim není dopřána ani možnost adopce. Touha po dítěti a po tom, zůstat spolu, je tak veliká, že shodou náhod dojde na poněkud šílený plán, použít náhradní matku, která by jim dítě odnosila. Do velkého příběhu zrození však fatálním způsobem zasáhne válka na Balkáně... Režisér Sergio Castellito odkrývá další tajemství skrze dvě časové roviny. Gemma, provdaná za jiného muže, přijíždí v současnosti s patnáctiletým synem Pietrem do Sarajeva na pozvání Gojka, nejbližšího přítele, kterého s Diegem kdysi měli. Minulost se odkrývá současně s dramatem, které vzniklo v dnešní době.  Pravdou je, že některé detaily scénáře jsou až příliš vyumělkované a zbytečně přeromantizované  – například výjevy ze života umělecké komunity, bivakující „válka-neválka šťastně pospolu“ v jednom velkém domě, budou na leckoho moc. Také některé dialogy jsou tak trochu užvaněné a hranaté, válka se zdá být spíše divadelní kulisou, a vůbec klišé je v Příběhu mého syna až dost. Jenomže pak je tu rafinovaný scénář, který zpočátku působí poněkud růžově, ale v konci zapadá do prázdných míst jako poslední kostičky puzzle - vcelku melodrama, jak má být, bezpochyby v pravých chvílích vyvolávající emoce, podané s nadhledem a řeklo by se i životními zkušenostmi. Kromě sexy španělsko-anglického přízvuku Penélope Cruz si připočtěte slabost pro vycházející hereckou hvězdu Emile Hirsche a máte před sebou poměrně slušný výsledek. (Hirschovo jméno sice doposud nepatří mezi top herecké hvězdy, nicméně leckoho již stačil nadchnout svoji rolí po boku Shawna Penna v dramatu Milk, anebo hlavním a v podstatě jediným charakterem Pennova režisérského opusu Útěk do divočiny.) Pánové, na tenhle film vezměte svoje přítelkyně a ženy - objetí bude! Zajímavostí je, že když se film natáčel, Penélope Cruz ještě kojila (mimochodem na jejím profilu je to poznat a režisér Castellito o jeho obnažení neochudil ani diváky) svého syna Lea, kterého má s hercem Javierem Bardemem. Natáčení se často prolínalo i do jejího života. „Žena, která nechce mít děti, může být zpravidla šťastná i bez dětí. Ale žena, která je chce mít a nemůže, pro tu je to velmi těžké. Samozřejmě, že jsem těmto věcem nějak rozuměla i před porodem. Ale teprve až jsem sama dala život, porozuměla jsem v pravé hloubce tomu, co Gemma ve filmu postrádá,“ komentovala pro Guardian svoji postavu Penélope Cruz.   Dramaturgové festivalu v Torontu věděli proč souhlasit s tím, aby zde měl film premiéru. Anglický název filmu zní Twice Born. V tomto případě tedy platí – dvakrát narozený, dobře narozený.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/pribeh-meho-syna Fri, 12 Apr 2013 10:40:36 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/pribeh-meho-syna info@pragueot.cz (Cityout Praha) výstava je otevřena od 16.12. 2011 od 14:00 hodin, poté denně od 10:00 - 18:00 - kapacita sálu je limitována počtem 40 osob
 Datum konání: 16. 12. 2011 - 16. 12. 2021 Místo konání: Kaple sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu V kapli sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu se ukrývá výběr toho nejlepšího z chrámového pokladu shromažďovaného při kostele a katedrále sv. Víta od 11. století. Stálá výstava Svatovítského pokladu představuje 139 předmětů vysoké historické a umělecké ceny, mj. náročně zdobené relikviáře, monstrance a jiné liturgické náčiní včetně bohatě vyšívaných rouch. Většina předmětů je zhotovena z pozlaceného stříbra či ryzího zlata. Nejvzácnějším mezi vystavenými díly je více než půlmetrový zlatý relikviářový kříž, který nechal ve druhé polovině 14. století zhotovit císař Karel IV. pro relikvie Kristova umučení. Pod křišťálovými víčky se tak v kříži skrývají dřevo z kříže, na němž byl Kristus ukřižován, trn z koruny, jíž byl korunován nebo část houby, kterou byl na kříži napájen. Po obvodu kříž lemuje dvacet dva modrých kamenů (převážně safírů a akvamarínů) a dvanáct pravých perel. Z mladších předmětů v Pokladu k nejpozoruhodnějším patří zlatá monstrance z roku 1766, jejíž zlaté tělo zdobí více než 700 drahokamů. Tato monstrance je jednou ze tří zlatých barokních monstrancí, dochovaných v českých zemích. V expozici však návštěvníci najdou i předměty původně profánního charakteru. Příkladem je křišťálový soudek ze 16. století, který se relikviářem stal až druhotně – poté, co do něj karlštejnští purkrabí vložili ostatky sv. Agáty a sv. Alžběty. Zajímavý je také interiér samotné kaple sv. Kříže, která byla pro účely stálé expozice Svatovítského pokladu stavebně renovována a kompletně restaurována. Výzdobě kaple, postavené po polovině 18. století podle návrhu architekta Niccolo Pacassiho, vévodí oltářní obraz Krista na kříži v životní velikosti, který v roce 1762 vytvořil František A. Palko. ● Co je to Svatovítský poklad? Svatovítský poklad je největším chrámovým pokladem v českých zemích. Poklad vznikal při kostele a katedrále Sv. Víta na Pražském hradě. Stálá výstava Pokladu v kapli sv. Kříže ukazuje to nejlepší z této sbírky, o níž se prameny poprvé zmiňují už v roce 1069. ● Co expozici Svatovítského pokladu tvoří? Návštěvníci mají možnost vidět 139 předmětů vysoké historické, umělecké, ale i duchovní ceny, mj. náročně zdobené relikviáře, monstrance a jiné liturgické náčiní včetně bohatě vyšívaných rouch. Většina předmětů je zhotovena z pozlaceného stříbra či ryzího zlata. ● Čím je expozice zajímavá? Expozice je přehlídkou práce uměleckých řemeslníků v posledních deseti stoletích: návštěvníci zde mohou vidět nesčetné příklady zpracování drahých kovů a drahých kamenů, mj. diamantů, perel, safírů či křišťálu. Perly jsou zde k vidění i jako součásti nejrůznějších výšivek. Věřící v expozici ocení patrně největší koncentraci relikvií na území České republiky. ● Co jsou to relikvie? Relikvie jsou tělesné pozůstatky světců (kosti), nebo předměty, které byly světci používány nebo byly ve styku s jejich tělem. Relikvie byly uctívány, zejména při prosbách o uzdravení, o vítězství v bitvách apod. ● Co je to relikviář? Relikviář je schránka na relikvie, ostatky nebo na osobní památky světce; využívaný od starokřesťanského období, často bohatě výtvarně zdobený. Relikviář bývá přenosný nebo stabilní, od jednoduchého tvaru kříže, busty, prstu apod. až k architektonickým tvarům. ● Co je to monstrance? Monstrance (ostensorium) je bohatě zdobená schrána k vystavování hostie, upevněné v lunule za sklem. Skládá se z nohy s nodem na dříku a vlastní monstrance. V gotice měla charakter věže nebo také oltářního retáblu, v baroku byla oblíbená monstrance paprsková, zhotovovaná z drahých kovů, zdobená drahokamy.Informace pro návštěvníky Kaple sv. kříže, II. nádvoří Pražského hradu Otevřeno denně 10.00 – 17.00 /Zavřeno pouze 24. 12., 31. 12. otevřeno pouze do 16.00 hodin/ Vstupné: Základní vstupné 300,- Zlevněné vstupné 150,- /studenti, senioři, držitelé průkazů ZTP/ Rodinné vstupné 600,- /max.2 dospělí a až 5 dětí do 16 let/ Žáci základních škol ve skupinách 150,-/školní třída /skupiny do 30 žáků + 2 učitelé zdarma/ /nutno doložit seznam potvrzený školou/Pozn.: ▪ v ceně vstupenky je zvukový průvodce (Audioguide). ▪ V prostoru výstavy je možno zakoupit katalog stálé expozice Svatovítského pokladu (490,- Kč). ▪ z kapacitních důvodů není expozice zařazena do prohlídkových okruhů Pražského hradu
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/umeni/articles/svatovitsky-poklad Mon, 08 Apr 2013 11:11:01 +0200 http://www.pragueout.cz/umeni/articles/svatovitsky-poklad info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Richard Gere už dávno nešplhá za princeznou Vivian. V roli bohatého podnikatele má loajální manželku i atraktivní milenku na dosah ruky. Idylka ale přejde.
Richard Gere už dávno nešplhá za princeznou Vivian. V roli bohatého podnikatele má loajální manželku i atraktivní milenku na dosah ruky. Idylka ale přejde. Pretty Woman se řadí k romantickým pohádkám, které se o svátcích pravidelně točí na televizních obrazovkách. Lehce tajemným Edwardem Lewisem získal Richard Gere srdce milionů dívek a dam. Jaká žena by se ostatně nechtěla alespoň jednou nechat rozmazlovat milionářským workoholikem se sklony k nebetyčnému požitkářství. Dobrou zprávou pro divačky je, že se americký herec vrátil k roli majetného finančníka. Už ale nejde o prince v bílém Rolls-Roycu, nýbrž o sžíravější a realističtější vykreslení zámožného magnáta. Robert Miller má čuch na velké příležitosti. Vydělal mimo jiné na tom, že správně identifikoval překoupený trh s nemovitostmi. Vlastní prosperující podnik, který se chystá prodat za devíticifernou částku, věrnou ženu a obecně řečeno spokojenou rodinu, s níž může oslavovat 60. narozeniny. Prožívá navíc milostné avantýry s umělecky založenou dívkou, takže mu šediny očividně svědčí. Jenže částečně je to habaďůra před okolím. Ve skutečnosti firmu prodat musí, aby splatil dluhy a zalátal díry vytvořené podvodnými aktivitami. Když jede se svojí milenkou autem, udělá navíc s vozem několik divokých otoček, spolujezdkyně zemře a Robert s pomocí starého známého ujede z místa činu.Trailer s Richardem a českými titulky Děj Smrtelných lží režiséra a scenáristy Nicholase Jareckiho se zaměřuje právě na urputné snažení hlavního hrdiny zabránit veřejnému demaskování. Odhalení pravdy nesprávným lidem v nesprávný čas by pro Roberta znamenalo nejen konec obchodu a pár let ve vězení, ale také zdiskreditování společnosti a managementu, kam spadají i rodinní příslušníci. Ano, je to lehce arogantní defraudant, kterému peníze a sláva upravily systém etických hodnot, ale ani jednou nezapochybuje o správnosti svých činů. Dokonale zná komplexní pravidla této vysoké hry včetně ilegálních kliček, takže mu přijde správné finanční partii dohrát, ať by měla skončit jakkoliv. Motivace ústředního charakteru jsou zcela založené na racionalitě, divácky tedy film táhne prostá zvědavost, jestli se z toho magnát nakonec vyseká nebo ne, případně jak. Vtip je částečně i v tom, že Jarecki nechává pomyslnou společenskou masku téměř všem lidem na vysokých postech. V místních kruzích se pohybují chytré osobnosti, které se zbavují přetvářky pouze v situacích, kdy na tom mohou relevantně profitovat (manželka Millera), bez závazků se pobavit (kupec firmy) nebo musí kápnout božskou vnějšími okolnostmi (vedle Millera také například muž v účtárně). Inteligentní scénář všem přiřkl srozumitelné, i když morálně pochybné důvody pro jejich činy, přesto je minimálně při porovnání úvodní a závěrečné scény patrné, že polský tvůrce jejich hodnoty nesdílí. Prostřednictvím Smrtelných lží kriticky poukazuje na lapsy kapitalistického systému, dělá to však velmi subtilním způsobem. Nikdy nespadne do karikaturní polohy i proto, že nechává chybovat také stranu zákona. Smrtelné lži patří k chladně vypočítavým thrillerům s přesahem do detektivky. Právě detektivní linie je sice v určitých místech příliš matná na to, aby táhla děj, Jarecki ale pokaždé včas přepne zpátky k machinacím Roberta Millera. Do kin se tak po čase dostává opět solidní film s finanční tematikou, který sice zapadl ze strany filmových ocenění, ale kupříkladu významný americký kritik Roger Ebert ho zařadil mezi nejlepší tituly uplynulého roku. Kdo by to byl řekl, že prakticky neznámý polský tvůrce dokáže vytáhnout z Richarda Top Gera.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/smrtelne-lzi Thu, 04 Apr 2013 11:37:15 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/smrtelne-lzi info@pragueot.cz (kaca) Tutanchamonova hrobka objevená před 90 lety skrývala na 3500 cenností, které archeologové z jejího nitra vyzvedávali osm let. Výstava s názvem Tutanchamon – jeho hrob a poklady, která byla před Velikonoci zahájena na Výstavišti v Holešovicích, je pouhým odrazem pokladu, který Howard Carter v Údolí králů objevil. I tak ale na návštěvníky může udělat dojem.
Tutanchamonova hrobka objevená před 90 lety skrývala na 3500 cenností, které archeologové z jejího nitra vyzvedávali osm let. Výstava s názvem Tutanchamon – jeho hrob a poklady, která byla před Velikonoci zahájena na Výstavišti v Holešovicích, je pouhým odrazem pokladu, který Howard Carter v Údolí králů objevil.  I tak ale na návštěvníky může udělat dojem. Vize, která se proměnila ve skutečnostHoward Carter hledal v Údolí králů Tutanchamonův hrob dlouhých pět let, když už to vypadalo, že se od něj jeho mecenáš Lord Carnarvon odvrací, objevil neporušenou hrobku faraona i s jeho pozoruhodnými poklady. Vzhledem k tomu, že hrobka až na předkomoru nebyla nikdy vykradena, jednalo se o jeden z nejúžasnějších archeologických objevů, který z polozapomenutého faraona, učiniltoho nejslavnějšího. A právě úsilí a příběh Howarda Cartera je jednou z nosných linek výstavy. Ta začíná projekcí dvou filmů. První vás uvede do kontextu, v němž žil faraon Tutanchamon a druhý vás pak zasvětí do životních peripetií Howarda Cartera, který byl už od mládí fascinován slavnou minulostí Egypta a jejími fascinujícími pozůstatky v údolí Nilu. V dalších sálech vás potom hlas „Howarda Cartera“ provází ze sluchátek a vypravuje o událostech kolem otevírání hrobky a vyzvedávání archeologických nálezů. Na výstavě uvidíte repliky zásadních objektů, které byly v hrobce objeveny. Pět pozlacených schrán, které byly zasunuty do sebe jako stavebnice, kamenný sarkofág s víkem, v němž byly do sebe vložené další dvě dřevěné rakve, uvnitř kterých byla pochována faraonova mumie ležící ve zlaté rakvi vážící 110.4 kg. Prohlédnete si také řadu náboženských sošek, šperků a dalšího vybavení, které hrobka ukrývala, včetně slavné Tutanchamonovy masky. Tutanchamon – Jeho hrob a poklady Jak se leskne originálMuzeum v Káhiře už léta nepůjčuje žádné předměty z Tutanchamonova pokladu, které jsou v jeho sálech trvale vystavené. I proto se pořadatelé rozhodli pro výstavní účely vytvořit kopie nejvýznamnějších a nejkrásnějších objektů z faraonova pokladu.Na výstavě najdete precizně vyhotovené předměty, které pocházejí z dílen egyptských řemeslníků. Je to vlastně něco jako krásný katalog. Před lety jsem měla možnost vidět skutečný faraonův poklad v káhirském muzeu a dojem z něj byl ale nesrovnatelný. I přesto, že na řadě předmětů už se podepsal zub času. I kdybyste ale z výstavy neodcházeli ohromeni krásou posmrtné výbavy egyptského panovníka, možná pochopíte, jak úžasné mohlo být nalézt tento poklad v egyptské poušti. V tomto smyslu je expozice rozhodně zdařilá a vyvažuje mírné zklamání nad tím, že se odkazu slavné historie egyptské civilizace dotknete  pouze zprostředkovaně. Což nezmírní ani fakt, že exponáty nejsou většinou ukryty ve vitrínách. Výstava už v České republice jednou byla, v roce 2009 v Brně. Po světě cestují celkem tři její “exempláře“. Výstava na Výstavišti potrvá do 30. června. Podrobnosti ohledně vstupenek a další informace se dočtete ZDE. 
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/umeni/articles/tutanchamon-jeho-hrob-a-poklad-9011 Fri, 29 Mar 2013 16:01:34 +0100 http://www.pragueout.cz/umeni/articles/tutanchamon-jeho-hrob-a-poklad-9011 info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Kontroverzní umělec Harmony Korine zužitkoval svoji léta budovanou estetiku ve filmu o prázdninovém divočení disneyovských holčiček.
