Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Katalog objektů – Muzea – Hrady, zámky, památky

Petřínská rozhledna

www
E-mail
Městská část
Praha 1
Adresa
Petřínské sady, Praha 1 - 110 00
Telefon
221 012 915
Doprava

lanovkou
pokud je lanovka mimo provoz:
- z Pohořelce (tram č. 22, 23) ulicí Strahovskou nebo Úvoz
- od stanice Malostranské náměstí (tram č. 12, 20, 22, 23) ulicí Tržiště a Vlašská
- z Újezdu (tram. č. 6, 9, 12, 22, 23) nahoru Seminářskou zahradou
- ze stanice Koleje Strahov pěšky po rovině areálem kolejí a Růžovým sadem (bus od metra A Dejvická 143, 149, 217,od metra B Nové Butovice 149, od metra B Anděl 217 nebo bus 176 ze stanice Stadion Strahov)
autem: nejbližší příjezd je možný od Strahovského stadionu Jezdeckou ulicí nebo z Dlabačova podél hradeb

Otevírací doba

listopad–únor: od 10 do 18 hodin
březen: od 10 do 20 hodin
duben-září: od 10 do 22 hodin
říjen: od 10 do 20 hodin

Vstupné

základní 105 Kč, snížené 55 Kč, rodinné 260 Kč, děti do 6 let a invalidé ZTP+P 25 Kč, školní skupiny (max. 30 žáků) MŠ 10 Kč za osobu, ZŠ a SŠ 30 Kč za osobu (pedagogický dozor zdarma).
Výtah: dospělí, studenti 15¬-26 let, děti 6-15 let 55 Kč, děti do 6 let, ZTP a senioři zdarma
Prodej vstupenek končí 30 minut před ukončením otevíracích hodin

Popis objektu

Další informace

Komentáře

Hodnocení, hlasování, ohlasy a komentáře

Dnes

Nejaktuálnější zprávy

Historie rozhledny

Psal se rok 1889, když se 363 členů Klubu českých turistů vypravilo na Světovou výstavu v Paříži. Paříž pro ně byla nezapomenutelným zážitkem a největší dojem na ně samozřejmě učinila Eiffelova věž. Možná to byl na počátku vtip nebo probuzená hrdost národní, ale ještě při cestě domů se ve vlaku smluvili, že Praze dají pocítit stejnou závrať, kterou zažili sami. Sen českých turistů byl na světě.

Na první schůzi vybrali pro stavbu nejvyšší pražský vrch Petřín, odkud se dala přehlédnout větší část českého království, a do společné pokladny vložili 1031 zlatých. Stavba monumentu ale byla odhadnuta na celých 32 000 zlatých a tak byl mezi turisty vybrán ten nejvýmluvnější, Dr. Kurz, aby oslovil českou veřejnost a dostatečně ji pro rozhlednu nadchl. Dr. Kurz tedy sepsal vizionářský článek, který vyšel v předním německém listě Der Politik, pod titulkem „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy.“ Ve futuristickém tónu v něm Prahu vylíčil jako moderní město, jehož obyvatelé se budou procházet po vlastní velké české výstavě, načež si volným krokem moderních lidí zajdou na Petřínskou rozhlednu. Ve svém vizionářství se dal strhnout natolik, že Praze předpověděl i vlastní lanovku, která by je k rozhledně měla dopravovat a nakonec připojil i ďábelský termín: pouhý jeden rok!

Článek zapůsobil na českou veřejnost jako droga. Našlo se sice několik pochybovačů, kteří považovali článek za vtip a podezření budilo i jméno hlavního návrháře konstrukce, inženýra Františka Prášila, většina se ale ke stavbě upnula jako loď k planoucímu majáku a začala upisovat podílové listy v hodnotě 50 zlatých.

