Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Užívej si, co to jde

2010-05-17 00:00

Po nepříliš dlouhém putování evropskými městy se Woody Allen posouvá zpět do své nejmilovanější metropole - do New Yorku. A jelikož se vrátilo tradiční prostředí, vrací se do hlavní role i figura neurotického podivína. Tentokrát ji však neztvárňuje samotný režisér, nýbrž dvaašedesátiletý Larry David.



Americký filmař Woody Allen je nezastavitelný stroj na filmy. Již čtyřicet let natáčí každý rok (s pár výjimkami potvrzujícími pravidlo) minimálně jedno dílo a jen tak se tohoto tempa nevzdá. Smrt mu možná v jistém ohledu zhatí plány, ale stejně se dá předpokládat, že si milovník jazzu cestu na plátna kin i potom najde. Naposledy zajel do Evropy kvůli čtyřem filmům, které se dosti radikálně odklonili od jeho slavných konverzačních komedií, kde se vztahové propletence řeší pomocí sáhodlouhých dialogů. Úplně ale na svůj tradiční styl nezanevřel, jelikož zase přichází s výstředním inteligentem.

Je jím Boris Yellnikoff, postarší chlapík, jehož největší životní zábavu představuje frfňání na všechno okolo. Terčem pro něj může být absolutně cokoliv - hloupé děti, které se snaží naučit šachy, neuspokojivé milostné avantýry, špatné obchodní spekulace, politická situace, pitomí doktoři, co ho nedokázali dát pořádně dohromady, když se snažil zabít skokem z okna. Zkrátka cokoliv se naskytne, zkritizuje. Čirou náhodou tento nekompromisní jedinec potká obyčejnou mladou dívku Melody, která mu zaběhnutou rutinu, jak to tak bývá, kapánek pozmění. A jako bonusový nášup se za Melody staví také její sexy matka a její upjatý otec.

Užívej si, co to jde neznamená ve filmografii Woodyho Allena nic výjimečného. Hromada intelektuálních dialogů patří k autorskému koloritu a ani samotný úvod, ve kterém Boris začne vyprávět svůj příběh uvědoměle přímo do kamery, nespadá k mimořádným inovacím. Woody si vždycky s filmovým médiem hrál a leckdy mísil fiktivní a divácký prostor (hrozně sympaticky se scénáristicky vyblbnul třeba v Purpurové růži z Káhiry). Z nejnovějšího počinu se však zdá, že si je světoznámý autor moc dobře vědom především svého vysokého věku. Chce přitom stále do světa vykřičet své názory a postěžovat si, ať se děje, co se děje.

Ačkoliv totiž sám neztvárnil hlavní postavu, je očividné, že se s ní ztotožňuje. Tentokrát to ale není ten sympatický mamlas, který má spoustu problémů, s nimiž se filozoficky vypořádává. S takovým byste si klidně rádi zaskočili do kavárny, protože byste měli jistotu, že si vyslechnete něco trefného a navíc vtipného. Ostatně kvůli přirozenosti a zábavnosti Woodyho počiny fungují. Boris Yellnikoff působí dojmem mnohem agresivnějším a nepříjemnějším. Staví se do opozice v naprosto každé situaci, čímž se stává asi tak dobrým společníkem jako roztroušená skleróza. Některé vtipné bonmoty se mu samozřejmě upřít nedají, ale jeho celkový charakter připomíná onen druh zlých důchodců, co bezdůvodně plivou na vše kolem sebe.

Je otázkou, jestli drsnost hlavního hrdiny vychází především ze scénáře nebo z toho, že ho neztvárnil sám Woody Allen. V každém případě ze sebe Larry David sype dialogy se svižnou kadencí, díky které není čas na ošívání nebo koukání na hodinky. Rytmicky Užívej si, co to jde funguje, což doufejme stále slibuje kladnou budoucnost pro další Allenovky. V tomto případě se sice také dá hodinka a půl explicitního kafrání přežít zcela bez úhony, ale klasická autenticita a permanentní veselí zmizelo pod nánosem stížností.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.









Foto Artcam

Martin Čuřík

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>