Kontroverzní umělec Harmony Korine zužitkoval svoji léta budovanou estetiku ve filmu o prázdninovém divočení disneyovských holčiček. Harmony Korine obsadil do svého nového filmu komerční hvězdy studia Disney - Vanessu Hudgens, Ashley Benson a Selenu Gomez. Ten Harmony Korine, který nechal na úvod svého režijního debutu Gummo topit koťata. Ten Harmony Korine, který napsal scénář k pichlavým Kids neboli snímku o dekadentním chování newyorských teenagerů. A v neposlední řadě ten Harmony Korine, který natočil Vojížděče vodpadků, kde parta degenerátů, inu, ojíždí odpadky, konzumuje lívance s jarem a užívá si destrukci elektroniky. Znamenají Spring Breakers konec nezávislého tvůrce nebo děvčata spjatá s ikonickým myšákem představují výchozí pozici pro další podvratný zážitek? Jarní prázdniny jak se patří Všestranný Američan si naštěstí zachoval osobitý styl, kde se snoubí tvrdá realita s určitou éteričností. Centrem Spring Breakers jsou čtyři středoškolačky, jež chtějí jarní pauzu zaplnit kokainem, alkoholem a škádlením kluků promenádou v bikinách a falickými narážkami. Nedostatek financí řeší vyloupením fast foodu, a tak mohou utéct nudnému stereotypu všedních dní. Několikadenní oslavu svobody, kterou přerušují jen telefonáty příbuzným, zastaví až policejní maják. Holky z vězení ale vykoupí místní rapper a gangster Alien, v jehož přítomnosti jsou děvčata konfrontována s novou, temnější legrací. Korine se od standardních hollywoodských bijáků s večírky odlišuje stylisticky. U konkurence znamenají párty obyčejné atrakce pro potěchu pánů a dam. Hned úvodní scéna Spring Breakers ale nabízí vícero interpretací, jak nahlížet na svíjející se mladá těla. Zpomalené záběry v dubstepovém doprovodu Skrillexe ukazují detaily na dívky synchronizovaně olizující nanuky, v moři běsnící teenagery a řadu full-frontal nahoty. Ostentativně je zdůrazňováno, co si divák podvědomě přeje (promo materiály Spring Breakers zachycovaly takřka výhradně holky v plavkách), což v konečném důsledku vyvolává opačný efekt. Sledování vybízí oproti čistokrevné rozkoši k zpětnému hodnocení, jestli se cítíme provinile, když sledujeme sexuální napětí, a zdali na plátně běží ukázka morálního úpadku nebo ještě běžná zábava. V obdobně roztříštěném duchu se film nese i po zbytek stopáže. Korine míchá záběry profesionální technikou se záběry roztřeseně amatérskými a repetitivně ukazuje stejné úseky a hlášky. Nabízí jakési tekuté vyprávění, které se líně přelévá ze špinavé reality do neonově zabarvených snů, ze strachu, co hrozného se stane, když kontinuálně jedete naplno, s prostou touhou se toho také účastnit. Spring Breakers nestojí na striktní kauzalitě, spíše je tvoří scény nespoutané energie v kombinaci s obyčejnou a leckdy bolestivou skutečností. I kamera ostatně překonává konkrétní hranice - v bazénu i moři například snímá nejen to, co se děje nad hladinou, ale noří se také do vody. Film nechává ústředním představitelům jen takový prostor, na který mají dispozice. Dvacetiletá Selena Gomez by se zřejmě jen těžko mohla přetavit do role tvrdé holky, a tak ztvárnila křesťanku, která jako první z bujarého kolotoče alkoholu a drog couvne. Ashley Benson s Vanessou Hudgens naopak dokážou i přes svoji disneyovskou minulost prodat nezletilé chlípné divošky. Největší transformací ale samozřejmě prošel James Franco, jehož copánkový dealer inspirovaný rappery Riff Raffem a Dangerousem osciluje mezi karikaturou a uvěřitelným šílencem. Nejasné prolínání autentických prostředí s fantazií, vytváření transcendentálního zážitku z nekončících veselic, bizarní využití skladeb Britney Spears, motivy masek a cyklického opakování, které byly již v předchozí tvorbě kontroverzního režiséra. A ve vedlejších rolích také ATL Twins, šílená identická dvojčata, která hrají sebe sama. V reálném světě nepijí vodu, jedí ze stejného talíře a dělí se o opačné pohlaví. Jednoduše řečeno mají Spring Breakers co nabídnout.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/spring-breakers Thu, 21 Mar 2013 13:30:31 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/spring-breakers info@pragueot.cz (Cityout Praha) Drsnou komedii Práskni do bot v režii Jana Hřebejka o hledání štěstí čtyř obkladačů kachlíků připravuje jako svou další novinku Divadlo Na Jezerce.
Drsnou komedii Práskni do bot v režii Jana Hřebejka o hledání štěstí čtyř obkladačů kachlíků připravuje jako svou další novinku Divadlo Na Jezerce. Ve hře úspěšného severoirského autora Owena McCaffertyho má čtveřice kumpánů vydlaždičkovat veřejné záchodky a umývárnu. Příběh se odehrává v pátek, na konci pracovního týdne. Ležérní řemeslníky, které dobře známe i u nás a kteří se mezi sebou baví jako dlaždiči, s gustem hrají Jan Hrušínský, Radek Holub, Martin Sitta a Václav Liška.  Práskni do bot má na Jezerce premiéru 7. března 2013.    „Jako každá dobrá hra je tato komedie o mnoha věcech. Pro mě je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, pochopitelně skrze ponižující a trapné, nešťastné situace,“ říká režisér Jan Hřebejk. „Je to pravdivý a velice zábavný a přitom i vážný a dojemný příběh. Mně už se, upřímně řečeno, líbí máloco. A tenhle kus se mi líbil hned a moc,“ dodává Hřebejk, který v Divadle Na Jezerce režíruje už popáté. „Práskni do bot se svým způsobem vymyká repertoáru Divadla Na Jezerce, a přesto cítím, že do něj patří. Je to zábavná i tragická hra. Má drsný jazyk, který je ovšem přirozenou mluvou současných řemeslníků,“ uvádí principál divadla Jan Hrušínský. Čtveřice obkladačů hledá podle jeho slov štěstí. Každý ho nalézá po svém, a díky svým mentálním i životním schopnostem občas velmi legračně.      „Všichni máme zkušenosti s některými českými stavbaři. Bývají nespolehliví, drzí, občas i kradou. Investory přivádějí na pokraj nervového zhroucení. Zlaté české ručičky přitom zůstaly kdesi v nenávratnu první republiky. I proto jsme přesunuli dějiště hry ze severoirského prostředí do české reality - na stavbu fotbalového stadiónu,“ říká Jan Hrušínský. Česká jména, respektive přezdívky, mají i postavy dlaždičů: Šulin (hraje ho Jan Hrušínský), Mudrc (Radek Holub), Drátěnka (Martin Sitta) a Volej (Václav Liška).                                                                                                                                                                                Komedii Práskni do bot přeložila Hana Pavelková, producentem je Jan Hrušínský, scéna je dílem scénografa Jana Štěpánka, dekorace vyrábí firma Com-Pars Stanislava Hrdličky, asistentkou režie je Veronika Zemánková.   Více na www.divadlonajezerce.cz
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/praskni-do-bot-divadlo-na-jezerce Thu, 07 Mar 2013 11:12:48 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/praskni-do-bot-divadlo-na-jezerce info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Každý byl v určité etapě života šílencem, a kdo tvrdí, že ne, je traumatizovaný dodnes. V Terapii láskou to platí bezvýhradně.
Každý byl v určité etapě života šílencem, a kdo tvrdí, že ne, je traumatizovaný dodnes. V Terapii láskou to platí bezvýhradně. Filmoví producenti se nafutrovali čokoládovými a lososovými soškami, po bujarých večírcích se vygruntovalo a zlatí rytíři se spokojeně nakvartýrovali k novým majitelům. Oscarový ceremoniál a klasické rituály spojené s nejprestižnějším filmovým oceněním zkrátka skončily. Letošní ročník neměl jednoznačného favorita. Plešouni se rozdělili způsobem, kdy uzmul každý film něco. Kupříkladu Terapie láskou proměnila z osmi nominací pouze jednu, když si pro téměř čtyřkilové zlato došla herečka Jennifer Lawrence za hlavní roli. Počet naháčů však nemění skutečnost, že nový film neurotika Davida O. Russella reflektuje aktuální problémy běžných Američanů silněji než ostatní kandidáti.Zafunguje Terapie láskou? V centru stojí učitel dějepisu Pat, kterému ruply nervy, když nachytal svoji ženu ve sprše s jiným šamstrem. Přišel o dům, práci i celý dosavadní život, jelikož strávil osm měsíců na psychiatrii. Po propuštění se vrací do domu rodičů, odkud hodlá korigovat těžké návaly vzteku, začít v pozitivním myšlení, najít cestu k manželce a odstartovat další etapu života, tentokrát už klidnou a pohodovou. Seznámí se dokonce s Tiffany, která se mu rozhodne pomoct. Ostatně sama je plná problémů. Když ji zemřel manžel, vyplňovala náhlou prázdnotu tím, že se vyspala s každým v okolí. Ačkoliv je Pat v Terapii láskou jediným, kdo může mávat papírem s klinicky diagnostikovanou nemocí (konkrétně bipolární poruchou), všechny hlavní postavy mají trable. Namísto prášků se ale opírají o vlastní metody, o určité sociálně přijatelné způsoby uvolnění, kvůli kterým na ně ostatní nekoukají skrz prsty jako na Pata, před kterým utíkají bývalí spolupracovníci. Někdo vyprázdněný vztah kompenzuje přehnaným materialismem, další citové strádání nahrazují sexem, sportem, vařením nebo tancem. Z pohledu diváka dává David O. Russell, který stojí za režií i scénářem, jasná znamení, že postavy nejsou úplně v pořádku a upnutím na odlišné činnosti pouze přenáší své problémy. Ze strany samotných postav je ale jejich chování přirozené. Člověk zkrátka musí dát občas průchod iracionálnu, aby dokázal najít nějaký pevný bod, o který se bude moci v budoucnu opřít. Dle všeho jde v Terapii láskou právě o prosté, ale nadmíru pravdivé a nestrojené hledání druhého člověka, který je sice taky na hlavu, ale společně si porozumíte a najdete v groteskně dramatických situacích vlastní logiku. Než ale nechá Russell postavy dojít k dvojitému happy endu, kterým se pospojují vyřčené motivy, probrodí se charaktery psychickým bahnem, nejasným tápáním i staromilsky romantickou koláží, což může být pro někoho atraktivní i emočně zcela odtažité.  Vše ostatně nahrává tomu, aby se nálady měnily s prudkou živelností a bez načančaného budování atmosféry. Kamera těká mezi postavami podobně jako myšlenkové pochody Pata a Tiffany (a stejně jako choreografie jejich tanečního čísla), z poklidného debatování se impulzivně přechází k hysterickým záchvatům a dokonce je přítomna scéna, kde emoční výbuch vyvolá kniha Ernesta Hemingwaye, protože spisovatel nenechal postavám dobrý konec. David O. Russell skvělým hercům jako zmiňovaná Jennifer Lawrence, Bradley Cooper, Robert De Niro nebo Jacki Weaver šťastný konec dopřál. Těžko říct, nakolik jde o finále pomíjivé, ale Terapie láskou rafinovaně předvádí, že by léčba spřízněnou duší měla mít šanci na úspěch.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/terapie-laskou Thu, 28 Feb 2013 10:05:10 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/terapie-laskou info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Ibsenova Divoká kachna v režijním podání Jana Nebeského byla jedním nejpovedenějších představení, které v posledních deseti letech vyprodukovalo Divadlo v Dlouhé.
Ibsenova Divoká kachna v režijním podání Jana Nebeského byla jedním nejpovedenějších představení, které v posledních deseti letech vyprodukovalo Divadlo v Dlouhé. Už jen proto si další spojení Dlouhá - Ibsen - Nebeský zaslouží zvýšenou pozornost. Tentokrát si nesmlouvavý a extravagantní režisér vzal k ruce pozdní Ibsenův text Eyolfek. Příběh ve zkratce: Eyolf(ek) je jméno chlapce, který se jednoho dne nešťastnou náhodou utopí. Jenomže poté, co jeho rodiče Alfred (Jan Vondráček) a Rita (Lucie Trmíková) takto přijdou o jediné dítě, sami zjišťují, že truchlí spíš proto, že by se to mělo. Měli by se za své sobectví vinit a když ne nenávidět, tak alespoň stydět?     Nebeského záměrem je Ibsenův text v mnoha momentech přemrštit, zhysteričtět, afektovaně překřičet. Anebo se mu bohapustě vysmát, to když se zničehonic přejde do sladké telenovelové polohy, do světa ironie, kde je najednou mezi lidmi vše růžolící a v pořádku. Co se týče scénografie a kostýmů, tam se Jan Nebeský vyřádil dosyta a je to z inscenace vlastně to nejzajímavější. Jeho výtvarná práce je rozeznatelná většinou na první pohled. Okamžitě jste si jisti, že to je on, kdo v Jandlově hře Z cizoty nasadí Davidu a Aloisi Švehlíkovým pestrobarevné trolí paruky, kdo v Enquistově Blanche a Marii přizdobí uši Miloslava Mejzlíka vytrčenými bažantími pery, kdo v Tobiášově hře Denně (Poníci slabosti) nasadí smrtce klaunský nos anebo kdo navlékne Jiřího Černého do nechutného sametového kostýmku s vykouslým břichem opět v Jandlových v Humanistech, jejichž premiéru obnovilo nedávno Studio hrdinů. V Eyolfkovi se Nebeský společně s Janou Prekovou realizovali v prvním plánu na nesmírně složité scéně. Většinou se hraje za odpornou gumovou a zvuk tlumící stěnou, zpoza níž musí herci trochu nepřirozeně přidávat na hlase. Hlavní jevištní plocha, představující kuchyni, je šikmá a všechno na ní někam ujíždí, uprostřed reálně pere pračka špinavé prádlo, lednice je plná růžových jogurtů, které do sebe pere prakticky nepřetržitě se cpoucí Jan Vondráček. Kromě toho se dá po konstrukci scény lézt i podlézat ji, nasvicuje se na tisíc barevných způsobů a jakoby to nestačilo, jsou tady ještě tři nezávisle fungující plochy s projekcemi a počítačovými animacemi. V druhém plánu navrhla pro Eyolfka Jana Preková ulítlé kostýmy většinou v retro sportovním stylu, jejichž vrcholem je čistě skvoucí bílý kostým Alfreda, podtrhující jeho povrchnost, alibismus a neschopnost cokoli skutečně cítit, včetně bolesti. Kostýmy a scéna jsou pro Nebeského režijní uchopení stěžejní a samy leccos vysvětlují. Jde o neustálý střet paradoxů, více lež než pravdu, více sebelásku než lásku, nejvíce o kompromisy „nutné“ k osobnímu, rodinnému i lidskému přežití. Vjemů a prostředků je tady vrchovatě, jsme namočeni až po krk ve falši a estetice kýče, ale po počátečním rozčarování tuto hru divák ochotně přijme a možná se jí i začne bavit. Opět platí, že z Nebeského záměrů těžko zachytíte všechno, a přesto máte pocit, že ví, co dělá. Tedy mírně řečeno, Eyolfek je hodně barevná inscenace.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/eyolfek Thu, 28 Feb 2013 09:43:55 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/eyolfek info@pragueot.cz (Cityout Praha) st 12. června 2013, 20:00 hod., O2 arena
st 12. června 2013, 20:00 hod., O2 arenast 12. června 2013, 20:00 hod., O2 arena VSTUPENKY V PRODEJI VE SBĚRNÁCH SAZKA, A.S., REZERVACE NA WWW.SAZKATICKET.CZ CENY VSTUPENEK:  1090 – 1990,-KČ ČTRNÁCTINÁSOBNÁ DRŽITELKA GRAMMY, ZPĚVAČKA, SKLADATELKA A PRODUCENTKA ALICIA KEYS VYDÁVÁ SVÉ DLOUHO OČEKÁVANÉ PÁTÉ STUDIOVÉ ALBUM “GIRL ON FIRE” A VYRÁŽÍ NA KONCERTNÍ TURNÉ ZAHRNUJÍCÍ I ČESKOU REPUBLIKU. Prvním singlem z alba je stejnojmenná titulní skladba “Girl On Fire”, kterou Alicia živě představila na předávání MTV Music Video Music Awards. A již pár dní od ofi ciálního data vydání singl debutoval na 67. místě Billboard Chart HOT100. “Girl On Fire je o hledání té správné polohy mého hlasu a o odvázání se, ale hlavně o sebedůvěře a víře ve své vlastní instinkty,” říká Alicia Keys. “Nemohu se dočkat, až to vše budu sdílet s celým světem. Moc se těším až znovu vyrazím na turné, mám v plánu vám přinést něco emocionálního a vzrušujícího.” Album “Girl On Fire” nabídne silné melodie i intimní balady, nazpívané zpěvaččiným typickým oduševnělým projevem s osobními texty. Alicia Keys na albu spolupracovala s uznávanými i novými talenty, včetně dlouholetého spolupracovníka a skladatele Kruciala, držitele Grammy Award Babyface, proslulého skladatele a vokalisty Jeffa Bhasakera, kritikou ceněného Garyho Clarkea Jr., ale i rozvíjejícími se talenty z Velké Británie, Emeli Sandé, Jamiem XX i mnoha dalšími. Spojujícím prvkem všech skladeb na “Girl On Fire” jsou hlavně zpěvaččiny typické vokály a snadno rozpoznatelné piano, aranže jsou rozšířeny o silné bubny, elektrické zvuky, reaggae i soul, což dává albu propracovaný, moderně znějící sound. Na desce se dále objevuje inspirativní mix bohatě znějících zvuků, které Alicia Keys zaznamenala při cestování po světě a následně použila při nahrávání v londýnském a jamajském studiu, zatímco základy alba byly pořízeny v jejím rodném New York City. Alicia Keys je čtrnáctinásobná držitelka Grammy Award, zpěvačka, skladatelka, producentka, herečka, podle časopisu New York Times nejlépe prodávající autorka, ale i podnikatelka a aktivistka v humanitárních organizacích. Od svého debutového alba “Songs In A Minor” si Alicia Keys vybudovala jedinečný repertoár hitů s více než 30 milióny prodanými alby po celém světě. Jako herečka se výrazně zapsala ve fi lmech Sejmi eso, Holka na hlídání nebo Tajný život včel. V roce 2011 se poprvé postavila i za kameru jako režisérka jedné z povídek v rámci TV série Five, které vyprávějí příběhy žen postižených rakovinou prsu. Zaujala také jako spisovatelka, když vydala knihu “Tears for Water: Songbook of Poems & Lyrics by Alicia Keys”, díky které se stala podle časopisu New York Times nejprodávanějším autorem. Jako filantropka je spoluzakládající členkou organizace Keep a Child Alive, kterou zároveň reprezentuje jako její světová ambasadorka.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/hudba/articles/alicia-keys Mon, 25 Feb 2013 10:52:22 +0100 http://www.pragueout.cz/hudba/articles/alicia-keys info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Na loňský „sněhurkový boom“ (v distribuci se také u nás objevili hned dva filmy přímo tématizující tuto slavnou pohádku) letos navazuje tak trochu „jiný příběh.“
Na loňský „sněhurkový boom“ (v distribuci se také u nás objevili hned dva filmy přímo tématizující tuto slavnou pohádku) letos navazuje tak trochu „jiný příběh.“ Je jím film Pabla Bergera Sněhurka: Jiný příběh, který nám Sněhurku předkládá opravdu jinak, než bychom ji v našich končinách čekali. A to po formální i dějové stránce.   Snímek Blancanieves (Sněhurka: Jiný příběh) je od prvního pohledu viditelně ovlivněný německým expresionismem. Především v interiérech dokazuje, že pouhým nasvícením té které scény se dá i v němém filmu vyjádřit mnoho. Španělský režisér Pablo Berger jej připravoval dlouhých osm let a opravdu to neměl jednoduché. Stačí vzít v potaz, že týden před plánovaným začátkem natáčení jeho vysněné pocty němému filmu přišla ze sousední Francie zpráva, že Michel Hazanavicius už točí podobně laděný film. The Artist nakonec o několik měsíců později dobyl nejen Oscary, ale celý filmový svět. I když Berger točil dál, za mořem náhle vypukl jakýsi „sněhurkový boom“ - loni prošly i českými kiny hned dva americké filmy inspirované tímto slavným příběhem bratří Grimmů. To znamenalo pro tvůrce španělské Sněhurky další posun od oficiální premiéry. Přesto je Blancanieves, jak zní Sněhurka v originále, něčím speciální. Přestože v místních reáliích počátku minulého století zachovává základní děj i vztahy mezi postavami – dívka, která nikdy nepoznala matku a jejíhož otce zahubí macecha, uteče a začne žít s bandou trpaslíků – jsou zde dějové kudrlinky související se španělskou horkokrevnou kulturní tradicí. Jedná se třeba o všudypřítomné flamenco, jehož rychle tleskané takty často určují rytmus střihačské práci anebo naopak tklivé zpěvné pasáže s orientálním ocasem, které ve chvíli skutečného pohnutí srdce snímek zbrzdí a útočí na ty nejzákladnější city. Dalším příkladem je zasazení příběhu do tradice národního sportu – jakkoli krutých, tak také vzrušujících býčích zápasů a světa adorování hvězdných toreadorů. Sněhurka, která se v jednu chvíli málem utopí, ztratí paměť. Zachrání jí banda šesti potulných trpasličích toreadorů, jejichž spíše cirkusové umění povýší jednoho dne Sněhurka na špičkovou koridu, když v sobě náhle objeví umění, kterému se naučila od otce – legendárního toreadora. Trpaslíci jsou sami o sobě velmi zábavná partička (pobaví transsexuální Josefa) a z pohledu diváka je úžasné sledovat, jak Berger v několikasekundové zkratce dokáže beze slov vykreslit, jejich sice nekomplikované, nicméně rozdílné charaktery. Podobně je tomu i s ostatními hereckými výkony, jež přesně slouží záměru. Mimikou nebo pouhým pohledem odehrávají daleko více, než by tomu bylo ve zvukovém filmu, a přesto neustřelují do nějakého pitvoření. Kromě toho snímek září vypravěčskou čistotou a předvádí výbornou a moderní práci s kamerou, která ovšem nejde proti Bergerově rozhodnutí vzdát hold žánru.                        Není divu, že film Sněhurka: Jiný příběh získal na festivalu v San Sebastianu zvláštní cenu poroty a také ocenění za nejlepší ženský herecký výkon pro Macarenu García. A není divu, že jej Španělé vysílají do boje o nejlepší zahraniční film v rámci letošních Oscarů. Snímek bude uveden do českých kin premiérou v rámci festivalu španělsky mluvené kinematografie La Película 19. února v pražském kině Světozor.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/snehurka-jiny-pribeh Tue, 19 Feb 2013 11:04:06 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/snehurka-jiny-pribeh info@pragueot.cz (Martin Čuřík) O svátku všech zamilovaných přichází titul, který chce penetrovat srdce všech adolescentních dívek.