Dne 16. března roku 1891 byl učiněn první výkop a začal boj s časem. Pomocníci pod rozhlednou např. nahřívali nýty k sesazování dílů a házeli je nahoru konstruktérům, kteří je zachycovali kleštěmi. Práce byly ukončeny už 2. července, tedy za necelé čtyři měsíce. Porovnáno s dvěma roky, které zabrala stavba Eiffelovy věže, je to úctyhodný výkon. A to ani nesrovnáváme moderní elevátor s plynovým pohonem použitý na rozhledně s tehdy docela všedními hydraulickými výtahy, které fádně pumpovaly na pařížském kolosu. Jediným problémem se může jevit, že petrolejovou lampu, sloužící k osvětlení výtahu Petřínské rozhledny, neustále zhasínal průvan.

Rozhledna byla slavnostně otevřena 20. srpna roku 1891. Celý Petřín byl zahalen v národních barvách a na špičce rozhledny zavlál červenobílý prapor. O celých sedmnáct nadmořských metrů výše, než u Pařížské konkurentky! Sen českých turistů se naplnil. Spolu s rozhlednou byla dokončena i lanová dráha na vodní pohon a o rok později bylo na petřínský vrch instalováno magické zrcadlové bludiště. V suterénu rozhledny můžete shlédnout výstavu věnovanou českému géniovi Járovi Cimrmanovi. 



Jára Cimrman, génius, který se neproslavil

Výstava v suterénu rozhledny je věnována českému vynálezci, dramatikovi, skladateli, filosofu a gynekologovi v jedné osobě, Járovi Cimrmanovi. Představuje mistra nejen jako brilantního tvůrce, který významně zasáhl snad do všech uměleckých i vědeckých oborů své doby, ale zároveň se pokouší postihnout i intimnější stránky jeho nekonečně rozsáhlé osobnosti. Na výstavě např. můžete obdivovat dětský proutěný kočárek, v němž byl český velikán odchován nebo jeho dívčí šaty.

Mezi významné exponáty patří i původní model Eiffelovy věže, která by dnes bez Cimrmanova zásahu pravděpodobně ani nestála. V době, kdy se Cimrman s Gustavem Eiffelem v Paříži setkal, totiž nebyl dořešen základní konstrukční nedostatek věže – její stabilita. Oba geniální architekti se setkali v roce 1886 a ihned si padli do oka. Scházeli se v dnes již zaniklé vinárně Les Miserablés a při jedné z takových inspirativních schůzek se zrodil i Cimrmanův nápad. Český vynálezce totiž nepřivykl silnému francouzskému vínu a ztrácel po několika litrech stabilitu. Když se mu při cestě na toaletu, vinou Eiffelova zběsilého tempa a jeho neustálého pobízení, poněkud rozjely nohy, jeho stabilita se rázem zvětšila a Cimrmana napadlo přenést tento princip i na Eiffelovu stavbu. Pokusil se poté svůj objev kolegovi vysvětlit, ale ten již nebyl ve stavu, kdy by byl schopen sledovat tok Cimrmanových myšlenek.

Potom Cimrman vyprosil od číšníka kousek ubrousku, a skicu svého nápadu strčil Eiffelovi do kapsy saka. Tak se Eiffelovka „rozkročila“ a 7000 tun těžká železná konstrukce získala potřebnou stabilitu.

Výstava nabízí i unikátní možnost spatřit mistrovu autobustu, restaurovanou ak. sochařem Janem Trtílkem. Dílo má bohužel zcela ztrhané rysy. Z dalším exponátů jmenujme alespoň bicykl pro hasičské sbory nebo Cimrmanem navrženou drezínu na ruční pohon zvanou Louda. Vstup na výstavu je zahrnut do vstupného na rozhlednu.

Lanovka

Ve strojovně

Strojový systém ČKD pracuje jako švýcarské hodinky. Je unikátním příkladem využití Ward-Leonardova soustrojí, předvedeného poprvé už v roce 1891. Samotný stroj byl zkonstruován v roce 1932 a jeho mechanické části nebylo, vyjma hřídele šikmé lanovce, třeba měnit. Elektromotor s otáčkami 750/min pohání pomocí ozubených převodů dvoudrážkový kotouč kolem něhož je navinuto lano procházející i velkým kotoučem naproti. Ve strojovně se ukrývá i vlastní brzdící systém dodaný rakouskou firmou Pohlig.

