Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Zvuk hluku: Městská hudební guerilla

2013-01-30 11:19

Na co všechno se dá hrát? Většinou tedy na různé hudební nástroje, občas někomu na nervy...  Ale zahrát doslova a přímo na tělo, na dráty elektrického vedení, před klienty za přepážkou v bance nebo  vyrazit bagrem na hudební piknik před městskou filharmonii, to vyžaduje notnou dávku umu a také odvahy. Chytré hudební drama francouzsko-švédské produkce Zvuk hluku právě vstoupilo do českých kin. Pozor, životu nebezpečno!



Hukot a puls města. Spletitá síť silnic a dálnic. Světelný smog. Ulice zamořeny nejen výfukovými plyny, ale také nekvalitní hudbou, jež nepříjemně vříská z otevřených okýnek automobilů, z obchodů s oblečením, nočních klubů. Přesycenost a komerce všude. Takové znechucení nad životem velkoměsta cítí šestice bubeníků (Sanna Persson, Magnus Börjeson, Marcus Boij, Frederik Myhr, Anders Vestergard, Johannes Björk), jež se s tím hodlá vyrovnat po svém – tedy bubnovat. Své umění ale nehodlají prezentovat jen tak v klubech nebo klasických koncertních sálech. Ale třeba v nemocnici či v bance. Místa pro svá vystoupení si zvolili ne zrovna nejsnadněji přístupná a jsou si plně vědomi, že se při jejich dobývání budou pohybovat na hranici se zákonem. Na to jsou ale připraveni. Se skladbou zkomponovanou pro 6 bubeníků a 4 veřejné prostory jdou do boje s šedivou každodenností – vyhlašují proti městu guerillový hudební útok.



Hned na počátku se jim ale dostane na stopu policista Amadeus (Bengt Nilsson), který má sám s hlukem problém také – ač sám pochází z rodiny hudebníků, paradoxně k hudbě cítí odpor. Přesto, že si je Amadeus téměř jistý, kdo za nápadem hudebních útoků stojí, bubeníci mu po celou dobu  svého „turné“ s úspěchem unikají...



Umělecký lov zvuků nebo hudební terorismus?
Způsoby prezentace bubenického umu ve filmu se pohybují na hranici teroristických útoků (jejichž cílem ale není ničit nebo dokonce zabíjet) a velmi netradičního uměleckého počinu. Je to jakési guerillové hraní, jehož pravidlům rozumí především sami performeři. Narušit, šokovat (ale neublížit) a hlavně hrát a to všemi na místě dostupnými prostředky. Film je pln originálních nápadů a drobností, které jsou pro celkový pocit z filmu možná i mnohem důležitější než dějová linie. Ta je totiž v první polovině dobře (i když dost punkově) rozjetá, když se ale začne muzikantům do bubnování míchat policie, děj svůj počáteční drive ztrácí a při čekání na úder bubnu se i sem tam trošku nudíme.



Tvůrci - Johannes Stjärne Nilsson a Ola Simonsson spolu natočili již několik úspěšných krátkých hudebních filmů. Ani jeden ale nemají filmové vzdělání (Nilsson studoval výtvarné umění a Simonsson hudební konzervatoř.) a je to v jejich filmech znát. Ale tématu, jakým je hudební guerilla, by možná odborná znalost filmových postupů byla spíše na škodu. Díky jejich profesnímu zaměření na hudbu a výtvarnictví, můžeme ve filmu žasnout nad výtvarně velice zajímavě zvolenými prostory, nad skvělým zvukem a v neposlední řadě nad přímo geniálním sountrackem.



Celovečernímu filmu Sound of Noise předcházel v roce 2001 krátký film Music for One Apartment and Six Drummers (Hudba pro jeden byt a šest bubeníků), jež posbíral řadu cen na evropských festivalech krátkometrážních filmů. V České republice měl premiéru v roce 2004 na festivalu hudebních filmů Music On Film – Film On Music. Sound of Noise byl uveden na festivalu v Karlových Varech 2010, kde sklidil velký úspěch.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.



Tereza Mácová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>