O svátku všech zamilovaných přichází titul, který chce penetrovat srdce všech adolescentních dívek. Upírsko-vlkodlačí sága Twilight ukázala, že se dají dějově řídké romance cílené na dospívající slečny přetavit na velmi výnosnou dojnou krávu. Když pátým dílem vyčerpala produkční společnost Summit Entertainment bezmezně milovaný i nenáviděný materiál, je logické, že se úspěch pokusí zopakovat novou látkou s franšízovým potenciálem. Jedním z kandidátů, který by očividně rád zalátal mezeru na trhu a na několik let uspokojil natáčecí harmonogram, je do kin tento měsíc vstupující snímek Nádherné bytosti. Už při zběžném pohledu je zřejmé, proč dostal projekt zelenou. Jedná se o eponymní adaptaci první části z čtyřdílné knižní série Kami Graciové a Margaret Stohlové, která v českém provedení nese krkolomný název Kronika prokletých zaklínačů. Autorská dvojice ji vystavěla okolo obyčejného kluka a neobyčejné čarodějnice, přesněji řečeno zaklínačky. Kvůli vzájemným sympatiím budou muset stejně jako Edward a Bella a desítky dalších fiktivních párů překonat mnohá nebezpečenství. Fantasy prvky spojené s romantikou sice táhnou, ale tentokrát se bude muset nejspíš loajální čtenářská základna snažit, aby se vyhovělo finančním potřebám hrané verze.Nádherné bytosti s českými titulky Ačkoliv to totiž vypadá, že twilightský vzorec zůstává takřka dokonale zachován (samozřejmě s obměnou upírů a vlkodlaků za zaklínače), výsledné produkty dávají odlišné zážitky. Zatímco skotačení po jehličnanech, nevinné tokání o vzájemných citech a házení zamilovaných kukučů budilo převážně vyhrocené reakce, a je jedno, jestli šlo o nekritický obdiv nebo čistou nenávist, Nádherné bytosti působí jako strojově chladné a bezhlavé naplnění předdefinovaných pokynů, kvůli kterým se nemá cenu rozptylovat. Roli vypravěče zastává školní oblíbenec Ethan, který žije v silně křesťanském zapadákově Gatlin County. Nechce se smířit s únavným opakováním každodenní rutiny, a tak dává své rebelantství najevo čtením zakázaných knih a plánováním úprku z města. Ve snech opakovaně vídá tajemnou černovlásku, z níž se vyklube nová spolužačka Lena Duchannesová, neteř místního podivína Macona Rawenwooda, kterého zdejší lid považuje za ďábla. Lena i její příbuzní jsou skutečně výjimeční - jde o zaklínače, mocné bytosti s pozoruhodnými schopnostmi. U mladé studentky akorát není jasné, kam se přidá. U zaklínačů se totiž v šestnácti rozhoduje, zdali pro ně bude jasnou volbou dobro, zlo nebo pekařina. Ačkoliv je povinná mytologická výbava komplikovanější a v papírové podobě pravděpodobně i solidně rozvedená, Nádherné bytosti na plátně nesmažou dojem, že jde o prostý výtah původně obsáhlejších knižních pasáží. Během rodinného boje se kupříkladu efektně rotuje kolem stolu, dokud jedna z postav neproletí oknem, ale není už kdovíjak osvětleno, co to vlastně znamenalo. Hlavní dějové twisty, které jsou spojené s magickými schopnostmi, jsou na tom podobně. Dopředu není rozvedeno, jakými konkrétními schopnostmi postavy disponují, a tak se určité věci prostě jen stanou, když je potřeba. Jelikož se ledabyle zachází s dějotvornými motivy, předlohou nepolíbený divák jen nezaujatě sleduje více či méně vykalkulovaně se tvářící obrazy. Ústřední dvojice, jejichž láska je od první minuty předurčená, obstojně zahraje, co je potřeba, Jeremy Irons si krade scény pro sebe a Emma Thompsonová s očividnou radostí používá svěcenou vodu jako parfém. Hlavně kvůli hercům nejsou Nádherné bytosti vyložená mizérie, ale jen režisérsky a narativně matnou fantasy romancí. Těžko říct, jestli mladá děvčata očaruje neupřímná a odosobněná představa, co by se jim dle studiových hlavounů mělo líbit.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/nadherne-bytosti Fri, 15 Feb 2013 09:54:51 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/nadherne-bytosti info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Hra Naše třída polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka se dotýká nedávné polské historie, kterou by nejeden Polák raději zapomněl.
Hra Naše třída polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka se dotýká nedávné polské historie, kterou by nejeden Polák raději zapomněl. S malým vzorkem lidských charakterů, jímž je školní třída (ta by ale stejně tak mohla být celým národem), autor otvírá několik dramatických období polských dějin, předválečnou „harmonií“ počínaje, přes 2. světovou válku a komunistický diktát, až po současnost. Naše třída je první inscenací, kterou v prostorech Divadla Komedie nastudovali jeho noví nájemci ze Strašnického divadla.   Explozivní spouští je ve hře skutečná událost, při níž v roce 1941 bylo v obci Jedwabne vyvražděno (rozumějme především upáleno za živa včetně žen a dětí) několik stovek židovských vesničanů jejich polskými sousedy. Až do nedávné doby byl v Polsku tento čin tak nějak „národně“ ututlán a tabuizován. Słobodzianekův text je v dobrém smyslu slova nebezpečný (a není to jen tématem). Nejednou vás zamrazí, nejednou vám naskočí husí kůže, do slepých uliček se však dostává jeho inscenace. Ta jako by byla doslovná. Odhaduji, že co je napsáno, je také na jevišti odříkáno. A je to o to těžší, když dialogů je ve hře poskrovnu. Událost, akci a vlastně i klíč k charakterům uzavírá Słobodzianek do vyprávění, a dochází tak často většího účinku, než by mu poskytl dialog nebo herecké vyjádření. Například akt znásilnění může nahlížet a zprostředkovat z několika pohledů. To se ale v režijním podání Jana Novotného obrací proti hercům, kteří jako by touto formou ilustrovaného vyprávění přicházeli o kontakt s charakterem, jež by měli přijmout za vlastní. Mnozí z nich tápou nebo se topí v nevěrném přehrávání. Je až smutné sledovat jinak výjimečnou Evu Vrbkovou, když si neví s postavou Rachelky (později Marianny) rady a obranou jak proplout několika psychologickými změnami, které Rachelka v různých životních obdobích prodělá, jí je nekomplikovaná jednoznačnost. Diváka může zaskočit už samý začátek inscenace, v němž dospělí herci poněkud pitvorně představují děti školou povinné. Tlačí se tu zbytečně na pilu a působí to nesmírně ukřičeně - šlo by to jistě i bez směšných culíků, koulení očima, hloupě naražených čepic a aktovek na zádech, zběsilého pobíhání a dupání. Ne zcela dobře se v Naší třídě pracuje i s prostorem, při výše zmíněném vám možná přijde obnažené jeviště příliš hluboké a nevyužité, pohlcující energii a zásadní momenty textu. Na hudební složku autoři abstrahují vlastním nastudováním místních lidových písní (alespoň to tak působí), jakkoli v podání všech herců technicky kvalitním, nicméně celkový nudný dojem to z představení nesmazává.  Hra je rozčleněna do čtrnácti kapitol (dětský hlásek uvozující jednotlivé části je více kýčovitým nápadem než čímkoli jiným), přičemž poslední kapitola, jíž autor ve skoku překonává celá desetiletí, je ztvárněna jako absolutně statické defilé, v němž se bývalý spolužáci konfrontují, mrtví s přeživšími, vinní s nevinnými, škoda, že tak hluchým a přetahovaným způsobem.      Problém je, že dobré režijní nápady, jež by vás z inscenační doslovnosti vyvedli, spočítáte za bezmála tříhodinovou stopáž představení na jedné ruce. Jedním z těchto mála silných momentů je použití nepříjemných, diváka oslepujících světel, které se rozsvítí v momentě, kdy je na ulici vražděn svými bývalými spolužáky Jakub Katz jako první oběť zdejšího pogromu. Vlastní fyzickou likvidaci už není třeba sehrát. Pravým opakem je pak dobrým vkusem neukočírovaný předěl mezi dvěma kapitolami, kdy se v rudém světle začnou svíjet siluety herců a tančit na jakousi moderní melodii, absolutně nezapadající do stávajícího „tradičního a staromilského“ kroku představení. Taková absurdita už budí po odsezených hodinách vzhledem k výše řečenému i úsměv.  Výběr titulu by tedy byl sám o sobě na výbornou. Zvláště pak uvědomíme-li si, že i v Česku máme podobná tabuizovaná stigmata, jak jen dokládá debata o Benešových dekretech a odsunu sudetských Němců v nedávno proběhlých prezidentských volbách. Po shlédnutí představení však v převedení na scénu uvidíte hlavně nevyužitý potenciál.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/nase-trida Tue, 12 Feb 2013 11:10:40 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/nase-trida info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Překvapivě lehkou vahou je zdramatizovaná biografie Alfreda Hitchcocka, velikána po filmařské i tělesné stránce.
Překvapivě lehkou vahou je zdramatizovaná biografie Alfreda Hitchcocka, velikána po filmařské i tělesné stránce. „Natáčení této scény trvalo sedm dní a pětačtyřicet sekund filmu obsahuje sedmdesát různých postavení kamery. Pro tuto scénu mně vyrobili skvělou figurínu, z níž měla pod ranami nože prýštit krev, ale nepoužil jsem ji. Raději jsem natáčel s dívkou, nahým dvojníkem, který zastupoval Janet Leighovou. Z Janet vidíme jen ruce, ramena a hlavu. Všechno ostatní byl dvojník. Nůž se přirozeně ani jednou nedotkl těla, všechno se dělalo montáží.“ Je to trochu smutné, ale krátký úryvek z knihy Rozhovory Hitchcock - Truffaut vygeneruje o něco hmatatelnější představu, jak se natáčelo slavné sprchové mordování, než stihne za devadesát minut režisér Sacha Gervasi. Není to úplně scestné srovnání, jelikož těžištěm jednoduše pojmenovaného Hitchcocka je právě zrod fenoménu s názvem Psycho. Dalo by se tedy očekávat, že když se hovoří o výjimečných natáčecích praktikách, bude také konkrétně sděleno, v čem tkvělo Hitchcockovo lišáctví v inscenování napětí. Jak to dopadne? Slíbil jsem matce, že to neprozradím. Dějová linie si ale nedává za cíl hluboký ponor do filmařských postupů korpulentního režiséra, spíše jen klouže po povrchu hned několika různých komplikací, které vyvstávaly jak z dobových norem, tak z osobního života. Mnoho lidí je obeznámeno se samotným Psychem z roku 1960, které dostává nálepku jednoho z nejlepších thrillerů všech dob. Mnohem menší množství diváků už si ale dokáže představit, jaké problémy pramenily během výroby ze strany produkčního studia Paramount, jaké se musely zdolávat cenzurní překážky, případně jaký byl vztah mezi Hitchcockem a jeho ženou Almou a jaký vliv měla Alma na výslednou podobu filmů. Přestože filmová dramatizace knihy Stephena Rebella Alfred Hitchcock and the Making of Psycho všechno zjednodušuje (způsob, jakým se překonají kupříkladu zmiňované cenzurní trable je až komický) a rozhodně nejde o realistickou interpretaci ústředního Alfreda (divák si na základě snímku možná říká, že Hitch byl pro dámy akorát „ten šmírák za bukem“), zůstal přítomen alespoň základní kontext o mistrovi napětí a Hollywoodu šedesátých let. Hitchcock je paradoxně ke svému tématu lehkým a oddechovým pohledem za zdi kinematografického průmyslu, kde namaskovaný Anthony Hopkins žárlí na svoji filmovou ženu Helen Mirren, nakukuje ve fešně vypravených kulisách do kabinek hereček a vede ve své hlavě rozhovory se sériovým vrahem, o kterém natáčí. Cesta za dalším, i když pro většinu krajně neočekávaným úspěchem působí překvapivě přímočaře a v podstatě neřeší nic z toho, o čem se snažila vyprávět. Hitchcockův temný pasažér bez jakéhokoliv vysvětlení zmizí, krásnými blondýnkami bude režisér i nadále až obsesivně fascinován a Psycho se stane jeho největším finančním úspěchem, když investice 800 tisíc dolarů vytáhla z amerických pokladen 32 milionů dolarů. Zábavná a vizuálně pěkná exkurze vyhlídkovým vláčkem zkrátka podává přibližně stejné množství zaručeně pravdivých údajů jako jakákoliv informační brožurka.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/hitchcock Wed, 06 Feb 2013 10:45:28 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/hitchcock info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Do kin přichází láska tak silná, že překoná gravitaci. Ambiciózní filmový projekt ale táhne k zemi nedostatek scénáristické potence.
Do kin přichází láska tak silná, že překoná gravitaci. Ambiciózní filmový projekt ale táhne k zemi nedostatek scénáristické potence. V letech 2011 a 2012 se mohli diváci rochnit v pravidlech fikčních světů hned u několika stylových, příběhově neotřelých a za relativně malý peníz realizovaných sci-fi. Správci osudu schroustali dle serveru Box Office Mojo 50 milionů dolarů, Vyměřený čas 40, Zdrojový kód 32 a Looper 32 milionů dolarů. Zápletky filmového kvarteta se stočily kvůli lásce hlavního hrdiny do boje proti systému a autoritám, do pokusů utéct předepsanému osudu a ustáleným konvencím.Představení Paralelních světů s českými titulky S totožným schématem pracují i Paralelní světy, které s odhadovaným rozpočtem 60 milionů dolarů neskrývají ctižádost zapadnout do společnosti výrazných vědeckofantastických snímků. Základní koncept staví na dvou planetách, které existují bok po boku. Vzdálené jsou od sebe přibližně kilometr, na některých vyvýšených místech dokonce jen pár desítek metrů. Jsou jedinými planetami ve vesmíru, které mají dvojitou gravitaci, díky níž se nesrazí. Na vzájemnou kooperaci je ale potřeba zapomenout, jelikož vrchní planeta představuje zbohatlickou, čistou a organizovanou společnost, zatímco spodek ryje kvůli přežití takříkajíc rypákem v zemi a je vykořisťován horní vrstvou. Snahy o sociální přesah a kritiku systému jsou jasně zřetelné. Hned v úvodu však sdělí ústřední štramák Adam z chudých krajin, že jde o příběh lásky, kterak obyčejný kluk získal dívku Evu (v originále se jmenuje Eden, takže biblické aluze přetrvávají). Jejich vztah by měl být od počátku zapovězen v duchu staroslavných rodů Williama Shakespeare, díky vlastní invenci ale překonají fyzikální zákony i vyhlášky zakazující meziplanetární komunikaci. O lámání fyzikálních okovů jde především, jelikož samotná romance je plochá a téměř přímočará. Adam s Evou se milují od útlého věku, kdy se spolu cukrovali na zasněžených vršcích. Eva pádem utrpěla částečnou amnézii, a tak se jí musí nápadník dalším namlouváním připomenout. Komplikace proto pramení z okolního prostředí. Je potřeba najít způsob, jak pokořit gravitaci a dostat se na delší dobu na druhou stranu. Jinými slovy se do popředí dostávají pravidla, která si film během prvních minut sám nadefinoval. A Paralelní světy selhávají právě kvůli jejich nedodržování. Spousta dějově významnějších situací je v rozporu se vzdělávacím úvodem, kde se mimo jiné oznámí, že věci z jedné planety se zahřívají a nakonec shoří, když je jejich váha vyrovnávána objekty z druhé planety. Příliš proto neštymuje, když se během Adamových návštěv začnou navlečená závaží podpalovat jednou během chvíle, podruhé až po několika hodinách. Pochybné jsou i pády z malé výšky, kvůli kterým dojde ke ztrátě paměti, a mnohasetmetrová žuchnutí do vody, kdy se nikomu nic nestane. Tímto způsobem by se dalo opravdu dlouze pokračovat. Režisér a scenárista Juan Diego Solanas si vlastní poučky upravuje dle aktuálních potřeb, což na sebe samozřejmě váže nežádoucí pozornost, jelikož romantická linie nijak výrazně netáhne. Slibný potenciál se podařilo přetavit pouze do uchvacující vizuální podoby. Obrazy dvou nad sebou existujících světů zaplňují plátno digitálními panoramaty nejen po celé šířce, ale symetrickým zdvojením i výšce. Obdobným efektem se mění i obyčejný kancelářský frmol v podmaňující atrakci.   Na Paralelní světy se proto pár desítek minut dobře dívá, ale scénáristickou nemohoucnost se v tomto případě nepodařilo zamaskovat efektním pozlátkem. Romantická pohádka se navíc doklouže vstříc dobrému konci natolik zkratkovitě, že se výsledný dojem nemůže držet jinde než při zemi.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/paralelni-svety Thu, 31 Jan 2013 00:00:00 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/paralelni-svety info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Těžký úkol před sebe postavili ve Švandově divadle Petr Štindl a Dodo Gombár. Pokusili se na scénu převést Wendersův kultovní snímek z 80. let Nebe nad Berlínem...