Když byl v 60. letech zastaven provoz lanovky, uvažovalo se samozřejmě i o výměně strojového zařízení. To bylo ovšem v 80. letech prohlášeno za dostatečně výkonné i bezpečné. Po celých dvacet let totiž o stroj pečovali pracovníci ze střešovické vozovny a chodili ho mimo pracovní dobu čistit, ošetřovat a konzervovat. Využívá se dosud a jeho soukolí je kompletně vidět za prosklenou vitrínou.

Zrcadlové bludiště na Petříně

venku připomíná miniaturní hrad, ale zevnitř je nekonečné. Jde o typický příklad petřínské magie, provozované zde ke konci 19. století Klubem českých turistů. Zrcadla propojená v důmyslný systém vytváří tunely napříč Petřínem a nafukují ho donekonečna. Děti tu mohou probloudit dětství a dospělí docela ztratit hlavu. Několik návštěvníků, kteří ještě před vstupem vedli spořádaný život, odsud odváděli s tváří zbrázděnou šíleným smíchem a očima navždy ztracenýma v nekonečném labyrintu. Skupina mladíků, kteří zde nerozvážně měřili síly a zkoušeli bludištěm proběhnout na čas, se zaběhla do některé ze zrcadlových chodeb a nikdy už odsud nevyšla. Nebezpečí však stále láká a každý den sem míří stovky turistů i Pražanů. 



Odměnou je jim dioráma za východem z bludiště, zobrazující památnou scénu z konce třicetileté války, kdy Prahu dobývali Švédové. Promyšlená kombinace plastického popředí s plochou malbou pozadí, navozuje živý dojem, jemuž někteří návštěvníci bezděčně podléhají a bezhlavě se vrhají proti namalovaným nepřátelům.

Posledním douškem Petřínského bludiště je síň smíchu s množstvím zakřivených zrcadel. Směšná je ovšem jenom podle jména. Několik generálů, prezidentů i docela obyčejných úředníků z ní vyšlo zcela uraženo a jiní se smějí jenom z povinnosti. Jedinými upřímnými obdivovateli vlastních karikatur jsou děti a blázni. 

Štefánikova hvězdárna

Kostel sv. Vavřince

Vznik kostela je spojen s nejstarší petřínskou legendou , podle níž se Boleslavu II zjevil duch, kterému se nelíbily zásahy do posvátného háje zasvěceného bohu Perunovi. Aby knížete přesvědčil, zapálil před ním posvátný Perunův plamen, z něhož mu začal zvěstovat: „ A opět lid se vrátí k starým bohům a opět na tomto místě k jejich poctě budou planout ohně posvátných obětí“. Oheň upoutal pozornost Pražanů, kteří ve strachu před pohanskými božstvy začali na Petříně zažehovat hranice a oběťmi se snažili Peruna opět usmířit. Sv. Vojtěch měl ale proti pohanským bohům protijed, sv. Vavřince, který byl sám upálen a měl tak proti nečistým plamenům protilátky – víru v Jediného živého Boha. Poradil Boleslavu, aby na Petříně vystavěl kostelík zasvěcený právě Vavřincovi a Boleslav ho poslechl. Petřínu se po jistou dobu dokonce říkalo podle německého označení Laurenziberg, tedy Vavřincova hora.

Původně byl kostel pravděpodobně dřevěný, ale později byl přestavěn v románském slohu z opukových kvádříků, vytěžených přímo na Petříně. V této podobě přečkal více než pětiset let, kdy byl podle projektu Kiliána Dientzenhofera.přestavěn do své dnešní barokní podoby. Za Františka II byl kostel zrušen a znovu vysvěcen až roku 1840. Od roku 1994 se stal majetkem Starokatolické církve, která zde koná pravidelné bohoslužby.

