Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Katalog objektů – Muzea – Muzea

Muzeum Karlova mostu

www
E-mail
Adresa
Křižovnické nám. 191/3, Praha 1 - 110 00
Telefon
776 776 779
Doprava

Tram č. 17, 18 - zastávka Karlovy lázně nebo Staroměstská
Metro A - stanice Staroměstská

Otevírací doba

letní provoz  Po - Ne 10:00 - 20:00
zimní provoz Po - Ne  10:00 - 18:00

Tématika muzea
historický

Popis objektu

Další informace

Komentáře

Hodnocení, hlasování, ohlasy a komentáře

Dnes

Nejaktuálnější zprávy



Článek z návštěvy muzea čtěte zde.

Expozice je věnovaná historii Karlova mostu a událostem a osobnostem s ním spojených.

Muzejní obchod

Sortiment muzejního obchodu se vztahuje k historii a symbolice Karlova mostu a okolí, osobě Karla IV., pražským dějinám i českému umění. V naší prodejně nabízíme naučné i odborné knihy, menší publikace, reprodukce, plakáty, pohledy, kalendáře i řadu drobných upomínkových předmětů. Naleznete u nás také široký výběr dárkového zboží od tradičních českých výrobců i řemeslníků věnujících se historickým replikám (sklo, kov, kůže, šperky, keramika, ruční papír...). 




Krátká prohlídka expozice 

Nájezd na Juditin most, portál kostela

Archeologická sonda pořízená v rámci průzkumu v roce 1903 se souhlasem velmistra Františka Xavera Marata odkrývá jižní boční vstup do původního kostelíka, tvořený třemi schody a zejména opukovým, ústupkovým portálem.

Nejspodnější vrstvu sondy, čtyři metry pod úrovní současného terénu Křížovnického náměstí, tvoří diabázové, spárované desky dláždění Juditina mostu. Kámen pochází z křížovnického lomu v Karlíku. Nově postavený Juditin most, dostavěný nejpozději roku 1172, nahradil starší dřevěný most a měl poskytovat rychlejší a pohodlnější styk obou částí podhradí.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 16. 

Původní gotický kostel

Původní gotický křížovnický kostel reprezentuje vzácný příklad nezvykle krátkého, mírně příčně obdélného síňového trojlodí s polygonálním závěrem nad pěti stranami desetiúhelníka.

Orientovaný kostel měl kněžiště situované k východu, na západní straně přímo navazovala budova špitálu. Zbytky opukových pilířů, svazků přípor a soklů, jež původně nesly křížové klenby, jsou částečně odkryté v robustních pilířích barokní přestavby.

Základní kámen kostela byl položen 21. května 1252. Z několika mála pramenů víme dále jen, že do roku 1257 došlo patrně pouze k výstavbě původního chóru. Chrámové trojlodí bylo přistavěno až za panování krále Václava II. (1278 – 1305) na počátku 70. let 13. století. Při požáru křížovnického špitálu v roce 1378 byl kostel částečně poškozen. 

Hlavní exponát

Model špitálu křížovníků s červenou hvězdou a kostela sv. Františka

představuje středověkou podoba areálu křížovníků s červenou hvězdou. Prostá podlouhlá hranolová hmota špitálu je přiložena k severnímu boku nájezdové rampy Juditina mostu.

Ke špitálu přímo přisedá krátké trojlodí síňového kostela sv. Františka. U jihozápadního rohu špitálu stojí na prvním mostním pilíři průjezdní branská věž Juditina mostu.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 15.

Barokní přestavba kostela

V osmdesátých letech 17. století vznikla v Praze pozoruhodná stavba, jejímž autorem byl Francouz Jean Baptiste Mathey (kolem let 1630 – 1695). Barokní přestavba starého gotického kostela probíhala v letech 1679 - 1688. Z původního kostela zůstala část hlavní lodi s presbytářem a sníženou klenbou, sloužící nadále jako zádušní kaple. Původní závěr gotické stavby přetvořil Mathey v roce 1683 do podoby krápníkové jeskyně – grotty – s řádovou symbolikou.

Hlavní exponát

Historie Řádu křížovníků s červenou hvězdou u paty mostu,

latinsky Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella in pede pontis Pragensi, je jediným mužským řádem výlučně českého původu.

Vznikl ze špitálního bratrstva, založeného sv. Anežkou Přemyslovnou roku 1233. Na její prosbu přetvořil papež Řehoř IX. bratrstvo v samostatný řád, který roku 1252 přijal do užívání heraldický znak na černém poli červený kříž doplněný o červenou šesticípou hvězdu.

V letech 1561 – 1694 byli řádoví velmistři zároveň pražskými arcibiskupy. V období osvícenských reforem císaře Josefa II. hrozilo řádu zrušení. V moderní historii přečkal řád obsazení kláštera gestapem v roce 1942 i pokus o likvidaci mužských řádů komunistickým režimem.