Těžký úkol před sebe postavili ve Švandově divadle Petr Štindl a Dodo Gombár. Pokusili se na scénu převést Wendersův kultovní snímek z 80. let Nebe nad Berlínem... Příliš dobře to ale nedopadlo.   Musí být Nebe nad Berlínem nutně zasazeno do Berlína? Nebo může jít o univerzální prostor, podobný například tomu, jenž se nachází v okolí pražského obchodního centra Anděl, sousedícího se Švandovo divadlem? I takové otázky si kladli autoři divadelní adaptace Wendersova nejslavnějšího filmu, než začali psát vlastní scénář, který koneckonců má být spíše poctou filmařově poetice než doslovným převedením jeho díla. Dodo Gombár a Petr Štindl našli v případě genia loci pražského Anděla celou řadu spojnic, které jim dovolily Handkeho a Wendersův příběh o andělech bdějících nad smutkem lidí, jenž stojí za to žít, zahrát v pražských reáliích. Řadu postav si připsali nebo přepsali, pak je ale zbůhdarma vypustili na podium, kde se půl druhé hodiny potácejí, aniž by dokázali mezi sebou vytvořit hlubší pouto a přenést tak na diváka Wendersovu zprávu o univerzální lásce ve všedním a individuálním utrpení.         Nebude ani tak klišé, nazvat Nebe nad Berlínem filmovou básní, když filmovou básní skutečně je. Inscenátoři dobře věděli, že při nedostatečném epickém obsahu, budou muset na scéně o to více pracovat s výtvarným jazykem. To je také největším kladem jejich práce. Scéna Lucie Labajové je rafinovaným několikapatrovým proskleným bludištěm jakéhosi obchodního centra (notně připomínajícího to na pražském Andělu), na níž jako by se odrážel všechen smutek světa. Působivě a vynalézavě se pracuje s projekcemi, světly a multifunkčností prvků, které samy o sobě udávají náladu té které pasáže hry. Všimněme si i sympatického nápadu první půli odehrát v černobílých kulisách a kostýmech, a potom, co se anděl Damiel stane z vlastní vůle smrtelníkem a začne cítit bolest i lásku, vše obrátit do barev. Minimalistická hudba Davida Rottera je rovněž jednou z chutí, ve které cítíte ctění poetiky filmu, stejně jako ve zvoleném jazyku. Ve výsledku inscenace se to však musí považovat spíše za příchuť, náznak nebo pokus o uchopení se spoustou vad, včetně neschopnosti při zvolené délce a nástrojích udržet smysluplnou energii představení. Těžko říct, jak zhodnotit rádoby vtipnou vložku s epizodním obsazením Ladislava Freje, který v inscenaci hraje sám sebe (dříve byl však andělem), prý aby si konečně odpočal od všech těch komerčáren. Možná jen povzdechem: „Ach jo.“ Jsou to spíš momenty trapnosti, kdy je vám z rozpačitého výkonu bez obsahu (protože není co hrát) herce líto. „Dávné první shlédnutí bylo něco jako iniciace, zasvěcení, nasměrování. Film v člověku zůstal, nepojmenován, nevysvětlen, ukryt v pocitech a vzpomínkách. Bylo to něco tehdy rozumem neuchopitelného a přesto dávající smysl,“ rozplývá se zcela po právu k motivaci převést na jeviště Nebe nad Berlínem režisér Petr Štindl. Dokazuje to, že adaptovat film na divadlo není nic jednoduchého, i když dílo, které zpracováváte, je vám svaté a děláte to až v posvátné úctě.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/nebe-nad-berlinem-svandovo-divadlo Wed, 30 Jan 2013 10:44:34 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/nebe-nad-berlinem-svandovo-divadlo info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Zrušit otroctví, Yay or Nay? O to běží v politické hře šestnáctého amerického prezidenta, jehož osobnost glorifikuje Steven Spielberg.
Zrušit otroctví, Yay or Nay? O to běží v politické hře šestnáctého amerického prezidenta, jehož osobnost glorifikuje Steven Spielberg. Jak elegantně demonstruje několik scén filmu Lincoln, intrikánské metody byly v devatenáctém století rutinním způsobem, jak protlačit politickým aparátem změny v zákonech. A to i takové, které měnily dějiny. Poslední dílo Stevena Spielberga, jež se bude 24. února pokoušet převést 12 oscarových nominací na zlaté sošky, se nesnaží mapovat život vousaté legendy americké historie. Popisuje výhradně období čtyř měsíců Lincolnova prezidentování, během kterých byl propasírován Kongresem 13. dodatek k Ústavě neboli definitivní osvobození otroků. Úkol to byl nepřekvapivě komplikovaný. Někteří poslanci jsou pro, někteří proti a další jen bezpáteřně žmoulají tužku a nevědí, kam se přidat. Lincoln má na své straně trojici vyjednávačů, kteří bez skrupulí nahazují do politické říčky macaté udice a zpět vytahují pozitivní hlasy. Není ale potřeba vědět, jak se jednotliví participanti jmenují, i když jsou jich desítky. Ve výsledku jde o vyobrazení hlavního vizionáře, člověka přesvědčeného o své pravdě a oddaného svému názoru natolik, že na svoji stranu přitáhne jakýmikoliv fintami dostatečný počet přívrženců a stane se legendou.Trailer s českými titulky Alespoň takovým způsobem s Lincolnem nakládá Steven Spielberg, jehož filmový náhled na milovaného amerického lídra osciluje mezi mýtem a historickou postavou. Jsou sice zobrazeny nekalé praktiky, rodinné trable i jistá vnitřní nejistota, výrazně však dominuje obraz rozvážného, sebejistého a lingvisticky zdatného státníka, který hodlá pomoci co největšímu počtu lidí. Není prostor na pochyby, že prezidentovy kroky předznamenávají příznivý obrat budoucích událostí.' Zatímco v reálu neměl Lincoln v otázkách otroctví zcela jednoznačný názor, v dvouapůlhodinovém dramatu ho Spielberg od začátku patriotisticky považuje za toho, kdo se zapsal do učebnic dějepisu a získal osvobozením otroků status nadčlověka. Umisťuje ho do slunečních paprsků, kde z jeho postavy světlo tesá nedotknutelnou siluetu. V momentě schválení 13. dodatku nepřihlížíme konečnému verdiktu, nýbrž se obraz přesouvá do prezidentovy pracovny, kde Lincoln vstupuje do jasné záře za závěsy a otevírá okno, čímž symbolicky nabývá ikonického postavení. Lincoln je jak narativně, tak formálně akademicky vypulírovaným kusem filmařiny, herecky přesně vedeným a perfekcionisticky ztvárněným. Povinnou zmínku si samozřejmě zaslouží Daniel Day-Lewis, jehož pomalá dikce funguje během dlouhých a vážných promluv na jeden záběr stejně dobře jako v případě zábavných historek vyprávěných na odlehčení.  „Odjakživa jsem chtěl vyprávět Lincolnův příběh. Je jednou z nejvíce strhujících postav historie i mého života,“ říká Spielberg. Sen si splnil. Vyhnul se patetismu, ale záměrně se na Lincolna dívá optikou, která nenabízí výraznou možnost konfrontace. Snímek je zkrátka filmovým ekvivalentem Lincolnova památníku, upřímnou poklonou šestnáctému americkému prezidentovi.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/lincoln Thu, 24 Jan 2013 11:23:06 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/lincoln info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) V Divadle v Celetné se Spolek Kašpar pustil do hry Tetování od Dey Loher.
V Divadle v Celetné se Spolek Kašpar pustil do hry Tetování od Dey Loher. Tato německá dramatička patří v Česku mezi nejuváděnější současné autory, přičemž samotné Tetování se v poslední době dočkalo již třetího uvedení na kamenné scéně. Je jedním ze sedmi titulů nové programové řady Kašparu nazvané KAŠPAR.noir – Někdo to rád hořké! Jako první se chopila textu Tetování už před šesti lety v Činoherním studiu Ústí nad Labem mladá režisérka Natália Deáková a hned z toho bylo úspěšné „zájezdní“ představení. Na tento úspěch navázal v ostravské komorní scéně Aréna jako hostující režisér Jakub Špalek a nedávno si inscenační know - how pro tuto hru, které funguje v personálním složení: režie – Jakub Špalek, scéna – Karel Špindler, kostýmy – Vladimíra Fomínová a hudba – Radek Pastrňák (jinak kapela Buty) odtud odnesl i do domovského Kašparu. Mužské role zastávají Jan Potměšil a Miloslav Tichý a v ženských se objevují v Kašparu neokoukané tváře Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská a Miroslava Georgievová.Miroslava Georgievová Tetování je psané syrovým, úsečným jazykem, je obrazem pokřiveného světa nového tisíciletí, absencí jakýchkoli mravních hodnot a nabouraných a zkolabovaných rodinných vztahů. Autoritářský otec Wolfgang Tíha (zvaný Peci Wolf), potom co jej neuspokojuje terorizovat vlastní ženu (nazývá ji příznačně Psí Julka), se soustředí na svoji starší dceru Anitu. Psychický teror se spolu s incestem v otcově očích zdá být něco jako když vezmete dítě na zmrzlinu. Anita svádí s otcem boj zvláště potom, co si najde vlastního přítele. Ten je jediným, kdo se odváží Peci Wolfovi vzdorovat a pro Anitu je též zdrojem vnitřní síly. Jenomže po otci zbyde dívce drobný úvazek, čeká jeho dítě. Na konci si ona i diváci možná s hrůzou uvědomí, že v rodině je ještě mladší dcera, Lulu... V mnoha ohledech má Tetování blízko ke Schwabovu Antiklimaxu, z něhož diváci slabších povah v Divadle Komedie utíkali. Dea Loher by se z tímto kusem mohla z fleku postavit vedle tohoto provokativního autora a nebylo by od věci společně se obejmout s další rakouskou nekompromisní provokatérkou Elfriede Jelinekovou.    Jan Potměšil Dea Loher (*1964) vystudovala německou literaturu a filozofii, je držitelkou řady literárních a dramatických ocenění. Její hry jsou uváděny od počátku 90. let v Německu a úspěšně i za hranicemi. V Česku bude patří mezi jednu z nejuváděnějších současných dramatiček. Vzhledem k tomu, že je přeloženo více kusů této autorky, než bylo skutečně uvedeno, další inscenace se dají jen očekávat. Jak je známo, Berlín je pro umělce „in“, i tato dramatička zde nyní žije a pracuje.Sandra Černodrinská, Míla TichýSandra Černodrinská, Viola Černodrinská, Jan Potměšil
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/tetovani-kaspar Tue, 22 Jan 2013 11:09:59 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/tetovani-kaspar info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Režisér Paul Thomas Anderson (Boogie Nights, Magnolia, Až na krev) opět dostál své pověsti a natočil něco, co nikdo jiný neumí.
Režisér Paul Thomas Anderson (Boogie Nights, Magnolia, Až na krev) opět dostál své pověsti a natočil něco, co nikdo jiný neumí. Přijít se podívat na Joaquina Phoenixe, bojujícího ve filmu Mistr s vlastními běsy, jež si odnesl z druhé světové války, nebude chyba.    Paul Thomas Anderson natočil šest celovečerních filmů a všechny byly něčím výjimečné. Už od uhrančivé Magnolie, pro níž se mu podařilo získat i Toma Cruise, se u tohoto režiséra dá hovořit o charakteristickém filmovém rukopise. Shrneme-li zásadní témata jeho filmů, všechny se potkávají u odhodlání, lidských možností, cílů a vášní, jež nakonec ústí ve vnitřní boj o sebe sama a sebepoznání, k němuž se dochází jen za drastického průběhu a i za cenu obětí. Tam jsou Andersonova úchvatná, pomalu plynoucí a s velkorysou stopáží zobrazovaná dramata. Tentokrát se Paul ponořil do 50. let 20. století, do USA, kde z poválečné frustrace vyrašela celá řada nejrůznějších spirituálních frakcí a nových náboženství. Do jedné z nich, nazývané Zdroj, se náhodou dostane také Freddie, jenž se svými vzpomínkami a nezvladatelnou prudkostí marně bojuje a zároveň vše přiživuje litry vlastní samohonky. Jediné, co ještě umí, je zmizet, utéct, často proto, že musí kvůli vlastním průserům způsobeným v opilosti. Zdá se, že Freddie je dokonale asocializován, navíc když se napije, začne řádně fungujícímu světu vracet rány, které někde jinde, někdy jindy a díky někomu jinému utrpěl. Mistr sekty je ale Freddieho deprivací fascinován a rozhodne se jej vrátit do života za užití vlastních psychologických metod. Mezi oběma muži tak vznikne velmi silné pouto, čímž Anderson rozšiřuje dramatickou linii. Vztah Mistra a Freddieho je oboustrannou závislostí vzniklou na odlišných základech, neustálým soubojem násilnických démonů s nepřiznanou křehkostí, funkčních psychologických technik s demagogií a touhou po moci. Předlohou pro postavu Mistra byl skutečný zakladatel scientologické církve L. Ron Hubbard, což vzbudilo u části americké veřejnosti vlnu nevole. „Když film sleduji nyní, vidím Freddieho a Mistra jako dva lidi, kteří se spolu zoufale snaží zůstat a napojit se na sebe,“ poznamenává Anderson o hlavních postavách svého filmu. „Myslím, že jeden z druhého čerpají sílu a zároveň pociťují touhu vnutit druhému vlastní slabosti.“ Zvláště postava Freddieho je rolí, pro kterou by mohli herci zabíjet. Joaquin Phoenix (doposud dvakrát „pouze“ nominovaný na Oscara, což by se mohlo změnit) tohle asi dobře vycítil. Roli vyděšeného muže, který pro svou vnitřní bolest nemá slova, ani prostor pro sdílení, si užil se vším všudy. Iracionální nevyzpytatelnost z něj jen stříká - zatímco tělo je nakloněno díky kulatým zádům prudce dopředu, ve Freddieho tváři se skelným a přesto vyděšeným pohledem se něco neustále cuká. Do role Mistra, jenž nakonec narazí na svou omezenost, ale zamete ji pod koberec, protože moc mu nese hmotné plody, byl vhodně obsazen další ze skvělých herců, kteří si umějí vyhrát s charaktery – Philip Seymour Hoffman. Výkony obou dvou hlavních rolí budou jedním z důvodů, proč si u tohoto Andersonovo filmu divák přímo libuje v tom, jak pomalu plyne, jak do postav nevidíte od začátku, ale musíte je objevovat. Napětí je uvnitř.     Mistr je za několik posledních desetiletí prvním celovečerním filmem, který byl natočen na formát 65mm – a skutečně jde rovněž o vizuálně velkolepé dílo, i když je většinu času kamera zaostřena na dění v interiérech.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/mistr Sat, 12 Jan 2013 09:14:35 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/mistr info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) 3. ledna vtrhne do českých kin výpravný a velkolepý muzikálový projekt oscarového režiséra Toma Hoopera Bídníci.
3. ledna vtrhne do českých kin výpravný a velkolepý muzikálový projekt oscarového režiséra Toma Hoopera Bídníci. Skvělé herecké výkony jsou u jmen jako Hugh Jackman, Russel Crow anebo Anne Hathaway v podstatě samozřejmostí, v Bídnících vás ale tito a další herci uhranou i živými a mnohdy excelentními pěveckými party v uchvacujícím hudebním aranžmá, které je samo o sobě předpokladem úspěchu nejnovější filmové adaptace slavného románu Victora Huga.  Komu byly na základní škole znechuceny romány Victora Huga zařazením „jeho bichlí“ do povinné četby, má dnes šanci na reparát.  Bídnici už nejsou jen románem a legendárním divadelním muzikálem, ale i muzikálem filmovým. Jenže není muzikál jako muzikál. Až budete sedět v kině, hned na začátku tohoto muzikálu si nejspíš řeknete: „Počkejte, tohle je přeci opravdu hlas Russela Crowe. On ty party doopravdy zpívá a zpívá dobře! Stejně jako hlavní postava Jean Valjean v podání Hugh Jackmana.“ To by asi málokdo čekal. Aranžmá písní je šité hercům na míru a vše je nazpíváno před kamerou živě. Režisér oscarového snímku Králova řeč Tom Hooper chtěl po svých hercích dvojnásobně obtížný úkol, když se rozhodl oprostit své Bídníky od obvyklé muzikálové topornosti, z níž máte často pocit, že je sice profesionálně podaná, nicméně postprodukčně dodaná pěvecká čísla nezpívají herci, ale voskové figuríny. Tom Hooper k tomu říká: „Chtěl jsem zariskovat a udělat v rámci tohoto žánru něco úplně jiného. Od začátku jsem věděl, že tím hlavním lákadlem pro mě je, točit to živě. Nevzal bych to, pokud by se ukázalo, že není možné režírovat naživo, protože bez ohledu na to, jak skvělá je synchronizace herce s playbackem, publikum cítí, že něco nesedí. Není tam ten pocit spojení s tím, co se děje na plátně.” Hooper nadřadil herectví nad studiovým hudebním účinkem a přítomní herci hrají tedy přesně to, co právě zpívají. Zakuckání, křik i šepot, ba i posmrkávání nebo polykání slz tam patří a nejednou je to fascinující zážitek. Za všechny je třeba zmínit do srdce bodající sólo do hola ostříhané Anne Hathaway v písni I Dreamed I Dream, během níž tovární dělnice Fantine, jež je okolnostmi donucena šlapat chodník, teskní za svou dcerkou. Nepřehnaně řečeno, Oscar bude za tento výkon málo.  Celá hudební složka je adaptací původního jevištního muzikálu Alaina Boublila a Claude-Michela Schönberga, přičemž oba autoři se podíleli i na filmovém scénáři. Notoricky známý příběh napraveného galejníka Jeana Valjeana, který na pozadí Velké francouzské revoluce prchá s adoptovanou dcerkou Cosette před policejním inspektorem Javertem, jenž s ním má nevyřízené účty, nechme stranou. Jsou lidé, kteří muzikály milují, a lidé, kteří je nesnášejí. Osobně patřím mezi ty druhé - jednoduše, když si dvě postavy deset minut vyznávají lásku zpěvem, nemám chuť se citově roztéct, ale naopak utéct. Ani takových scén a chvil nebudete v Bídnících ušetřeni. Ono to ale patří k žánru. Důležité je, že v Hooperových Bídnících neubírají tyto situace ději na dramatičnosti ani energii a zároveň zachovávají svoji lyrickou muzikálovou úlohu. Mluvené slovo prakticky ve filmu neuslyšíte - často z toho vzniká nový experimentální tvar - jakýsi pěvecký dialog, jemuž ustupuje i doprovodná hudební složka. Experiment je už to, že Hooper stojí rozkročený nad dvěma póly. Odehrát děj a dialogy prostřednictvím zpěvu je samo o sobě stylizací a film se přitom snaží o maximální realističnost. Nejen monstrózní výprava (jen kostyméři museli vypracovat asi 2 200 kostýmů pro herce a komparzisty) a kamera schopná soustředit se na statický detail, fyzickou akci i monumentální záběry dála tvůrcům Bídníků zelenou k téměř tříhodinové stopáži. Na diváky tak čeká nejen podle synopse, ale i v reálu bitva, sen, naděje i láska.    Až půjdete z kina a budete mít pocit, že melodie z filmu musíte slyšet ještě jednou, vzpomeňte si, že písně z filmu vychází současně také na doprovodném soundtracku. Nových interpretací se tak dočkaly známé kusy jako I Dreamed A Dream, Bring Him Home, One Day More anebo On My Own...