Další sakrální stavbou na Petříně je Kaple Božího hrobu (1737) postavené podle předlohy v Jeruzalémě. Za zmínku v ní stojí okno umístěné tak, aby jím o Velikonocích ve tři hodiny odpoledne sluneční paprsek dopadnul na obětní kámen uprostřed. Východně od kostela byla v roce 1737 vystavěna Kaple Kalvárie, zdobená dnes sgrafitem podle návrhu Mikoláše Alše. S kaplí byla vystavěna i křížová cesta, jejíž šest původních zastavení bylo v roce 1836 rozšířeno na dnešních čtrnáct.

V katedrálním chrámu sv. Vavřince na Petříně se v zimním období konají bohoslužby jen podle ohlášení

Biskupský ordinariát Starokatolické církve v ČR

Na Bateriích 93/27, 162 00 Praha 6  www.starokatolici.cz 

Hladová zeď

Nemá jméno podle toho, že by sama požírala kolemjdoucí nebo z ní výletníci ukusovali, ale podle dávné legendy. V době její dostavby (1361) v Praze vypukl hladomor a Karel IV k ní měl přizvat pražskou chudinu a zajistit jí tak obživu. Podle Bohuslava Balbína prý císař dokonce „oblekna haleny dělnické…při stavbě pracoval po několik hodin denně“. Tolik legenda. Výstavba hladové zdi byla ve skutečnosti součástí široké výstavby pražského opevnění a Karel si na ni dokonce musel vypůjčit od pražských měšťanů. Táhla se od Vltavy po Strahov a dál až k Hradčanům. Byla opatřena cimbuřími a předsunutými věžemi, které byly obývány stálou posádkou střelců. Ti se měli průběžně cvičit ve střelbě, byli vyjmuti z placení daní a živili se prodejem luků a samostřílů na jarmarcích. Karlův syn Václav jim privilegia potvrdil a ještě je rozšířil o povolení stavět mezi věžemi vlastní domky a zřízovat si zahrádky.

Hradby byly na několika místech proraženy městskou branou, z nichž jedna stála i pod Petřínským vrchem. Říkalo se jí Újezdská (viz. obrázek) a otevírala se v pět hodin ráno a o deváté večer se zavírala a zajišťovala petlicí a zasouvací závorou. Hradby vydržely v nezměněné podobě až do třicetileté války, kdy se pro tehdejší palné zbraně ukázaly jako příliš slabé. V roce 1643 postavili na Petříně studenti z pražského Klementina tzv. šance, tedy hliněné valy předsunuté před vlastní hradbu. I tyto úpravy se ale ukázaly jako zbytečné. V roce 1648 je při nečekaném nočním útoku překročila švédská armáda generála Königsmarka a téměř bez boje obsadila hlavní město.

Dalšímu zesílení opevnění se původní hladové zdi téměř nedotklo. Po roce 1650 před ní vznikla hliněná valba převyšující vlastní zeď a úsek na svahu a ke Strahovu byl chráněn sedmi pevnostními věžemi (bastiony). Újezdskou bránu např. chránil bastion č. 3 sv. Dominika. Měl několik teras, které umožňovali lepší pohyb obránců a možnost odstřelovat nepřítele z několika výškových stupňů. Jeden z bastionů tvoří základ hlavní kopule dnešní Štefánikovy hvězdárny.

Loading .....
Loading .....
Loading .....

Rating objektu

Atraktivita:
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Atmosféra:
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Ceny:
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Střední známka:
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Ohodnotit

Atraktivita:
  • váš výběr
  • Nuda, nuda
  • Ujde to
  • Místy zajímavá
  • Vysoká
  • Určitě zajděte!
  • 0
  • 401
  • 402
  • 403
  • 404
  • 405
Atmosféra:
  • váš výběr
  • Špatná
  • Ujde to
  • Normální
  • Příjemná
  • Skvělá
  • 0
  • 361
  • 362
  • 363
  • 364
  • 365
Ceny:
  • váš výběr
  • To je snad vtip
  • Vysoké
  • Normální
  • Odpovídající
  • Nízké
  • 0
  • 406
  • 407
  • 408
  • 409
  • 410

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
Loading .....
>