Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Voda pro slony

2013-01-30 11:19

Třicátá léta měla své nezaměnitelné kouzlo a jistá magie vždy dýchala i zpoza plachet cirkusového stanu. A neméně kouzelný je i film Francise Lawrence, Voda pro slony.

Aby ne, vždyť vypráví o cirkusu ve třicátých letech. Hlavním hrdinou je mladý Jacob Jankowski, skoro dostudovaný veterinář, který se nevyzpytatelnou hrou osudu stal hlavním ošetřovatelem zvířat v cirkuse Benzini. Jeho principálem je krutý násilnický August a hlavní hvězdou Augustova krásná manželka Marlena. Jsou ale třicátá léta a ani cirkusu se příliš nedaří. August proto zoufale hledá něco, co by diváky i přes všechny nesnáze nalákalo. Svého tahouna záhy nachází ve slonici Rosie, již svěřuje do péče právě Jacobovi a Marleně. Co ale mezi těmito dvěma cirkusáky začalo jako společná láska ke zvířeti, se záhy mění v lásku vzájemnou. Ovšem despotický August se své ženy jen tak nevzdá...



Voda pro slony je obrazově velice působivá a poetická, film jako takový se ale rozpadá na dvě poloviny, z nichž opravdu dobrá je pouze jedna - ta první. V ní Lawrence s úžasnou lehkostí vykresluje právě onen magický, dobou podmíněný svět cirkusu - svět velké parády, za níž se ale skrývá velká dřina, bolest, pot a také nespravedlnost. V druhé polovině už hraje prim romantický příběh mezi Jacobem a Marlenou, ale ten i přesto, že je zasazen do neokoukaného prostředí, nic neviděného a výjimečného nepřináší. Může za to i fakt, že mezi představiteli hlavních rolí - Robertem Pattinsonem coby Jacobem a Reese Witherspoonovou coby Marlenou - není žádná chemie a jejich osudové lásce chybí právě onen nádech nehrané osudovosti. Ani jeden ale nehraje špatně, upíří ságou Twilight proslavený Pattinson se typově do třicátých hodí úplně dokonale a Witherspoonová už mnohokrát dokázala, že věrohodně zahraje v podstatě kohokoliv. Jen to mezi nimi prostě nezvoní... Naopak tím, komu jeho role sedle se vším všudy je démonický Christoph Waltz, coby vztekloun August. Z jeho očí sice pořád probleskuje ono šílenství, které sužovalo plukovníka Landu v Tarantinových Hanebných panchartech, ale to je tak to jediné, co mají tyto dvě postavy společné. Do řad herců stoprocentních padouchů tak evidentně přibyla další tvář.



Ale zpět k Vodě pro slony, vedle mírně utahaného romantického příběhu jí také ubírá grády úvod a konec. Vypravěčem příběhu je totiž sám Jacob, už více jak devadesátiletý stařec, který se při návštěvě cirkusu rozpomíná, na mládí. Přechod mezi současností a minulostí je dost ostrý, nemluvě o tom, že podobný úvod a epilog ani nejsou potřeba. Naopak, díky posledním minutám, které se odehrávají v současnosti z vás dojem třicátých let vyprchá ještě předtím, než stačíte odejít z kina. A to je škoda, protože, jak už napsala výše, zprostředkování atmosféry je hlavní devizou tohoto snímku.



Voda pro slony je zfilmovanou verzí poměrně úspěšného románu kanadsko-americké spisovatelky Sary Gruenové zaměřující se na zvířecí tematiku a díky jejím očividným epickým aspiracím, bývá občas přirovnávána k slavným Vzpomínkám na Afriku. Taková síla to ale není. Voda pro slony je velice povedený film, ale prvotřídní ne.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.













Lucie Christovová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>