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/bidnici Thu, 03 Jan 2013 10:06:37 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/bidnici info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Nový snímek s Jeanem Reno zbrojí proti standardizovaným receptům filmovým ekvivalentem rychlého občerstvení.
Nový snímek s Jeanem Reno zbrojí proti standardizovaným receptům filmovým ekvivalentem rychlého občerstvení. Obdobně jako se Zdeněk Pohlreich nebo Roman Vaněk snaží povznést českou gastronomii nad kuře s broskví, bojuje nadšený kuchař Jacky Bonnot proti steaku s hranolkami a špatnému párování dobrot s vínem. Jde na to ale naprosto hloupě, jelikož energii vkládá do míst, kde to není potřeba. Když někdo chce hromadu rychlého a levného jídla, těžko ocení filetované prsíčko z kukuřičného kuřátka podávané na restovaném baby špenátu s petrželovým pestem. Jacky je navíc v tíživé finanční situaci, do které se dostal pouze kvůli své obsesi a nesmyslným požadavkům. Přestože má vědomosti a schopnosti, s nimiž by během pěti minut dokázal přesvědčit jakéhokoliv prestižního kuchaře, aby ho zaměstnal, dělá stále podřadnější práce. Těžko říct proč, asi jen z toho důvodu, aby mohl film Oui, šéfe vůbec začít.Konichiwa, Oui, šéfe s českými titulky Daniel Cohen, scenárista a režisér v jedné osobě totiž pro mladého, vitálního a nápaditého kuchtíka připravil náhodné setkání s Alexandrem Lagardem, který již několik let postává na gastronomickém Olympu. Je tváří restaurace s třemi michelinskými hvězdami a účinkuje v televizním pořadu, díky němuž ho poznávají lidé na ulici. S vydobytou hvězdnou aurou se z něho ale vytrácí potřebný glanc a kreativita. Jednoduše stagnuje, a tak se zdá, že ztratí status muže, který udává nové trendy. A pokud nedokáže vyprodukovat luxusní nové menu, ztratí také milovanou restauraci a další příjemné věci. Kdyby se to ale stalo, byl by překvapenější divák než Lagarde, jelikož se Oui, šéfe nese v zcela očekávatelném duchu filmových taškařic. Jean Reno se s Michaëlem Younem špičkují, jeden druhému pomáhají a postupně si uvědomují pravé hodnoty, které jsou v životě důležité. Jednotlivé dějové trable jsou sice motivované, ale natolik triviálním způsobem, že si každý složí celek během prvního náznaku. Ačkoliv tedy snímek pracuje s velice krátkou stopáží, standardní žánrové propriety z něho výrazný komediální zážitek sami o sobě neudělají. Pokud by někdo z nedostatku invence sáhnul po jídelních metaforách, sdělil by, že Oui, šéfe ohřívá předpřipravenou polívčičku, případně že výsledný pokrm zasytí, ale stejně jako smažák s hranolkami nepřekvapí a chuťové pohárky nepolaská. Přitom právě kulinární stránka mohla být hlavním tahákem, ale trochu nepochopitelně není kupříkladu za celou dobu rozveden proces tvorby těch nádherně načančaných talířů. Ukážou se pouze osekané verze v rámci zmiňovaného Lagardova pořadu. Zatímco animovaný Ratatouille dokázal na diváka přenést lásku k jídlu a opakovaně a detailně předváděl zrod voňavých chodů, Daniel Cohen raději postavy nechává o dobrotách mluvit, kouká na ně z dálky skrz okénko ve dveřích, případně se střihem z kuchyně přenese úplně jinam. Po zhlédnutí traileru uvidíte vlastně vše, co se konkrétních jídel týče. Michaël Youn s Jeanem Reno, který si po filmu Felix a Rose zahrál znovu kuchaře, zkrátka neurazí, ani nenadchnou. Obdobně jako je Alexandre Lagarde svázán konvencemi, tvoří Daniel Cohen konverzační komedii, která zapadne v řadě. Když zábavu z kuchařského prostředí, tak Ratatouille nebo seriál Whites, když zajímavý náhled na kuchařské umění, tak Jiro Dreams of Sushi. Oui, šéfe v ničem nevyniká.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/oui-sefe Wed, 05 Dec 2012 20:23:28 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/oui-sefe info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Nový multižánrový projekt uskupení Spitfire Company tematizuje motiv boje, vyčerpanosti, projevů Parkinsonovy choroby a kolapsu.
Nový multižánrový projekt uskupení Spitfire Company tematizuje motiv boje, vyčerpanosti, projevů Parkinsonovy choroby a kolapsu. Koncept představení One Step Before the Fall se inspiruje životním příběhem Muhammada Aliho, přičemž v jeho prostředcích se fyzické divadlo plně slučuje s hudbou - v hlavních rolích Markéta Vacovská a Lenka Dusilová.  Legendární Cassius Clay aka Muhammad Ali opět ožívá v boxerském ringu. V něm se ovšem  neboxuje, ale tančí. Kdysi velkohubý boxer, dost možná nejlepší v celé historii, ale o to víc vychloubačný, který měl ve zvyku zesměšňovat své soupeře a prohlašoval se za prvního kosmonauta boxu (zatímco ostatní jsou jen piloty), již téměř 30 let bojuje s příznaky Parkinsonovy choroby. Na tuto nemoc projevující se nepředvídanými třasy, pohyby a ztrátou nad koordinací těla, jindy také přezdívanou třeslavá obrna, doposud neexistuje žádný lék. Jsou zde pouze prostředky, které příznaky mírní. Mottem představení je jeden z Aliho sebevědomých výroků: „Létám jako motýl, bodám jako včela. Tvoje pěsti nemohou zasáhnout to, co tvoje oči neuvidí.“ Citát je v případě One Step Before the Fall třeba chápat doslovně a v souvislostech s životním bojem Muhammada Aliho. Ten se do jeho čtyřicítky odehrává především v boxerském ringu, pak na poli humanitární pomoci a v boji za očištění islámu od nálepky víry teroristů, ale především v osobním souboji s neviditelným nepřítelem, jímž je zákeřná nemoc. Někteří z Aliho tehdejších boxerských protivníků mu dnes oplácejí tvrzením, že Parkinsona mu způsobily jejich tvrdé údery do hlavy. Ali kdysi nevědomky sám sobě předpověděl svůj osud a koncept režiséra Petra Boháče, vůdčí osobnosti fyzického divadla Spitfire Company, se tohoto silného tématu správně drží. Scéna je postavena věrohodně jako boxerský ring, jeho provazy jsou do hry brány jako taneční rekvizita i jako vizuální prostředek - když se jejich bělost efektně rozkmitá v naprosté tmě, poetizuje to Muhammadovu průpovídku o křídlech a létání. Tanec Markéty Vacovské má v sobě výbušné momenty, tak jako byla výbušná Aliho osobnost i rétorika a přesto má vždy blízko k pádu na zem, tak jako když nejednou sám inkasoval k.o. Těkavé a křečovité pohyby, při nichž tanečnice využívá své výjimečné fyzické schopnosti, jdou ruku v ruce s hudbou Lenky Dusilové, jíž zpěvačka živě vytváří v představení pomocí zacyklování zvuku a hlasu a staví ji na roveň taneční složce. S ledem, který se na konci představení vrací z úst tanečnice zpět do sklenice s vodou, podobně jako boxerský chránič na zuby, možná zjistíte, že v životě jsou a budou důležitější a ještě náročnější bitvy, než byla například slavná patnáctikolová bitka o titul z roku 1975 zvaná Thrilla in Manilla. V posledním kole na sobě oba k smrti vyčerpaní soupeři únavou viseli jako velcí přátelé a bílý ručník hodil do ringu až trenér Muhammadova největšího souputníka Joe Fraziera, když zjistil, že na jedno oko slepý boxer už na druhé prakticky nevidí... Nejbližší představení One Step Before the Fall se odehraje 6. prosince v NoD / Roxy.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/One-Step-before-the-Fall Wed, 05 Dec 2012 20:18:10 +0100 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/One-Step-before-the-Fall info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Nový film Martina McDonagha je zábavný a krvavý, předností se však dá napočítat mnohem víc.
Nový film Martina McDonagha je zábavný a krvavý, předností se však dá napočítat mnohem víc. Zaprvé: Sedm psychopatů je fajn název Kdyby nic jiného, vždycky na sebe upoutá pozornost titul, který by měl obsahovat jedince s duševními poruchami. Snímek v průběhu stopáže několikrát pochválí sám sebe a navíc se odvděčí mnohem větším počtem podivných individuí, než avizuje. Což potěší stejně jako informace, že sedíte v baru ve šťastnou hodinku. Zadruhé: Scenáristi jako zloději Hlavní roli v příběhu o hafanovi, kterého dva chlápci unesou psychopatickému gangsterovi, hraje scenárista a alkoholik Marty. Zoufale se snaží dokončit nejnovější dílo, ale zatím se nedostal za název Sedm psychopatů. Sice dělá ramena, že se od ostatních pouze inspiruje, jenže za celou dobu nepřijde s žádným nápadem a jen doslovně přeříkává vyslechnuté historky. Že by reflexe Hollywoodu, kde se často kradou nápady?Sedm psychopatů s českými titulky Zatřetí: Snímek se nebere vážně K Sedmi psychopatům se může přiřadit několik výtek, ale je celkem zbytečné je vytahovat. Jde totiž o film s neprůstřelným konceptem. Na své chyby drzým způsobem upozorňuje, dává je na odiv a střílí si z nich. Významné množství fórků se nachází také ve druhém plánu. Jméno neúspěšného spisovatele se shoduje s hrdinou rafinované Adaptace, kde se bojovalo s tvůrčí krizí. Jedna z postav se jmenuje Billy Bickle, který má podobnou scénu jako Travis Bickle z Taxikáře. A tak dále. Jde zkrátka o sebevědomou gangsterku, kde je přiznanou doménou humor a dobrá nálada. Pokud se tedy zasmějete u rozstřelené hlavy. Začtvrté: Herecké obsazení Colin Farrell, Sam Rockwell, Christopher Walken, Woody Harrelson, Olga Kurylenko, Tom Waits, Abbie Cornish. Na pár chvil se objeví i  Gabourey Sidibe nebo Michael Pitt. Už jen kvůli castingu se vyplatí do kina zaskočit. Hvězdy si zablbly před kamerou u krvavé jízdy, kde se kombinuje brutální násilí s filozofickým přesahem a žánrově sebereferenčními scénami. Když scuknete Quentina Tarantina s Charliem Kaufmanem, dostanete Sedm psychopatů.Necenzurovaná ukázka s řádnými psychopaty Zapáté: Kladný vztah ke zvířatům Snímek Sedm psychopatů je zabydlen lidmi, kteří se neštítí explicitního násilí. Mají pochybné morální hodnoty k ostatním člověčiskům, ale i ten nejšílenější jedinec miluje zvířata. Bílý králíček je poznávacím znakem zabijáka, který likviduje jiné vrahy, za roztomilého Ši-tzu je extrémně brutální gangster Charlie ochoten postřílet každého, kdo má s jeho zmizením něco společného. Něha se dává do kontrastu s masakrem, takže budou mít členové PETA určitě radost. Zašesté: Více příběhů v jednom Nezamlouvá se vám hlavní linka s uneseným hafanem, kterého chce agresivní majitel získat zpátky? Třeba se do vkusu trefí některá z vedlejších zápletek. Prolínající se příběhy zahrnují například maskovaného sériového vraha, jenž u své oběti nechává karetní poznávací znamení, vietnamského kněze v americkém hotelu nebo zamilovanou dvojici brutálních zabijáků. Zasedmé: Martin McDonagh Britský dramatik irského původu si Sedm psychopatů napsal i zrežíroval. Nepřekonal sice svůj nekorektní celovečerní debut V Bruggách, který je okouzlující gangsterkou z prostředí gotického města, ale splnil parametry řádně krvavé zábavy. Pokud sníží rozptyl mezi jednotlivými film pod čtyři roky, nikdo si stěžovat určitě nebude.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/sedm-psychopatu Fri, 30 Nov 2012 10:45:14 +0100 http://www.pragueout.cz/kina/articles/sedm-psychopatu info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Autenticky postihnout ve smyšleném příběhu pravidla, která fungují v neonacistkém gangu, nebude jednoduché.
Autenticky postihnout ve smyšleném příběhu pravidla, která fungují v neonacistkém gangu, nebude jednoduché. Německému režisérovi Davidu Wnendtovi se to ve filmové podobě podařilo. Jeho snímku Bojovnice pravděpodobně uvěříte. „V létě 1998 jsem pracoval na jednom fotografickém projektu ve východním Německu. Cestováním po zemi jsem potkával mnoho teenagerů, kteří byli snadno rozpoznatelní neonacistickým stylem oblékání. Překvapilo mne, že mezi nimi byla řada dívek. Když jsem s nimi hovořil, sdíleli své názory na svět a své divoké politické názory. Všichni označovali cizince za největší problém jejich životů a všeobecně Německa. Po těchto setkáních jsem začal více zkoumat subjekt fašistických dívek. Byl to aspekt neonacistické scény, které nikdo nevěnoval pozornost. Tento materiál jsem začal zpracovávat do scénáře Bojovnic. Bojovnice jsou realistickým, nepřikrášleným vyobrazením, které se varuje stereotypů, jež jsou často prezentovány ve filmech o neonacistech. Prozkoumává důvody a motivace, které vhání mladé dívky do náručí extrémistických demagogů,“ říká o svém filmu režisér David Wnendt, jenž mimochodem studoval jeden čas i na FAMU. Scénáři předcházel rozsáhlý průzkum. David Wnendt investoval dva roky do prozkoumávání německé neonacistické scény. Hovořil s mladými ženami zapojenými do pravicového hnutí, trávil spoustu času s takto ovlivněnými partami, navštěvoval demonstrace a studoval literaturu. O filmu se nejen proto dá napsat, že zprostředkovává dotek reality. Přispívá k tomu rovněž výborná práce s ruční kamerou, jež je nejednou blíže, než dokáže vůbec zaostřit. Působí to potom, jako byste se snímanou postavou dýchali - nedokážete se sice ztotožnit s jejími „světonázory“, ale cítíte obrovský vnitřní neklid a osobní drama.  Příběh Bojovnic nechme stranou, v jeho jednoduchosti a přímočarosti je síla - zdá se být dobře mířenou záminkou, aby vzniklo syrové a znepokojivé dílo, od kašírky na hony daleko. Neuvidíte v něm proto herce namaskované jako neonacisty, uvidíte v něm herce, které by jste si na ulici s neonacisty pravděpodobně spletli, obešli je obloukem nebo si hleděli přejít rychle na druhou stranu chodníku. Vynikající Alinu Levshin, která v roli Marisy odhaluje nejednoznačné nitro, psychologické pochody a nelehká rozhodnutí hlavní hrdinky, už kritici odměnili na filmovém festivalu v Mnichově. Postava Marisy je ve vztahu k divákům poměrně složitá - dochází u ní k přerodu anebo alespoň korekci z antihrdinky v “hrdinku s limity”. V tomto směru je třeba zmínit i výkon Gerdyho Zinta (Sandro - Marisin přítel), který ve své vedlejší roli předvedl, co mohl. Jestli film uvidíte, určitě vás nemine jeho nevyzpytatelný pohled - nelze od něj čekat nic než impulsivnost a frustraci hledající východisko v nenávisti. Ani v té nejintimnější chvíli si nemůžete být Sandrem jisti, jestli tenhle buldok z ničeho nic nenaloží také své milé za nějakou pitomost. Jak to s Marisou, která paradoxně díky afghánskému přistěhovalci jednoho dne zjistí, že na světě není pouze černá a bílá, dopadne, zjistíte v českých kinech od 25. října.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/bojovnice Fri, 26 Oct 2012 11:20:20 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/bojovnice info@pragueot.cz (kaca) Na Kampě se o víkendu otevřelo muzeum věnované jednomu z našich nejznámějších a nejoceňovanějších filmařů, Karlu Zemanovi. Muzeum je sice přímo v turistické zóně, ale jeho návštěva potěší každého filmového fanouška.
Na Kampě se o víkendu otevřelo muzeum věnované jednomu z našich nejznámějších a nejoceňovanějších filmařů, Karlu Zemanovi. Muzeum je sice přímo v turistické zóně, ale jeho návštěva potěší každého filmového fanouška. Zákulisí cesty do pravěku Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Baron Prášil, kdo by neznal perly české kinematografie? Výstava je koncipovaná chronologicky a seznámit se můžete i s těmi méně známými Zemanovými snímky jako je vůbec první loutkovo-hraný film Vánoční sen, který získal ocenění v Cannes, nebo příběhy pana Prokouka a jiné loutkové pohádky. Ceny sbíral Karel Zeman za svou práci celý život, jenom Vynález zkázy se v New Yorku promítal v 96 kinech najednou a koupilo ho na 72 zemí, navíc si tento snímek odnesl hlavní cenu v soutěži Světového filmu při EXPU 58. V muzeu se ale kromě těchto faktografických informací dozvíte mnohé z toho, jakými postupy Zeman vytvářel pozoruhodnou atmosféru svých snímků, odhalíte postupně všechny podstatné filmové triky, kterých při své práci využíval, a navíc si je budete moci vyzkoušet sami. Cestu do Pravěku jsem viděla už v dětství a na tu přízračnou atmosféru dobrodružné výpravy čtyř kluků po řece času do prehistorických časů nikdy nezapomenu. Nebo oživené rytiny z prvních verneovek a lehce bláznivá nálada Barona Prášila. Ukázka z filmu Cesta do pravěku, 1955 Nutno říct, že tohle všechno se tvůrcům expozice, kterými jsou Jakub Fabel a Ondřej Beránek, povedlo zdařile evokovat. Pomáhá jim v tom i doprovodná hudba, kterou na svých akustických nástrojích nahráli hudebníci z Clarinet Factory. Jednotlivé skladby se do sebe harmonicky prolínají a vy se dostáváte z jedné hudební atmosféry do druhé. Záchrana krásné trosečnice ve filmu Vynález zkázy, 1958 Vykreslením nezaměnitelné poetiky Zemanových filmů to ale nekončí. Kromě technických podrobností jednotlivých trikových scén, si můžete na několika modelech vyzkoušet, jaké by to bylo hrát v Zemanových filmech. Fotografování a natáčení je v muzeu přísně doporučeno! „V budoucnu se připravená expozice bude dále vyvíjet a rozšiřovat. Přibývat budou i další aktivity muzea. Jedním z nejdůležitějších kroků v prvním roce bude vydání kolekce všech stěžejních filmů Karla Zemana na DVD, poprvé v restaurované a digitalizované podobě,“ představuje plány muzea Ondřej Beránek. Navíc se chystají například animátorské workshopy pro děti i pro dospělé. Veškeré další podrobnosti a novinky týkající se Muzea Karla Zemana najdete TADY.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/muzeum-karla-zemana-3788 Fri, 26 Oct 2012 11:18:56 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/muzeum-karla-zemana-3788 info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Uběhlo 110 let od prvního a dnes již ikonického zapíchnutí vesmírné rakety do oka Měsíce. Slavnou kolizi si můžete osvěžit obnovenou verzí na velkém plátně.
