Archiv

Být tak trochu Všemocný (5)

2011-03-24 00:00

Akční thriller s Bradley Cooperem a Robertem De Nirem si pohrává s myšlenkou, jaké by to asi bylo, kdybychom uměli svůj mozek využívat na celých 100 %.

Hodně akce, dva fešáci v hlavních rolích, bájná poctivá řemeslná práce a dobrý nápad. To jsou ingredience z nichž by se jistojistě dal namíchat dobrý film. Anebo taky ne. Jak právě předvádí Neil Burger se svou novinkou Všemocný.



Dobrým nápadem je námět filmu, tedy existence stimulátoru, či lépe, drogy, která donutí pracovat lidský mozek na nevídaný výkon. Akci zajišťuje to, co kolem této drogy děje. Zázračný prášek totiž nestojí jen za úspěchem hlavního hrdiny, zájem o něj je proto veliký, ale pilulek jen omezené množství. Fyzickou přitažlivost Bradleyho Coopera a Roberta De Nira není třeba komentovat, naopak potřeba je pochválit obrazovou dynamiku a celkovou vizáž filmu, která vás jako jediná mnohdy zachrání před totální nudou.



Všemocným, i když lepším překladem originálního Limitless by v tomto případě bylo Neomezeným, se po požití oné mozek povzbuzující substance stane chorobný flákač Eddie Mora. Neúspěšný spisovatel, který vypadá jak bezdomovec jednoho dne narazí na kamaráda, který mu onu  tajemnou pilulku daruje. A když si jde druhý den pro další, najde kamaráda mrtvého. Sebere proto jeho zásoby a takto vyzbrojen se pouští do úspěšné kariéry na poli finančních spekulací. Schopnost analyzovat a využívat všechno, co kdy četl, viděl a slyšel, z něj udělá doslova raketu. Ale po čase se začnou objevovat jednak vedlejší příznaky a jednak padouši bažící po jeho malém tajemství.



A tak to pokračuje až do konce. Eddie ví moc dobře, že ho užívání drogy s pracovním názvem NZT ničí, ale pokaždé když si ji z nějakého důvodu nemůže vzít, je z něj taková troska, že udělá vše proto, aby se to nestávalo. Pocit všemocnosti je prostě neodolatelný.



S čímž bychom asi všichni souhlasili, ale Všemocnému jeho neodolatelnost nevydrží, respektive skončí v okamžiku, kdy si uvědomíte, že příběh je sice pěkně načrtnutý, ale ve výsledku odfláknutý, mnohdy nevysvětlený a neukončený. Nešvarem mnoha současných filmů je podobná předimenzovanost, přehršel příslibů, z nichž jen zlomek se dočká (zajímavého) vysvětlení. Většina se utopí v tolik oblíbeném ne zcela uzavřeném konci. Ano, Eddie je chytrý, víme to už od začátku, a tak nějak tušíme, že všechny nakonec přechytračí, ale těšíme se na to jak!



Chytré filmy nedělá ani tolik zápletka jako její chytré rozuzlení. To ale ve Všemocném chybí. Jakoby ony účinky NZT přešly i na režiséra a on v důsledku toho přecenil své schopnosti. Příběh svého hrdiny vypráví retrospektivně a pokud by se zastavil ve chvíli, kdy se zpětné vyprávění protne s úvodní scénou v přítomnosti, dalo by se vše ještě celkem přijmout, Všemocnému by zůstal jeho šmrnc. Konec by sice nebyl nijak pompézní, ale zajímavý a nečekaný. Jenže Burger od tohoto okamžiku děj natahuje dobrou další čtvrthodinu a rozředěný, původně dobrý, nápad se pak samospádem dovalí ke nevalnému konci. A proto je z Všemocného další film na který se podíváte a druhý den nebudete vědět, že jste ho viděli. Ať jste sebechytřejší.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.

• kino, film, thriller, Robert De Niro