Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Katalog objektů – Muzea – Hrady, zámky, památky

Senát parlamentu České republiky

www
Městská část
Praha 1
Adresa
Valdštejnské nám. 4, Praha 1 - 118 01
Telefon
257 071 111 - ústředna
Doprava
Tram. č. 12, 20, 22, 23 - zastávka Malostranská Metro A - stanice Malostranská
Otevírací doba
Návštěvní doba 2007: listopad - březen So, Ne 10:00 - 16:00 duben - říjen So, Ne 10:00 - 17:00 Valdštejnská zahrada: je volně přístupná od dubna do října Po - Ne 10:00 - 18:00, v době státních svátků je slavnostně osvětlena a otevřena až do 22 hodin. V sala terreně probíhají v letní sezóně koncerty pro veřejnost, divadelní představení a jiné kulturní akce.

Popis objektu

Další informace

Komentáře

Hodnocení, hlasování, ohlasy a komentáře

Dnes

Nejaktuálnější zprávy

Valdštejnský palác 

Valdštejnský palác zaujímá rozsáhlý areál v severní části Malé Strany mezi Valdštejnským náměstím, ulicemi Valdštejnskou a Letenskou a Klárovem. Palác si dal postavit jeden z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů pobělohorské doby, plukovník a od roku 1625 generál Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634) jako svou pražskou rezidenci, která měla velikostí a přepychem zastínit všechny ostatní a soutěžit přímo s Pražským hradem. Projektantem paláce byl italský architekt Andrea Spezza.



Hlavní křídlo paláce vzniklo přestavbou původně středověkého Trčkovského domu, který Valdštejn koupil roku 1621. Architektonické členění fasády spojuje italské pozdně renesanční pojetí se severským: horizontální průčelí prolamované řadami okenních edikul je kombinováno s portály a vikýři nizozemského původu. Interiéry paláce se vyznačují italským rázem. Slavnostní sál, zvaný Rytířský, je vyzdoben freskou Apoteózy od italského umělce Baccia del Bianca. Palácová kaple, prostupující obě patra budovy, je vyzdobena výjevy ze Svatováclavské legendy. Oltář kaple, dílo truhláře a řezbáře Arnošta Jana Heidelbergera z roku 1630, je nejstarší barokní památkou tohoto druhu v Praze. Baccio del Bianca vyzdobil štukem i freskami další palácové interiéry, jako Valdštejnovu pracovnu, spojovací galerii s výjevy z Ovidiových proměn, Astronomicko-astrologickou chodbu s alegoriemi sedmi planet, čtyř světadílů a symboly zvěrokruhu.


Vybavení paláce odpovídalo stavebníkovým nejvyšším nárokům. Z Itálie a Nizozemí se objednávaly tapiserie, koberce i nábytek. Palác byl dvakrát za válečné situace vyloupen (r. 1648 Švédy, r.1742 Francouzi). Z původního obrovského bohatství se tak v paláci dochovalo jen několik starých obrazů a pár osobních předmětů. Součástí palácového komplexu je zahrada v italském stylu se salou terrenou, grottou s umělými krápníky, voliérou a umělým rybníkem s ostrovem. Soubor bronzových soch pro tuto zahradu vytvořil nizozemský sochař Adrien de Vries (asi 1545-1626).


Albrecht z Valdštejna pobýval v paláci od roku1630, kdy končila výzdoba paláce, do své smrti v roce 1634 pouze necelých 12 měsíců.V držení rodu Valdštejnů byl palác do roku 1945. Po skončení druhé světové války 1945 připadl palác československému státu a byl upraven pro potřeby vládních úřadů.


Kolovratský palác

Dvoukřídlý pozdně barokní palác si dala postavit po roce 1784 Marie Barbora hraběnka Černínová z Chudenic se svým manželem Heřmanem Jakubem hrabětem Černínem z Chudenic pravděpodobně podle plánů architekta Palliardiho jako honosné šlechtické sídlo, jež v době klasicismu mělo připomenout palácový typ vrcholného baroka. 



Dvoupatrové průčelí je členěno středním trojdílným rizalitem děleným v horních patrech pilastry a ve střední části završeným trojúhelníkovým štítem. Štukový rám v něm tvoří podložku pro mariánský obraz. Přízemí odlišené pásovou rustikou je odděleno od patra kordonovou římsou, nad níž probíhá lehce zvlněný průběžný parapet. V segmentovitě sklenutém portálu, v dekoraci výplní nad okny a ozdobné atice korunované plastickými vázami doznívá ještě barokní dynamismus, v ornamentice se objevují rokokové motivy vedle klasicistních. Střední vstupní část paláce zdůrazňují i zvýšená půlkruhově zakončená okna prvního patra a plastický rodový erb nad prostředním z nich. 



V 19. století se v držení paláce vystřídalo několik šlechtických rodů. Od roku 1886 se stal vlastníkem paláce Zdeněk hrabě Kolovrat-Krakovský, jenž interiéry upravil v novobarokním slohu a umístil v nich svou velkou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí. Po jeho smrti zde bydlel jeho syn Hanuš hrabě Kolovrat-Krakovský, jenž dal v severozápadní části paláce přistavět konírnu. 