Uběhlo 110 let od prvního a dnes již ikonického zapíchnutí vesmírné rakety do oka Měsíce. Slavnou kolizi si můžete osvěžit obnovenou verzí na velkém plátně. Ústřední klučina navrací ve filmu Hugo zapomenutou slávu Georgesovi Mélièsovi, jednomu z nejvýznamnějších tvůrců rané kinematografie. Události fiktivního světa je možné přenést na svět reálný, jelikož obdobnou službu udělal výjimečnému umělci i režisér Huga Martin Scorsese. V podstatě se dá říci, že mladík reprezentuje právě Scorseseho. Pocta filmařině obdržela mimo jiné 11 oscarových nominací, z nichž 5 proměnila. Snímku se dostalo hojného mediálního pokrytí, čímž se jméno eskamotéra Mélièse vyhouplo zpět před masové publikum. Pakliže patříte mezi diváky, kteří podlehli kouzlu Huga, zajisté tušíte, že na tom pánovi s fešáckým knírem „něco“ bylo. Nyní máte jedinečnou příležitost zjistit co.Restaurovaná verze s moderním hudebním doprovodem Nahlédnutí do filmové historie zprostředkují dva filmy za cenu jednoho. Nejprve se představí restaurovaná kopie Cesty na Měsíc. Jedná se o kolorovanou variantu, která byla ručně barvena, aby výsledek maximálně odpovídal původnímu snímku z roku 1902. Hravé putování pozemšťanů na Lunu, kterou zaplňují fascinující bytosti a roztodivná flora, je pestrobarevnou ukázkou bujné fantazie. Vybuchující houby a obyvatelé Měsíce, deštníková výzbroj průzkumníků, cestování na Měsíc vystřelením z děla a návrat pádem do moře. Výjimečnost nestojí primárně na efektech a výpravě. Méliès kouzelnická čísla předváděl již v krátkých filmech, kde si kupříkladu nafukoval nebo sundával hlavu. V Cestě na Měsíc ale triky pospojoval do jednoduchého příběhu, který se odehrává v osobitě snovém prostředí. Pokud by bylo v roce 2012 těžko pochopitelné, čím Méliès předběhl svou dobu a radikálním způsobem pozměnil kinematografii, vypomůže druhá část programu. Hodinový dokument Podivuhodná cesta nejprve zmapuje Mélièsovu kariéru a historické pozadí. Ukáže se několik raných snímků s neskutečnou ekvilibristikou a trháním končetin, předvede se Mélièsovo natáčecí studium, kde byla vytvořena Cesta na Měsíc a kde se pokusil Tom Hanks spolu s dalšími fanatiky veselou výpravu věrně zrekonstruovat. Na kameru promluví také známí tvůrci jako Michel Gondry, Costa Gavras, Michel Hazanavicius nebo Jean-Pierre Jeunet, jejichž láskyplné výpovědi fungují především jako zpestření mezi odbornějším výkladem. Především druhá polovina, která se věnuje samotné restaurátorské činnosti, by měla být hodnotná pro diváky vnímající především obraz na plátně. Podivuhodná cesta totiž klade důraz na fyzickou povahu filmů. Ukazuje nestálost nitrátu celulózy, na který se tehdy natáčelo, nebo extrémně pracné ruční barvení. Probíhalo jednoduše tak, že se v továrních halách krčily desítky dělnic se štětečky nad filmovými okénky. Přiblíží se také způsob natáčení v době tzv. kinematografie atrakcí. Pojem označuje období rané kinematografie, během něhož snímky nabízely primárně atraktivní podívanou, nikoliv vyprávění. Cesta na Měsíc spolu s Podivuhodnou cestou tvoří netradiční zážitek. Obrovské restaurátorské práce nebývají dávány na odiv, o to více ale potěší, když se podobná díla protlačí do kin. Obnova filmu, který se považoval za ztracený a jehož oprava trvala deset let, si prezentaci v absolutní kvalitě na velkém plátně plně zaslouží.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/cesta-na-mesic Thu, 18 Oct 2012 11:09:29 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/cesta-na-mesic info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Za 30 milionů dolarů bylo vytvořeno povedené sci-fi s Brucem Willisem, Josephem Gordon-Levittem a cestováním v čase.
Za 30 milionů dolarů bylo vytvořeno povedené sci-fi s Brucem Willisem, Josephem Gordon-Levittem a cestováním v čase. Trailery ve většině případů odkrývají víc informací o hotovém filmu, než by bylo z diváckého hlediska vhodné. Leckdy navodí natolik trefnou představu, co se bude při potenciální návštěvě kina promítat, že se stominutová stopáž zdá jako zbytečný přepych, když k převyprávění stačí devadesát vteřin. Ukázka, která jen naláká na nápaditou podívanou bez prokecnutí trumfů, je ale o to příjemnější. Nejnovější film scenáristy a režiséra Riana Johnsona zamlčuje kupříkladu hlášky i ústřední zápletku. Pravidla jsou jednoduchá, efektní a efektivní Looper svoji marketingovou strategii postavil chytrým způsobem. Do popředí tlačí Josepha Gordona-Levitta a Bruce Willise, kteří hrají jednu a tutéž postavu pocházející z různých časových rovin. Mladší verze Joea pracuje v roce 2044 jako looper. Loopeři jsou nájemní zabijáci, kteří musí být v určený čas na určeném místě, kam jim zaměstnavatelé transportují z budoucnosti roku 2074 nepohodlného člověka na odstřel. Při jedné ze zakázek se ale objeví před hlavní mladého Joea on sám o třicet let starší. Propagované dilema „být, či zabít“ není tím hlavním, oč tu běží, jelikož zastřelení vlastního já patří k základním pravidlům místního světa. Johnson uhrane v prvních desítkách minut právě nápaditým, přehledným a dravým výkladem, jakým způsobem looperové fungují a v jakém prostředí si užívají svých tučných výplat. Zabijáci totiž od počátku souhlasí, že jednoho dne budou muset zavraždit sebe sama. Když se tak stane, dostanou velkorysé odstupné, za které si mohou třicet let užívat. Posléze budou přesunuti a usmrceni, čímž se dokončí kýžená smyčka neboli loop. Jak ještě prozradí ukázky, Willis popravě unikne a Levitt ho potřebuje zneškodnit. Rozličné motivace ale zůstávají utajené stejně jako specifická schopnost několika individuí, přičemž film stojí většinu času právě na nich. Johnson z vysvětlovacího módu, který je zaplněný akcí a výbornými, i když občas jen zlehka načrtnutými nápady, přechází do vykreslování nových figurek a prohlubování stávajících. Důsledně se rozehrávají pohnutky pro finální zúčtování. Je ale škoda, že zrovna k přeměnám charakterů dochází skrz tradiční žánrová pravidla, když se v úvodu nacházelo tolik vynalézavých řešení, že by jejich rozpracování vystačilo na samostatný film. V této podobě je až příliš citelná potřeba šetřit. Zmiňované scény se ostatně odehrávají výhradně na farmě uprostřed kukuřičných polí. Looper se přesto bez problému přiřazuje k hravým sci-fi z posledních let jako Zdrojový kód, Správci osudu nebo Vyměřený čas, u nichž nemusí jít rozpočet do devíticiferných hodnot, aby měli co nabídnout. A co se týče samotného cestování v čase a s tím spojených paradoxů, samozřejmě se zde okatých „chyb“ nachází několik, jako ostatně v každém filmu s podobným námětem. Je ale na jednu stranu sympatické, že Johnson prostřednictvím staršího Joea nabádá, abychom si film zkrátka jen dobře užili a nijak zásadně nad tím nebádali. Což se u akční sci-fi, která solidně šlape, zdá fér.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/looper Fri, 12 Oct 2012 10:26:16 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/looper info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Dvoumetrový pořízek, pod jehož svaly se ukrývá citlivá a plachá povaha. Roztomilý plyšák k tulení. Mazel.
Dvoumetrový pořízek, pod jehož svaly se ukrývá citlivá a plachá povaha. Roztomilý plyšák k tulení. Mazel. Stejně jako sovy nejsou tím, čím se zdají být, ani kulturisté nemusí naplňovat stereotypní vzorce o hoře svalů. Alespoň za předpokladu, že je onou ustálenou představou vložené rovnítko mezi vypracovanou muskulaturu a zájem žen, vysoké sebevědomí, schopnost vyřešit každý konflikt, případně dominantní vystupování. Profesionální bodybuilder Dennis je totiž přesným opakem. Je mu třicet osm, živí ho svalnatá figura a stále žije s matkou pod jednou střechou. Ta má v domě hlavní slovo, ačkoliv váží přibližně stejně jako balení Dennisových výživových doplňků. Syna kontroluje a citově vydírá, přičemž frustrovaný kulturista zatím nesebral odvahu vymanit se z matčina diktátu. V podstatě jde o majestátního, ale vnitřně prostého chlapa, který zná jen prostředí posilovny, kde si nedokázal najít vhodnou partnerku. Skutečný vztah by totiž mohl představovat kýženou změnu. Onen krok do neznáma, na který si netroufl. Po vzoru strýce, jenž se vrátil z posledního thajského výletu s životní partnerkou, odlétá Dennis do Pattaye, hlavního města sexuální turistiky, aby si konečně našel nevěstu.Dennis hledá spřízněnou duši v traileru V ukázkách k snímku Mazel nechybí zmínka, že vyhrál cenu za režii na filmové přehlídce Sundance. Festivalové dítko Roberta Redforda je známé podporováním nezávislých děl, které se na první pohled vymykají vysokorozpočtovým flákům. Filmy zde mívají tendence řešit komplikované sociální případy způsobem, aby byl divák nakonec okouzlen dobrým koncem. Většinou nedochází na zobrazování reálného tnutí do problémů včetně bolestivých řešení. Mazel kritéria splňuje. Hlavnímu hrdinovi budete díky charismatickému Kimu Koldovi fandit, aby se dostal z domácího teroru a negativních zkušeností s dívkami. Jeho cesta je tragická i lehce komická, ale nepojmenovává všechny trable, které by vylíčili Dennisovu pokřivenou a plachou povahu. Respektive se neúspěchy dají vyložit i jiným způsobem, když jsou zobrazovány skrz thajské prostitutky. Režisér Mads Matthiesen vytvořil pět let před Mazlem osmnáctiminutový snímek Dennis, v němž také hraje Kim Kold i představitelka matky Elsbeth Steentoftová. Právě v porovnání mladšího a staršího díla se ukazuje, že na krátkém prostoru jsou problémy vykreslovány intenzivněji. Konkrétně mohou posloužit scény, kdy dívky obdivují svalnaté tělo. Zatímco v krátkém filmu je Dennis postaven do ponižující role cvičené opice, v celovečerním provedení po něm chmatají exotické holky, protože si myslí, že tím získají kšeft, nikoliv vlastní zábavu. Přímočarý Mazel (v originále Teddy Bear) je tedy příjemným a solidně zpracovaným kouskem, který ale postrádá silnější a pamětihodnější momenty. Vypracované tělo zde funguje jako zajímavě kontrastní prvek vedle něžných krásek a vetché matky, s tématem nesmělého kulturisty se ale dalo pracovat důmyslněji a takříkajíc méně na jistotu, jak už ostatně dánský režisér Matthiesen v minulosti ukázal.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/mazel Wed, 10 Oct 2012 12:32:01 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/mazel info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) ...říká ve hře Mein Kampf Adolf Hitler jako rozmazlený mladý fracek dobráckému židovi, po jehož zádech se vyšplhá k vlastní „dospělosti“.
...říká ve hře Mein Kampf Adolf  Hitler jako rozmazlený mladý fracek dobráckému židovi, po jehož zádech se vyšplhá k vlastní „dospělosti“. U nás doposud nepříliš uváděný text George Taboriho odvážně zinscenovali ve Švandově divadle na Smíchově. Maďarský Žid Goerge Tabori, který stačil před holokaustem uprchnout do Londýna, měl větší štěstí než tři čtvrtiny jeho rodiny, jejíž členové padli za oběť koncentračním táborům. S touto újmou se však ve svém díle nevyrovnává hysterií ani zahořklostí - naopak blízký je mu humor a ironie. Na sklonku 80. let napsal Tabori na objednávku vídeňského Burgtheatru hru Mein Kampf, jejíž název ne náhodou kopíruje Hitlerův „bestseller“. Taboriho teologická fraška se v inscenované verzi Anny Petrželkové odehrává na ulici, v blíže neurčeném prostředí, kde poblíž schodů k honosné vídeňské budově přespávají lidé bez střechy nad hlavou v jakési lidské, ale i intelektuální pospolitosti. Jednoho večera bez pozdravu dorazí drzý, zženštilý a směšný spratek odkudsi z Braunau na Innu a začne si mezi ostatními stlát. Druhý den hodlá svými obrazy dobýt místní Akademii a zbořit dosavadní umělecký svět. To však ještě netuší, že rektor jej s jeho mazanicemi odkáže na jediné místo, kde by mohly být užitečné. Zneuznaného Hitlera se ujme dobrácký žid Šlomo (Filip Čapka), naučí jej jak přežít a leckdy si i nechá nepoučitelným a ambicemi přerostlým mladíkem ukousnout z vlastního. Hitlerova počáteční bezvýchodná průměrnost začne náhle růst, přičemž vláhu saje z dobrých lidí, protože zlo se nebojí činit zlo. Formuluje první politické názory a mezi tím vykrádá pasáže ze Šlomovy knihy, dokonce si pro svoji „Bibli nenávisti“ půjčí název Můj boj - ne nadarmo Šlomo v Taboriho textu neslavně prodává po ulicích Bibli skutečnou. Když si pro něj přijde personifikovaná Smrt, schová se zbaběle na záchodě a Šlomo jej zapře. Později však vyjde najevo, že Smrt přišla Hitlera požádat o spolupráci... Z herců má logicky největší prostor pro kreativitu Tomáš Pavelka v roli Hitlera - hravě zvládá ventilovat náhlé návaly vzteku své postavy i její dětinskou marnivost. Fistule, kterou mluví jen podtrhuje hrůznou grotesknost člověka, který v negativním smyslu psal dějiny 20. století. Scéna Toma Cillera funguje jako multifunkční prostor, schody ukrývají nejrůznější propadla, trampolínky a další nečekaná variabilní řešení, navíc sama o sobě nabízí dramatický pohyb. Trochu rozpačití budete moct být z kostýmů, respektive z jejich výtvarné neujasněnosti. Odvážnost tu patrně hrála prim... A tak absurdně fungující Hitlerův indiánský kostým z druhé půle (Hitler miloval Karla Maye), kočičí kožíšek Smrti nebo Hitlerův poskok - pierot, jehož hranatý kostým jako by vypadl z avantgardních obrazů Josefa Čapka (ten, jak známo, zemřel v koncentračním táboře), se ve výtvarném názoru bijí s nerozklíčovatelným a obludným kostýmem Šlomova přítele Lobkowitze nebo nahotou nešetřícími igelitovými oblečky ze sex shopu, do kterých je upnuta Šlomova láska Markétka (Martina Krátká). V tomto případě by bylo méně dozajista více, po kostýmní stránce by se možná vyplatilo sledovat i vzájemné estetické vztahy.                 S největší pravděpodobností neodkryjete všechny mimotextové narážky, odkazy a symboly, kterými inscenátoři hru doslova prošpikovali. Jsou jich desítky. Osvěžovač vzduchu do auta (známý stromeček) namísto žluté hvězdy na klopě údajně čpícího Žida, jako oko chráněná bysta Hitlerova oblíbeného skladatele Richarda Wagnera, kočárek jako vagon transportního vlaku, půlky dobytka na háku... Možná je to někdy mnoho a jejich navršením vzniká až příliš velký groteskní cirkus, rozhodně je však režijní přístup Anny Petrželkové vůči divákům nepoplatný a do jisté míry riskující, protože má diváka za partnera a ne za zvířátko, které je třeba za jeho peníze pobavit. Už to tak vypadá, že po třech letech od nástupu Dodo Gombára do funkce se pomalu ukazuje „kdo je tady umělecký šéf“, a že i Švanďák má na víc než na řachandy umatlané z jinak dobrých severských filmů.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/Mein-Kampf Mon, 08 Oct 2012 10:37:04 +0200 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/Mein-Kampf info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Je to podezřelé, ale ani Ben Stiller, Vince Vaughn, Jonah Hill a Richard Ayoade nestačí k řachandě.
