“Vydrží-li kultura, přežije národ.”
Jan Mládek
Meda Mládková se narodila v Zákupech, v roce 1946 odešla do Švýcarska, kde vystudovala ekonomii v Ženevě a spolu s dalšími československými exulanty vydávala časopis Současnost. Poté se v Paříži věnovala studiu dějin umění na pařížské Sorbonně a v l´École du Louvre. Založila první československé exilové nakladatelství – Edition Sokolova – vydala první knihu o Toyen, napsanou André Bretonem, básně Ivana Blatného a Peroutkova díla. Jan Mládek se narodil roku 1912 v Polsku a vystudoval universitu v Praze. V roce 1939 odešel do Anglie a studoval v Londýně u lorda Keynese. V USA na přání prezidenta Beneše pracoval na přijetí Marshallova plánu. Po roce 1945 byl jedním z prvních guvernérů Mezinárodního měnového fondu. Meda a Jan Mládkovi se seznámili v roce 1953 v Paříži a v roce 1960 se usadili ve Washingtonu. Během společného života neustále podporovali československé umělce a také vybudovali rozsáhlou uměleckou sbírku, na jejímž počátku byl malý obrázek Františka Kupky.
Jan Mládek zemřel těsně před revolucí v roce 1989, a tak se již sama Meda Mládková, v souladu s přáním svého muže, rozhodla věnovat celou sbírku Městu Praze a rekonstruovat pro ni budovu Sovových mlýnů. Nyní se sen Medy a Jana Mládkových plní a vzniká tak Museum Kampa.
SOVOVY MLÝNY
Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není pochyb, že vznikly daleko dříve – stopy bádání vedou do 10.stol. Založil je klášter benediktinek u sv. Jiří.
Za husitské revoluce byl mlýn zničen a dostal se do majetku Starého Města pražského. V roce 1478 měšťané věnovali pozemek Václavovi Sovovi z Liboslavě, aby si zde zřídil dům a hamr a pro měšťany měl pracovat mlýn na mouku. Tento mistr dal nově postavenému mlýnu jméno, které přetrvalo dodnes. Postupně zde vyrostla brusírna, pila, vápenice, krupník, soukenická a jirchářská valcha, byl zde hospodářsky dvůr, ovocná a zelinářská zahrada.
Mlynáři uměli přivádět vodu tam, kde ji potřebovali, k mlýnským náhonům, ke kašnám, i do kopce. Mlýn, který byl zpočátku ze dřeva, dovedli postavit vlastníma rukama.
Staroměstská obec znovu vykoupila místo r. 1574. K nové výstavbě došlo r. 1589, neboť předešlý mlýn z větší části dřevěný, shořel. Nově postavený byl již kamenný. Za třicetileté války v r. 1648 posloužil Švédům za dělostřeleckou baštu.
Dějiny mlýnů na pražské Kampě jsou nerozlučně spjaty s požáry, povodněmi a ničivými válkami. Výrazné změny v historické podobě Sovových mlýnů jsou spojeny se jménem Františka Odkolka. Jeho podnikavost dala celému prostředí novou tvář. R. 1858 si podává žádost o přestavbu mlýna na amerikánský, tj. na parní. Adaptoval mlýn, postavil dvoupatrovou budovu, kterou prodloužil až do linie ulice. V závěru stavby byly provedeny romantické fasády, byla postavena strojovna a vysoký komín.
V roce 1836 se objevuje v souvislosti se Sovovými mlýny jméno architekta Josefa Krannera, jenž se podílel na stavbě pily a přístavku nad řekou. František Odkolek spolupracoval se staviteli Josefem Maličkým a Františkem Srncem. Na přestavbách po roce 1867 se podíleli tak významní architekti, jako Josef Schulz a Josef Zítek.
V roce 1896 však mlýn vyhořel. Vyhořelé mlýny na Kampě koupila pražská obec v roce 1920 a to je v podstatě současný stav. Po druhé světové válce měla zde sídlo Čs. Akademie věd, byl zde Ústav pro českou a světovou literaturu, Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. Část budovy využívala Umělecká řemesla, obec zde měla truhlářské a klempířské dílny.
S ohledem na dnešní využití je jistě zajímavé, že již mezi světovými válkami se uvažovalo o zřízení moderní galerie v budově.