Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Všichni jsou v pohodě

2010-03-31 00:00

I kdyby se tento film chtěl rozkrájet, aby dokázal, že jsou všichni hrozně v klidu, stejně by to ničemu nepomohlo. S domácími tržbami něco málo přes devět milionů dolarů se minimálně producenti budou hodně drbat na hlavě a přemýšlet, kde se stala chyba. Nebo si kousek s velmi atraktivním obsazením takové fiasko vážně zaslouží?

Není to tak dávno, co tuzemskými kiny prosvištěl George Clooney ve filmu Lítám v tom, přičemž se přiučil pár životních lekcí. Zjistil, že je leckdy velmi příjemné mít kolem sebe někoho blízkého, a také si uvědomil, jak podstatné je respektování rodiny a rodinných vztahů. Jsou to sice osvědčené pravdy, ale proč si je jednou za čas nepřipomenout pomocí inteligentního příběhu z atraktivního prostředí letišť. Snímek Všichni jsou v pohodě poukazuje na podobně profláklé záležitosti, avšak mnohem přímočařejším způsobem.

V centru dění stojí Frank Goode, čerstvý důchodce, který strávil celý svůj život výrobou drátů. Vždy si přál pro svoji rodinu jen to nejlepší, ale poté, co mu zemřela manželka, zjistil, že toho o svých čtyřech dětech zrovna moc neví. Dvě dcery a dva synové si vždy více rozuměli s mamčou. Teď ale Frank cítí jako svou povinnost dávat rodinu dohromady, a tak uspořádá víkendové grilování. Grilování, na které bohužel nikdo nedorazí. Nezbývá tedy nic jiného, než navzdory lékařskému varování vyrazit za svými dospělými dětmi osobně a pořádně je překvapit. Překvapení se přesto dočká možná i on sám.

U filmu Všichni jsou v pohodě nejprve příjemně zaskočí herecké obsazení. Robert De Niro jako táta Frank a Drew Barrymore, Kate Beckinsale a Sam Rockwell jako jeho dítka jsou soupisem, který má zkrátka áčkové parametry. Co na tom, že De Niro má své nejlepší role už nějaký ten rok za sebou, pořád se jedná o hereckou legendu, na kterou se dobře dívá. Při sledování ale velmi brzy zaujme druhá náležitost, a to, že tento titul vyhlíží lacině a dosti obyčejně. Digitální kamera, průměrné kompozice a veskrze rutinní režie. Když už se trocha tvůrčích nápadů objeví, vypadá to spíše jako dobrý úmysl, který se nepodařilo funkčně uvést do praxe.

Tato jednoduchá formální stránka však na jednu stranu koresponduje s obsahem. Příběh by se totiž dal označit jako „ze života“. Mluví se o známých věcech, které sdělením nepřekvapí, ale paradoxní je, že ve většině případů stejně zapůsobí. Zatímco tedy Frankovo zádumčivé putování nudí kvůli nedostatku osobitosti, vypjatější pasáže úspěšně mámí emoce právě svojí přirozeností. K ilustraci dobře slouží setkání s dětmi naplněná trapnými chvílemi (například když si Frank chce ratolesti zdokumentovat nebo s nimi jen prázdně a křečovitě konverzuje). Divák u těchto scén ihned pochopí chování a pocity obou stran. Postarší otec chce být pyšný na své dospělé syny a dcery ať se děje, co se děje, ale děcka tátovy výstupy leckdy ztrapňují, přesto se mu snaží vyjít za každou cenu vstříc.

Poselství jsou jednoznačná a nakonec působí docela příjemně, že jsou do konzumentů nahrnuta tak zprudka. Alespoň si snímek na nic nehraje. Režisér Kirk Jones (Kouzelná chůva Nanny McPhee) to sice v některých místech se sentimentem opravdu přepísknul a za prachbídně zpracovanou vysvětlovací scénu by zasloužil pohlavek, ale stejně to jako celek sympaticky funguje. Neobdržíte sice dramatickou komedii, kterou avizuje distributor, ale melancholii a důvody k zhodnocení vlastního života si odnést můžete.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.











Foto Falcon

Martin Čuřík

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>