Je to podezřelé, ale ani Ben Stiller, Vince Vaughn, Jonah Hill a Richard Ayoade nestačí k řachandě. Vezměte ochranu své čtvrti do vlastních rukou! Zní to pěkně, ale jak ukázal floridský případ v únoru letošního roku, může to skončit vraždou sedmnáctiletého kluka, kterého koordinátor jedné hlídkující skupiny zastřelil v údajné sebeobraně. Kvůli smrti Trayvona Martina musel ostatně film Sousedská hlídka na americké půdě vyškrtnout označení „Sousedská“. Každý by sice měl mít právo vybrat název dle svého uvážení, ale i kdyby tentokrát přišel soudní příkaz stáhnout film z distribuce, diváci by o nic nepřišli. Sousedská hlídka není přehnaně urážlivá, ani neznevažuje tragickou událost. Jde pouze o slabou komedii, což zamrzí hlavně v souvislosti s hereckým obsazením. Dvě a půl minuty s českými titulky Evan (Ben Stiller) miluje městečko Glenview. Natolik, že když někdo brutálním způsobem zabije nočního hlídače v obchoďáku, kde dělá manažera, založí vlastní domobranu. Do týmu nabere křupana Boba (Vince Vaughn), který si chce oddychnout od rodinného stereotypu, Franklina (Jonah Hill), jenž hodlá dokázat, že policisté udělali chybu, když ho kvůli nedostatečným fyzickým, vědomostním a psychickým výsledkům vyrazili ze školy, a nově přistěhovaného kudrnáče Jamarcuse (Richard Ayoade). Nikdo jiný se ani nepřihlásil, jelikož samozvolené ochranářství neberou obyvatelé Glenview vážně. A čtveřice si reputaci nezlepší ani zjištěním, že za násilí mohou emzáci. Krátká obhlídka nebezpečného předměstí Sousedská hlídka se snaží navázat na úspěch sprostých komedií typu Tropická bouře nebo nedávná 21 Jump Street, přičemž by se zápletka dala považovat za neoficiální a značně utahaný remake Lidí z předměstí z roku 1989. Pátrání po mimozemšťanech, kteří se usídlili v supermarketu, protože se tam přeci nachází všechno pod jednou střechou, je především sledem více či méně improvizovaných scének. V předešlých snímcích se členové čtyřčlenné skupinky prokázali solidní schopností rozesmát bez předchozí přípravy. Ani kvalifikovaná herecká síla ale nezachrání mizerný koncept. Nejde o to, že příběh sám o sobě nedává příliš smysl a zaběhnutá dějová klišé ničím nepřekvapí, když postrádají osobní invenci. Hlavní mizérie vychází z toho, že se veškerý humor staví na vulgaritách a siláckých sexuálních hláškách, které se mohou opakovaně setkávat s úspěchem snad jen u čekatelů na první občanku. Ústřední charaktery se ostatně většinu času chovají jako hloupoučcí puberťáci, z nichž se většina nějakým neznámým způsobem dopracovala k manželství a spojeným problémům. Hlídka ale těžko cílí na mladé, když obdržela Rkový rating, což v zámoří oznamuje, že mládež do 17 let bude vpuštěna v doprovodu dospěláka a mladší 12 let utřou nos úplně. U nás je film přístupný od 15 let. Režisér Akiva Schaffer, který je znám především členstvím v komediální skupině The Lonely Island (trojice se na krátkou chvíli objeví také v Sousedské hlídce), najde jen výjimečně tón, který by opravdu bavil. Většinu času působí bizarnosti Sousedské hlídky pouze mdle. Americká komedie se může krčit před 5x levnějším britským příspěvkem Útok z věžáku, který vítězí ze strany frků, strašidelné atmosféry i akční zábavy s invazí z vesmíru. Hlídat hlídače tentokrát nemá význam.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/sousedska-hlidka Thu, 27 Sep 2012 00:00:00 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/sousedska-hlidka info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Na Malé scéně Divadla ABC zinscenoval soubor Geisslers Hofcomoedianten první úplný překlad zápisu scénáře hry Láska ke třem pomerančům reformátora italské komedie dell´arte Carla Gozziho...
Na Malé scéně Divadla ABC zinscenoval soubor Geisslers Hofcomoedianten první úplný překlad zápisu scénáře hry Láska ke třem pomerančům reformátora italské komedie dell´arte Carla Gozziho... Sám autor píše v předmluvě ke hře: „Snažil jsem se zjistit, zda by tento pohádkový žánr, pokud by se uvedl na scéně, diváky oslovil. Šlo o velmi odvážné představení na hranici lehkomyslnosti. Taková inscenace s naprostou absencí vážných rolí a plná komických postav dosud nebyla uvedena.“ Dle výše řečeného inscenační tým Geisslers Hofcomoedianten s chutí deklamuje, že herci „si v této komedii o šíleně smutném princovi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům hrají.“ A v tom má bezpochyby pravdu. „Geissleři“ přišli s jednoduchým scénografickým prvkem vztahujícím se k tématu, kterým je obyčejná krabice od ovoce. Použijete-li jich však kolem dvaceti nabídne vám to ohromné možnosti, jak posouvat významy i děj. A tak jedna přestavba střídá druhou (s krabicemi manipulují pouze herci), přitom bez zbytečných prostojů, v některých chvílích příběh fičí opravdu jako průvan. Ne na více než třech čtverečních metrech, které z jeviště zbudou, dokáže soubor zdánlivě s minimem prostředků vyjádřit prakticky cokoli - mnohdy fantaskní místa, jinou časovou i příběhovou linii, neustálý pohyb i jasný vizuální názor. Technická stránka zahrnující desítky reprodukovaných zvuků, výkřiků, přesně zacílené práce se světlem a počítačovými projekcemi nebude už ovšem vůbec tak jednoduchá, jak hladce a až pubertálně hravě výsledek působí. To vše je prošpikované současným humorem a v dobrém smyslu přebubřelým herectvím, odpovídajícím žánru komedie dell´arte, jenž se snažil Gozzi rehabilitovat. Ve výsledku je tato hra v rukou Geisslerů bláznivou komedií, na kterou musíte mít otevřenou mysl a chuť si hrát - Carlo Gozzi by se takového označení ale také nebál. Ve hře Láska ke třem pomerančům si mimo jiné po svém vyřizoval účty se svými rivaly Carlem Goldonim a Pietrem Chiarim, jejichž dílo považoval za dobovou blamáž.               Autorka překladu Kateřina Bohadlová ke Gozziho hře uvádí: „V kontextu světových dějin divadla (nejen) 18. století představuje Gozziho Láska ke třem pomerančům důležitý mezník vývoje literární komedie. Díky ztracenému původnímu scénáři vznikl staronový scénář - recenze, který autor s časovým odstupem kriticky komentuje a obohacuje popisem inscenace včetně reakcí publika. Více, než jsme ztratili, jsme možná získali. Gozziho composizione drammatica je skvělým příkladem alegoricko - parodistické komedie 18. století, žánrových proměn divadelního textu a v neposlední řadě i nezanedbatelným dokumentem doby.“ Geisslers Hofcomoedianten jsou divadelní společností mladých profesionálních umělců, kteří  se již 10 let úspěšně pokouší o oživování barokní kultury v Česku propojováním barokního umění s výrazovými prostředky a metodami současného divadla. Ve své dramaturgii cíleně objevují a rekonstruují prameny „dávno zašlé doby“, a v druhém plánu také na základě barokních předloh a principů tvoří současné a živé divadlo vyjadřující se k dnešní době. Geisslers vytvořili již 16 inscenací, vydobyli si uznání publika i kritiky (nominace na inscenaci roku v anketě Divadelních novin), s úspěchem navštívili řadu festivalů v tuzemsku i zahraničí. V současnosti jsou stálým hostem Městských divadel pražských. Nejbližší uvedení hry Láska ke třem pomerančům na malé scéně Divadla ABC: 29. září a 28. října 2012.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/laska-ke-trem-pomerancum Wed, 26 Sep 2012 12:18:34 +0200 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/laska-ke-trem-pomerancum info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) 20. září vstupuje do českých kin výjimečně napsané drama debutujících režisérů a scénáristů Briana Klugmana a Lee Sternhala.
20. září vstupuje do českých kin výjimečně napsané drama debutujících režisérů a scénáristů Briana Klugmana a Lee Sternhala. Známkou kvality může být pro dílo do té doby neznámých tvůrců získání zvučného hereckého obsazení anebo uvedení filmu na letošním festivalu Sundance...     Scénář filmu je sám o sobě chytrý a chvílemi až povznášející. Vždyť přesvědčil i největší hereckou hvězdu filmu – Jeremy Ironse, který si v The Words ovšem zahrál (i když trochu nakašírovaného, tak devadesátiletého) starce. „Ani jednoho z režisérů jsem neznal, ale věděl jsem, že napsali úžasný, inteligentní příběh, s velmi zajímavými postavami. Proč jsem řekl ano? Když máte hlad a vidíte nějaké jídlo, tak si myslíte: ´To chci.´ Je těžké v tu chvíli říci přesně, proč chcete zrovna tohle v tuhle dobu. Je to věc instinktu. A mým instinktem bylo, že tenhle film bude dobrý,“ říká k tomu Irons. Celovečerně debutující scénáristé a režiséři  Brian Klugman a Lee Sternhal zvládli v případě The Words hladce přebíhat mezi třemi příběhovými vrstvami, které jsou vzájemně propojeny. Když Rory Jansen (Bradley Cooper) konečně vydá svou první knihu, je výjimečná. Je to událost, která se přihodí jednou za generaci a která rozbouří literární svět i veřejnost. Rory se okamžitě stává literární hvězdou. Charismatický, talentovaný, inteligentní, mladý autor má zdá se všechno: báječný život, milující manželku (Zoë Saldana) - svět mu leží u nohou. A to vše jen díky jeho slovům. Ale čí to jsou slova? A čí životní příběh ta slova tolik ovlivnila? Rory totiž není úplně tak autorem svého bestselleru, nalezl jej v aktovce v pařížském antikvariátu... Skutečný autor nikdy nevydaného rukopisu byl pravděpodobně již desetiletí po smrti. Anebo tomu tak není? Zajímavou zápletku vám odhalí až návštěva kina – a bude to stát za to. Někomu možná budou jisté pasáže v The Words připadat příliš nasládlé. Hlas vypravěče, který přechod do jiné roviny filmu vždy provází, je tak trochu pohádkový, což je ostatně záměrem. Koresponduje to s jednoduchostí prezentovaného příběhu Rorym nalezené knihy, který opravdu pohádkově zestručňuje. Velkou a prudkou lásku mezi pařížskou servírkou a americkým vojákem, jež vznikla na první pohled, nabourá smrt dítěte zúčastněného páru. Co se dítěti stalo je odbyto formulkou: „She was sick.“ Podobně jako motiv opuštění manželky po tragédii opsaný sdělením: „Záhy však začal tolik toužit po domově, že jednoho dne odjel a do Francie se již nikdy nevrátil.“ Taková literární nekomplikovanost by mohla mít v reálu úspěch asi opravdu jenom v USA, zarážející však je, že výše zmíněná kniha má ve filmu úspěch i u kritické veřejnosti. Přemýšlíte-li o tom tam i zpět, s filmem se smíříte, pokud se zaposloucháte do potoka podmanivé hudby a tu hru na pohádkovost beze zbytku přijmete. Objevíte pak další indicie – například na maximální míru zromantizovanou představu o tom, co to znamená být velkým spisovatelem. Skutečně musíte v nuzných podmínkách roky pracovat na knize, kterou odmítnou všichni nakladatelé s odůvodněním, že je příliš umělecká, abyste nakonec prorazili s něčím, co přišlo a bylo napsáno nonstop během jedné noci jako vnuknutí múz? Skutečně se pak můžete stát okamžitě společenskou hvězdou, jejíž tvář je známější než tvář amerického prezidenta? Je v Americe literatura opravdu tolik sexy, že se vám díky tomu budou cpát do pracovny polonahé studentky a vlhnout nad společnou četbou z vašeho nového románu? Nakonec i herectví je částečně podřízeno přehrávání – Rory objevuje román ve staré aktovce s více než nepravděpodobným zaujetím a každé dámě lze jen doporučit přímý pohled spisovatelské hvězdy v nejvyšší rovině příběhu, jíž hraje Dennis Quaid, který přímou úměrou odpovídá jeho brisknímu intelektu a hlavně je „ták móc“ charismatický...      Psát a tvořit příběhy, které zasahují lidská srdce, je podle autorů snímku The Words výsostnou magií - po formální stránce tedy stvořili magický, uhrančivý a také trochu americký film.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/the-words Tue, 18 Sep 2012 10:41:22 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/the-words info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Výlet od pondělí do neděle, od Benicia Del Tora po Laurenta Canteta, od hlavního města Kuby po, ehm, hlavní město Kuby.
Výlet od pondělí do neděle, od Benicia Del Tora po Laurenta Canteta, od hlavního města Kuby po, ehm, hlavní město Kuby. Přibližně 2,3 milionu obyvatel;  rozloha 721 km²;  hlavní jazyk španělština; od roku 1982 světová památka UNESCO;  Paříž Karibiku; jedna z 15 kubánských provincií. Podobně strohé informace většinou poskytují cestovní průvodce, sedmička režisérů na hlavní město Kuby ale naštěstí nahlíží atraktivnější optikou. Po městských povídkových filmech jako Paříži, miluji Tě, Tokio! nebo New Yorku, miluji Tě!, u nichž je dle samotných názvů očividné, jaké metropole adorují, se diváci mohou seznámit s rozličnými pohledy na vášnivou Havanu.7 dní v Havaně a 111 sekundová ukázka Během jednotlivých dní v týdnu se místní prostředí ukazuje z pozitivních i negativních stránek. Jsou patrné kulturní změny v duchu moderního Západu, ale taktéž stále přetrvávající tradice, archaické myšlení i důraz na rodinné hodnoty. Místní lidé se dostávají do kontaktu s cizinci, kteří k nim dorazili kvůli pracovním povinnostem nebo turistickým legráckám, a v některých případech by nejraději zpřetrhali všechny dosavadní kontakty a jednoduše prchli pryč. V jednom z příběhů si tak režisér Emir Kusturica přijíždí na Kubu převzít ocenění za přínos světové kinematografii, zatímco jeho osobní život strádá. Pomoc najde až u taxikáře a příležitostného trumpetisty. S novodobou hudební produkcí se dostaneme do kontaktu v prvním příběhu, kde Američan Teddy využije průvodcovských schopností svého řidiče a prozkoumá místní kluby a hispánská děvčata. Naopak školačka Yamilslaida se vrátí do papírově dávno přežitých dob, jelikož ji její rodiče nechají podstoupit očistný rituál, který by z ní měl vyhnat lesbické choutky. Přestože se prakticky v každé povídce dají nalézt závažné motivy (odchod od rodiny, manželská krize, homofobie, aj.), 7 dní v Havaně se nesnaží odpovídat na všechny otázky, které se k daným problémům váží. Jednotlivé části se více než na souvislý příběh s uzavřenou pointou zaměřují na jeden den ze života obyčejných lidí, vykreslení pohodové atmosféry, v níž je vždycky čas dát si panáka, a současně naznačení, s čím se musí bojovat. Sobotu například sledujeme perspektivou Mirty, pracovité ženy, která potřebuje upéct dorty a zákusky a včas se dostat do televizního pořadu. Ačkoliv se zdá, že největším problémem za celý den bude veskrze banální nedostatek vajec, podivné chování její dcery připraví intenzivnější finále. Stejně jako Mirta víme, co se stalo, ne však proč se to přihodilo nebo jaké bude mít daná situace následky. Na tom se bude pravděpodobně pracovat až následující dny. 7 dní v Havaně se prožije poklidně a bez výraznějších emocí. Jde o týden, který se téměř zcela vyhýbá politickým otázkám a kontroverznější náplni. Gaspar Noé, jenž působivě zpracoval pasáž s vymýtáním homosexuality, ve své podstatě také netne do nijak živého materiálu. Náklonnost ke stejnému pohlaví patřila v kubánské kinematografii desítky let k tabu, ale již v roce 1994 natočili Juan Carlos Tabío a Tomás Gutiérrez Alea Jahody a čokoládu, kde se homosexualitou zabývají. Dvouhodinový výlet do kubánské metropole je tedy pěkný, ale nezanechá výraznější stopu.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/7-dni-v-havane Thu, 23 Aug 2012 00:00:00 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/7-dni-v-havane info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Newyorský neurotik, který od svého přestěhování do Evropy posílá do světa filmové pohlednice z fascinujících metropolí se po Londýně (Match Point), Barceloně (Vicki Cristina Barcelona) a Paříží (Půlnoc v Paříži) chytil Říma.
Newyorský neurotik, který od svého přestěhování do Evropy posílá do světa filmové pohlednice z fascinujících metropolí se po Londýně (Match Point), Barceloně (Vicki Cristina Barcelona) a Paříží (Půlnoc v Paříži) chytil Říma. Ten tentokrát posloužil Woody Allenovi jako kulisa pro jeho poslední projekt Do Říma s láskou. A zdá se, že kulisa je skutečně pravé slovo. Allen totiž ani nemá ambici vyšší, než využít Řím jako město s geniem loci, jenž je koktejlem historie, kultury a italské plnokrevnosti – tolik přitažlivým pro turisty z celého světa. Vcelku jednoduše ve filmu rozehraje čtyři paralelní příběhy, především ale proto, že se nijak neprolínají. Vcelku jednoduše vás několikrát rozesměje prostřednictvím vršených dialogů na svá oblíbená témata (neuróza, psychiatr, partnerské vztahy nahlížené shora...), protože to prostě umí a nepřekvapí ani angažováním vypravěče, nebo staršího alter ega, které z pozice zkušenosti neustále radí, poučuje a nakonec má vždycky pravdu. Jediné, co tak nějak drží čtyři příběhy, k nimž se na přeskáčku vracíme, při sobě, je motiv světské slávy – respektive, jak je křehká a co s lidmi udělá. Nejvíce vás patrně zaujme linie, v níž hraje sám Allen hudebního producenta na důchodku, který v otci svého zetě objeví geniálního operního pěvce. Chyba je jen v tom, že dokáže zpívat jen v koupelně pod tekoucí sprchou, a tak je třeba sprchový kout zakomponovat do každé opery, do níž bude obsazen. Jde o krásný, absurdně humorný epizodní prvek, stejně jako v příběhové linii, kde se z obyčejného úředníka stane přes noc z nějakého důvodu mediální hvězda (rozumějme – jsme tak zpitomělí všemi reality show, že prostě potřebujeme modly – jakékoli). Nadměrný časový prostor, který je této epizodě z pohledu režiséra ponechán, mohl tak dobře ustát jen báječný Roberto Benigni – ale i on už musel mlít v jistých chvílích z posledního. V neposlední řadě by vás mohla potěšit rolička exkluzivní prostitutky, kterou s chutí ztvárnila Penélope Cruz. Musí se nechat, že i když jí už není dvacet let, ani dvacet pět, její nohy sahají v těch převysokých podpatcích až na zem, zatímco dolní okraj minisukně směřuje zcela opačným směrem, až k nebezpečným výšinám...               Woody Allen tentokrát vyprodukoval film plný nedůsledností, který přesto vzhledem ke stopáži lehce uplyne a neurazí, a v některých momentech možná i potěší. Můžete se na to dívat dvěma způsoby. Pokud chcete skutečně vypnout a stát se konzumenty bez hlubšího smyslu, budete patrně spokojeni. Anebo vám přijde, že natočit standart je u filmaře, který umí, lajdáctvím. Proč si také kazit leporelo natáčením snímku s evidentně slabým scénářem, když mám na kontě více než 40 dobrých filmů?
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/do-rima-s-laskou Fri, 27 Jul 2012 10:52:50 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/do-rima-s-laskou info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Americký prezident vaří pod heslem „Zabij upíra, zachráníš otroka“ sekyrkovou.