Činnost řádu byla v období komunistické totalitní vlády zachována ve Vídni. V roce 1998 byla obnovena činnost řádu v Čechách. Od svého založení se řád věnuje charitativní a sociální činnosti.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 14.

Sochařská výzdoba mostu a věže

Jedinečnou krásu Karlova mostu tvoří mimo jiné sochařská výzdoba. Již v době gotické zdobilo most několik sochařských realizací. Z roku 1419 se dochovala zmínka o poškození božích muk, stojících na třetím pilíři vlevo od Staroměstské mostecké věže. Na opačné straně stál proti nim kříž. Ten je možné vidět například na leptu mostu od Václava Holara z roku 1635.

Zásadní sochařskou výzdobu však přineslo až období baroka. Těžko říci, jak a kde vznikla tato velkorysá idea. Podstatná část sochařské výzdoby tak vyrostla na gotických pilířích mezi léty 1706 – 1714, když navázala na již stojící plastiku Jana Nepomuckého (1683), Piety (1696) a sv. Václava (1701).

Další zásadnější etapa výzdoby mostu spadá do poloviny 19. století. Poslední sochou osazenou na Karlově mostě bylo sousoší slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, dokončené sochařem Karlem Dvořákem roku 1938.

Hlavní exponát

Bozzetto sochy Jana Nepomuckého

K domnělému třístému výročí smrti Jana Nepomuckého nechal roku 1681 ve Vídni svobodný pán Wunschwitz pořídit u německo-rakouského sochaře Matyáše Rauchmüllera (1645 – 86) malý, 41 centimetrů vysoký hliněný model sochy. Podle této skici - bozzetta (z italského bozzetto – náčrt, skica) vytvořil Jan Brokoff (1652 – 1718) o rok později dřevěný model, aby konečně roku 1683 Volfgang Jeroným Heroldt v Norimberku odlil finální bronzovou plastiku světce.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 3 v chodbě.

Karel IV. a rozvoj řemesel

Období vlády Karla IV. povzneslo český stát na vrchol politického, sociálního a kulturního života. Praha se ve druhé polovině 14. století řadila k nejlidnatějším metropolím tehdejšího světa. V roce 1378 mělo město 40 000 obyvatel. To vše s sebou přineslo i rozvoj cechů a řemesel v nich organizovaných. Vedle prostých profesí vznikaly i profese úzce specializované či řemesla vytvářející luxusní zboží a umělecké předměty. V roce 1348 se tak např. organizovali v cech i malíři.

Umělci, ač tehdy vnímáni jako řemeslníci, se podíleli na realizaci panovníkových velkolepých plánů, okázalé prezentaci Karlova majestátu ve světské i duchovní rovině. Tak dala doba vzniknout Kapli sv. Kříže na Karlštejně, zdobené mimo jiné inkrustovaným pásem 2392 polodrahokamů sesazených do tvaru křížů, či sochařské výzdobě Staroměstské mostecké věže, kde nechyběla socha Karla jako římského císaře či říšský a český znak.

Hlavní exponát

Puchnerův oltář

Roku 1482/4 dal velmistr Mikuláš Puchner zhotovit pro pražský řádový kostel trojdílný deskový oltář. V malířském stylu vychází z nizozemského malířství. Výjimečná je zejména precizní fyziognomická interpretace osob, drobnopisné vyjádření hmot i materiálů, jemnost malby i barevnosti. Malíř pracuje s pevně definovaným zdrojem světla a důsledným náznakem vržených stínů.

Oltář ilustruje legendy a výjevy, vážící se nejen ke sv. Anežce, ale též k sv. Fratišku, sv. Augustinovi, sv. Ludmile, sv. Voršile, Panně Marii a Kristu. Vedle těchto postav je na něm samozřejmě zachycen i donátor.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 4.

Středověká katedrální huť

Významné a velké stavby, mezi něž stavba mostu patřila, prováděly ve středověku tzv. stavební hutě. Jednalo se v dnešním slova smyslu o přísně organizovanou stavební firmu, zahrnující v sobě všechna potřebná řemesla.

Huť představovalo zejména několik základních stavebních řemesel – kameníci, tesaři, zedníci a lokátoři a množství dalších přidružených řemesel – kováři, povozníci, lamači kamene, provazníci, pilaři, bednáři apod. Pro řadu pomocných prací sloužili nádeníci.

Výroba kamenných nebo dřevěných částí stavby a pomocných konstrukcí probíhala přímo na stavbě na tzv. stavebním dvoře. K opracovávání a dopravě stavebního materiálu bylo používáno velké množství specializovaných nástrojů, řemeslnického nářadí a důmyslných strojů. Běžnou součástí staveb byly dřevěné zdvihací stroje, vrátky, kladkostroje a otočné jeřáby, poháněné ručně nebo pomocí velkých šlapacích kol.