Československá republika si roku 1918 pronajala a v roce 1920 odkoupila palác jako sídlo ministerské rady. Do roku 1923 byly provedeny vnitřní úpravy, upraveno nádvoří a vytvořen nový vjezd do paláce. V letech 1938-39 se v paláci odehrála pohnutá jednání související s Mnichovem, s koncem první a druhé republiky a vznikem protektorátu. Po roce 1945 užívalo palác ministerstvo informací, později ministerstvo školství a kultury a ministerstvo kultury. 

U paláce je jedna z nejkrásnějších terasovitých zahrad pod Pražským hradem, kterou nechala vybudovat hraběnka Černínová architektem Palliardim. 



Malý Fürstenberský palác 

Drobná barokní stavba vilového charakteru s rozsáhlou architektonicky řešenou zahradou (tzv. Kolovratskou) na úpatí Hradčan. Složitý členitý půdorys dnešního paláce, zapuštěného do svažitého terénu, obráží stavební vývoj objektu. Ten vznikl na místě dvou renesančních domů, jejichž osudy lze zpětně sledovat až do 16. století. V r. 1732 oba domky i s rozsáhlou zahradou (dnešní tzv. Kolovratská zahrada) koupila Marie Barbora Černínová z Chudenic. Hraběnka uskutečňovala do své smrti (1789) rozsáhlou přestavbu obou domů v rokokovém slohu. Objekt byl tehdy poprvé stavebně spojen s Kolovratským palácem. 



Koncem 18. století vlastnil palác synovec hraběnky Černínové Jan Arnnošt hrabě Schaffgotsch, který dal oba paláce opět oddělit. Během 19. století změnil objekt častěji majitele, až r. 1866 připadl Maxmiliánu Egonovi III. knížeti z Fürstenberka. Fürstenberkové palác vlastnili až do roku 1945, kdy připadl československému státu. Od té doby je účelově využíván státními úřady.


Zahrada i budovy byly rekonstruovány po roce 1952, kdy byl mimo jiné opět stavebně spojen Malý Fürstenberský palác s Kolovratským. 



Půvabná rokoková stavba je více zahradním palazzettem než okázalou městskou aristokratickou rezidencí. Otevírá se příchozím vstříc jižním jednopatrovým průčelím s vloženým mansardovým patrem. Meziokenní pilíře zdobí ploché výplně s vykrajovanými rohy, jimž odpovídají ozdobné šambrány a parapety. Nad plastickou korunní římsou se zdvihají čtyři vikýře. Obdobně je uspořádáno i východní průčelí. Zajímavě vyřešil architekt západní fasádu, do jejíchž zlomů vložil prvky zahradního stavitelství: lodžii, schodiště a kaštany.


Valdštejnská jízdárna 

Valdštejnská jízdárna je součástí sídla Senátu, do kterého dle zákona č. 59/1996 Sb. patří areál Valdštejnského paláce, Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác. Valdštejnskou jízdárnu spravuje Kancelář Senátu, která ji za symbolickou částku v roce 1996 pronajala Národní galerii, jež zde realizuje svůj výstavní program. 

(Z textu knihy Pražské paláce, vydavatelství Akropolis 1995) 



Valdštejnská zahrada 

Původní manýristická zahrada 

Valdštejnská zahrada vznikala spolu se stavbou Valdštejnského paláce, který si nechal zbudovat pro sebe Albrecht z Valdštejna v letech 1623 - 1629. Vznikla tak ranně barokní zahrada ve stylu italského manýristického parku. Přísně geometricky řešená zahrada je sevřena ze západu, severu a východu budovami samotného paláce, z jihu pak vysokou ohradní zdí s oblouky. Vstup do zahrady je tak možný jak z Valdštejnského paláce tak i ohradní zdí z Letenské ulice. 

Zahrada je rozdělena do dvou geometricky rozdílných částí, větší a menší. Ve větší části se nalézá největší sala terrena v Praze, dále pak voliéra, umělá krápníková stěna (jeskyně) a čtvercová mramorová kašna s bronzovou sochou Venuše. V menší je velký bazén s ostrůvkem, nesoucím plastiku Herkula, skleník a jízdárna. Ve styku obou částí je pískovcová kašna s vodotryskem. V obou částech jsou volně rozmístěny bronzové plastiky mytologických postav a koní. 

Sala terrena je spojena přímo s palácem a tvoří jí tři mohutné oblouky podepřené zdvojenými sloupy, interiér je vyzdoben štukováním a mytologickými výjevy z Trojské války. Výzdobu provedl B. Baccio di Bianco. 

Voliéra je rovněž tvořena oblouky arkád a dále balustrádovou atikou s obeliskem a vázami. Plochy mezi oblouky mají charakter jeskynního zdiva (tzv. grotty). 

Plastiky jsou dílem Adriena de Vries, avšak jde pouze o přesné kopie, protože originály byly odcizeny drancující švédskou armádou roku 1648. Kopie byly odlity v letech 1910 - 1913 z originálů původních soch. 

V 18. stol. byly provedeny úpravy zahrady, kdy získala volnější podobu, ve stylu anglických parků. V letech 1954 - 1955 došlo k další úpravě zahrady. Poslední úprava probíhala do konce roku 2001. Její dnešní podoba tak respektuje původní manýristickou podobu i s novějšími barokními prvky. 

V zahradě se volně pohybuje páv se třemi pávicemi.

Kina
Restaurace
Město
Umění
Výlety
Nákupy
Divadla
Sport
Loading .....
Loading .....
Loading .....
>