Americký prezident vaří pod heslem „Zabij upíra, zachráníš otroka“ sekyrkovou. Není potřeba znát eponymní knižní předlohu, aby bylo zřejmé, na čem si snímek Abraham Lincoln: Lovec upírů postavil základy. Ano, správně, je to dokument o vyjednávání George Washingtona se sádrovými trpaslíky. Jak se dá odhadnout ze samotných názvů fikčních dítek, Seth Grahame-Smith zálibu v brakové literatuře nijak neskrývá. Poté, co si střihnul příběh Pýcha a předsudek a zombie, který se dočkal nečekaně pozitivních prodejních čísel, převyprávěl v absurdním duchu biografii jednoho z největších amerických prezidentů. A jelikož slavný vousáč nebude nikdy dostatečně adorován, Grahame-Smith vytvořil pro Hollywood i filmový scénář.Abe kosí upíry s českými titulky poprvé Do kin proto naskakuje starý dobrý Abe, který sekyrkou utíná končetiny, obličeje proměňuje v kašovitou hmotu a podporuje armádu, aby upírům nastřílela čajové lžičky do očí. Hnacím motorem pro boj s upíry se stala smrt milující matky, kterou jeden krvežíznivec pokousal. Za těch pár let, kdy byla Abrahamovi nablízku, mu však dokázala vštípit, že otroctví je špatné a nikdo by ho neměl provozovat. Abe tedy nejenže touží po pomstě na konkrétním jedinci, ale postupně se dostává do konfliktu s celou upírskou organizací, jelikož největším byznysem hladových potvor jsou kšefty s černošským obyvatelstvem.Abraham si klestí cestu podruhé Pakliže si ještě někdo seriózně říká, že tohle bude nebetyčná konina, nepatří k divácké cílovce. Smyslem Abrahama Lincolna je přeci očividně zábava, pramenící z vykreslení oblíbeného státníka co nejbizarnějším možným způsobem, který ještě reálie dovolí. Když se v průběhu zaměříte na jisté styčné body, je zřejmé, že si scenárista Abeův život nastudoval a parafrázoval s pomocí brakových rekvizit. Historie se transformuje dle tužeb popkulturních fanoušků, kteří chtějí vidět krvavé gejzíry a nadnesenou akci. Čehož se samozřejmě dočkají, jelikož režisér Timur Bekmambetov opětovně dokazuje, že i za relativně malý peníz, jakým byl v tomto případě rozpočet kolem sedmdesáti milionů dolarů, dokáže efektně a dlouhodobě likvidovat nadržené zubatce. Jedna pasáž kupříkladu trefně naplňuje pořekadlo „ty po mně kamenem, já po tobě koněm“. Ačkoliv akční scény solidně šlapou, film nezamaskuje, že je vyroben na prakticky jediné ozvláštňující myšlence. Když se zobrazuje Abrahamovo dětství, je spojováno s akčními scénami s upíry. Jeho dospívání lemují akční scény s upíry a během prezidentování dostávají pro změnu hlas akční scény s upíry. Jednotlivé pasáže nedrží příliš pohromadě a jsou vystavěné dle okoukaných a jasně předvídatelných konvencí, které celovečerní stopáž dostatečně nevyplní. Abraham Lincoln: Lovec upírů se zasekl na půli cesty obdobně jako před týdnem do kin nasazený Iron Sky. U obou projektů je patrné, že vycházejí z nápadu, který na krátkém prostoru může vypadat epesně. Když se však zrealizuje do více jak třicetiminutového projektu, fórek přestává účinkovat a bez dalších spodků v rukávu postrádá význam. A bohužel u obou filmů je spodků na plnohodnotnou řachandu přeci jen málo.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/abraham-lincoln-lovec-upiru Sat, 21 Jul 2012 08:12:45 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/abraham-lincoln-lovec-upiru info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Režisér Alexandr Sokurov si pohrává s filmovými postavami a záměrně dává čočku také divákům.
Režisér Alexandr Sokurov si pohrává s filmovými postavami a záměrně dává čočku také divákům. Červenec, třicítky, vysušená zem, z rozpáleného betonu sálá horko a jediné, nad čím se dá přemýšlet, jsou druhy zmrzliny, které by bylo dobré si rozblemcnout na obličej a které by šlo hodit za triko bez okatých fleků. Za klimatizací se dá utéct do kina, ale je potřeba počítat s tím, že ačkoliv většina současné produkce nabízí oddych, objevují se taktéž slepé uličky. Faust Alexandra Sokurova kupříkladu neposkytuje vzpruhu a osvěžení. Je možné ho naopak klasifikovat jako špinavého, hlasitého, provokativně tělesného a těžko srozumitelného společníka.Faust s českými titulky Homunkulus umírající na prašné cestě, opice na měsíci, vejce vytáhnuté z ženských partií, kde se vajíčka se skořápkou standardně nevyskytují, a jeho následná konzumace rozesmátou majitelkou. Faust obsahuje řadu událostí, které se odvrací od racionálního chápání. Těžko dané situace zařazovat do souvislostí po vzoru klasické narace, kde mají prvky svůj přesně daný význam, který podporuje snadnou srozumitelnost příběhu. Putování Fausta a ďábla za srdcem fešné Markétky a pochopením života jako takového je na pomezí snu a reality. Zážitek by (zřejmě) neměl pramenit ze složení uceleného obrázku, co se děje a proč se to děje, nýbrž z pocitových vjemů daných scén. Dominují přitom zmatek a nejistota. Dá se říci, že zmatek a nejistota na straně diváků koresponduje s emocemi hlavního hrdiny. Faust je myslitel, který touží po dalších informacích, avšak zároveň účinkuje jako anonymní člověk z masa a kostí, kterého ovládají vnitřní popudy chamtivosti a chtivosti jako všechny ostatní. Neustále se střetává s okolím, o které nemá vůbec zájem. Bojuje s dotěrnými žebráky, otírá se o pokřikující prodavače, kvůli Mefistovi se dostává do konfliktu s muži v hospodě, přitom touží po fyzickém kontaktu s něžnou dívkou. Prostředí i místní lidé jsou zaneřádění, hluční a nepříjemní, ostatně i jeho průvodce se v lázních obnaží, aby ukázal své odpudivě znetvořené tělo. Sokurov diváka staví do obtížné pozice hned několika způsoby. Během dialogů Fausta s lichvářským ďáblem je zvuková stopa zaplněná spoustou okolních ruchů i částí rozhovorů okolostojících postav, které jsou stejně hlasité, leckdy i hlasitější, než stopa, která by byla klasicky zdůrazněná. Zásadně se tím poškozuje orientace v prostoru, jelikož není přesně patrné, kdo vlastně zrovna mluví nebo co je skutečně důležité. Také obraz je deformován, a to optickými triky. Během jednoho záběru jsou postavy i okolní prostředí roztáhlé do šířky či do výšky, aby hned další záběr ukázal běžnou perspektivu. Jakoby se upozorňovalo na promítací techniku, která by diváka ze světa příběhu vracela do reality a říkala, že věci na plátně jsou jen smyšlené a snové. Magický realismus s několika lynchovsky bizarními okamžiky, naturalistický obraz zlých dob minulých, reinterpretace známého mýtu o zaprodání duše ďáblovi. Pakliže je konzument ochoten ve Faustovi Alexandra Sokurova hledat, může najít mnoho zajímavých prvků a stylových hrátek. Pokud by měl ale film přinést odpočinek, vyšlo snad najevo, že dílo ruského režiséra si k zábavě vytváří zřetelnou distanci.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/faust Thu, 12 Jul 2012 11:01:24 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/faust info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Do českých kin vstoupil snímek DonT Stop. Oceňovaný kameraman a reklamní tvůrce Richard Řeřicha vypráví ve svém celovečerním debutu příběh několika teenagerů, kteří se vzepřou šedi 80. let minulého století hudbou i životním stylem.
Do českých kin vstoupil snímek DonT Stop. Oceňovaný kameraman a reklamní tvůrce Richard Řeřicha vypráví ve svém celovečerním debutu příběh několika teenagerů, kteří se vzepřou šedi 80. let minulého století hudbou i životním stylem. Co je pravdy na tom, že punk není mrtvý? Píše se rok 1983. Pro Mikiho a Dejvida se jeví život (v tehdejším Československu) nesnesitelným a přirozenou revoltou se pro ně stane punk. Založí kapelu jménem Emile Buisson... Film DonT Stop má skvělou kameru, rychlý střih a atraktivní vizuální zpracování. Řeřichovi zkušenosti z reklamní branže oceníte zvláště v prvních momentech, kdy příběh startuje a základ kapely hledá obsazení dalších nástrojů. Žádné reálie nepůsobí jako kašírka – kostýmy, účesy, dobové interiéry, předměty i exteriéry mají tvůrci vychytané do posledního detailu. Dokonce se jim podařilo s filmem propojit řadu tehdejších dokumentárních záběrů, aniž by to vypadalo násilně. Přičtete-li k tomu skutečně znějící, řízné, punkově kytarové rify, musíte filmu zatleskat.      Umně sestříhaný a provedený trailer k snímku budí (možná tak trochu záměrně) pocit, že půjde alespoň částečně o genealogii punkového hnutí v Československu, anebo o snahu zachytit širší dobové kontexty. (O punku se však nedozvídáme více, než co v sobě nese výkřik: „No Future!“) Na to však Řeřichův scénář abstrahuje a staví tak mikrosvět obou hlavních hrdinů do jisté izolace. Mikrosvět proto, že jejich příběh je opravdu velmi prosťoučký, charaktery příliš jasné a jejich jednání předvídatelné. Z toho, jak si režisér, autor námětu i scénárista v jedné osobě postavy napsal, mohl skutečně jen těžko vykřesat něco hlubšího. Není to trochu škoda, když od začátku jste indiciemi okatě připravováni na to, že punk bude u slušňáka Mikiho (Patrik Děrgel) jen krátkou životní epizodou, že Dejvid (Lukáš Reichl) se naopak napije ode dna, Inža (Oliver Cox) hraje v punkové kapele jen proto, že nemá kamarády, a že Vicious (Jakub Zedníček) se jednou zabije na motorce? Navíc jakkoli mladí herci, které obsazením do filmu Řeřicha zviditelnil, věrně punkově vypadají (a to i když se chopí nástrojů), některé repliky jim trochu drhnou v ústech. Jakoby v textu scénáře bylo příliš mnoho autobiografického nadšení, než je možné jako herec přijmout: „Jednou až skončíme tlustý, plešatý a připosraný a budeme si už jenom stěžovat, že nejlepší roky jsou v prdeli, dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě teď...“ I ze slibně rozehrané epizodní role do té doby vynikajícího Richarda Fialy se v posledku stává karikatura. Přesto má film spoustu energie, kterou dokáže předat. Díky výše zmíněnému atraktivnímu řemeslnému zpracování i hudební složce, o kterou se postaraly současné punkové kapely (The Prostitutes, Dead Popes Company, Barockers), i dobovým skladbám (The Clash nevyjímaje), nenudí a můžete jej vnímat třeba jako delší videoklip.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/dont-stop Tue, 19 Jun 2012 23:12:42 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/dont-stop info@pragueot.cz (Tomáš Kůs) Americký básník a spisovatel Ezra Pound je nelehko uchopitelným autorem, stejně jako jeho životní příběh.
Americký básník a spisovatel Ezra Pound je nelehko uchopitelným autorem, stejně jako jeho životní příběh. Za války žil v Itálii a stal se aktivním Mussoliniho stoupencem. Za to byl později „vlastními“ odsouzen a trýznivě vězněn, což nakonec vedlo k jeho dlouhodobému povinnému pobytu v ústavu pro choromyslné. U této kapitoly života se zastavuje režisér Miroslav Bambušek, který v Divadle Na Zábradlí nechává nahlédnout do Poundových myšlenek a teorií. Divadelním textem prostupují úryvky z Cantos - nikdy nedokončeného obsáhlého Poundova díla, kterým toužil postihnout fungování evropské civilizace. Objevují se v něm politická, filozofická, ekonomická i kulturní témata, která Pound poetizuje. Miloslav Mejzlík jako Ezra Pound zavřený v blázinci působí jako zručný interpret replik. Ty jsou mu však svojí významovou složitostí pravděpodobně cizí a tak ani nemůže být s rolí ztotožněn tak, aby to na jevišti často nepůsobilo z dramatického hlediska vysoustruženě a toporně. Z Pounda udělal Bambušek do jisté míry podobnou postavu jakou je Randle v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Ostatní postavy duševně chorých spoluvězňů (hrají je Ladislav Hampl, Petr Čtvrtníček a kulisák Ivan Voříšek) mu slouží jako herci a ilustrátoři jeho poetizovaných teorií o hledání ideální vlády, založených na způsobu vládnutí v konfuciánské Číně. Do jisté míry jde o divadlo na divadle (kterému přihlíží do blázince nově vtažené, symbolizující postavy - Igor Chmela a Natálie Řehořová), což by do jisté míry legitimizovalo níže zmíněné prvoplánově působící výrazové prostředky, kterých režisér užívá.  Přesto, že myšlenky obsažené v Cantos rozhodně nepatří historii a dají se aktuálně stáhnout na naší současnou politickou destabilizaci, zanechá Bambuškova inscenace v nejednom předem nepřipraveném divákovi pravděpodobně snůšku expresivních obrazů, složitě uchopitelných replik a citátů, s jejichž vzájemnými vztahy a vystavěním dějové linie bude mít problém. Nehledě na to, že Bambušek na to jde často násilně. Výrazové prostředky, které fungují v site specific projektech, tedy v divadle vycházejícím z konkrétního místa, můžou na kamenné scéně působit často levně. Jednoduchý efekt pak snadno překřičí samotný smysl vyjádření. Osobně mám problém s lascivními pohybovými kreacemi polonahé dívky před reflektorem a dalším režijně „neuřízeným“ používáním světel - prosvicování barevných prostěradel nebo okatě užitá stínohra. Jistě by se také dalo diskutovat o (ne)zbytečné míře nahoty, jíž inscenace záměrně pěstuje estetiku ošklivosti, v závěru gradující k lidskému peklu a dobrovolné nesvobodě na Zemi. „...ve jménu lásky, odvahy a míru,“ bijí se pak v jedné z nejsilnějších a konečných pasáží hry navzájem dva psychicky narušení vězni.             Cantos jsou ve výsledku spíše angažovanou scénickou básní. Plusem jsou v krátkém časovém horizontu fungující výšlehy syrovosti a autenticity (především v kombinaci s undergroundově, dutě znějící hudbou Petra Kofroně) - jako by Bambušek čistě a svobodně vykřikoval společně s již duševně nemocným Poundem, mínusem pak nedostatek dramaturgické odvahy tuto ryzí režijní surovost a nezřízenost krotit. Nicméně, pokud budete v Poundově Cantos hledat nějaký jednotící prvek, najdete taktéž neuchopitelnost všehomíra. Zbývá tedy chaos...
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/cantos Tue, 12 Jun 2012 16:41:42 +0200 http://www.pragueout.cz/divadlo/articles/cantos info@pragueot.cz (Martin Čuřík) Dramedie s boháčem na vozíčku zaplnila francouzská kina a nyní do potemnělých sálů zkusí nahnat tuzemáky.
Dramedie s boháčem na vozíčku zaplnila francouzská kina a nyní do potemnělých sálů zkusí nahnat tuzemáky. Francie minulý rok zažila kinematografickou senzaci. Nedotknutelní režisérsko-scénáristické dvojice Olivier Nakache a Eric Toledano do kin přitáhli přes devatenáct milionů návštěvníků, díky čemuž se zařadili na druhé místo nejnavštěvovanějších francouzských filmů všech dob (prvním je snímek Vítejte u Ch'tisů, který si utahuje z jazykových rozdílů v různých částech země baget a croissantů). S připočtením celosvětové produkce by posléze spadli pouze o jednu šprušli za Titanic Jamese Camerona.Trailer s českými titulky Bylo by hezké říci, že diváky oslnil skutečný příběh bohatého kvadruplegika Philippa a jeho senegalského opatrovníka, kteří k sobě přes všechny rozdílnosti najdou cestu a užijí si spolu spoustu zábavy. V úvodu se ostatně na plátně objeví informace, že byl příběh inspirován skutečnou událostí. Očividně tedy od samého startu Nedotknutelní pracují s tím, že by měl být zážitek ze sledování jednoho krásného přátelství umocněn oním sociálním aspektem, spřízněností s osudem ochrnutého muže, protože „se to stalo.“ Philippe s Drissem, mladíkem z předměstí, kterého nedávno propustili z vězení a který má trable s rodinou, zažívají moderní pohádku, v níž se dva diametrálně odlišné světy spojují a vzájemně prolínají. Philippe učí Drisse poslouchat vážnou hudbu, Driss mu pouští taneční hitovky. Nepohyblivý aristokrat je zvyklý na seriózní vystupování, živelný černoch se neostýchá vysmát opeře během produkce. Pán si zakládá na slovech, sluha na činech. A přestože se na jisté záležitosti musí nějaký čas adaptovat, oběma se vlastně líbí nové možnosti a zkušenosti, které vzájemnou komunikací a porušováním svých komfortních zón získávají. Jenže postava Drisse v reálném osudu Philippa nefiguruje - jeho pomocníkem a přítelem je běloch Abdel. Tento fakt samozřejmě nijak nepopírá zajisté veselé i těžké chvíle, které si oba museli v průběhu dlouhých let užít a vytrpět, přičemž některé momenty jistě nalezly cestu v původní podobě také do filmu. Jde však o dokumentaci, nakolik volně se autoři opravdovým osudem inspirovali. Přikrášlení do filmové podoby muselo být markantní – náznaky pokusů o určitou sociální sondu do černošské rodiny patří k těm nejočividnějším, když to „takhle“ zkrátka prokazatelně být nemohlo. Nedotknutelní se především snaží působit dojmem našeho světa, ale je zřejmé, že jsou hlavně hezkou fantazií s přesně nadefinovanými situacemi po vzoru hollywoodských filmů. V první polovině má prostor zábava, v druhé se děj pomalu převáží k dramatu a dojemnému závěru. Především zábavné části mají díky skvěle zvolenému Omaru Sy do role Drisse jednoznačně pozitivní účinek. Osmá příčka nejlepšího filmu na Česko-Slovenské databázi a hodnocení 8,5 z deseti možných na Imdb jasně ukazuje, že se Nedotknutelní trefili do vkusu diváckých mas. Jsou vtipní, zaštiťují se skutečnými událostmi a vytvářejí kolem sebe auru těžkých problémů, které ale ukazují pohodovým způsobem, aby se nikoho nedotkli a neurazili. Rozhodně se jedná o nadprůměrně kvalitní dramatickou komedii, ale výjimečné prvky se dají nacházet v diváckém přijetí, nikoliv filmu samotném.
Read more...]]> http://www.pragueout.cz/kina/articles/nedotknutelni Thu, 07 Jun 2012 09:34:21 +0200 http://www.pragueout.cz/kina/articles/nedotknutelni