Hlavní exponát

Zmenšený model mostního pilíře

Na zmenšeném modelu rozestavěného pilíře Karlova mostu (měřítko cca 1:2) je předveden způsob jeho založení a skladba kamenné konstrukce ukazující techniku mostního stavitelství ve 14. století.

Nejprve byly zaberaněny dvě souběžné řady kůlů nazývaných štětovnice, ohraničujících uzavřený prostor. Vnitřek takto vytvořených stěn byl nepropustně vyplněn jílem a posléze byla z tzv. jímky vyčerpána voda.

Suché říční dno bylo zbaveno případných náplav a začištěno na štěrkopískové podloží. V případě Karlova mostu byl základ zděného pilíře vytvořen z věnce hrubě otesaných mlýnských kamenů položených ve dvou řadách těsně vedle sebe a navzájem spojených kovovými skobami.

Na tento věnec byl z velkých pískovcových kvádrů stavěn obvodový plášť. Jádro pilíře bylo vyplněno kvalitní vápennou maltou s úštěpky kamene. Takto vybudované pilíře se staly pevným základem pro vyklenutí valených kleneb.

Tělo mostu bylo vytvořeno kvádrovými nadezdívkami kleneb a vnitřek byl opět vyplněn litým zdivem. Cesta probíhající přes most byla na závěr vydlážděna.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 5.

Brody, mosty, komunikace

Praha byla od ranného středověku významným střediskem domácího i dálkového obchodu a centrem panovnické moci. Jako velká sídelní aglomerace se rozkládala na obou březích Vltavy, proto se bezpečný přechod přes řeku stal jednou z podmínek jejího rozvoje. Pro nejranější období fungovaly na řece dva brody.

Již od počátku 10. století však s největší pravděpodobností v Praze přes Vltavu vedl stabilní velký dřevěný most umožňující plynulý přechod řeky.

Z iniciativy královny Judity byl v letech 1158 – 1172 postaven kamenný obloukový most, druhý nejstarší ve střední Evropě. Velká povodeň v roce 1342 most pobořila do té míry, že bylo rozhodnuto jej již neobnovovat.

Z popudu českého krále Karla IV. byl roku 1357 položen základní kámen k novému kamennému mostu přes Vltavu, později nazvanému podle svého zakladatele. Na Malostranské straně most prochází mezi přestavěnými věžemi z Juditina mostu, na straně Starého Města vznikla jedna z nejnádhernějších branských věží vrcholně gotického stavitelství ozdobená bohatou sochařskou výzdobou. Praha tak již navždy získala stálý a pevný přechod přes Vltavu.

Hlavní exponát

Model Karlova a Juditina mostu

Model středověké podoby Karlova mostu po dokončení přestavby severní Malostranské mostecké věže v 2. polovině 15. století. Oproti současnému stavu se odlišoval absencí barokní sochařské výzdoby a existencí ještě jednoho mostního oblouku na staroměstské straně, který je dnes ukryt pod Křížovnickým náměstím. Hmotově je znázorněna nejpravděpodobnější podoba staršího Juditina mostu krátce před jeho zničením povodní v roce 1342.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 6.

Dobová poškození a opravy Karlova mostu

Most během své více než šestisetleté historie přečkal velké množství povodní, záplav, ledolamů a dalších přírodních katastrof i historických událostí. Některé z nich ho však značně poškodily a most musel být několikrát nákladně opravován.

Příznačné je, že stavba Karlova mostu byla vlastně řešením situace po povodni roku 1342, která zničila Juditin most. Tehdy také zmizel v Rybářích (na dnešním Klárově) pod nánosy písku vltavský ostrov i s celou osadou na něm vybudovanou. Ještě během stavby nového Karlova mostu v březnu 1367 byl při povodni pobořen jeden rozestavěný pilíř a současně byl poničen i provizorní dřevěný most.

Značné poškození utrpěl most i těsně po svém dokončení v roce 1432 a dále zejména v letech 1496 a 1784. Zatím poslední rozsáhlé škody napáchala na mostě povodeň v roce 1890, kdy se okolo tři sta vorů kotvících v Podskalí, podél Císařské louky a na Výtoni utrhlo a „50 000 pevných metrů dříví“ se tak valilo na most.

Hlavní exponát

Rankova lávka

Model dřevěné kryté lávky, jež měla bez jediné střední podpory překonávat Vltavu v blízkosti dnešního Mánesova mostu. Lávku v roce 1832 navrhl pražský tesařský mistr Michael Ranek, který se v té době snažil i o úřední prosazení svých návrhů úsporných řešení krovových konstrukcí.

Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 7.

Kina
Restaurace
Město
Umění
Výlety
Nákupy
Divadla
Sport
Loading .....
Loading .....
Loading .....
>